Důsledky rozšíření EU na východ pro Společnou zemědělskou politiku a regiony

Výzkumný ústav zemědělské ekonomiky Praha

Stanoviska ke společnému slyšení Výboru spolkového sněmu pro výživu, zemědělství a lesnictví a Výboru spolkového sněmu pro záležitosti Evropské unie (Berlín, 17. 1. 2001)

k tématu:

Důsledky rozšíření EU na východ pro Společnou zemědělskou politiku a regiony

(Překlad)

Praha 2001

Obsah

Předmluva *

1. Všeobecné otázky *

2. Integrace *

3. K situaci zemědělství a potravinářského průmyslu ve vstupních zemích *

4. Agrární trhy *

5. Strukturální změny *

6. Venkovský prostor *

7. Financování / Náklady *

8. Trvalá udržitelnost *

Příloha 1: Výhled do doby očekávaného rozšíření EU o ZSVE

Předmluva

Počátkem t. r. jsme z iniciativy odboru zahraničních styků získali velmi zajímavý materiál k aktuálním problémům rozšiřování EU o ZSVE. Materiál s označením “Důsledky rozšíření EU na východ pro Společnou zemědělskou politiku a regiony” je souborem stanovisek institucí i významných specialistů k výše naznačenému tématu, který byl připraven jako podklad ke společnému slyšení Výboru spolkového sněmu pro výživu, zemědělství a lesnictví a Výboru spolkového sněmu pro záležitosti EU. V osmi tématických okruzích se vybraní specialisté snaží nalézt odpovědi na desítky obtížných otázek souvisejících s rozšiřováním EU. Otázky jsou formulovány velmi konkrétně, poměrně náročně, s cílem nalézt konkrétní odpovědi na řadu aktuálních problémů souvisejících s připravovaným vstupem ZSVE do EU. Kompletní materiál v části “Svazy” přináší stanovisko “Spolkového svazu německých potravinářů” (BVE), “Německého svazu rolníků” (DBV) “Průmyslového zaměstnaneckého svazu” (IG BAU Výstavba-Zemědělství-Životní prostředí), “Ústavu pro sledování vývoje zemědělství v ZSVE” (IAMO) a “Svazu zpracovatelů mléka” (MIV).

K zaslání individuálních stanovisek byli vyzváni Prof. Dr. M. Brochmeier (Ústav pro analýzu trhu a obchodní politiku při Spolkovém ústavu pro zemědělství - FAL), Prof. Dr. D. Dräger (Ústav pro zahraniční zemědělství), Prof. Dr. F. Isermeyer (Ústav pro podnikovou ekonomiku, agrární struktury a venkovský prostor při FAL), Prof. M. Banse (Ústav agrární ekonomiky při univerzitě v Göttingen) a MR Dr. F. Tetsch (Spolkové ministerstvo hospodářství SRN).

Vzhledem k vysokému počtu respondentů i zadaných otázek bylo nutno provést selekci a proto v předkládaném materiálu byla uvedena pouze stanoviska IAMO a Prof. F. Isermeyera (FAL) ke všem osmi konkrétním problémovým okruhům, jimiž jsou:

všeobecné otázky, integrace, situace v zemědělství a potravinářském průmyslu ve vstupních zemích, agrární trhy, strukturální změny, venkovský prostor, financování / náklady a trvalá udržitelnost.

Pro českého čtenáře poskytuje přeložený materiál několik významných poučení. V prvé řadě je ukázkou toho, jak německý parlament využívá k řešení závažných problémů odborných institucí a špičkových specialistů. Přesto, že některá stanoviska jsou odlišná, až rozporná, jsou zásadně používány věcné argumenty, naprosto chybí ideologické výpady. Zajímavým poznatkem je i to, že tam, kde jednotlivé instituce, resp. specialisté nemají k dané konkrétní otázce dostatek znalostí, nebojí se přiznat, že vzhledem k chybějícímu vlastnímu výzkumu nemohou zaujmout fundované stanovisko. V některých ojedinělých případech však projevují respondenti sklon příliš generalizovat postavení jednotlivých uchazečských zemí.

Doc. Ing. Tomáš Doucha, CSc.

ředitel VÚZE

1. Všeobecné otázky

1.1 Které oblasti představují pro rozšíření EU na východ největší problémy?

Stanovisko IAMO:

Pro Společnou zemědělskou politiku (SZP) to jsou:

· přímé transfery plateb formou plošných vyrovnávacích příspěvků a prémií a s tím spojené zatížení rozpočtu EU, což nutno posuzovat i v souvislosti se strukturální politikou,

· náročnost realizace SZP z administrativního hlediska, především realizace platných standardů,

· dodržování stávajících dohod WTO, resp. dojednání nových závazků, přestože nové členské státy (NČS) navýší společný prostor vymezený pro vývozní subvence jen nevýznamně, stejně tak jako agregovaný objem tuzemských podpor,

· struktura malých podniků převažující v některých vstupních zemích a ji provázející vysoká potřeba pracovních sil,

· nedostatečná konkurenceschopnost zpracovatelského průmyslu.

Stanovisko FAL:

V rámci sektoru zemědělství jsou považovány za nejdůležitější problémy ZSVE:

· vytvoření jasně definovaných vlastnických vztahů a stabilních státoprávních poměrů jako základny pro soukromé investice;

· modernizace zemědělsko-potravinářského komplexu;

· zajištění pracovních míst jako alternativy výdělku ve vesnických regionech.

1.2 Jaké změny pro evropské zemědělství, lesnictví a rybářství a pro venkov bude mít za následek rozšíření EU?

Stanovisko IAMO:

Kromě změn cen zemědělských výrobců (dále jen CZV) a cen provozních prostředků a rovněž změn výrobní struktury lze očekávat, že si převzetí SZP vyžádá ve vstupních zemích následující úpravy:

· v produkční oblasti mírné zvýšení trendu k hlubší intenzifikaci,

· další změnu struktur podniků a s tím spojený odchod pracovních sil,

· pokud tomu nebudou stát v cestě žádná administrativní omezení, zvýšené přejímání podniků v ZSVE zemědělci z EU(15).

Změny ve stávajících členských státech (SČS) budou méně výrazné a budou se týkat především:

· pohybu kapitálu ze SČS do NČS, zejména v potravinářském průmyslu, ale i v živočišné výrobě, kde je z ekologických důvodů ve SČS mnohdy obtížné najít výhodné lokality pro provozování živočišných farem,

· pohybu pracovních sil v opačném směru, pokud bude zajištěn volný pohyb osob.

Mobilita pracovních sil a kapitálu se sice zvýší, ale tento nárůst nepřekročí únosnou mez. Zvláště v oblasti pracovní mobility třeba uvážit, že rozšíření povede v NČS k dalšímu hospodářskému růstu, který přitlumí zvýšenou migraci.

Stanovisko FAL:

Zemědělství EU(15) vyvstanou v krátko- a střednědobé perspektivě jen nevelké požadavky v souvislosti s přizpůsobovacími procesy, budou však vznikat další příležitosti pro výnosné investice v ZSVE.

V dlouhodobější perspektivě mohou stanovištní výhody v ZSVE (např. velká rozloha zemědělské půdy v přepočtu na obyvatele, nízké mzdové sazby) vést u některých komodit ke zvýšenému nabídkovému tlaku a tím ke snižování cen na vnitřním trhu EU.

1.3 Je Evropský agrární model trvale udržitelného, multifunkčního a konkurenceschopného zemědělství a venkova vzorem pro kandidátské státy a pokud ano, jaký je časový průběh jeho převzetí?

Stanovisko IAMO:

Chceme-li se po rozšíření dále řídit Evropským modelem zemědělství a operovat na společném trhu, musíme jej nutně přenést i na NČS.

Ze tří charakteristik příznačných pro Evropský model zemědělství nutno přenést na vstupní země bez jakýchkoliv omezení trvalou udržitelnost a konkurenceschopnost. Obecně je v ZSVE obhospodařování půdy v řadě oblastí již dnes ekologičtější než v EU. Konkurenceschopnost zatím nedosáhla úrovně SČS, nicméně tento rozdíl musí být do vstupu nebo krátce po něm překonán. Platí to rovněž a především pro zemědělsko-potravinářský komplex.

Pokud jde o funkci venkova jako vhodné lokality a využitelné rekreační oblasti, bude docílení multifunkčnosti obtížnějším problémem.

