Evropská unie a lov

Není všechno zlato, co se třpytí

Již téměř více než půl století skoro každý rok navštěvuji vaši zemi - Českou republiku. Neláká mě sem pouze nádherná krajina, ale také pohostinnost zdejších lidí, mezi kterými jsem si, zejména v řadách myslivců, našel spoustu přátel. Stejně dobře jsem poznal nádherné, dobře vedené honitby s výbornými stavy zvěře, jakož i honitby, které začaly (hlavně v posledních letech) přece jen poněkud upadat.

S respektem sleduji úsilí vlády splnit požadované předpoklady pro budoucí členství v Evropské unii. Jedná se o dobrou a nezbytnou věc pro hospodářský rozvoj země a zlepšení životní úrovně jejích obyvatel. Je však nutno poukázat také na to, že od Evropské unie nelze vždy, zejména pokud se lovu týká, očekávat jen dobré. V následujících odstavcích bych chtěl upozornit na některé problémy, které s touto skutečností souvisejí.

Členství v EU znamená také uznání všech usnesení, která byla dosud v Bruselu přijata. A ta nejsou vůči myslivosti vždy přátelská. Existuje zde "Úmluva pro mokřady, zejména jako životní prostor vodního a brodivého ptactva mezinárodního významu” z roku 1971, známá také jako Ramsarská konvence (Ramsarabkommen) a akční plán na prosazení směrnice na ochranu ptactva (Úmluva pro ochranu stěhovavého vodního ptactva africko-evropského prostoru). Pomocí těchto dokumentů má být dosavadní počet lovných druhů ptactva dále snížen a mají být zkrácena období lovu. Zároveň se pracuje na celoevropském zákazu používání olověných broků.

Takzvaná "Směrnice FFH” (Fauna-Flora Habitat) od členských států žádá, aby pod přírodní ochranu uvedly nejméně deset procent plochy státu. Tento fakt je v mnohých případech spojen s omezením nebo zákazem lovu. Zemím, které tato nařízení nedodrží, jsou ukládány sankce, jako například nedostatečné poskytnutí podpůrných prostředků na zemědělství.

V Evropské unii existuje nespočet malých militantních organizací na ochranu přírody a zvířat, které operují proti jakékoli formě lovu. Říkají si "Výbor proti vraždění ptactva” (Kommitee gegen den Vogelmord), "Osvoboditelé zvířat” (Tierbefreier), "Zvířecí mír” (Peace animal), "Vegani” (Veganer) a "Akční spojenecký svazek na zrušení lovu” (Aktionsbündnis zur Abschaffung der Jagd) a podobně. Fungují na mezinárodní úrovni, mají vlastní média a nezaleknou se ani sabotážních akcí proti loveckým zařízením a masivního narušování lovu jako celku. Nebude možné zabránit tomu, aby se tito extrémisté neetablovali i ve vaší zemi. Důležité je, aby nezískali vliv na politiku země.

Tím, že byly ve sjednocené Evropě odstraněny kontroly na hranicích, dochází k silnému nárůstu dobře organizovaných, mezinárodně operujících kriminálních skupin. Bezmocnost vlád některých evropských zemí (mezi nimi i Německa) vůči tomuto jevu se projevuje většinou v zostření národních právních norem týkajících se zbraní. Postiženi jsou však přitom pouze legální majitelé zbraní, kteří věrně dodržují zákon, tj. myslivci a sportovní střelci. Výsledkem toho jsou omezení počtu loveckých a sportovních zbraní, přehnané požadavky na pořízení drahých schránek na zbraně, doložení potřeby pro vlastnictví zbraně a mnohé další malé šikany. Žádný zločinec nežádá pro provedení trestného činu o zbrojní průkaz a počet zbraní, které jsou v jednotlivých zemích nelegálně v oběhu, se také nesnižuje.

Skutečnost, že se velký počet lidí, zvláště těch, kteří žijí ve velkých městech, stále více odcizuje přírodě, snadno umožňuje protivníkům lovu, aby na základě hororových historek o lovu získávali prostřednictvím médií, jako jsou časopisy, televize a v současné době mezinárodně fungující internet, svůj vliv. Historický vývoj lovu a jeho cenné kulturní tradice jsou popírány. Dochází k pokusům o podrývání a změnu platného loveckého systému s cílem jeho postupného odstranění. Tak má mít každý, i maličký vlastník pozemku, možnost osobně rozhodovat o tom, zda se smí na jeho pozemku a půdě lovit, či nikoliv.

Bude-li systém plošného výkonu práva myslivosti na celém území státu zničen, dojde postupně i k omezování oblastí chtěného výskytu zvěře, a to zejména pro druhy lesní zvěře s velkými nároky na prostor. Lov má zůstat povolen pouze na velkou spárkatou zvěř jako jakýsi druh ”potírání škodné”.

