KONCEPCE AGRÁRNÍ POLITIKY NA OBDOBÍ PŘED VSTUPEM ČR DO EU

Ministerstvo zemědělství ČR

A. KONCEPCE AGRÁRNÍ POLITIKY

NA OBDOBÍ PŘED VSTUPEM ČR

DO EVROPSKÉ UNIE

Praha, 2000

OBSAH

Strana

Použité zkratky *

Úvod *

I. RÁMEC KONCEPCE *

VÝCHOZÍ SITUACE - PROBLÉMY, PŘEKÁŽKY A PŘÍLEŽITOSTI AGRÁRNÍHO SEKTORU ČR *

PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ VNĚJŠÍCH PODMÍNEK *

STRATEGICKÉ ZÁMĚRY A NÁRODNÍ ZÁJMY V ROZVOJI AGRÁRNÍHO SEKTORU ČR *

II. AGRÁRNÍ POLITIKA PRO OBDOBÍ 1999 - 2001: ETAPA ”REVITALIZACE” *

Cíle etapy REVITALIZACE *

Pilíře agrární politiky pro etapu REVITALIZACE *

III. AGRÁRNÍ POLITIKA PRO OBDOBÍ PO ROCE 2001: ETAPA ”ADAPTACE” *

Cíle etapy ADAPTACE *

Pilíře agrární politiky pro etapu ADAPTACE *

IV. VYHODNOCENÍ KONCEPCE A JEJÍ PŘEDPOKLÁDANÉ NÁKLADY *

Příloha: Strategické záměry a národní zájmy pro hlavní zemědělské komodity

Použité zkratky

Úvod

MZe ČRpředkládá v souladu s programovým prohlášením vlády návrh koncepce agrární politiky na období od roku 1999 do roku, ve kterém ČR vstoupí do EU. Za nejbližšímožný termín vstupu je považován rok 2003.

Koncepce agrární politiky předpokládá dvě základní časové etapy. První etapa, REVITALIZACE, od roku 1999 zhruba do roku 2001 je zaměřena na zotavení a stabilizaci agrárního sektoru ČR a na institucionální přípravu jeho vstupu do EU. Proto reaguje především na aktuální problémy sektoru a na současné požadavky EU. Koncepce druhé etapy, ADAPTACE, začínající rokem 2002 a končící vstupem ČR do EU směřuje k co nejrychlejšímu plošnému přizpůsobení agrárního sektoru ČR podmínkám Společné zemědělské politiky (SZP) ve všech jejích oblastech(strukturální, regionální, environmentální a venkovská politika EU).

Institucionální příprava agrárního sektoru ČR v etapě revitalizace bude probíhat v souladu s harmonogramem Národního programu pro přijetí ”acquis” v sektoru zemědělství, s podmínkami poskytování předvstupních pomocí ze strany EU a s výsledky předvstupních jednání s EU. Výsledky předvstupních jednání mohou ovlivnit i předpokládanou délku obouetap.

Základní představu o uvažovaném vývoji předvstupní agrární politiky v obou časových etapách poskytuje následující tabulka 1.

Tab. 1 - Vývoj předvstupní agrární politiky

Nástroje politiky	REVITALIZACE			ADAPTACE
-	1999	2000	2001	od	roku	2002	-
1. Agrární politika 1999 - výchozí stav1)	-	-	-	-	-	-	-
2. Dodatečné revitalizační podpory	-	-	-	-	-	-	-
a) zvýšení podpor na údržbu krajiny a péči opůdní fond	-	-	-	-	-	-	-
b) zelená nafta	-	-	-	-	-	-	-
c) organické hnojení (po 2001 viz 5b)	-	-	-	-	-	-	-
d) odbytové organizace - zakládání a rozvoj	-	-	-	-	-	-	-
3. Organizace trhu a intervenční organizace EU:	-	-	-	-	-	-	-
a) příprava	-	-	-	-	-	-	-
b) zavedení organizace trhu (bez kompenzací) pro mléko a cukr (2000) a pro hovězí maso a obiloviny (2001)	-	-	-	-	-	-	-
c) komplexní zavedení organizace trhu (s kompenzacemi) a jejich doplnění o další komodity	-	-	-	-	-	-	-
4. Platby znevýhodněným oblastem podle EU	-	-	-	-	-	-	-
5. Environmentální programy podle EU:	-	-	-	-	-	-	-
a) příprava	-	-	-	-	-	-	-
b) zavedení a rozšiřování	-	-	-	-	-	-	-

1) Výchozí stav 1999 znamená agrární politiku, o níž je již rozhodnuto a od níž se koncepce odvíjí.

Z tabulky 1 je zřejmé, že v etapě REVITALIZACE budou v zásadě využívány nástroje agrární politiky roku 1999 doplněné o revitalizační opatření. Již v průběhu této etapy však bude dosavadní systém regulace trhu postupně nahrazován hlavními prvky organizace trhu vybraných komodit podle pravidel EU. Současně budou působit podpory podle nařízení vlády, kterým se stanoví na rok 1999 podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny a programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí. V navazující etapě ADAPTACE budou organizace trhu pro hlavní komodity uplatněny komplexně, včetně kompenzací a prémií, aspolu s podporou znevýhodněných oblastí a s environmentálními programy nahradí podpory podle výše uvedeného vládního nařízení.

Hlavním cílem koncepce je dosažení konkurenceschopnosti agrárního sektoru ČR vůči EU a světu při zachování intenzivního i extenzivního zemědělství na co největší ploše, při dostatečné úrovni příjmů zemědělské populace a při respektování všech dohodnutých závazků ČR v mezinárodním agrárním obchodu (Světová obchodní organizace - WTO, Evropská dohoda ad.). Ekonomické prostředí a stimulace, které koncepce především ve své druhé etapě zavádí, by měly vyústit do zásadního obratu v efektivnosti výroby, ve výsledných výrobně ekonomických ukazatelích podniků agrárního sektoru a ve zvýšení jehopodílu na mezinárodní dělbě práce.

