Chov ovcí na Litoměřicku zaniká, nevyplatí se

Chov ovcí v okrese zaniká, protože se už nevyplatí

ZEMEDELSTVÍ / Ovce nejsou príliš nárocné, spásají i chudší pastviny a meze, ale presto v posledních letech mizí z našich zemedelských usedlostí

Prestože chov ovcí patrí k nejméne nárocným a dietologové skopové maso doporucují, v našem regionu jejich chovatelu stále ubývá. "Pod veterinárním dohledem jsou jen tri velkochovatelé a patnáct nebo dvacet drobných chovatelu ovcí," uvedl doktor Jaroslav Švec z Okresní veterinární správy v Litomericích.

Na chov plemenných beranu, kterí mají nejen lékarský dohled, ale také doklady o puvodu, stát rocne prispívá šesti tisíci korun, pokud jde o tzv. obecního berana. Zemedelci, kterí ješte udržují malá stáda ovcí, však obvykle mají jednoho svého berana a k nemu nekolik ovcí. Jsou nenárocné, nepohrdnou ani chudší pastvou na ladem ležících pozemcích, ale zemedelci ani tak jejich chovy nerozširují spíš naopak.

"Ve velkém se chov nevyplatí. Za maso dostaneme ve výkupu málo penez, mnohem méne než je za veprové nebo hovezí maso. Každý rok prodáme jen pár jehnat soukromníkum, vetšinou ke konzumaci masa. Vlnu od nás nikdo nechce vykoupit, nekdy dostaneme kolem padesátikoruny za kilo, což nestojí ani za námahu. Textilní závody radeji vozí z Nemecka predcištenou vlnu, exportovanou z Austrálie nebo ze severských zemí," postežoval si chovatel z Robce. "Jsou tu rozlehlé pastviny, proto jsem si malé stádecko ješte nechal," rekl Stanislav Danek ze Správy lesního majetku mesta Litomeric, který žije v Kundraticích.

Nekterí zemedelci považují úpadek chovu za dusledek špatné zemedelské politiky státu, který ohrožuje nejen prirozený genetický základ chovných zvírat, ale i samotnou existenci zemedelcu v živocišné výrobe, zejména ve výše položených oblastech, kde pastevectví melo tradici. "Behem posledních deseti let došlo k neuveritelné devastaci chovu," dodala chovatelka z farmy Jirího Krivonosky v Mladé.