Dojení s objemem omezeným

Ekonom (Agroweb) 3.2.2000

Dojení s objemem omezeným

Pokles cen mléka na svetovém trhu prodražil subvencovaný export prebytku mléka. Pro stát se zvýšené náklady stávají velkou záteží, a Ministerstvo zemedelství se proto pokouší najít zpusob, jak nadprodukci omezit.

Východiskem by mohlo být zavedení tzv. mlécných kvót. Ceská republika by se jejich zavedením priblížila praxi Evropské unie, kde tento systém již dlouhá léta funguje. Nemusí to být ale rešení dlouhodobé, protože i v Unii se uvažuje o jeho opuštení.

Peníze za zdrženlivost

Systém mlécných kvót by každému zemedelci stanovil, kolik mléka muže vyprodukovat, a garantoval také vcasné zaplacení. Stanovená minimální výkupní cena by mu poskytla i urcitou jistotu. Omezení výroby by melo být farmárum vyrovnáno kompenzacními platbami. Tato platba by mela uhradit i náklady s evidencí. Zavedení mlécných kvót prosazovalo Ministerstvo zemedelství již od dubna letošního roku. Zrízení tohoto instrumentu je podmíneno celou radou legislativních opatrení, mimo jiné i schválením zákona o Státním zemedelském intervencním fondu, který by nahradil dnešní Státní fond tržní regulace. Jeho návrh ale Poslanecká snemovna zamítla. Snahou ministerstva je nyní zavedení mlécných kvót od príštího roku, pravdepodobne od dubna.

I tento termín je ale mnohými zpochybnován. Podle predstavitelu mlékaru si zavedení nového systému regulace vyžádá radu zmen v administrative zemedelcu i zpracovatelu. Chovatelé dojnic budou muset zavést prehlednou evidenci, stejne tak i zpracovatelé. Pocítá se i s možností kontroly úcetnictví a evidence zpracovatelu mléka, což je doposud možné jen u mlékáren, které jsou zarazeny do programu subvencovaného exportu.

Ministerstvo zemedelství ve svém puvodním návrhu pocítalo pro letošní rok se stanovením aktuální mlécné kvóty 2,350 miliardy litru mléka, což predstavuje 95 procent tržní produkce roku 1999. Národní mlécná kvóta, což je objem, který chce Ceská republika obhájit pro vstup do Evropské unie, by mela být 3,1 miliardy litru. Letos se ocekává dovoz 150 milionu litru. Mlékárny predpokládají, že s pomocí státních subvencí vyvezou mlécné výrobky v ekvivalentu 450 až 500 milionu litru mléka.

Fenclovo ministerstvo prosazuje pro letošní rok alespon zavedení dotacního titulu 1N. Jeho cást je urcena jako príspevek na zavedení evidence ve výši 12 haléru na litr mléka všem producentum, kterí poskytnou požadované údaje o své produkci. Druhou složkou dotacního titulu je kompenzacní platba. Ta bude vyplacena zemedelcum, kterí se zaváží nezvýšit svoji produkci nad úroven roku 1999.

Snížení produkce mléka je nutné i s ohledem na omezené možnosti státního rozpoctu subvencovat vývoz prebytku mléka ve forme ruzných mlécných výrobku do zahranicí. Zatímco optimální výše státní subvence na vývoz jednoho litru mléka je zhruba jedna koruna, soucasné abnormálne nízké svetové ceny vyžadují dotaci okolo 3 korun na litr.

Nadbytek je tíživý

Zavedení mlécných kvót nemusí mít pro ceské zemedelství jen blahodárné úcinky. Jejich odpurci upozornují, že kvóty pouze prerozdelí práva k produkci mléka, ale nereší zásadní problém nadprodukce.