Stanovisko FAL:

K dlouhodobé udržitelnosti: Pro zemědělství vstupních zemí budou platit, případně po určitém adaptačním období, stejné nadřazené právní rámcové podmínky jako pro zemědělství v EU(15). Splnění ekologické složky trvalé udržitelnosti ve všech regionech budoucí EU je tedy závislé v první řadě na dalším utváření právního rámce. Ekonomickou a sociální komponentu trvalé udržitelnosti bude napříště výrazněji určovat mezinárodní konkurenceschopnost. Podle dosavadních poznatků budou moci vstupní země zaujmout v soutěži relativně dobrou pozici. Dá se očekávat, že v souladu s pojmy "ekologická - ekonomická - sociální" budou ZSVE v příštích letech zprvu přikládat ekonomické komponentě větší význam než je tomu např. v Německu.

K multifunkčnosti: Zemědělství je jak v členských státech EU(15) tak ve vstupních zemích multifunkční v tom smyslu, že kromě produkce potravin naplňuje i jiné společenské cíle. Jak pro EU(15) tak pro vstupní země platí, že se podíl na plnění různých cílů liší region od regionu. Je třeba vycházet z toho, že se strukturální politika EU pro venkov s rozšířením na východ v podstatě rozšíří i na toto teritorium. Vstupním zemím tím vyvstanou lepší možnosti sestavovat stimulační programy rozvoje venkova a zaměřit je na funkční cíle zemědělství ve svých regionech.

1.4 Nakolik se dá vzor multifunkčního zemědělství v Evropě přenést na vstupní (kandidátské) země?

Stanovisko IAMO:

Při prosazování multifunkčnosti je třeba mít na zřeteli, že je nutno brát ohled na specifické zvláštnosti jednotlivých zemí. I v rámci probíhajících jednáních WTO bude důležité, které agrárně politické nástroje budou považovány pro dosažení tohoto cíle za přípustné. S velkou pravděpodobností lze vyloučit, že by přicházely v úvahu obchodně politické nástroje.

Pokud jde o ekologickou složku multifunkčnosti, je třeba dbát, aby nedošlo mezi SČS a NČS k deformacím v konkurenceschopnosti. Nakolik bude nutná změna existujících nástrojů, bude záviset i na výsledcích probíhajících jednání WTO. Třeba dodat, že Uruguayská dohoda výslovně počítá s tím, že se v současném kole WTO bude jednat i o "non-trade concerns"(neobchodní záležitosti). Pojem "non-trade concerns" je směrován na potravinovou bezpečnost, ochranu životního prostředí a rozvoj venkova. Obsahuje tak přinejmenším i jednotlivé komponenty, které mají být docíleny mnohofunkčností.

Stanovisko FAL:

Vzor je přenosný. Ke zdůvodnění viz odpověď na l.3

1.5 Budou existovat dva Evropské agrární modely, tj. západní resp. východní? (Západ - konkurenceschopnost/účast na světovém trhu plus ochrana trhu a životního prostředí; Východ - domácnosti se zemědělskou výrobou / odbytový trh pro západní Evropu plus marginální ochrana trhu a životního prostředí?

Stanovisko IAMO:

Takto výrazné rozčlenění do dvou odlišných modelů si nelze představit. NČS a SČS se přirozeně plně nepřizpůsobí ihned. Mezi dnešními členskými státy také ještě existují zčásti značné rozdíly, např. ve struktuře podniků. Domácnosti se zemědělskou výrobou budou ještě nějakou dobu v závislosti na hospodářském růstu dál existovat, nutno však vycházet z toho, že budou výrazně ztrácet na významu. V některých zemích, např. v České republice, již nemají téměř žádný význam.

Stanovisko FAL:

Zemědělství vykazuje jak v EU(15) tak ve vstupních zemích rozdíly, jež jsou odvoditelné z odlišných struktur v rámci venkovského prostoru. Je zásadně nesprávné hovořit paušálně o dvou evropských modelech zemědělství. V otázce naznačená "dělba práce" mezi Západem a Východem se v této podobě vůbec nedá očekávat.

1.6 Jak hodnotit působení podpůrných a průvodních opatření pro tyto země, sloužících k zabezpečení přiměřené životní úrovně osob výdělečně činných v zemědělství?

Stanovisko IAMO:

Podíl osob činných v zemědělství na celkovém počtu výdělečně činných osob (tzv. agrární kvóta) v NČS vyžaduje při formování SZP zvláštní pozornost. Podle oficiálních statistik je agrární kvóta v řadě zemí velmi vysoká; v Rumunsku přes 30 % a v Polsku asi 25 %. V průměru všech NČS představuje asi 20 %. I když se vzhledem k statistickým nepřesnostem provedou u těchto údajů škrty, poukazují nicméně za oblast pracovních sil v souvislosti se zabezpečením určitých příjmů na silný adaptační tlak. Průvodní opatření, která podpoří mobilitu pracovních sil, je tedy třeba uvítat. Patří k nim podpora rozvoje venkova stejně jako zlepšování systémů sociálního zabezpečení. I všeobecně prosperující ekonomika vytváří pro pracovní síly odcházející ze zemědělství alternativní možnosti zaměstnání.

Stanovisko FAL:

Požadované zhodnocení politických opatření by bylo možné jen na základě cíleného výzkumu. Tento není k dispozici, takže nemůžeme zaujmout stanovisko.

1.7 Nemělo by se místo standardizovaných odpovědí a povrchních zobecnění resp. často chybného hodnocení perspektiv jednotlivých transformujících se států klást menší důraz na vize budoucnosti, ale spíše se zaměřit na nejrůznější strategie podpory v zájmu pečlivější analýzy zemědělství jednotlivých zemí?

Stanovisko IAMO:

Úroveň znalostí o situaci zemědělství v NČS je nesporně třeba hodnotit jako dobrou a postačující pro koncipování přiměřené SZP. Samozřejmě lze dospět k ještě podrobnějším výpovědím, lze však pochybovat o tom, zvýší-li se tím efektivnost základního zacílení SZP.

Stanovisko FAL:

Perspektivy vývoje zemědělství ve vstupních zemích byly doposud posuzovány většinou v rámci krátkodobého časového horizontu. Ekonomický vývoj byl zatím nejpříznivější v zemích, v nichž byly důsledně prováděny tržně ekonomické reformy. Protože budou po vstupu tyto reformy závazné pro všechny země, mohly by dosud opožděné země své zpoždění dohnat. Jak ukazuje příklad nových spolkových zemí (NSZ), jsou produkční rezervy, které se dají střednědobě zmobilizovat, značné.

S převzetím SZP hrozí nebezpečí, že vstupní země orientují své rozvojové cíle podle existujících rámcových podmínek SZP. Kvóty, základní plochy půdy a prémiové stropy však mohou přibrzdit strukturální přizpůsobovací procesy a mobilizaci vývojových potenciálů.

1.8 Do jaké míry přihlížela Komise při jednáních o vstupu ke konceptům vývoje zemědělství a strategickým materiálům jednotlivých ZSVE (Maďarska, Polska) resp. si ověřovala vlastní pozici kandidátských států?

Stanovisko IAMO:

Generální direktorát (DG VI) vyvíjí značné úsilí, aby byly všechny dosažitelné informace zahrnuty do koncepce rozšíření. Za tímto účelem vybudoval síť expertů ve SČS i NČS, která mu pomáhá při přípravě na rozšíření a seznamuje Brusel s nejnovějšími vývojovými trendy v zemědělství a potravinářském průmyslu NČS.

Stanovisko FAL:

Koncem roku 1999 předložilo šest zemí Lucemburské skupiny svoji pozici k jednacímu bodu “Zemědělství”. Většina zemí vychází z toho, že dokáží do plánovaného termínu vstupu převzít acquis v sektoru zemědělství v plném rozsahu. Požadují plnou účast na přímých plošných podporách a prémiích na hospodářská zvířata a stanovení kvót, základních ploch a prémiového stropu na základě dosaženého objemu výroby před transformací resp. podle výrobních potenciálů.

Komise EU se zabývala předloženými pozicemi při jednání jen velmi obecně. U kvót trvá na jejich stanovení v brzké budoucnosti, pokud jde o prémie na hospodářská zvířata a plošné podpory, argumentuje tím, že se s nimi ve finančním rámci schváleném do roku 2006 nepočítá. Podle neoficiálních sdělení lze však soudit, že si lze představit stanovení rozpočtu se zřetelem k přímým platbám ve vstupních zemích, ale že by měl být rozčleněn ve prospěch opatření regionální a strukturální politiky.