Hlavním posláním koncepce je:

· stabilizovat podnikatelské prostředí a usnadnit podnikatelům v zemědělství a ve zpracovatelském (potravinářském) průmyslu jejich přizpůsobení budoucím podmínkám EU;

· poskytnout politickým představitelům a státní správě ČR informace potřebné pro jednání s EU o podmínkách přípravy agrárního sektoru ČR na vstup do EU;

· informovat Evropskou komisi a členské země EU o strategických záměrech a národních zájmech agrárního sektoru ČR;

· poskytnout širší veřejnosti informace o celkové společenské prospěšnosti podpory zemědělství a celého agrárního sektoru ČR.

Vláda bude usilovat o to, aby na základě předložené koncepce vytvářela v celém předvstupním období jak z hlediska vyhlašovaných programů a nástrojů, tak z hlediska úrovně podpor co nejstabilnější rámec pro rozhodování podnikatelů. Vláda rovněž předpokládá a bude podporovat aktivní účast nevládních organizací se vztahem k agrárnímu sektoru na realizaci záměrů koncepce.

Naplňování většiny cílů uvedených v koncepci je podmíněno součinností více rezortů, především rezortů ministerstev zemědělství, životního prostředí, místního rozvoje, průmyslu a obchodu, zdravotnictví a financí.

I. RÁMEC KONCEPCE

VÝCHOZÍ SITUACE - PROBLÉMY, PŘEKÁŽKY A PŘÍLEŽITOSTI AGRÁRNÍHO SEKTORU ČR

Problémy a překážky

Hlavními problémy agrárního sektoru ČR, vyvolanými dosavadním průběhem transformace, na něž reaguje zejména první etapa koncepce předvstupní zemědělské politiky, jsou:

· Existenční ohrožení převažující části současných zemědělských podniků; reálné riziko jejich zániku způsobené vyčerpáním rezerv, které vyvolává růst sociálního napětí a může vést k vylidňování venkova.

· Rostoucí devastace půdy a kulturní krajiny jako součásti národního bohatství, jejíž příčinou je mj. i nevyužívání zemědělské půdy, zejména v oblastech s méně příznivými podmínkami.

· Pokles konkurenceschopnosti agrárního sektoru ČR, projevující se ve ztížených možnostech uplatnění agrárních výrobků ČR na domácím trhu a v jejich klesajícím vývozu.

Pozadím uvedených problémů je:

· dlouhodobá a prakticky trvalá ztrátovost zemědělského sektoru v celém reformním období po roce 1989;

· mimořádně velké, ”třígenerační” zadlužení většiny zemědělských podniků (staré předreformní dluhy vůči státu, transformační dluhy vůči státu i občanům a nové úvěry, z větší části poskytnuté s podporou státu);

· velmi nízká výnosnost kapitálu ve značném počtu oborů zpracovatelského (potravinářského) průmyslu, kde přetrvávají nadbytečné a nedostatečně modernizované výrobní kapacity.

Hlavními příčinami uvedených problémů jsou:

· Ne zcela rovnoprávné postavení podniků agrárního sektoru ČR ve vztahu k podnikům okolních zemí. Tento stav je důsledkem dříve přijatých, příliš liberálních mezinárodních obchodních závazků, spolu s mnohem vyšší výchozí úrovní ochrany trhu ve většině okolních zemí, což zakládá asymetrické obchodní vztahy v neprospěch agrárního sektoru ČR. Nerovnoprávné postavení podniků ČR prohlubuje také přetrvávající protekcionistická zemědělská politika rozvinutých zemí, zakládající konkurenceschopnost podniků na síle národních ekonomik.

· Trvale slabá pozice zemědělských podniků na domácím trhu, k níž přispěla neuskutečněná restituce a obnova odbytových a hospodářských družstev a akciových společností zemědělců, privatizace podniků v navazujících odvětvích bez účasti zemědělců a dosud malá organizovanost zemědělských výrobců. Projevuje se v trvalém rozevírání cenových nůžek v neprospěch zemědělství, ve zpožďování plateb za dodávané zboží a v nedodržování dalších smluvních podmínek ze strany odběratelů.

· Nedostatky dosavadní zemědělské politiky, které nevytváří dostatečnou stabilitu podnikatelského prostředí v zemědělství a které brání žádoucímu vývoji agrárního sektoru. Kromě již zmíněné jednostranné liberalizace zahraničního obchodu s agrárními komoditami, jde zejména o nestabilitu zemědělské politiky, nedořešení vlastnických vztahů a nedokončenou privatizaci zemědělské půdy a podílů státu v navazujících odvětvích, nedokončení restitucí a o malý důraz na rozvoj trhu, zejména pokud jde o podmínky pro sdružování výrobců, o tržní informatiku, marketinga poradenství a o rozvoj trhu půdy.

· Subjektivní i objektivní překážky v podnicíchagrárního sektoru, které omezují jejich možnosti v restrukturalizaci, ve zvyšování efektivnosti výroby, ve sdružování na trhu a vyvolávají odliv kvalifikovaných pracovníků ze zemědělství.

· Nízká výkonnost a nedostatečně rozvinutá institucionální struktura národní ekonomiky. Nedostatečný rozvoj a neprůhlednost kapitálového a finančního trhu je překážkou širšího uplatnění zahraničního kapitálu v potravinářských podnicích. Nerozvinutý trh s půdou, problémy se zemědělským pojištěním jsou vážnou překážkou pro získávání zejména dlouhodobějších úvěrových zdrojů k uskutečnění žádoucích strukturálních změn v zemědělství.