Zemedelství podle názoru místopredsedy zemedelského výboru Poslanecké snemovny Miloslava Kucery potrebuje dukladnou restrukturalizaci. Výraznou nadprodukci mléka, kterou by stát subvencovane vyvážel, si Ceská republika nemuže dovolit. Nadprodukce by mela dosahovat maximálne deseti procent nad domácí spotrebu. Stanovení kvót znemožní tem zemedelcum, kterí investovali do zefektivnení chovu, získat zpet své prostredky. Chovatelé, kterí v minulých letech vsadili na plemena s vysokou užitkovostí, mají nyní dojnice po první ci druhé laktaci, jejichž produktivita bude nadále rust. Kvóty by jim tak znemožnily efektivní chov. Systém naopak bude i nadále držet pri živote mnohé neefektivní farmy. Stát by mel podle Kucery financne podporovat pouze chov skotu v horských a podhorských oblastech, kde rozsáhlé plochy zemedelské pudy nelze jinak efektivne využít. Chov skotu v nížinných oblastech by si na sebe mel vydelat bez dotací a ve srovnání s evropskou konkurencí obstát. Prípustná je pouze docasná podpora ke zvýšení užitkovosti chovu v období maximálne dalších dvou let.

Zavedení kvót by napríklad neradi videli v zemedelském družstvu Krásná Hora na Sedlcansku. Podle ekonoma a místopredsedy družstva Josefa Bartoše by družstvo muselo snížit produkci o deset procent, což obnáší 500 tisíc litru rocne. Znamenalo by to snížení stavu dojnic z osmi set o osmdesát kusu. Firma pritom v minulých letech investovala do chovu a zvýšení užitkovosti velké prostredky. Vztahy se svým odberatelem, kterým je mlékárna v Sedlcanech, má dobré. Lonská prumerná realizacní cena byla 7,70 Kc, a kdyby v prubehu roku nedošlo k cenovým turbulencím na trhu, nemusela vzniknout ani ztráta 30 haléru na litru.

Evropský otazník

Pro vstup do Evropské unie chce vedení resortu zemedelství obhájit národní mlécnou kvótu v objemu 3,1 miliardy litru. Pokud by byl její objem nižší, pravdepodobne by nebylo možné kvótu dále navyšovat.

Prípadný nárust poptávky by musel být pokrýván dovozem mléka ze zahranicí. Nárust skutecné produkce na hodnotu národní mlécné kvóty pritom muže probíhat po radu let podobne jako v nekterých clenských státech, mimo jiné v nových spolkových zemích.

Ani v Evropské unii však v kvótách nemají zcela jasno. S jejich aplikací se pocítá prozatím do roku 2008. Stále se však ozývají hlasy pro jejich zrušení. Odpoved na otázku, zda bude kvóty nutné zavést v Ceské republice v prípade vstupu do EU, zustává otevrená. Podle tiskového mluvcího Ministerstva zemedelství Pavla Kováre je rozhodující, jaké výjimky pro prechodné období pro vstup do Unie dostaneme.

Podle nekterých analytiku by zavedení stejných pravidel pro integrující se zeme prineslo znacné težkosti. Vedle velké financní nárocnosti na zdroje EU by uplatnování techto pravidel prineslo velké problémy i ve státech, které do EU vstupují. Napríklad v Polsku by mohly rozvrátit sociální pomery na venkove. Pokud by totiž príspevky od EU byly stejné jako v ostatních clenských zemích, príjmy chovatelu mlécného skotu by vzrostly tak, že by výrazne zvýšily jejich životní standard ve srovnání s temi, kterí mléko neprodukují.

Rukojmí dlužníku

Málokterý zemedelec na výrobe mléka neprodelává. Ztrátu vetšinou musí uhradit z jiných, výnosnejších cinností. V roce 1998 prodelali zemedelci na jednom litru mléka témer 20 haléru. Lonská ztráta bude vzhledem ke špatnému vývoji cen výrazne vetší. Náklady na výrobu jsou ale u zemedelcu znacne rozdílné. Podle údaju Výzkumného ústavu zemedelské ekonomiky dosáhly v roce 1998 náklady na výrobu 1 litru mléka v prumeru 8,84 koruny. Prumerné náklady u právnických osob však byly vyšší než u fyzických osob, tedy soukrome podnikajících zemedelcu. Zatímco fyzické osoby podnikající na výmere nad 300 hektaru dosáhly prumerných nákladu 7,64 koruny na litr, zemedelská družstva na výrobu jednoho litru vynaložila 8,90 koruny.