9. Musí se v případě přijetí některé ze ZSVE do EU před datem platnosti finančního rámce v roce 2006 resp. 2008 změnit usnesení k Agendě 2000?

Stanovisko IAMO:

Odpověď závisí ve velké míře na tom, kolik zemí bude do té doby přijato do EU a které země to budou. Konflikty by mohly vzniknout zejména v souvislosti s dodržováním ujednání WTO a rozpočtu EU. Výše transferů směřujících do NČS závisí i na podmínkách, za nichž dojde ke vstupu. Tak jsou např. plošné vyrovnávací příspěvky závislé na výchozích (bázických) výnosech a výchozích plochách, které vytvářejí prostor pro jednání. Totéž platí pro prémie vyplácené na hospodářská zvířata. Rozhodující determinantou plateb vyjádřených v EUR je kromě toho směnný kurs.

Budou-li do roku 2006 přijaty jen země Lucemburské skupiny, existuje ve finančním rámci rozpočtu EU dostatečný prostor k tomu, aby bylo možno financovat i SZP a strukturální opatření NČS.

Úpravy by mohly být zapotřebí tehdy, pokud by se následkem rozšíření nedaly dodržovat závazky WTO. Jako "kritické produkty" třeba v tomto případě uvést obiloviny, sýry a hovězí maso. V podstatě jde o limity vývozních subvencí a kvantitativní omezení subvencovaných vývozů. Ale i v této souvislosti je třeba poukázat na probíhající jednání ve WTO.

CZV se v NČS již výrazně přizpůsobily stávající úrovni v EU. Výjimky tvoří mléko, hovězí maso a cukr, jejichž ceny jsou cca o 40 % nižší než v EU. Na druhé straně docilují zemědělcí v řadě kandidátských zemí za vejce a vepřové i drůbeží maso vyšší tržby než jejich kolegové v EU. Pozoruhodné je i to, že se přizpůsobila nejen průměrná cenová úroveň mezi starými a novými členskými státy, ale že se rovněž zmenšily odchylky mezi NČS.

Po roce 2006 musí být AGENDA 2000 rozhodně přizpůsobena aktuální situaci. Existují pádné důvody pro to, aby po revizi SZP v roce 2002 byly nastaveny první výhybky pro období po roce 2006, mimo jiné i v zájmu zvýšení plánovací jistoty zemědělců a zamezení chybných investičních rozhodnutí.

Stanovisko FAL:

Rozšíření na východ by mělo mít jen malý vliv na vývoj trhu v EU(15). Změny by mohly být nutné v závislosti na vývoji cen světového trhu a směnného kurzu EUR-USD především v následujících sektorech:

· Obiloviny: Usnesení Agendy počítají s možností dodatečného snížení intervenční ceny obilovin o 5 %. V případě nízkých cen světového trhu (slabšího kurzu dolaru) se zvyšuje pravděpodobnost, že budou přebytky (krmných) obilovin vyšší, než kolik se dá prodat s podporou vývozních subvencí na světovém trhu (vývozní limity WTO). Další snížení intervenční ceny obilovin (které by nemuselo negativně ovlivnit tržní cenu pšenice) by usnadnilo i vývoz zhodnocených obilnářských výrobků.

· Určitou úlevu pro agrární trh by mohla přinést účast ZSVE na (quasi povinných) programech ponechání půdy v klidu, protože některé vstupní země by potom musely dovážet více krmných obilovin (model GAPsi 2000).

· Mléko: Pro snížení zatížení trhu mlékem jsou rozhodující vývozy sýrů. Díky vývoji směnného kurzu se v roce 2000 mohly stabilizovat CZV. V souvislosti s rozšířenou kvótou pro ZSVE by stoupající nabídka mléka musela být výrazněji směrována do výroby másla do té doby, než bude vyčerpán kontingent WTO stanovený pro vývoz másla.

· Hovězí maso: I když bylo posuzování vývoje trhu s hovězím masem již dříve spojeno s mnoha otazníky, bylo dále ztíženo listopadovou krizí BSE. Až do listopadu 2000 se CZV hovězího masa držely překvapivě dobře, dokonce mohly být dočasně sníženy i vývozní subvence. Mohlo se ovšem vyvážet i více než kolik odpovídalo ujednáním WTO. Situace na trhu s hovězím masem je stále kritická, protože je tendence vyrábět víc, než se v tuzemsku spotřebuje, resp. než kolik se může vyvézt v rámci ujednání WTO.

9. Jaké kompromisy jsou možné pokud jde o transfery nástrojů SZP? Existují úvahy nebo modely týkající se posouzení dopadu SZP na jednotlivá výrobková odvětví?

Volný prostor existuje pro stanovení plošných vyrovnávacích plateb a prémií na zvířata, výrobních kvót, ale i pro realizaci některých předpisů právního řádu EU. Pokud jde o přímé platby a kvóty, chtěla by EU použít za výchozí období léta 1995 až 1999. Požadavky vstupních zemí však zejména u kvót překračují objemy, které vycházejí z propočtu za toto období. Řada vstupních zemí požaduje jako referenční období léta 1989 až 1991. Na druhé straně požaduje Estonsko kvótu na cukr, třebaže v současné době cukrovku nepěstuje. Jako "referenční období" mu slouží období před 2. světovou válkou, protože tehdy cukrovku pěstovalo.

Přenos SZP pouze na jednotlivé skupiny výrobků není účelný.

Stanovisko FAL:

Možno uvést jen jednotlivé aspekty bez nároku na úplnost.

· Vysoké kvótní požadavky ze strany ZSVE by mohla EU sotva v plném rozsahu akceptovat. Je nasnadě, že bude dohodnuto relativně aktuální referenční období a že od zprůměrované výroby bude odvozena výše kvóty.

· Slovinsko požaduje (časově omezené) osvobození od individualizace mléčných kvót. Nejeví se nám to jako nespravedlivý požadavek (viz východoněmecká regulace kvót mléka na začátku 90. let).

· Uměli bychom si představit (časově omezené) vyjmutí ZSVE ze systému přímých plateb. Náhradou by mohly být tyto země osvobozeny od přijímaných výrobních omezení (např. ponechání půdy v klidu, stropy pro bahnice a krávy bez tržní produkce mléka, nikoliv však od kvót na cukr a mléko) a /nebo by mohly získat vyšší částky finančních prostředků ve prospěch druhého pilíře zemědělské politiky (strukturální politika, rozvoj venkova). Z posílení druhého pilíře SZP na úkor prvního budou mít vstupní země prospěch jen tehdy, budou-li i u druhého pilíře osvobozeny od povinnosti spolufinancování.

1.11 Jak vysoká je ilegální zaměstnanost v agrárním sektoru zemí ucházejících se o vstup do EU?

Stanovisko IAMO:

IAMO nemá k dispozici odpovídající informace.

Stanovisko FAL:

FAL nemá k dispozici potřebné informace.

1.12 Nakolik existuje v souvislosti s rozšířením na východ v kandidátských zemích nebezpečí vzniku sociálních napětí?

Stanovisko IAMO:

Simulační propočty IAMO týkající se dopadu rozšíření v NČS ukazují, že by se příjmy zemědělců zvýšily zhruba o 40 % a tato změna by asi z 90 % souvisela s plošně vyplácenými kompenzačními platbami a prémiemi na zvířata. (Daný scénář vycházel z toho, že budou tyto platby na tunu referenčního výnosu resp. na hospodářská zvířata poskytovány ve stejné výši jako v dnešní EU(15). Nelze předpokládat, že by se vstupem kandidátské země do EU podobně výrazně zlepšila příjmová situace jiných skupin povolání. Toto nerovné zvýhodnění selského stavu může vyvolat na venkově napětí, a to nejen mezi zemědělci a ostatním obyvatelstvem, ale v důsledku rozdílné velikosti podniků v rámci samotného zemědělství. Tento aspekt by neměl být podceňován, protože ve většině NČS existuje duální struktura zemědělství. Kromě toho je třeba uvážit, že ve střednědobém výhledu poměrně značná část těchto transferů bude vyplácena vlastníkům půdy formou vyššího pachtovného a že je budou mít tedy k dispozici zemědělští výrobci jen tehdy, budou-li vlastníky jimi obhospodařované půdy.

