Jezevec přespává zimu v noře se spoustou obýváků a ložnic

Jezevec je zimním spáčem. Patří mezi šelmy, i když tak vůbec nevypadá. Spíš se nám zdá, že je to blahobytný tlouštík, podobající se malému medvídkovi. Žije samotářsky v lesích. Ve dne se skrývá v podzemním doupěti, večer vychází za potravou. Všechny druhy dobře hrabou, používají dlouhé drápy na předních tlapách k vyhrabání potravy nebo vyhloubení nory. Evropští jezevci obvykle žijí ve skupinách asi dvanácti zvířat v norách, které mohou být obydleny po mnoho generací. Stará nora může mít i stometrový tunel a spoustu vnitřních chodeb, obývacích a spacích komůrek.

Jezevci jsou v podstatě mírumilovní tvorové. Hrozivé silné zuby používají k lovu. Jejich zrak je slabý, ale mají výborný sluch a čich. Sežerou všechno, co jim přijde pod čenich: hmyz, slimáky, žáby, ptáčata, ptačí vejce, myši a koncem léta i různé bobule, houby a bukvice. Tou dobou ztloustnou, takže se sotva valí, a uloží se k zimnímu spokojenému spánku. Jezevci si pomocí pižma vylučovaného ze zvláštních pachových žláz pod ocasem značkují známé objekty. Mladí jezevci značkují všechno včetně předmětů, se kterými si hrají, a někdy i na obranu. K té slouží také černobílé pruhy na tvářích. Pokud zježí své chlupy, černé a bílé pruhy je činí většími a silnějšími. V boji je neohrožený a leckterý myslivecký pes před ním musel ustoupit.

Výskyt: Evropa, Asie a Severní Amerika.

Největší jezevec: Jezevec evropský: délka těla včetně hlavy až 90 cm; hmotnost více než 16 kg.

Nejmenší jezevec: Palawanský (ostrov na Filipínách) jezevec krátkoocasý; délka těla včetně hlavy až 32 cm; hmotnost 3 kg.

Počet mláďat: 3 - 4.

Délka života: U divoce žijících jezevců kolem 10 let.