Jak vznikl německý lovecký teriér

V různých kynologických příručkách a atlasech psů se můžeme dočíst, že důvodem vyšlechtění jagdteriéra byla snaha německých chovatelů získat tmavě zbarveného všestranně použitelného loveckého psa. Jako základ chovu se pak uvádí foxteriér, lakelandský teriér a jiní tmavě zbarvení teriéři. Teprve v posledních letech se však i k nám dostaly přesnější zprávy o původu tohoto výkonného loveckého plemene a ukázalo se, že starší informace jsou neúplné a nepříliš přesné!

Vliv krve foxteriéra na plemeno je nepopiratelný, ale lakeland byl oficiálně uznán v roce 1928, tedy v době, kdy tvorba jagdteriéra byla již v plném proudu. Také zprávy o přání myslivců mít tmavě zbarveného psa, který nezradí zvěř, je nutné brát s rezervou, protože hlavním důvodem šlechtění byla snaha vylepšit lovecké vlastnosti foxteriérů, již tehdy chovaných na krásu a pro výstavní účely.

V Mnichově se v roce 1911 scházeli lovci a milovníci psů W. Zangenberg, R. Freiss, C. Grunewlad a diskutovali o nutnosti zmenšit velikost a zlepšit lovecké výkony foxteriérů, protože řada myslivců propadla vášni pro norování. Už tehdy dávali lovci přednost kratší tvrdé srsti tmavšího zbarvení, která nepotřebovala téměř žádnou úpravu. V té době zde působil jako plemeník Daeroyd Darcie dovezený z Anglie, téměř černý pes dobrých loveckých vlastností. Těžko říci, zda to byl čistokrevný jedinec, protože názvem foxteriér byli v Anglii označeni i tak- zvaní pracovní teriéři jen proto, že lovili lišky. Jisté však je, že tento pes zanechal řadu potomků tmavé srsti a dobré pracovní výkonnosti. Jedním z nich byla i fena nakrytá dalším importem z Anglie - staroanglickým teriérem. Tito Old English Terriers se nikdy nestali oficiálním plemenem, jsou však považováni za předky většiny teriérských plemen a angličtí nimrodi s nimi loví dodnes.

Z výše uvedeného spojení se narodili dva psi a dvě fenky ve zbarvení černá s pálením, které získal Walter Zangenberg. A právě tito jedinci se stali výchozím materiálem při tvorbě německého loveckého teriéra. V dospělosti prokázali tito psi dobré vlohy pro pachové práce, ale menší ostrost při lovu na lišku. Proto byli oni i jejich potomci zpětně pářeni s čistokrevnými, lovecky vedenými foxteriéry. Výsledkem byli psi požadovaných vlastností, ale v chovu se začalo objevovat strakaté zbarvení foxteriéra.

V roce 1926 se ke skupině prvních tvůrců jagdteriéra připojil i Dr. Herbert Lackner. Ten byl již v té době nejen zkušeným chovatelem, ale i spolutvůrcem plemene malý knírač. Tyto knírače nejen pomáhal vytvářet (z opičího pinče, hrubosrstého žlutého pinče a hladkosrstých pinčů černé a losí barvy), on je také lovecky vedl. Píši o nich z toho důvodu, že Lackner, který se stal později prezidentem Klubu chovatelů jagdteriérů, chtěl mít psa nejen ostrého, ale i poslušného s vlastnostmi dobrého domácího společníka. Proto nakřížil psi hnědého a "divokého" zbarvení tohoto plemene. Stále se však v chovu objevovalo strakaté zbarvení, a proto pánové Lackner, Bugl a Grunewald znovu vyhledali a dovezli z Anglie lovecky vedené psy a fenu v barvě černé s pálením a v typu staroanglického teriéra. Ti pak dostali pracovní názvy Fäber v. Schützenhaim, Hefler Baltia a Formula Baltia.