Hodnocení z pozice Evropské komise, představené v ”Pravidelné zprávě Evropské komise o ČR” z roku 1998, považuje za hlavní a prioritní bariéry přibližování:

· nedostatečnou snahu ČR o zvýšení konkurenceschopnosti zemědělsko-potravinářského sektoru cestou jeho další restrukturalizace;

· nedostatečný pokrok ve fungování administrativních struktur MZe ČR, které by zajišťovaly zavádění a prosazování nástrojů SZP;

· pomalejší postup sbližování legislativy ČR s komunitárním právem, zejména v oblasti fytosanitární a veterinární;

· ponechání velké části zemědělské půdy v rukou státu a překážky volného fungování trhu půdy, související i s nutností zlepšit činnost katastrálních úřadů.

Příležitosti

V předvstupním období musí agrární sektor usilovat o co nejrozsáhlejší využití svých komparativních výhod, které nabízejí příležitosti k rozvoji nových činností, především v oblastech s méně příznivými podmínkami. Patří k nim:

· Rozvoj výroby a exportu agrárních komodit, jejichž produkce je výhodná zejména pro podniky s vysoce koncentrovanou zemědělskou výrobou.

· Diverzifikace zemědělství do služeb údržby krajiny a dalších environmentálních služeb, která může přispět i ke vzniku nových pracovních příležitostí na venkově.

· Diverzifikace zemědělství a zpracovatelského průmyslu do netradičních výrob, jakou je např. výroba obnovitelných zdrojů energie (bionafty, bioetanolu, biomasy - v souladu se Státním programem na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie), výroba tzv. krajových specialit, regionálních či místních výrobků a provozování nezemědělských aktivit (finalizace surovin na farmách, průmyslová výroba, rekreační, sportovní a jiné služby, agrární turistika ap.).

· Hlubší propojení zemědělství s vodním hospodářstvím: ČR je rozvodím více evropských řek a má tak příležitost prosadit se v mezinárodním i národním měřítku jako ”výrobce kvalitní vody”, resp. jako zajišťovatel úkolů a poskytovatel veřejných služeb ve vodním hospodářství (např. při retenci vod či revitalizaci vodních toků a nádrží).

Realizace příležitostí je podmíněna rozvojem vědeckovýzkumné a školské (vzdělávací) základny rezortu, vč. zachování podmínek pro její mezinárodní konkurenceschopnost.

Příležitosti vyplývající z přípravy vstupu do EU

Koncepce agrární politiky počítá s využitím předvstupních podpor EU (programy SAPARD - rozvoj venkova, PHARE ad.). Respektuje přitom podmínky poskytování předvstupních pomocí, zejména zaměření programu SAPARD na investiční aktivity na venkově, které nevyvolávají přímo zvyšování objemu zemědělské produkce.

PŘEDPOKLÁDANÝ VÝVOJ VNĚJŠÍCH PODMÍNEK

Koncepce agrární politiky musí respektovat předpokládaný vývoj národohospodářských a dalších vnějších podmínek v období po roce 1998.

Makroekonomický a institucionální rozvoj ČR

Ve vývoji makroekonomických podmínek vychází koncepce z těchto skutečností a předpokladů:

· Česká republika se nachází v obtížné ekonomické situaci, projevující se zejména poklesem HDP a reálných příjmů většiny obyvatel. Výraznější zlepšení makroekonomických podmínek lze očekávat nejdříve po roce 2000.

· Po roce 2000 je možno předpokládat oživení růstu HDP, přičemž vyšší tempo ekonomického růstu (kolem 5 %) by mohlo být dosaženo až v posledních letech předvstupního období.

· Spolu s uvažovanou deregulací cen energie a služeb a stagnací populačního vývoje tak nebudou vytvářeny výraznější podněty pro růst produkce (nabídky) agrárního sektoru. Vývoj koupěschopné poptávky bude v důsledku omezeného růstu reálných mezd nevýrazný a nebude vytvářet podmínky pro spontánní růst cen potravin a odtud i cen zemědělských výrobců.

· Lze očekávat, že míra inflace v ČR bude v celém sledovaném období převyšovat průměrnou míru inflace v EU. Projeví se to i ve vývoji kurzu koruny a ve sbližování cenových hladin v ČR a EU.

· Pokles, stagnace a jen pozvolné oživování růstu národní ekonomiky bude po celé předvstupní období značně limitovat možnosti zvyšování podpor agrárního sektoru ze státního rozpočtu.

· Předpokládá se, že v průběhu příštích 2 - 3 let se výrazněji zlepší institucionální struktura ekonomiky, včetně fungování finančního a kapitálového trhu, podmínek pro likvidaci neúspěšných a zakládání nových podniků a regionálního uspořádání republiky. Zlepšení institucionálních podmínek spolu s přímými stimuly vytvoří předpoklady pro širší uplatnění zahraničního kapitálu ve zpracovatelském průmyslu a ve službách.

Světový agrární trh a mezinárodní závazky ČR

Koncepce agrární politiky vychází v dané oblasti z těchto předpokladů:

· Budou pokračovat tendence k další liberalizaci obchodu, globalizaci a rozšiřování působnosti nadnárodních společností. Tyto tendence, zejména pokud se týká liberalizace obchodu, se budou střetávat se zájmy těch zemí a regionů (včetně EU), jejichž zemědělství vykazuje z celosvětového hlediska přirozené komparativní nevýhody.

· Nové kolo jednání WTO bylo zahájeno koncem roku 1999. V oblasti agrárního obchodu bude ČR v rámci liberalizačních procesů usilovat o vyrovnávání rozdílné úrovně podpor a ochrany trhu s rozhodujícími obchodními partnery, včetně EU.

· V předvstupním období bude zachována platnost Evropské dohody mezi ČR a Evropskými společenstvími. Vzhledem k výrazně rozdílným výchozím úrovním celní ochrany domácích agrárních trhů obou stran (v EU zhruba 2,5x vyšší) nejsou obchodní aspekty Evropské dohody v oblasti agrárního obchodu symetrické. Z tohoto důvodu bude ČR ve spolupráci s Evropskou komisí usilovat o vzájemně přijatelnou změnu obchodních aspektů prováděcích částí Evropské dohody tak, aby byla výrazně zmírněna existující asymetrie.