Podle této distribuční úvahy existují důvody pro to, aby nebyly transfery vypláceny způsobem, jakým je dostávají zemědělci v SČS. Ale i z hlediska efektivnosti vložených prostředků lze najít pádné argumenty, proč zabránit těmto možným napětím a proč podporovat venkov jako celek. Investice do infrastruktury venkova včetně do zařízení podporujících odbyt zemědělských výrobků a obdobných opatření by představovaly lepší využití omezených finančních prostředků a napomohly zemědělství k úspoře nákladů.

NČS zdůvodňují svůj požadavek přímých platebních převodů tím, že by jejich zemědělství bez této podpory nemohlo v rozšířené EU vyrábět tak, aby mělo kryté náklady a že by tedy bylo nekonkurenceschopné. Ovšem zlepšením infrastruktury venkova, tj. přesunem prostředků z prvního (opatření do trhu) na druhý nosný pilíř zemědělské politiky, se dá soutěžní potenciál zvýšit stejným způsobem jako plošnými vyrovnávacími platbami a prémiemi na zvířata. Rozdílný účinek spočívá v tom, že přímé platby podporují konkurenceschopnost cestou doplňkových příjmů, zatímco investice do venkova mohou přispívat ke snižování nákladů. Nemusí se ovšem projevit tak bezprostředně jako přímé podpory.

Stanovisko FAL:

Sociální napětí nelze vyloučit. Existují nejrůznější možnosti vzniku společenských konfliktů, z nichž část spadá do agrárního sektoru. V této speciální oblasti je třeba uvést především:

· Město versus venkov resp. zemědělští výrobci versus spotřebitelé: Zemědělští výrobci zde vystupují jako ti, kdo zapříčiňují cenový růst a těží z něho, zatímco je zvyšování cen potravin (mléčných výrobků, hovězího masa) pro ostatní spotřebitele břemenem. Toto zatížení je v ZSVE větší než v západní Evropě, protože zde spotřebitelé musí vynakládat na potraviny mnohem větší podíly z disponibilních příjmů.

· Malovýrobci a samozásobitelští zemědělci versus tržně orientovaní velkovýrobci: Malovýrobci mají z cenových podpor nebo přímých podpor, jejichž výše se stanovuje podle rozsahu orné půdy nebo stavu hospodářských zvířat v referenčním období, jen nepatrný prospěch. Velcí podnikoví vlastníci mohou naproti tomu získat na přímých platbách velké sumy.

· Vlastníci půdy versus pachtýři: Rostoucí CZV a (případně) přímé platby zvýhodňují vlastníky půdy na úkor těch, kteří půdu užívají (přerozdělení ve prospěch vlastníků).

· Držitelé kvót versus zájemci o kvóty: První rozdělení kvót by mohlo být orientováno podle více či méně aktuální výchozí situace, takže se majitelé podniků, ochotní k expanzi, cítí být znevýhodněni vůči podnikům, které jsou stejně odsouzeny k likvidaci.

2. Integrace

2.1 Jak mají být vstupní země integrovány do společného agrárního trhu?

Stanovisko IAMO:

Do EU má každá kandidátská země ve všech oblastech v obchodu zbožím a službami, svobodném přístupu k práci, kapitálovém styku, v přístupu na trh s půdou a v převzetí legislativy Společenství - vstoupit současně. Přechodná období by měla být pokud možno výjimkou a měla by být povolována jen ve velmi dobře zdůvodněných případech na omezenou dobu. Určité předpisy, jako např. výrobkové standardy, musí být po vstupu okamžitě splněny a musí být tedy vyňaty z přechodných opatření.

Bylo by dobré, kdyby se v určitý okamžik společně připojilo k EU několik zemí. Usnadní to administrativní stránku rozšiřování.

Stanovisko FAL:

Pravděpodobně dojde s okamžikem vstupu do EU, obdobně jako tomu již bylo při posledním rozšíření EU, k otevření hranic pro veškerý pohyb zboží. Předpokládá to, že vstupní země v okamžiku vstupu v plném rozsahu splní některé závažné požadavky EU týkající se kvality výrobků (především v oblasti ochrany zdraví a hygieny v případě nákaz).

Na druhé straně není bezpodmínečně nutné, aby vstupní země již v okamžiku vstupu v plném rozsahu splňovaly všechny v EU platné požadavky. Platí to především pro kvalitu procesů, tedy např. pro ochranu zvířat a ochranu životního prostředí. Další časový průběh až do plné realizace platných opatření EU by však měl být smluvně stanoven již v okamžiku vstupu.

· Existuje více důvodů pro to, že poskytování stejných plošných podpor a prémií na hospodářská zvířata, jaké platí v zemědělství EU(15), nemá smysl.

· Prémie platné v EU(15) mají přinejmenším za účel zajistit zemědělcům vyrovnání cenového propadu zahájeného agrární reformou z roku 1992. Tento důvod pro vstupní země neplatí.

· Zemědělci ve vstupních zemích budou pravděpodobně moci v přechodném období hospodařit s menšími náklady, tj. budou určitých provozních nákladů ušetřeni. Vzhledem k této politicky dané konkurenční výhodě není na místě, aby se na ně vztahovaly prémie v plném rozsahu.

· Prémie budou z poměrně velké části přesunuty na vlastníky půdy a kvót a mají tedy převážně spotřební charakter. Je otázkou, zda by měly EU a vstupní země své, do rozsahu omezené veřejné prostředky vynakládat především na finanční podporu vlastníkům půdy a kvót. V současné situaci by byly mnohem účelnější a důležitější podpory do strukturálních opatření (např. investiční výpomoci na zlepšení infrastruktury, modernizaci potravinářského průmyslu).

· Protože plošné prémie zvyšují v první řadě důchody vlastníkům půdy, existuje přinejmenším v některých venkovských regionech nebezpečí zostření důchodových disparit mezi podnikateli v zemědělství odlišných právních forem

2.2 Které pro vnitřní trh relevantní předpisy musí kandidáti vstupu splňovat jako předpoklad vstupu?

Stanovisko IAMO:

Týká se to všech předpisů, které by mohly omezovat obchod mezi NČS a SČS. Patří k nim např. standardy výrobků, které zaručují ochranu spotřebitelů a jejich zdraví.

Naproti tomu by mohla být realizace těch předpisů, které ovlivňují výrobní proces a nepoškozují kvalitu výrobků, spojena s přechodnými opatřeními v případě, že by jejich uplatňování způsobovalo potíže ještě v období před vstupem. Zde je ovšem třeba dbát toho, aby časově omezené přechodné úpravy nevedly k deformacím výchozích konkurenčních podmínek na trhu. Zemědělci v SČS by se právem cítili podobnými zvýhodněními svých kolegů v NČS poškozováni.

Kontrola dodržování těchto předpisů vyžaduje často značné investice do lidského i věcného kapitálu, které ospravedlňují tuto vstřícnost ze strany EU.

Stanovisko FAL:

Jak již zodpovězeno v otázce 2.1, má být nejvyšší priorita vyhrazena ochraně zdraví a boji proti infekcím.

3. Jak se dá zajistit, aby byly se vstupem v plném rozsahu aplikovány pro vnitřní trh relevantní předpisy EU v oblasti ochrany životního prostředí, ochrany spotřebitelů, ochrany zdraví, veterinární péče, ochrany zvířat a zdraví rostlin?

Stanovisko IAMO:

Je nutno zajistit přechod výroby na postupy splňující standardy a administrativní předpoklady pro jejich kontrolu a prosazování. Přizpůsobení výrobních procesů v podnicích vyžaduje často vysoké investice do věcného a lidského kapitálu. Mnoho podniků zpracovatelského průmyslu v NČS si musí zajistit potřebné prostředky na kapitálovém trhu. Vleklý průběh restrukturalizace těchto podniků jasně potvrzuje, že jejich rentabilita je nepostačující k tomu, aby mohly být nezbytné investice profinancovány.

Komise EU vyvíjí ve spolupráci se správními orgány SČS značné úsilí na vytvoření předpokladů pro to, aby administrativa v NČS dodržovala a prosazovala standardy EU (viz rovněž odpověď na otázku 2.5). Značná část podpory poskytované NČS v předvstupní fázi je vynakládána na tyto účely.