Prícinou nižších nákladu fyzických osob není podle tajemníka Svazu zemedelských družstev a spolecností Jana Sedmidubského vetšinou vyšší efektivita, ale jiný zpusob vedení úcetnictví. Právnické osoby musí do svých nákladu zahrnout všechny mzdy, což soukrome hospodarící rolník, kterému casto pomáhají rodinní príslušníci, nemusí.

Duvodem toho, že se zemedelské podniky ztrátové výrobe mléka venují, je podle Jana Sedmidubského to, že z prodeje mají stabilní prísun hotovosti zemedelcum. Zatímco v rostlinné výrobe trží farmári zpravidla po sklizni, mléko jim v prípade, že mlékárny vcas platí, zajištuje prísun penez po celý rok. Prestože na mléku úcetne prodelávají, díky jeho prodeji mají na výplaty.

Zemedelce však netrápí jen nízké realizacní ceny, ale i platební nekázen odberatelu. Mnohé z mlékáren, které nejsou zapojeny do státem subvencovaného vývozu prebytku, se snaží vyhlášenou minimální cenu obcházet a platit cenu nižší. Mohou napríklad mléko pasterizovat a teprve takto zpracované ho odkoupí. Minimální cena se totiž vztahuje pouze na cerstvé mléko, ale již ne na zpracované.

Podle Jana Sedmidubského ceské mlékárenství zdedilo z let reálného socialismu nadbytek výrobních kapacit, což firmám zvyšuje náklady. To se odráží v tlaku na snižování cen vykupovaného mléka.

Podle reditele Ceskomoravského svazu mlékárenského Michala Nemce jsou predstavy zemedelcu o možnosti snížení výrobních cen mlécných produktu nereálné. Približne 85 procent nákladu na mlécný výrobek predstavuje cena suroviny. Na ostatní výrobní náklady tak pripadá pouze 15 procent. I kdyby se tyto náklady podarilo výrazne snížit o 20 procent, snížilo by to konecnou cenu výrobku pouze o 3-4 procenta.

Tajemník sdružení Milan Krivánek uznává, že rada mlékáren se vuci zemedelcum chová nesolidne a neplatí jim vcas. Tyto, vetšinou menší firmy, by podle nej mohly klidne ze zdejšího trhu zmizet, což by ale kapacitu výrazne nesnížilo. Její redukce již od roku 1990 probehla a predstavovala predevším výrazné snížení kapacit sušáren mlécné plazmy.

Podle Jana Sedmidubského by k odstranení mlékáren, které své závazky neplatí, mohlo být využito napríklad Podpurného garancního rolnického a lesnického fondu. Další možností je vyvolání konkurzu u neplatících mlékáren.

Toho se však vetšina zemedelcu, kterí mají u techto zpracovatelu pohledávky, obává. Jejich zmizením z trhu by ztratili nadeji, že své peníze dostanou. Možnost úhrady alespon cásti pohledávek zemedelcu Podpurným garancním rolnickým a lesnickým fondem zase není zcela pochuti zpracovatelum, kterí své závazky hradí vcas.

Snaha mlékárenských firem neplatit minimální cenu surového mléka byla podle Michala Nemce dána situací na trhu. Pri tlaku velkoobchodních retezcu a možnostech dovozu konkurencních výrobku ze zahranicí si mlékárny nemohou vždy dovolit zemedelci požadovanou cenu platit.

Minimální cena mléka by podle jeho názoru mela sloužit zemedelcum obdobne jako záchranná sít, nikoliv však jako cena, která plne pokryje jejich výrobní náklady. Prumerná realizacní cena by pak za normálních podmínek mela být vyšší než cena minimální a s urcitým odstupem ji kopírovat.