· V celém předvstupním období se předpokládá zachování závazků ČR v rámci CEFTA i celní unie se SR. V obou případech lze však uvažovat o dílčích, přechodných a dvoustranných úpravách dohod v závislosti na reálném vývoji trhu či na vzájemném sladění přístupů těch zemí CEFTA, které budou zahrnuty do první vlny vstupu do EU.

· Předpokládá se, že podle posledních prognóz OECD, Ministerstva zemědělství USA a FAO dojde na světových agrárních trzích v předvstupním období k mírnému zvyšování nominální úrovně cen prakticky všech hlavních komodit proti průměru let 1992 - 1996.

Společná zemědělská politika EU

Koncepce agrární politiky ČR musí reagovat i na podobu reformované SZP v době předpokládaného vstupu. Základní rysy reformy SZP EU obsahuje Agenda 2000, jejíž výsledné znění bylo schváleno na zasedání Evropské rady v Berlíně ve dnech 24. až 25. března 1999, a která spočívá zejména na těchto principech:

· další snižování institucionálních cen zemědělských komodit, tzn. snižování úrovně ”záchranné sítě” v oblasti cenových úhrad;

· kompenzace za snížení institucionálních cen zvýšením přímých plateb zemědělcům;

· reorganizace, zjednodušení a posílení strukturální politiky.

STRATEGICKÉ ZÁMĚRY A NÁRODNÍ ZÁJMY V ROZVOJI AGRÁRNÍHO SEKTORU ČR

Koncepce agrární politiky ČR je v souladu s ”Evropským modelem zemědělství”, který podporují vrcholové asociace evropských farmářů a prostřednictvím Agendy 2000 také Evropská komise. Tento model prosazuje vizi zemědělství, která spočívá na následujících čtyřech pilířích:

· rozvoj multifunkčního zemědělství, tzn. zemědělství zaměřeného nejen na zemědělskou produkci, ale i na zajišťování služeb údržby krajiny, na další environmentální služby a na nezemědělské činnosti;

· zachování multifunkčního zemědělství na co možná největší ploše, při zachování příjmů zemědělců a snižování rozdílů mezi bohatšími a chudšími regiony;

· existence životaschopných zemědělských podniků, které co nejlépe naplňují nové poslání a příležitosti zemědělství;

· hlubší propojení zemědělství s rozvojem venkova.

Koncepce podporuje ”Evropský model zemědělství” zejména proto, že zemědělství ČR je provozováno v sociálně kulturním prostředí střední Evropy, je svým charakterem zemědělstvím převážně podhorského a horského typu a je spolu s větší částí Evropy ohrožováno postupující liberalizací a globalizací světového agrárního trhu a zámořskou konkurencí. Pro podmínky ČR je evropský model rozveden v dalším textu a v samostatné příloze v podobě hlavních strategických záměrů, které zároveň vyjadřují specifické národní zájmy v předvstupních jednáních s EU:

· rozvoj konkurenceschopné, intenzivní, avšak environmentálně šetrné zemědělské výroby především v oblastech s příznivějšími podmínkami (zhruba na 50 % zemědělského půdního fondu ČR);

· rozvoj zemědělství zaměřeného více na extenzivní zemědělskou výrobu a na zajišťování služeb údržby krajiny a dalších environmentálních služeb, především v oblastech s méně příznivými podmínkami (zhruba na 50 % zemědělského půdního fondu ČR);

· diverzifikace zemědělských podniků i do výroby netradičních zemědělských surovin pro nepotravinářské využití (potenciálně až do 20 % zemědělského půdního fondu ČR) a do nezemědělských činností;

· zachování komparativních výhod plynoucích z koncentrované zemědělské výroby při respektování environmentálních požadavků;

· modernizace zemědělských a potravinářských podniků (zejména pro zajištění vyšší přidané hodnoty, kvality a zdravotní nezávadnosti potravin) a rozvoj efektivní struktury agrárního trhu;

· prosperita zemědělských podniků, přiměřené příjmy a důstojné pracovní a životní podmínky zemědělského obyvatelstva (postupné dosažení dostatečné úrovně přidané hodnoty na pracovníka v zemědělství a alespoň 5% výnosnosti zemědělského kapitálu);

· zajištění spotřeby agrárních výrobků mírného pásma převážně z domácí produkce při vyrovnaném poměru mezi dovozy a vývozy těchto výrobků;

· zlepšení struktury výživy populace, tzn. zvýšení spotřeby mléčných výrobků, ovoce, zeleniny, rostlinných tuků a bílého masa;

· spoluúčast zemědělství na zachování a rozvoji venkovského prostředí a udržení osídlení venkova.

II. AGRÁRNÍ POLITIKA PRO OBDOBÍ 1999 - 2001: ETAPA ”REVITALIZACE”

Cíle etapy REVITALIZACE

Etapa REVITALIZACE přímo navazuje na programové prohlášení vlády. Jejím hlavním cílem je dořešení některých vnitřních vývojových problémů českého agrárního sektoru, eliminace nejzávažnějších vývojových překážek vzniklých v dosavadním průběhu reformy a celková stabilizace sektoru před jeho přizpůsobováním podmínkám EU. Současně se v této etapě předpokládá institucionální rozvoj sektoru v souladu s Národním programem pro přijetí ”acquis” v sektoru zemědělství, tzn. včetně přípravy, ověřování a zavádění nástrojů a institucí SZP.

Podstatou etapy REVITALIZACE je doplnění a rozšíření agrární politiky roku 1999 (výchozí stav) o krátkodobé a ozdravné nástroje a opatření, které by měly zlepšit podnikatelské podmínky zemědělských podniků hospodařících v horších i lepších podmínkách. Souběžně jsou již v této etapě zaváděny organizace trhu hlavních komodit s regulací výroby (nabídky).

Pilíře agrární politiky pro etapu REVITALIZACE

Nástroje etapy jsou soustředěny v následujících pilířích agrární politiky (tab. 2).