Stanovisko FAL:

Na tuto otázku by měla dát odpověď příslušná ministerstva resp. Evropská komise.

Z aspektu ekonomických ukazatelů třeba znovu poukázat na to, že není nezbytně nutné, aby vstupní země již v okamžiku vstupu aplikovaly v plném rozsahu předpisy EU.

Při této diskusi by se mělo přihlédnout k tomu, že realizace předpisů EU vyžaduje značný kapitál za situace, kdy všeobecně chybí. Vzhledem k této skutečnosti existují tři možné scénáře budoucího vývoje:

1. Počká se, až podniky v ZSVE nashromáždí z vlastních zdrojů dostatek kapitálu na provedení potřebných investic a rozšíření na východ se odsune; splnění této podmínky může trvat velmi dlouho.

2. Aby mohly firmy v ZSVE realizovat potřebné investice, použijí se podpory ze zdrojů EU. Toto řešení by mohlo klást přílišné nároky na finanční možnosti veřejných rozpočtů. Mimo to hrozí nebezpečí chybných investic, protože představitelé podniků v ZSVE nemají dostatečné manažerské zkušenosti a nedisponují dostatečným vlastním kapitálem (=riziko odpovědnosti).

3. Činí se pokusy aktivovat soukromý kapitál ze Západu. Největší překážka při uskutečňování této strategie spočívá v tom, že investoři reagují velmi alergicky na politickou nejistotu. Pokud nejsou ujasněny modality vstupu a pokud jsou politické a právní poměry v některých vstupních zemích z aspektu investorů neuspokojivé, je jejich angažovanost obecně malá.

Agrárně politický závěr: Vstup do EU je nejlepším prostředkem, jak završit schopnost ZSVE ke vstupu. Nakonec je tedy otázkou politické odvahy, jak se v případě každé jednotlivé země rozhodne, při jakém stupni splnění předpokladů pro vstup může být vstup uskutečněn.

2.4 Jaká opatření a s jakým úspěchem jsou ve vstupních zemích prováděna v zájmu odstranění nedostatků v aplikaci a kontrole norem Společenství?

Stanovisko IAMO:

AGENDA 2000 vyčleňuje každoročně více než 3 mld. EUR jako předvstupní pomoc ZSVE. Tyto finanční prostředky jsou v podstatě rozděleny do tří programů: SAPARD (0,52 mld. EUR), PHARE (1,56 mld. EUR) a ISPA (1,04 mld. EUR).

Prostředky SAPARD slouží k přípravě vstupních zemí na převzetí SZP a pravidel vnitřního trhu. Financují se zde projekty podpory zemědělství a rozvoje venkova. Prostředky PHARE mohou být použity na zřizování institucí a budování kontrolních mechanismů, určitá část je určena na investice. Kromě toho existuje v rámci PHARE pro vstupní země řada dalších možností, jak se připravit na realizaci a kontrolu norem Společenství. Německo je mimo jiné silně zapojeno do programu Twinning. ISPA podporuje opatření ke zlepšení infrastruktury v oblasti dopravy a ochrany životního prostředí.

V jakém rozsahu kandidátské země samy podporují přípravu na vstup, není IAMO známo. Je třeba si však uvědomit, že procesy restrukturalizace administrativy byly v těchto zemích již od začátku transformace orientovány na rozšíření. O úspěšnosti těchto opatření se ví málo. Komise EU se snaží ověřovat každý záměr závěrečným zhodnocením.

Stanovisko FAL:

Odpověď na tyto otázky by měla dát příslušná ministerstva resp. Evropská komise.

2.5 Nakolik byly ve vstupních zemích vytvořeny právní předpoklady pro získání půdysoukromými investory?

Stanovisko IAMO:

Proces privatizace postoupil v NČS různě; v žádném však není zcela ukončen. Zpoždění existují především u pozemkových knih, ale i s vyměřováním pozemků. V některých zemích jako např. v Litvě jsou předpisy pro vracení půdy původním vlastníkům velmi složité, což vedlo a dosud vede k velmi dlouhým lhůtám vyřizování žádostí.

Všechny NČS vydaly zákonné předpisy, které výrazně omezují nebo přímo vylučují možnost získání půdy pro zemědělské účely cizinci. Ale i tuzemci mají v mnoha vstupních zemích omezený nebo znemožněný přístup na trh s půdou. V Rumunsku je vlastnictví půdy omezeno na 50 ha na osobu a v Maďarsku na 300 ha. Litva nedovoluje držení vlastnických práv k půdě právnickým osobám. Platí to i pro banky a ztěžuje využití půdy jako hypotékární zástavy. Obecně nutno konstatovat, že trh s půdou zatím funguje ve většině NČS neuspokojivě.

Stanovisko FAL:

Privatizace půdy je ve většině vstupních zemí ukončena. Tím je splněn zásadní předpoklad pro nabytí půdy. Za současných stále ještě velmi nízkých cen půdy mohou však cizinci získat zemědělskou a lesní půdu jen ve výjimečných případech. Očekává se, že bude cizincům z EU v budoucnosti nabytí půdy umožněno za předpokladu, že se napřed usídlí na území vstupní země.

6. Jsou v sektoru zemědělství a potravinářského průmyslu nutné přechodné regulace a pokud ano, jak je v rámci vnitřního trhu provádět?

Stanovisko IAMO:

Otázka byla zodpovězena v bodu 2.2.

Stanovisko FAL:

V současné době nemá FAL k této otázce žádné informace.

2.7 Jak v problematických oblastech (standardy, hygiena apod.) stanovit přechodná období, aniž by docházelo k velkým deformacím v rámci hospodářské soutěže?

Stanovisko IAMO:

Zásadně by bylo třeba vyhnout se všemu, co by mohlo následkem časově rozdílné realizace právních předpisů EU vést k deformacím konkurence. Protože však, pokud víme, neexistuje žádná studie věnující se srovnáním mezi SČS a kandidátskými zeměmi, nelze k této otázce uvést žádné přesné informace.

Nepřímo lze případně použít výsledky šetření uveřejněného v roce 2000, které provedla mezinárodní skupina výzkumníků. Cílem této práce bylo zhodnotit, jak ovlivňují standardy životního prostředí a zdravotní standardy, které mají dodržovat významní agrární vývozci, konkurenční potenciál. Analýzy prokázaly, že předpisy v následných oblastech, platné pro zemědělské podniky, platí v EU restriktivněji než v některých nebo ve všech ostatních zkoumaných zemích:

· zabránění erozi živin a emisím čpavku,

· snížení zápachu,

· regulace v oblasti aplikace hormonů a krmných přísad,

· ochrana druhů a přírody.

Srovnání přirozeně nelze přímo přenést na NČS. Naznačuje však, kde může dojít k deformaci soutěže mezi SČS a NČS, pokud se určité standardy nerealizují nebo realizují jen nedostatečně.

Stanovisko FAL:

Vzhledem k nedostatku vlastních výzkumných prací nemůžeme k této otázce zaujmout zevrubné stanovisko.

2.8 Jak má vypadat časový harmonogram přechodných období, u kterých z nárokovaných by mohl být kompromis možný a na která z takto navržených období jsou vstupní země již připravené?

Stanovisko IAMO:

Přechodná období se mají poskytovat v co nejmenším rozsahu a pouze na krátkou dobu. Sama skutečnost, že vstupní země žádají o výjimky tohoto druhu, může v mnoha případech poukazovat na negativní důsledky vyvolané vyššími náklady výroby při realizaci a plnění. Této "strategii obcházení" je nutno se vyvarovat.

Již jsme se zmínili, že se standardy týkajícími se ochrany spotřebitele a ochrany zdraví by se nemělo volně nakládat. Na druhé straně si lze představit, že některé regulace ovlivňující výrobní proces nemusí být realizovány ve stejném rozsahu jako např. v Německu. V této souvislosti třeba mít na paměti, že jsou vstupní země obecně lépe vybaveny faktorem životní prostředí než mnohé členské země EU.

Stanovisko FAL:

Vzhledem k nedostatku vlastních výzkumných prací nemůžeme k této otázce zaujmout zevrubné stanovisko.

2.9 Jakými opatřeními a finančními prostředky je integrace připravována v oblastech agrárního trhu a venkova?

Stanovisko IAMO:

Viz odpověď na otázku 1.4

Stanovisko FAL:

Odpověď na tuto otázku by měla poskytnout příslušná ministerstva resp. Evropská komise.