Asi rok po založení Klubu německých loveckých teriérů představili chovatelé dne 3. dubna 1927 výsledky své dosavadní práce veřejnosti na výstavě psů v Giessenu. Protože plemeno nebylo ještě uznané (k tomu došlo až v roce 1933), muselo být předvedeno mimo prostory výstaviště, ale zájem diváků byl veliký. Zúčastnilo se 19 černých a jinak zbarvených jagdteriérů včetně zakladatelů chovu Werwolfa, Raugrafa a Morly, kteří byli v majetku W. Zangenberga.

To je celé tajemství vzniku německého teriéra, který se stal mezitím světově známý jako všestranný lovecký pes.

Nejvýraznější postavou a propagátorem jagdteriéra byl H. Lackner. Více než 30 let stál v čele Klubu a psi z jeho stanice Baltia v rozhodující míře ovlivnili celý chov. V roce 1948 napsal brožuru Der Deutsche Jagdterrier, kde vedle již známé historie plemene upřesňuje možnosti vývoje do budoucna. Cílem má být vrátit plemenu lovecký "rozum" a vytvořit z často bezhlavě kousavých teriérů chytrého psa s moudrostí pinče. Německý teriér měl být malým loveckým psem pro lesní práci, ochotný jít do vody a hlasitě sledovat stopu. V průběhu šlechtění se ukázalo, že jedinci s delším hřbetem a větším uchem nejlépe sledují zvěř, což snad byl pozůstatek dávného nakřížení bíglů do chovu foxteriéra.

Pro jagdteriéra jako norníka je pochopitelně nejvhodnější nepříliš dlouhá hrubá srst a tvrdý vous na čelistech, ale je dost obtížné takové osrstění trvale udržet, neboť jeho předkové byli psi se srstí různé délky a kvality. Proto se stále vyskytují jedinci s krátkou hladkou srstí. Zbarvení bylo zpočátku dost různorodé - červené, hnědé, žluté i zbarvení divočáka, ale přednost dostávali černí s červenožlutými znaky. V současnosti chovatelé vědí, že přípustné jsou pouze barvy černé a tmavohnědá vždy s červenožlutými znaky na obočí, mordě, hrudi a končetinách. Dříve se vedly spory zda povolit jedince s rezavě zbarvenou hlavou, aby nedošlo k záměně s liškou. Lackner namítal, že pouze nedbalý lovec střílí na něco, co nedokáže rozeznat. Dnes je rezavě zbarvená hlava povolena, ale povolení bohužel dostávají i "bouchalové", kteří jsou schopni střelit i na člověka, natož pak po psu! Ostrost, odvaha a pevné uchopení kořisti je u jagdteriéra nejvíce ceněnou vlastností stejně jako odolnost proti vlhku a chladu. Aby se udržely tyto schopnosti, vypracoval jeden z původních tvůrců plemene R. Freiss zkušební řád, který je zaměřen na zjištění vrozených vlastností každého jedince, neboť tyto jsou pro chov důležitější než schopnosti získané výcvikem. Velmi zajímavá a poučná jsou i slova Dr. Lacknera o chovatelství. Říká, že chovatel je umělec, sochař s živým materiálem, do kterého dává své duševní schopnosti a dodává, že nejdůležitější pro další rozvoj každého plemene je vedle množitelů psů nutná i přítomnost člověka s mistrovským talentem, který je schopen svou autoritou ovlivnit vývoj na celé generace.

Co říci závěrem? Z čistě pragmatického hlediska je jagdteriér v podstatě restaurovaným staroanglickým teriérem. To se týká nejen psů, ze kterých byl vyšlechtěn, ale i jeho exteriéru. I dnes již solidně sjednocený, je ze všech teriérských plemen nejvíce podobný svému dávnému předku. Také jeho šlechtitelé se nikdy netajili tím, že jagdteriér je anglického původu, ale byl znovu přeformován, zaměřen pro nové úkoly a z původní "děvečky pro všechno" z něho němečtí chovatelé vytvořili jedno z nejschopnějších loveckých plemen.

Vladimír MÁDLE