Tab. 2 - Pilíře etapy REVITALIZACE

PILÍŘ A - REGULACE TRHU A PODPORA PŘÍJMŮ

Program I - Organizace trhu vybraných komodit

Cíl programu: Počínaje rokem 1999 připravit, ověřit a zavést základní prvky organizace trhu (tržních řádů) vybraných komodit v souladu s principy EU. Jedná se o mléko a cukr (v roce 2000) a dále o obiloviny (resp. plodiny na orné půdě) a hovězí maso (v roce 2001). Pro tyto účely ustavit intervenční organizaci. Tímto přístupem usnadnit a urychlit adaptační procesy v další etapě a zároveň omezovat tendence k nadprodukci již v etapě REVITALIZACE.

Nástroje a opatření programu:

· Založení intervenční organizace (Státního zemědělského intervenčního fondu), informačních systémů o trhu a kontrolních systémů v souladu s principy EU (viz také pilíř D).

· Příprava, ověření a zavedení hlavních prvků organizace trhu SZP pro mléko, cukr, obiloviny (resp. plodiny na orné půdě) a hovězí maso. Jedná se o zavedení mechanizmů intervenčních nákupů a regulace výroby, bez kompenzačních plateb.

Program II - Zlepšení podmínek agrárního zahraničního obchodu

Cíl programu: Zlepšit legislativní podmínky ochrany domácího agrárního trhu u rozhodujících komodit mírného pásma a vytvořit předpoklady pro vhodné úpravy dříve uzavřených mezinárodních smluv. Zlepšit podmínky agrárního exportu, včetně exportu přebytků agrární produkce. Snížit zápornou bilanci agrárního zahraničního obchodu ČR.

Předpoklady programu: Analýza současné situace a perspektiv ochrany agrárního trhu ČR, včetně prověření dříve uzavřených dohod ČR a přípravy na nové jednání WTO od roku 1999.

Nástroje a opatření programu:

· Přijetí zákona o mimořádných opatřeních při dovozu a vývozu (v gesci MPO ČR): zavedení možnosti uplatnění nouzových opatření a zvláštních ochranných opatření při dovozu do právního řádu ČR v souladu s dohodou WTO.

· Přijetí zákona o ochraně proti subvencovaným dovozům (v gesci MF ČR).

· ČR bude usilovat ve spolupráci s Evropskou komisí a s vybranými kandidátskými zeměmi CEFTA o úpravy dvoustranných obchodních vztahů, zaměřené na vyrovnání vzájemných podmínek obchodu v předvstupním období.

· Jednání v rámci nového kola WTO od roku 1999: prosazení zájmu ČR na snížení rozdílů mezi členskými státy v úrovni ochrany trhu a podpory zemědělství.

· Posílení výdajů na subvencování vývozu přebytků produkce prostřednictvím SFTR (intervenční organizace) v souladu se závazky vůči WTO.

· Uvolnění vývozních licencí (množstevních omezení).

· Podpora zapojování podniků rezortu MZe ČR a agrárního exportu do programů České exportní banky (ČEB) a Exportní garanční a pojišťovací společnosti (EGAP).

· Prosazení větší aktivity obchodních institucí (CzechTrade) a zastupitelských orgánů státu při vyhledávání nových trhů i pro agrární výrobky.

· Podstatné zlepšení činností orgánů celní správy, veterinární a fytosanitární služby na hranicích.

Program III - Podpora výroby, vstupů a důchodů

Cíl programu: Zlepšit důchodovou situaci zemědělských podniků a tím vytvořit zdroje pro alespoň částečné vyrovnání vnitřního dluhu zemědělských podniků vzniklých v dosavadním reformním období (zejména v zanedbávání údržby a péče o hmotný investiční majetek).

Předpoklady programu: Úprava zákona o spotřební dani.

Nástroje a opatření programu:

· Zavedení ”zelené nafty” ve formě dotací zemědělským podnikům na 1 ha podle normativů spotřeby nafty, resp. ve formě úlevy spotřební daně pro zemědělství na základě normativní spotřeby nafty.

· Pokračování podpory výroby a dotace vstupů na úrovni a podle podpůrných programů roku 1999 (řazeno podle čísel programů v roce 1999):

· podpora včelařství (program 1.D dotační politiky na rok 1999);

· podpora nepotravinářského využití půdního fondu - pěstování lnu (program 1.F dotační politiky na rok 1999);

· podpora chovu dojných krav (program 1.G dotační politiky na rok 1999);

· podpora výroby bramborového škrobu (program 1.K dotační politiky na rok 1999);

· podpora závlah (program 1.I dotační politiky na rok 1999);

· nákazový fond: mimořádné výpomoci k řešení situace zemědělských podniků v důsledku nebezpečných nákaz hospodářských zvířat a epidemií škodlivých organismů na zemědělských plodinách (rozšířený program 8 dotační politiky roku 1999).

PILÍŘ B - ENVIRONMENTÁLNÍ OPATŘENÍ

Cíl: Dále aplikovat a po roce 1999 zvýšit podpory podle nařízení vlády, kterým se stanoví na rok 1999 podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny a programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí. Zavést nové podpory na úhradu vnitřního dluhu z hlediska zlepšování kvality půdního fondu a tím zlepšit předpoklady pro zvyšování efektivnosti výroby v zemědělských podnicích. Podpořit využívání ekologických paliv. Snížit vnitřní dluhy zemědělských podniků v oblasti životního prostředí s využitím programu SAPARD.

Nástroje a opatření:

· Pokračování dotací za údržbu krajiny v souladu s nařízením vlády, kterým se stanoví na rok 1999 podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství, k podpoře aktivit podílejících se na udržování krajiny a programy pomoci k podpoře méně příznivých oblastí, tj. včetně podpory organického zemědělství, chovu krav bez tržní produkce mléka a ovcí, zalesňování a vápnění. Po roce 1999 zvýšit tyto dotace z 4,37 mld. Kč o cca 1 mld. Kč na platby zemědělským podnikům za údržbu krajiny a za řádné ošetřování a zlepšování půdního fondu.