2.10 Jaké možnosti má Německo v případě bilaterální podpory Polska v souvislosti se vstupem?

Stanovisko IAMO:

Z ekonomického hlediska existuje jen málo argumentů pro to, aby Německo speciálně preferovalo Polsko při přípravě na rozšíření.

· Vzhledem k tomu, že budou rozdíly v ekonomickém potenciálu mezi SČS a NČS zejména v příhraničních regionech citelné, mohly by být polské oblasti podél německé hranice zvýrazněně podpořeny ze strukturálních fondů.

· V Polsku není dosud značná část zemědělské půdy zapsána v pozemkových knihách. Další možnou bilaterální pomocí by bylo urychlení tohoto procesu. Současně by se docílilo lepší fungování trhu s půdou, což by bylo opět výhodné pro nezbytně nutnou adaptaci struktury podniků.

· Za třetí by mohla být nabídnuta pomoc při budování samosprávných orgánů na venkově.

Stanovisko FAL:

Na základě zkušeností z prvních let sjednocení Německa vidíme především dvě východiska. Za prvé je neodkladně třeba poskytnout konkrétní pomoc na vybudování infrastruktury (dopravní cesty, telekomunikace atd.). Za druhé je třeba zintenzívnit patronát, přičemž německá strana bude moci jen předkládat nabídky a musí respektovat citlivá místa (a) na polské straně a (b) i u ostatních členských států EU, které se cítí být pro Polsko kompetentní. Optimální by bylo, kdyby mohly být vytvořeny na všech úrovních (od státu až po obci) ve vhodně strukturované formě patronáty s polskými partnery, v jejichž rámci by mohla být polská strana důvěrně seznámena s rámcovými podmínkami EU a s jejich realizací formou aktivního správního úkonu.

2.11 Které překážky ve vzájemné obchodní výměně zemědělských výrobků mezi EU a kandidátskými zeměmi vstupu nutno ještě odstranit?

Stanovisko IAMO:

Kromě již zmíněných povinných standardů kvality výrobků, které je nutno v obchodu s EU dodržovat, existují další regulace, které brání výměně zboží. Jako příklad možno uvést podmínku, že dovozy do EU vyžadují, aby byl dovozce registrován v jednom z členských států. Pro obchodníky z NČS je tato registrace spojena se značnými náklady. Přinejmenším v prvních letech po schválení Evropské dohody zatěžovala tato povinnost vývozce z NČS, protože se dalo soudit, že dovozci EU plně nebo do značné části vyčerpali rentu plynoucí z titulu preferenčních cel a že to dělají i dnes.

Stanovisko FAL:

Tuto otázku by měla zodpovědět příslušná ministerstva resp. Evropská komise a hospodářské svazy.

2.12 Nakolik se podaří integrovat osud středo- a východoevropského venkova v rámci výkonného a moderního zemědělství jako jednoho z nosných pilířů do celkového hospodářského a společenského rozvoje?

Stanovisko IAMO:

V NČS budou rozsáhlé části venkova mnohem výrazněji charakterizované agroprůmyslem a průmyslem výživy než je tomu např. ve starých spolkových zemích (SSZ). Situace je poměrně srovnatelná s Mecklenburskem-Předním Pomořanskem. To ovšem vůbec neznamená, že se tento sektor v budoucnosti může stát nosným pilířem venkova. To bychom si dovedli představit jedině v krajních situacích v oblastech s velmi slabým osídlením.

Životnost venkova se dá uchovat jedině tehdy, zůstanou-li na venkově usídleny jiné hospodářské sektory resp. připojí-li se k nim další nové.

Stanovisko FAL:

Ani v Německu, ani ve vstupních zemích “takový” venkov neexistuje. Jak v Německu tak ve vstupních zemích existují velmi rozdílné typy venkovských oblastí, přičemž se některé oblasti vyvíjejí nadprůměrně dobře, zatímco jiné venkovské oblasti patří k problémovým regionům.

Ve středně- a dlouhodobém výhledu bude zemědělství a potravinářský průmysl ve venkovských regionech vstupních zemí participovat jen relativně malým podílem na celkovém ekonomickém růstu. Pro celkový vývoj ekonomiky a společnosti bude však jak v Německu tak ve vstupních zemích zemědělství nadále důležité, protože (a) výrazně určuje tvář venkova a (b) obyvatelstvu není lhostejné, jak se potraviny vyrábějí.

Středně- a dlouhodobě lze tedy počítat s konvergencí poměrů ve vstupních zemích a v dosavadních regionech EU(15). V krátkodobém výhledu jsou však ve vstupních zemích výrazněji na pořadu dne otázky ekonomické transformace a vybudování konkurenceschopných podniků.

2.13 Na jakém základě budou vstupním zemím přidělovány výrobní kvóty (např. kvóty na mléko, cukr )

Stanovisko IAMO:

Výrobní kvóty se vztahují na denně vyrobené množství v referenčním období. EU zatím navrhovala období let 1995 až 1999, zatímco NČS poukazují na to, že v té době jejich zemědělství ještě procházelo silnou strukturální přeměnou a proto nevyčerpávalo dostatečně svůj potenciál. Dávaly by přednost období let 1989 až 1991. Na odchylné argumenty např. Estonska bylo poukázáno v odpovědi na otázku 1.10.

Obecně třeba ke stanovení kvót připomenout, že jde o sféru, která dává prostor pro jednání. Při volbě referenčního období se ovšem doporučuje pečlivě zvážit všechny výhody a nevýhody, protože bude pravděpodobně platit pro každou ze vstupních zemí. Výše produkčních kvót poměrně značně ovlivňuje rozpočtové zatížení EU a má vliv i na dodržování závazků vůči WTO.

Stanovisko FAL:

· Požadavky vstupních zemí na kvóty (viz tab. 1) považuje Komise EU všeobecně za neúměrně vysoké. Navrhuje se, aby se při předvstupních jednáních vycházelo z průměrné produkce za určité nepříliš vzdálené referenční období (např. období let 1995 až 1999). Muselo by se přihlížet i k tomu, že regulační kvótní systém má zabránit tvorbě přebytků a umožňovat plnění závazků vůči WTO. U požadavků týkajících se různých nároků na prémie se nelze odchýlit od příslušných definic (např. dojnic bez tržní produkce mléka, minimálního počtu bahnic; viz tab. 1).

· Nadále existují v NČS požadavky na rozšíření nástrojů tržní politiky, např. zavedením tržního řádu pro brambory, podpor producentům drobného ovoce, podpor na výrobu technického lihu z obilovin a brambor. Polsko a Estonsko usilují o to, aby jim byly dosavadní časově omezené výjimky jak u obilovin (druhy obilovin, na něž se může vztahovat intervence, kritéria intervence) nahrazeny trvalými regulacemi. Slovinsko si přeje, aby bylo až do konce roku 2012 vyňato z individuálního stanovení mléčných kvót a prémiových oprávnění (dojnice bez tržní produkce mléka, bahnice).

2.14 Jaká další opatření jsou ve vstupních zemích zapotřebí z hlediska ochrany spotřebitelů a konkurenceschopnosti?

Stanovisko IAMO:

O nutnosti zlepšit ochranu spotřebitelů nemá IAMO k dispozici žádné informace. To ovšem neznamená, že není třeba jednat. Na druhé straně je třeba vycházet z toho, že se s převzetím acquis communautaire zvýší ochrana spotřebitelů na úrovni EU.

Pokud jde o druhou část otázky, jaká opatření jsou nutná z konkurenčních hledisek, připomeneme zde opět zpracovatelský průmysl. Ve srovnání se zemědělstvím NČS je nesporně méně konkurenceschopný. Je tedy na místě, věnovat tomuto aspektu v dalších přípravných opatřeních zvláštní pozornost.

Stanovisko FAL:

Tuto otázku by měla zodpovědět příslušná ministerstva, resp. Evropská komise a hospodářské svazy.

Tab. 1 - Kvótní požadavky kandidátských zemí

*) Obiloviny, olejniny a bílkovinná krmiva (FAO, Production Yearbook 1997), za EU 15 včetně půdy uvedené do klidu.

