Evropští zemědělci tvoří velmi silnou lobby

HN - 3.12.1998

Evropští zemedelci tvorí velmi silnou lobby

Soucasný krik kolem veprového, pred rokem kolem jablek a napresrok treba kolem dalších komodit, jen potvrzuje, že nejen my, ale i unie musí neco udelat se svou zemedelskou politikou. Problémy plynoucí ze soucasného stavu v Evropské unii se totiž nedotýkají pouze tretích zemí jako treba dnes "postižené" Ceské republiky, ale i unie samotné. Zemedelská politika polyká totiž témer polovinu evropského rozpoctu, a není divu, že se situace nelíbí hlavne tem, kdo do nej prispívají nejvíce, tedy ekonomicky "vyspelejším" zemím. Diskuse v EU na toto téma probíhají už léta, ale s ohledem na silnou zemedelskou lobby ve všech státech se zatím nic moc prosadit nepovedlo. Systém spolecné zemedelské politiky je projektován na šest zemí z dob padesátých a šedesátých let. Tehdy bylo "evropské" rešení skutecne úcinné, protože se jím podarilo dosáhnout naprosté potravinové sobestacnosti v tehdejším Evropském spolecenství. Dnes už bohužel výrazne zaostává za celosvetovým vývojem. Zemedelská politika totiž stojí na principu intervencních cen zemedelské produkce. Je to cena zarucená všem zemedelcum, pod niž nemuže klesnout cena tržní. Každorocne ji urcuje Evropská komise a vychází z nákladu na výrobu i tech nejméne výkonných rolníku. Tím cena samozrejme stimuluje rust zemedelské nadprodukce. Navíc, chce-li zemedelec vyvézt své zboží z EU, dostává tzv. exportní dotace, které pokrývají rozdíl mezi jeho cenou a podstatne nižší cenou konkurencních svetových výrobcu. V opacném smeru, tedy mírí-li svetové zboží do unie, musí být na dovozy uvaleno clo, a to v takové výši, aby se cena zboží dostala na úroven alespon intervencní ceny. To proto, aby byli unijní rolníci chráneni a meli zajišten odbyt svých, podstatne dražších výrobku. Zrejme práve tady je zakopaný pes celé dnešní"veprové krize", ale i soucasných a budoucích sporu mezi unií a napríklad USA. Dokud unie neprosadí reformu zemedelské politiky, jak ji nastínila již v lonské Agende 2000 a díky níž by se napr. mely ceny zemedelské produkce v unii srovnat s ostatním svetem, budou zrejme hádky tu o jablka a jindy o maso na denním, ci spíše každorocním porádku. Je v našem zájmu, aby reformy v unii probehly co nejdríve: Sníží se tím ceny jejích zemedelských výrobku, a to bude znamenat i podstatný pokles dovozních cel i pro naše exportéry. Stejne tak se domácí producenti lépe vyrovnají se západní konkurencí na našem trhu. Nesmíme ale zapomínat, že radikální zmeny potrebujeme i doma a nemužeme jen cekat, co EU udelá pro to, aby naši rolníci meli snazší pozici. Unii jde, zcela logicky, na prvním míste o ni samotnou. Soucasný napjatý stav samozrejme nesvedcí ani jedné strane: Na unii to vrhá nepríliš dobré svetlo už proto, že se cím dál jasneji ukazuje, že byla tím prvním, kdo asociacní dohodu, v níž jsou jasne urceny postupy pro rešení obdobných situací, porušil. Ceskou republiku to zase staví do pozice vecného "burice" a nespokojence, prípadne, po zavedení-nezavedení odvetných opatrení, za neseriózního partnera. Je zrejmé, že o tom, jak mají postupovat kandidáti na vstup, rozhoduje v podstate jen Brusel. Kandidátské zeme jsou, a je stále jasnejší, že ješte dlouho zustanou, temi, kdo se musí podrídit. A unie na tuto situaci nezrídka hreší. Je si velmi dobre vedoma nedostatku, které mají zájemci o vstup v plnení "domácích úkolu". A ty muže kdykoliv vytáhnout. Vedí to i ti "slabší", a tak se jen málokdy vzbourí. A když, tak jen výjimecne. Patrne ze strachu, že unie by nám mohla naši pozici ve vstupním procesu dost znesnadnit. Má radu svých problému, tak kam by spechala?

Zuzana Picková