· Zavedení nového dotačního titulu ve výši cca 1,75 mld. ročně, zaměřeného na zlepšování kvality půdního fondu, jmenovitě na podporu:

· kompostování a hnojení kompostem a chlévským hnojem ve výši 2000 Kč/ha a hnojení kejdou ve výši 1000 Kč/ha a maximálně na 20 % plochy obdělávané zemědělské půdy podniků, za podmínky minimálních dávek 30 t/ha (chlévský hnůj, kompost), resp. 20 t/ha (kejda, při respektování zásad správné zemědělské praxe a zákona o hnojivech);

· pěstování víceletých pícnin na orné půdě ve výši 1500 Kč/ha víceleté pícniny v produkčním roce a maximálně na 20 % plochy obdělávané zemědělské půdy podniků;

· pěstování luskovin ve výši 1000 Kč/ha sklizňové plochy pěstovaných luskovin a maximálně na 20 % plochy obdělávané zemědělské půdy podniků.

· Podpora využívání ekologických paliv na úrovni a podle podpůrného programu 1. J roku 1999.

· Podpora environmentálních investic zemědělských podniků (např. při likvidaci bodových zdrojů znečištění) v rámci Plánu rozvoje venkova a programu SAPARD.

PILÍŘ C - MODERNIZACE A TRANSFORMACE PODNIKŮ

Program I - Modernizace a diverzifikace podniků

Cíl programu: Zvýšit konkurenceschopnost podniků agrárního sektoru cestou jejich modernizace a restrukturalizace. Podpořit investice na diverzifikaci činností zemědělských podniků a tím vytvořit předpoklady pro zachování pracovních příležitostí na venkově. Pokračovat v podpoře obnovy vinic, sadů a chmelnic.

Nástroje a opatření:

· Podpory prostřednictvím PGRLF a ČMZRB:

· pokračování programů PGRLF pro zemědělské podniky při posílení kriteriálních funkcí úvěru a úroku v investičním rozhodování podporovaných podniků (např. snížením výše garancí úvěrů);

· zavedení nového programu PGRLF pro účelovou podporu modernizace technologií potravinářského průmyslu, především investic do zvyšování jakosti a zdravotní nezávadnosti výrobků a investic na přizpůsobení se mezinárodním standardům, zejména EU a ISO a dále např. Codex Alimentarius a EHK;

· pokračování podpory malého a středního podnikání na venkově prostřednictvím programů ČMZRB.

· Pokračování podpory obnovy vinic, chmelnic a ovocných sadů na úrovni a podle podpůrného programu 1. C dotační politiky roku 1999. Podstatné zvýšení těchto podpor po roce 1999.

· Podpora výroby obnovitelných zdrojů energie (bionafty, bioetanolu, biomasy) v návaznosti na Státní program na podporu úspor energie a využití obnovitelných zdrojů energie.

· Projekty programu SAPARD pro investiční rozvoj v rámci Plánu rozvoje venkova.

Program II - Zlepšení postavení zemědělských prvovýrobců na trhu

Cíl programu: Posílit legislativní ochranu a organizovanost zemědělských prvovýrobců a zpracovatelů prvního stupně ve vztahu k odběratelům agrární produkce (obchodu), a tím zlepšit jejich postavení na trhu, zejména při uzavírání smluv s odběrateli a při realizaci plateb za uskutečněné dodávky. Rozvíjet činnosti nově vzniklých odbytových organizací výrobců v oblasti skladování, posklizňové a tržní úpravy, prodeji a zpeněžení jejich produktů. Usnadnit finanční toky mezi výrobci, odběrateli a bankami.

Nástroje a opatření programu:

· Pokračování dotačního titulu 10 z roku 1999 pro podporu zakládání odbytových organizací výrobců. Po roce 1999 zavedení podpory technologického rozvoje odbytových organizací výrobců zemědělských komodit, v roční výši do 1 mld. Kč a za těchto podmínek:

· uznání odbytové organizace státem, včetně uznání funkčnosti organizace a řádného chování jejích členů v souladu se statutem organizace;

· zřízení a udržování provozního fondu odbytové organizace, jehož zdrojem jsou příspěvky členů organizace a příspěvky (podpora) státu;

· čerpání provozního fondu na základě provozního programu, který odbytová organizace předkládá spolu s žádostí o státní podporu;

· maximální objem příspěvku státu do provozních fondů pro jednu odbytovou organizaci nepřekročí 5 % tržeb realizovaných organizací v daném kalendářním roce, resp. 80 % nákladů na jednotlivou akci provozního programu organizace (20 % musí organizace zajistit z vlastních zdrojů).

· Přijetí zákona o skladištních listech a veřejných skladech.

· Legislativní řešení nerovného postavení smluvních stran na trhu zemědělských výrobků v souladu s usnesením vlády č. 28 z 11. 1. 1999 (v gesci místopředsedy vlády pro ekonomiku a v součinnosti s MPO ČR , MS ČR a ÚOHS).

Program III - Dokončení privatizačních a transformačních procesů

Cíl programu: V návaznosti na již realizovaná opatření urychlit dokončení privatizačních a transformačních procesů v zemědělství a v podnicích navazujících odvětví, včetně vypořádání majetkových podílů členů i nečlenů zemědělských družstev a prodeje státní půdy.

Předpoklady programu: Novelizace, resp. nový zákon o Pozemkovém fondu ČR ve vazbě na privatizaci půdy, vč. úpravy podmínek nabývání půdy do vlastnictví státu.

Nástroje a opatření programu:

· Přijetí novely zákona č. 42/1992 Sb., o úpravě majetkových vztahů a vypořádání majetkových nároků v družstvech, ve znění pozdějších úprav. Novelou zákona umožnit převedení transformačních podílů současných zemědělských družstev a následnických podniků na veřejně obchodovatelné cenné papíry (majetkové listy).