3. K situaci zemědělství a potravinářského průmyslu ve vstupních zemích

3.1 Jakým agroekonomickým potenciálem disponuje zemědělství vstupních zemí?

Stanovisko IAMO:

Jako agroekonomický potenciál by neměla být v žádném případě chápána veličina, která by mohla být realizována ve vzdálené budoucnosti, takřka jako největší možná produkce všech dob. Naopak, pod tímto pojmem je třeba chápat za optimálních předpokladů trvale dosažitelnou výrobu. Takto definovaný potenciál předpokládá používání výrobních postupů odpovídajících danému stanovišti a životnímu prostředí, aby bylo zajištěno uchování přírodního základního kapitálu. Rovněž je tím míněna sociální a ekonomická udržitelnost, protože musí být zabezpečena schopnost ekonomického přežití a zachování sociální struktury.

K důležitým determinantám výrobního potenciálu patří přírodní výrobní faktory půda, klima a absorpční schopnost životního prostředí jakož i lidský a fyzický kapitál, genetický materiál a konečně i kvalita spotřebovávaných provozních prostředků. Významný vliv na výši výnosů rostlinných a živočišných produktů a na využití živin a jiných přípravků zvyšujících výnosy má zejména chovný materiál.

Potenciál je často charakterizován údaji o výrobě koncem 80. let. Za tyto roky vykazují statistici podstatně vyšší produkci než jaká je zpravidla dnes docilována. Může to však být z mnoha příčin špatný ukazatel.

Lepší by bylo zjistit výše popsané determinanty. Ale i zde se naráží na značné potíže. Jak uvádí odpověď na otázku 1.6, je vybavenost zemědělství pracovními silami poměrně vysoká. V budoucnosti bude nutné jejich počet snížit. Rovněž půdní vybavenost je v NČS podstatně vyšší než ve SČS. V případě orné půdy je tato hodnota téměř dvojnásobná (tab, 2.). Kapacitní předstih proti EU, který je tím vyjádřen, ovšem snižuje kvalita půdy a klima.

V přírodních zdrojích existují veliké regionální rozdíly, takže by se musela u zemí vybavených rozsáhlým půdním fondem provést diferenciace. Vzhledem k chybějícím podkladům to ale není možné.

Pokud jde o chovný materiál, který bude v budoucnosti k dispozici, lze očekávat, že bude docílen velký pokrok. Při hodnocení výnosového potenciálu musí být zvažována i kvalita provozních prostředků, např. hnojiv a přípravků na ochranu rostlin. I zde by se mohly rozdíly oproti EU značně snížit. Totéž lze očekávat i pokud jde o vybavenost lidským a věcným kapitálem.

V tomto okamžiku představují výnosy rostlinných produktů cca 60 % průměru EU. Lze se domnívat, že u většiny těchto produktů zůstane výnosový potenciál pod úrovní potenciálu EU. Rozhodujícími jsou zde o něco horší přírodní předpoklady. V případě mléčné užitkovosti možno konstatovat podobné rozdíly jako u rostlinných výrobků. Protože se u zvířat dá prostředí lépe kontrolovat než u rostlin, nemusely by v budoucnosti přetrvávat žádné podstatné rozdíly ve výnosovém potenciálu proti EU. Totéž platí i pro efektivnost využití krmiv, která je dnes v NČS rovněž značně nižší než v EU.

Tab. 2 - Půdní vybavenost v ZSVE a v EU (1994)

Stanovisko FAL:

Hospodářský potenciál té které země se běžně porovnává na základě rozsahu zemědělské půdy, stavů hospodářských zvířat a počtu pracovních sil. Je ovšem třeba mít na zřeteli, že kvantitativní údaje jsou jen zčásti vzájemně srovnatelné. Tak je např. výrobní potenciál v rostlinné výrobě určován nejen počtem hektarů, ale i kvalitou půdy a klimatickými podmínkami.

Dále třeba uvážit, že stupeň využití toho kterého potenciálu ovlivňují nedostatek kapitálu, nízká produktivita, nepříznivá agrární struktura atd. Stupeň využití jednotlivých faktorů se během integrace přizpůsobí novým cenovým relacím a tržním podmínkám.

Tab. 3 až 9 uvádějí jak výrobní potenciál tak i (odhadem) stupeň využití. Je zřejmé, že vstupní země disponují značným zemědělským potenciálem.

Tab. 3 - Obiloviny v ZSVE za období let 1989 až 2003

Pramen: Evropská komise: Agricultural Situation and Prospects in the Central and Eastern European Countries - Summary report. Luxembourg, 1998.

Tab. 4 - Olejniny v ZSVE za období let 1989 až 2003

Pramen: Evropská komise: Agricultural Situation and Prospects in the Central and Eastern European Countries - Summary report. Luxembourg, 11998.

Tab. 5 - Řepný cukr v ZSVE za období let 1989 až 2003

Pramen: Evropská komise: Agricultural Situation and Prospects in the Central and Eastern European Countries - Summary report. Luxembourg, 11998.

Tab. 6 - Mléko v ZSVE za období let 1989 až 2003

Pramen: Evropská komise: Agricultural Situation and Prospects in the Central and Eastern European Countries - Sumary Report. Luxembourg, 1998, S. 37.

Tab. 7 - Hovězí maso v ZSVE za období let 1989 až 2003

Pramen: EU-Kommission: Agricultural Situation and Prospects in the Central and Eastern European Countries - Sumary Report. Luxembourg, 1998, S. 38.

Tab. 8- Vepřové maso v ZSVE za období let 1989 až 2003

Pramen: EU-Kommission: Agricultural Situation and Prospects in the Central and Eastern European Countries - Sumary Report. Luxembourg, 1998, S. 38.

Tab. 9- Drůbeží maso v ZSVE za období let 1989 až 2003

Pramen: EU-Kommission: Agricultural Situation and Prospects in the Central and Eastern European Countries - Sumary Report. Luxembourg, 1998, S. 39.

3.2 Jak se doposud rozvíjel agrární obchod mezi EU a kandidátskými zeměmi?

Stanovisko IAMO:

Obchod zemědělskými výrobky mezi SČS a NČS počátkem 90. let velmi silně narůstal. EU se stala za agrární produkty nejdůležitějším obchodním partnerem všech vstupních zemí. Až na Maďarsko a Bulharsko a v roce 1999 i Rumunsko je agrární obchodní bilance EU s kandidátskými zeměmi pozitivní (tab. 10)

U zemědělských výrobků a potravin je z členských zemí EU nejdůležitějším obchodním partnerem NČS Německo. Přebytek agrárně obchodní bilance SRN se v letech 1995 až 1998 zvýšil o 50 % (tab. 11). Tab. 12 zachycuje zbožovou strukturu německého agrárního obchodu.

Tab. 10 - Saldo agrárně obchodní bilance EU s NČS a jeho vývoj od roku 1995 do roku 1998

Pramen: Výpočty na základě údajů Eurostat.

Tab. 11 - Saldo agrárně obchodní bilance Německa s NČS a jeho změna od roku 1995 do roku 1998

Pramen: Výpočty na základě údajů Eurostat.

Tab. 12 - Saldo agrárně obchodní bilance EU a Německa s NČS ve zbožovém členění za roky 1995 a 1998

1) Změny, které jsou menší než -100 %, potvrzují změnu v netto exportech.

Stanovisko FAL:

Agrární zahraniční obchod mezi Evropskou unií a ZSVE se v uplynulém desetiletí výrazně změnil ve prospěch EU(15). Zatímco EU vykazovalo v 80. letech v relaci k teritoriu ZSVE jasně zápornou obchodní bilanci, existuje v současné době netto kladné saldo EU (tab. 13). V současné době jsou mezi uvedenými ZSVE jen dva netto vývozci zemědělských produktů (Maďarsko a Bulharsko). Měřeno brutto agrárním vývozem jsou nejdůležitějšími agrárními vývozci Polsko a Maďarsko.

Tab. 13 - Vývoj agrární obchodní bilance (mil. EUR) vybraných ZSVE vůči EU

Pramen: European Commission

3.3 Jak se bude rozvíjet výroba, zpracování a spotřeba kandidátských zemí po vstupu do EU?

Stanovisko IAMO:

V IAMO byly simulačními postupy s využitím modelu “Central and Eastern European Countries Agriculture Simulation Model” (CEEC-ASIM) kvantifikovány účinky vstupu ZSVE do EU na zemědělskou výrobu, poptávku po potravinách a na výdaje z rozpočtu EU v roce 2007. Tab. 14 zachycuje množstevní efekty očekávaného vstupu ZSVE do EU na výrobu a poptávku. Existují rozdíly ve výsledcích za rok 2007 ve srovnání se scénářem rozšíření, který vychází z AGENDY 2000. Tento scénář vychází z hypotézy, že každá ze vstupních zemí si podrží existující zemědělskou politiku z roku 1997 až do roku 2007 a nebude ji měnit.