Také lovecká turistika má být silně omezena. My lidé jsme silně změnili svůj životní prostor. To nás zavazuje k tomu, abychom procesy s tím spojené nadále provázeli a snažili se populace zvěře při tom regulovat, tudíž i pomocí lovu. Nezbytnost těchto kroků mnohé vážené spolky na ochranu přírody a zvěře popírají. Věří, že v rámci kolektivního pojmu ”ochrana procesu”, to znamená přenechat vše v moci přírodě, sama od sebe vznikne nádherná zelenající se a kvetoucí krajina.

Díváme-li se tedy na pozadí mnohých požadavků z oboru ochrany přírody a zvěře, objevujeme velmi často následující skutečnosti:

- V první řadě se jedná vždy o peníze, podpůrné prostředky, prostředky na projekty a mnohé další věci, a to za účelem získání možnosti se etablovat.

- Velkou roli hraje touha jednotlivých osob po tom, jak se osobně ”blýsknout”, touha po moci, vlivu a společenské pověsti.

- Zároveň se ale jedná o ”zelenou” stranickou politiku, která se ovlivňováním voličů proti myslivcům snaží získat účast ve vládě.

- Teprve nakonec se jedná většinou vlastně o věc samotnou - o udržení neporušeného životního prostoru, o který by měl usilovat každý rozumný člověk. Bez stranických sporů a osobních hádek.

Na závěr několik myšlenek o lovecké turistice

V Evropě žije více než 100 000 myslivců, kteří nemají stálou možnost lovu. To může mít finanční příčiny, neboť lov podražil. Důvodem však může být prostě jen ta skutečnost, že je málo honebních revírů. Jedním z možných východisek jsou lovy v zahraničí. Ve vaší zemi představuje turismus významný hospodářský faktor. Při otevření hranic roste tudíž i význam lovecké turistiky. Zahraniční lovci se budou snažit kupovat ve vaší zemí nebo dlouhodobě pronajímat celé honební revíry (případně také prostřednictvím takzvaných ”nastrčených osob” z vaší vlastní země). Tím se snižují možnosti lovu pro vlastní myslivost i české myslivce vůbec.

Ve vaší zemi budou na mnohých místech sílit snahy dostat se rychle k pokud možno co největšímu množství peněz - k opěvovanému Euru. Tento fakt v sobě skrývá problém, že je v obhospodařování divoké zvěře ohrožen princip důslednosti. Úspěšný rozvoj lovecké turistiky na druhé straně také vyžaduje velkou pružnost v tvorbě cen. Tu jsem ve vaší zemi - zejména ve státních honitbách - zatím postrádal. Lov na jelena v říji, po říji nebo ještě v lednu se musí odrazit v odstupňovaných cenách orientovaných na trh.

Těmito výroky rozhodně nechci zpochybňovat nezbytnost a význam Evropské unie a jejího rozšiřování. Pokud se však týče lovu, chtěl bych jen konstatovat: ”Není všechno zlato, co se třpytí.” Jako bývalý občan Německé demokratické republiky (NDR) jsem všechny tyto problémy, které jsem zde nastínil, musel prožít po znovusjednocení Německa, a to v takové rychlosti, jakou si nelze ani představit. Měl jsem ale možnost tyto skutečnosti a procesy jako žurnalista komentovat.

Při zkušenostech z vývoje v západní Evropě mohu pro české myslivce doporučit jako alternativu pouze tyto následující podmínky pro obhájení pozice myslivosti:

1. Silná celostátní jednotná myslivecká organizace, připravená se zabývat podobnými výzvami v oblasti myslivecké politiky.

2. Dobrá práce v lobování pro myslivost v parlamentu a ve vládě.

3. Spolupráce s nositeli politických rozhodnutí v zemi, politickými stranami a hnutími, státní správou založená na důvěře a vzájemném respektu a předávání informací a argumentů

4. Propracovaná, důsledná a dlouhodobá práce s veřejností agitující pro myslivost rozumnou většinu obyvatelstva

Všem českým myslivcům přeji v této práci mnoho úspěchů a lovu zdar!

O osobě autora: Alexander Krah, se narodil v roce 1936. Myslivcem je od roku 1954. Povoláním diplomovaný lesní inženýr a diplomovaný zemědělský inženýr; od roku 1990 pracuje jako redaktor známého a dnes největšího německého mysliveckého časopisu WILD UND HUND vydavatelství Paul Parey Zeitschriftenverlag. Vzhledem ke své minulosti, kdy větší část života prožil v bývalé NDR, dokáže problematiku myslivosti posoudit relativně objektivním pohledem z obou stran.