· Úprava hodnoty zprivatizovaného majetku u zemědělských podniků, které vznikly privatizací státního zemědělského majetku.

· Dořešení závazků podniků agrárního sektoru, které vznikly v důsledku poskytnutí návratných finančních výpomocí z dřívější dotační politiky.

· Přijetí zákona o prodeji státní půdy se zamezením spekulativních prodejů a nákupů této půdy.

· Postupné dokončení privatizace státních podílů v nákupních a zpracovatelských podnicích (v návaznosti na řešení portfolia PGRLF a ve vazbě na odbytové organizace producentů).

· Vyjasnění vlastnických vztahů k zemědělské půdě dokončením přídělového a scelovacího řízení v příhraničních oblastech.

· Dokončení restitucí.

PILÍŘ D - OBECNÉ SLUŽBY A PŘÍPRAVA NA VSTUP DO EU

Program I - Obecné služby pro zemědělství

Cíl programu: Posilovat postavení zemědělských podniků na trhu a jejich konkurenceschopnost poskytováním základních služeb státu v oblasti výzkumu, poradenství, vzdělávání, informatiky, genetiky a propagace (včetně zdravotní osvěty v oblasti výživy). Pro vybraná opatření využít programů předvstupní pomoci PHARE, SAPARD, ACE, 5. rámcového programu výzkumu EU atd.

Předpoklady programu: Zpracování a realizace komplexního programu výzkumu rezortu MZe ČR.

Nástroje a opatření programu:

· Pokračování podpor obecných služeb pro zemědělství. Zvýšení těchto podpor po roce 1999 celkově do 25 % oproti současnému stavu. Jedná se zejména o podporu:

· genetiky podle podpůrných programů dotační politiky roku 1999 (program 2 - udržení a zlepšení genetického potenciálu hospodářských zvířat, osiv a sadby, program 5 - chov Starokladrubského koně, program 6 - Národní program konzervace a využití genetických zdrojů);

· ozdravování polních a speciálních plodin podle podpůrného programu 3 dotační politiky roku 1999;

· poradenství a podnikatelské informatiky podle podpůrného programu 8 dotační politiky roku 1999;

· výzkumu a přenosu vědeckotechnických poznatků do podnikatelské sféry;

· vzdělávání, včetně vzdělávání dospělých;

· monitoringu cizorodých látek a hodnocení zemědělských půd;

· propagace a výživové zdravotní osvěty;

· údržby melioračních zařízení a zemědělských vodních toků a rekonstrukce odvodňovacích zařízení;

· naplňování komplexních pozemkových úprav v souladu s platnou právní úpravou s důrazem na skutečnou komplexnost jejich realizace s přihlédnutím ke stanovenýmÚSES; další KPÚ zahajovat podmíněně s ohledem na stupeň realizace již schválených nebo probíhajících KPÚ.

Program II - Příprava na vstup do EU

Cíle programu: Harmonizovat právní normy, předpisy a instituce v agrárním sektoru ČR s EU, v souladu s Národním programem pro přijetí ”acquis” v sektoru zemědělství. Zajistit institucionální a věcné předpoklady pro využití programů předvstupních pomocí EU (SAPARD, PHARE ad.). Organizačně a věcně připravit instituce, nástroje a mechanizmy, potřebné pro zavádění programů SZP v této a další etapě.

Nástroje a opatření programu:

· Postupná realizace Národního programu pro přijetí ”acquis” v sektoru zemědělství, včetně harmonizace veterinárních a fytosanitárních předpisů a Animal Welfare.

· Zajištění institucionálních a věcných předpokladů pro využití programů předvstupních pomocí (SAPARD), zejména:

· zpracování Plánu rozvoje venkova v součinnosti s MMR ČR a MŽP ČR;

· založení platební agentury pro zúčtování podpor z EU;

· založení monitorovacího výboru a zajištění dalších kontrolních institucí a mechanizmů (včetně participace územních útvarů MZe ČR) v souladu s příslušným nařízením EU.

· Využití domácích zdrojů (pokračování podpůrného programu 10 dotační politiky roku 1999), programu PHARE a případně dalších programů EU k přípravě, ověření a zavedení nástrojů a institucí SZP: organizace trhu, intervenční agentura, tržní informační systémy, integrovaný administrativní a kontrolní systém, klasifikační systémy a standardy (EU, Codex Alimentarius, ISO normy, normy EHK), veterinární a fytosanitární instituce ad.

· Rozpracování a ověření Zásad správné zemědělské praxe a základních environmentálních programů v souladu s nařízením EU č. 2078/92.

· Ustavení Rady pro přípravu vstupu agrárního sektoru ČR do EU, složené ze zástupců státu, nevládních profesních organizací agrárního sektoru a nezávislých odborníků.

III. AGRÁRNÍ POLITIKA PRO OBDOBÍ PO ROCE 2001: ETAPA ”ADAPTACE”

Cíle etapy ADAPTACE

Základní funkcí etapy ADAPTACE je využití období po roce 2001 pro přípravu podnikatelů agrárního sektoru ČR na podmínky jednotného trhu EU a na efektivní využívání strukturálních fondů a jiných zdrojů EU, určených pro rozvoj zemědělství, venkova, regionů a životního prostředí. V uvedeném základním rámci a v návaznosti na předchozí etapu sleduje etapa ADAPTACE zejména tyto obecné cíle:

· dosažení konkurenceschopnosti podniku agrárního sektoru zejména cestou podstatného zlepšení efektivnosti výroby;

· zajištění dostatečné úrovně výnosnosti kapitálu v restrukturalizovaných podnicích a příjmů zemědělské populace;

· vytvoření předpokladů pro zajištění přiměřených spotřebitelských cen potravin s kvalitativními parametry srovnatelnými s evropskými standardy;

· zabezpečení environmentálních funkcí zemědělství, zejména v oblastech s nepříznivými podmínkami, a integrace zemědělství s rozvojem venkova a uchováváním jeho kulturního dědictví;

· vytváření alternativních pracovních a příjmových příležitostí pro zemědělce cestou diverzifikace činností zemědělských podniků.