U rostlinné výroby NČS jako celku povede vstup do EU k poklesu výroby řádově o 1 % až 14 %. U živočišné výroby je zaznamenán kromě hovězího masa (+22 %) rovněž pokles. Tyto množstevní změny si lze vysvětlit především změnou relativních cen v důsledku převzetí SZP, ponecháním půdy v klidu a uplatněním výrobních kvót na mléko a cukr.

Poptávka po rostlinných produktech se mění až na cukr (-13 %) jen mírně. Výrazná změna cenové struktury u živočišných výrobků vyvolává naproti tomu citelné poptávkové reakce, kolísající od +30 % u drůbežího masa až po -23 % u masa hovězího.

Tab. 14 - Změny výroby a poptávky za 10 vstupních kandidátských zemí celkem v důsledku jejich vstupu do EU; srovnání bazického roku se scénářem platným pro rok 2007 (%)

Pramen: Výpočty IAMO.

Výsledky simulačních propočtů potvrzují, že vstup do EU vyvolává výrazně silnější relativní změny čistých vývozů (resp. čistých dovozů) živočišných produktů než u výrobků rostlinného původu (tab. 15). Největší relativní změny se týkají mléka a hovězího masa. V absolutních hodnotách vyjádřeno představují čisté vývozy roku 2007 u těchto výrobků 4,0 mil. t , resp. 0,7 mil. t. U obilovin vyvolává vstup ZSVE do EU v roce 2007 přebytky ve výši cca 13 mil. t. Pro srovnání uvádí tab. 15 i netto obchod realizovaný v roce 1997.

Tab. 15 - Čisté vývozy a dovozy 10 kandidátských zemí celkem*; za rok 1997 údaje podle statistiky, pro rok 2007 výsledky simulace podle základního scénáře a scénáře rozšíření a jejich odchylky

* Data nezahrnují agrární obchod mezi ZSVE.

**) Vzhledem ke změně salda u obchodovaných množství údaj chybí

Pramen: Národní statistické ročenky, vlastní výpočty

Stanovisko FAL:

Vzhledem k cenovým změnám nutno se vstupem do EU počítat v krátko- a střednědobém výhledu především se zvýšením výroby hovězího masa při současném snížení jeho spotřeby. Naproti tomu budou CZV jatečných prasat, jatečné drůbeže a vajec v souvislosti se vstupem do EU spíše klesat, takže lze očekávat pokles výroby a nárůst spotřeby. Ceny všech ostatních výrobků vykazují menší pohyby, takže očekávané změny jsou méně výrazné (viz tab. 16 a 17). Co do tendence by mohly tyto modelové propočty efekt ze vstupu do EU spíše přecenit, protože ve skutečnosti již před vstupem a nezávisle na rozšíření EU o ZSVE došlo resp. ještě dojde k četným změnám, které se v modelech, které zpravidla rozlišují jen mezi krajním výchozím obdobím a cílovým rokem po vstupu, plně připisují vlivu rozšíření EU.

V dlouhodobější perspektivě mají vstupní země ovšem potenciál pro značné rozšíření výroby a disponují i některými důležitými alokačními výhodami (viz odpověď na otázku 3.1). Nakolik může být tento potenciál využit, lze nyní posuzovat jen velmi obtížně:

Jednak je paleta relevantních ovlivňujících faktorů široká a přesahuje hluboko do nezemědělské oblasti. V popředí zájmu je vybudování výkonných potravinářských podniků a řetězců vytvářejících přidanou hodnotu a vyžadujících kapitál a manažerské znalosti. Zda dojde dostatečně rychle k potřebným investicím ze zahraničí, zásadně závisí na vývoji politické a ekonomické stability ZSVE.

Tab. 16- Důsledky rozšíření EU na oblast rostlinné výroby Výsledky modelových výpočtů (GAPsi)

1) ZSVE-4; Estonsko, Polsko, ČR a Maďarsko; 2) referenční scénář za pesimistických předpokladů světového hospodářského vývoje (mj. nižší nárůst světových cen obilovin); 3) Scénář po vstupu ZSVE do EU; 4) Převisem je označeno vyrovnání bilance. Ve smyslu dosažení vyrovnané bilance označuje kladná položka, že by výroba (např. uvedením půdy do klidu nebo snížením cen) musela být redukována.

Tab. 17 - Důsledky rozšíření EU na oblast živočišné výroby Výsledky modelových výpočtů (GAPsi)

1) ZSVE-4; Estonsko, Polsko, ČR a Maďarsko; 2) referenční scénář za pesimistických předpokladů světového hospodářského vývoje (mj. nižší nárůst světových cen obilovin); 3 Scénář po vstupu ZSVE do EU; 4) Převisem je označeno vyrovnání bilance. Ve smyslu dosažení vyrovnané bilance označuje kladná položka, že by výroba (např. uvedením půdy do klidu nebo snížením cen) musela být redukována.

Za druhé chybí mezinárodně srovnatelné analýzy, v nichž je s přiblížením praxi a pomocí srovnatelných metod odhadnuta pro scénář-“Po-vstupu” rentabilita zemědělství na Západě a Východě. Určité informace o konkurenčních přednostech a nedostatcích polského zemědělství a jeho zásadních determinantách může poskytnout analýza současného polského agrárního obchodu. Do EU se dodává především ovoce a zelenina (čerstvé nebo zpracované; včetně ovocných šťáv) a rovněž živá zvířata, maso a masné výrobky. U partnerských zemí CEFTA (Česká republika, Maďarsko, Slovensko, Rumunsko, Slovinsko, Bulharsko) zaujímají přední místa výrobky potravinářského průmyslu jako čokoládové výrobky, cukrovinky, kávové a čajové koncentráty, za nimi následují ryby a rybí výrobky, sýry a tvarohy. Rusko a jiné země bývalého Sovětského svazu byly významnými odběrateli masa a masných výrobků, ovoce, zeleniny a jižního ovoce.

3.4 Jak se budou vyvíjet ve vstupních zemích náklady výroby, CZV a spotřebitelské ceny?

Stanovisko IAMO:

Vývoj CZV v NČS ve vztahu k Evropské unii uvádí za rostlinné výrobky tab. 18 a za živočišné produkty tab. 19. Ukazuje, že za dané časové období došlo obecně k vyrovnání cen. Výjimku představuje u některých výrobků Slovinsko, které zavedlo v poslední době poměrně vysoké podpory. Kolísání v cenových relacích mezi jednotlivými vstupními zeměmi a EU může být vyvoláno změnami jak na straně vstupních zemí tak na straně EU, případně na obou stranách.

Zajímavý je rovněž v kandidátských zemích vývoj relace cen produkce k cenám provozních prostředků (tab. 20). S výjimkou Bulharska se ve všech ostatních v tabulce uvedených zemích tato relace zhoršila, a to jak v období let 1995 až 1998 tak od prvního vykazovaného roku. Ceny tak vyvolávaly v příslušných zemích silný adaptační tlak. V EU zůstala tato relace ve stejném období poměrně konstantní.

S vyrovnáváním CZV mezi EU a NČS po vstupu kandidátských zemí do EU bude pravděpodobně spojen i všeobecný růst cen. Rozdíly však existují jak mezi zeměmi tak mezi výrobky. Na druhé straně lze očekávat i zvýšení cen provozních prostředků, takže se terms of trade nezlepší nebo zlepší jen mírně. Náklady výroby by mohly být navíc ovlivněny i dvěma protisměrnými přizpůsobovacími procesy. Dodržování standardů, vyšší administrativní náklady a rovněž zvyšování mezd navozují růst nákladů. Očekávaný růst produktivity by mohl tento růst tlumit. Čistý efekt těchto protisměrných tendencí se dá ztěží odhadnout, ale povede spíše ke zvyšování nákladů výroby.

Tab. 18 - Ceny rostlinných výrobků v kandidátských zemích v relaci k cenám v EU (v %)

Pramen: Vlastní propočty

Tab. 19 - Ceny živočišných výrobků v kandidátských zemích v relaci k cenám v EU (v%)