Hřivnáč - městský obyvatel

Pan Jan Sommer v Myslivosti č. 6/2000 zveřejnil zajímavý článek o holubu hřivnáči. Je zřejmě jedním z mála myslivců, který této lovné zvěři věnuje pozornost a také se zabývá jejím lovem. Zjišťuje přítomnost hřivnáče v parcích města Prahy a připouští i možnost jeho hnízdění ve městě samém. Je tomu asi deset roků, co se s hřivnáčem setkávám ve městě Krnově a to i s jeho hnízděním. Je běžné, že holub houká na lípě přímo nad frekventovanou silnicí a nenechá se rušit ani právě projíždějícím automobilem. Hřivnáč se už vlastně obyvatelem města stal. Plně souhlasím s panem Sommerem, že lov hřivnáčů je náročnou záležitostí. Jsou však údobí, kdy při troše štěstí a vynalézavosti si lovec přijde na pěkný úlovek. S troškou fantazie by se to dalo přirovnat k přiskakování k tokajícímu tetřevovi. Dobré výsledky byly po dešti, kdy vyšlo slunce a holubi se "sušili" na vrcholcích stromů a houkali nebo u napajedla. Sám jsem si ověřil, že mladé holuby bylo možné s úspěchem lovit večer před setměním na čekané v blízkosti stromu, na kterém bylo jejich hnízdo. Holubi totiž kolem devatenácté hodiny přiletěli nocovat na okolní stromy. To vše se vztahovalo na jihozápadní Moravu. Přešla řada let, kdy jsem měl možnost jen výjimečně si na hřivnáče vystřelit. V Krnově nastala opět možnost zabývat se lovem hřivnáčů. Po dvou letech "poznávání" honitby jsem náhodně zjistil, že hřivnáči se soustřeďují v lánu pšenice na polehlých plochách a sbírají zrno. Polem protékal potůček, který po provedené melioraci nabyl značného profilu včetně hloubky a dalo se jím celkem pohodlně a nepozorovaně proplížit až do míst, kde se holubi pastvili. Když to dobře dopadlo, dal se ulovit jeden holub na zemi, druhý pak po vzletu. Poznání tohoto způsobu lovu mě pak přivedlo v následujícím roce k tomu, že když pšenice nepolehla, tak jsem sám pár dnů před kosením malé kolečko obilí poválel a opět jsem úspěšně lovil. Ku konci léta jsem přišel nato, že holubi létají k potoku do dubového lesa na žaludy. To byl nejsnazší způsob lovu vůbec. Zjistil jsem, že holubi si vybírali jen některé duby ze kterých jim žaludy chutnaly a pod ty jsem chodil čekat. Nejpříhodnější čas byl mezi 9 až 11 hodinou a pak večer po šestnácté hodině. Nebylo vzácností ulovit 5 až 7 holubů. V pozdějších letech už jsem chodil lovit spolu se synem a tak se počet úměrně také zvedal. Za krátkodobého působení v Horním městě u Rýmařova jsem také několik hřivnáčů ulovil jak sbírali borůvky na mezích rozdělujících pozemky.

Naprosto nezapomenutelný lov jsem však zažil kolem roku 1967 při soutoku říček Osa a Prudník při hranici s Polskem. Na levém břehu Prudníkum bylo několik solitéru mohutných dubů s mimořádně velikou úrodou žaludů. To jsem ale nevěděl a počítal jsem jen s nějakým náhodným hřivnáčem. Vybavil jsem se rybářským nářadím, puškou a dvaceti náboji s brokem 2 mm. Na soutok jsem přijel před patnáctou hodinou a začal lovit tlouště. Vezírek se rychle plnil a občas přetáhl i nějaký holub. Připravená puška byla připravená tak, že byla opřena o strom a tak jsem jenom položil prut, vzal pušku a mohl střílet. Tak se mi podařilo ulovit dva hřivnáče a poněvadž ryb už bylo dost, tak jsem přestal chytat a dal se do jejich čištění. Najednou to mohutně zašumělo a na nejbližší duby se sneslo veliké hejno holubů a okamžitě začali trhat žaludy. Bleskově jsem ukončil práci s rybami, vzal pušku, náboje a vydal se krytem pobřežních vrb k dubům. Dostal jsme se na dostřel a hned tak dva holuby ulovil. Holubi na chvíli odlétli, ale po několika minutách se začali vracet. To se ještě několikrát opakovalo a tak jsem celkem u dubu slovil 14 holubů, plus dva předcházející, celkem 16 kusů a ještě ryby. Za týden jsem výpravu opakoval a výsledek byl 14 holubů. Při podzimním stěhování hřivnáčů jsem si ověřil, že holubi pokud se v honitbě zdrželi, tak hřadovali vždy na určité skupině stromů na nejvyšším bodě v honitbě. I tam se při čekané dal občas nějaký hřivnáč ošidit. Je opravdu škoda, že málo myslivců se lovu hřivnáčů věnuje. Jejich lov je vzrušující a je to dobrá příprava pro osvojení si pohotovosti při střelbě. Zvěřina pak je příjemným zpestřením myslivcova jídelníčku. Osobně mám dojem, že většina myslivců se bohužel k vlastní škodě a škodě myslivosti vůbec upsala spárkaté zvěři a to je určité ochuzení mysliveckých zážitků ve spojení s lovem drobné zvěře.

Pan Sommer ve svém okolí zjišťuje celkový úbytek hřivnáčů. Moje letošní pozorování však je opačné, týká se okresů Bruntál a Třebíč, kde je mírný vzrůst, trvalý úbytek však pokračuje u holuba doupňáka. A ještě na závěr, vzpomínám si na docházku do základní školy, kde v jedné učebnici bylo uvedeno houkání hřivnáče v následujícím znění: "Sedláče chudý, nasej hrachu všudy, nemáš-li kup."

František ŠILD