Zvýšení konkurenceschopnosti agrárního sektoru a naplňování dalších cílů etapy ADAPTACE je podmíněno dostatečnou výkonností národní ekonomiky a rozvojem institucionálního prostředí ČR, včetně finančního a kapitálového trhu. Rozvinuté a funkční institucionální prostředí ČR je spolu s přímými stimuly státu podmínkou širšího vstupu zahraničního kapitálu jako rozhodujícího zdroje pro modernizaci potravinářského průmyslu a služeb.

Pilíře agrární politiky pro etapu ADAPTACE

Etapa ADAPTACE je založena na čtyřech pilířích, které mají oproti stejnojmenným pilířům etapy REVITALIZACE do značné míry odlišnou věcnou náplň. Jejich prostřednictvím jsou v návaznosti na předchozí etapu do agrárního sektoru ČR plošně aplikovány nástroje, instituce a programy SZP s přihlédnutím ke specifickým podmínkám ČR.

Tab. 3 - Pilíře etapy ADAPTACE

V etapě ADAPTACE dochází ke zrušení řady dotačních titulů a podpor agrární politiky, která tvoří páteř etapy REVITALIZACE. Specifický přístup ČR k ovlivňování agrárního sektoru je opuštěn a je nahrazen přístupy uplatňovanými v EU.

Jednotlivé pilíře etapy ADAPTACE mají specifické vztahy k možnostem poskytování předvstupních podpor EU a k podmínkám financování českého agrárního sektoru po vstupu ČR do EU. Tyto vztahy znázorňuje následující tabulka 4.

Tab. 4 - Vazby zemědělské politiky na zdroje EU

PILÍŘ A - REGULACE TRHU A PODPORA PŘÍJMŮ

Program I - Komoditní organizace trhu a kompenzace zemědělských výrobců

Cíl programu: V souladu s regulací trhu v EU poskytnout přiměřenou (minimální) záchrannou síť na trhu všem zemědělským výrobcům v případě výrazného poklesu domácích cen zemědělských výrobců. Zmírnit trvale slabší postavení zemědělců na trhu kompenzačními platbami, vztaženými k výrobním zdrojům (půdě, zvířatům). Regulovat nabídku (výrobu) pro zabránění růstu přebytků těch výrobků, kde není předpoklad jejich vývozu bez státní podpory.

Předpoklady programu: Zavedení institucí pro realizaci organizace trhu: intervenční organizace (Státní zemědělský intervenční fond), informační systémy (reprezentativní trhy), kontrolní systémy ad. (viz pilíř C).

Obecné nástroje a opatření programu - organizace trhu hlavních komodit:

· institucionální (intervenční, základní, směrné apod.) ceny rozhodujících agrárních výrobků, za které se zavazuje stát nakupovat produkci, jestliže ceny těchto výrobků na domácím trhu poklesnou pod zadanou úroveň;

· platby na 1 ha, resp. na 1 ks zvířat či 1 t výrobku, jako kompenzace za trvale nevýhodné postavení zemědělských výrobců na trhu;

· regulace nabídky prostřednictvím převádění půdy do krátkodobého klidu, individuálních kvót výroby a limitů koncentrace zvířat na jednotku plochy;

· subvencované vývozy přebytků agrárních výrobků;

· celní ochrana na maximální úrovni, která bude v předchozí etapě vyjednána s EU, případně s WTO, včetně závazků k minimálnímu přístupu na trh;

· podpora soukromého skladování produkce;

· přímá podpora domácí spotřeby (např. spotřeby mléka).

Jednotlivá opatření k hlavním komoditám:

Obiloviny, olejniny a bílkovinné plodiny: Výrobci uvedených komodit, kteří se zapojí do intervenčního systému, mají nárok na státní výkup své veškeré nabízené produkce definované kvality za intervenční cenu, jakmile podle vymezených podmínek tržní cena poklesne pod úroveň intervenční ceny. Navíc získávají kompenzační platby na 1 ha (resp. na 1 tunu tzv. programové produkce, která je odvozena od průměrných regionálních hektarových výnosů posledních 3 - 4 let) a také kompenzační platby za uvedení části orné půdy do krátkodobého klidu (platby za ošetřování a za ušlé příjmy z této plochy).

Cukr - cukrovka: Regulace je založena na systému kvót, který je spolufinancován výrobci (pěstiteli cukrovky a zpracovateli). Jedná se o rozdělení produkce cukru do tří kategorií - kvót:

A - cukr pro domácí spotřebu, včetně státních rezerv (cca 430 tis. t);

B - cukr určený pro subvencovaný vývoz (do výše nově dohodných závazků ČR vůči WTO);

C - ostatní cukr pro nesubvencovaný vývoz.

Cena cukru A se tvoří volně na vnitřním trhu; skutečná výše finanční spoluúčasti výrobců je dána vývojem cen na vnitřním trhu. Do výše ceny cukru B se promítají subvence státu na vývoz přebytků do výše závazků ČR vůči WTO. Cena cukru C je cenou na světových trzích. Pěstitelé cukrovky a cukrovary jsou limitováni pouze velikostí kvót A a B. Zemědělské podniky ani cukrovary nemusí vstoupit do systému s rizikem, že jejich veškerý cukr bude zařazen do kvóty C.

Mléko: V komplexním pojetí systému se jedná o tato opatření:

· stanovení celkové národní kvóty produkce mléka pro další zpracování (cca 3,1 mld. l vyrobeného mléka);

· zavedení obchodovatelných kvót pro jednotlivé výrobce mléka s přihlédnutím např. k průměrné produkci za poslední 4 roky, k celkové národní kvótě a k nezbytné (zhruba 10 %) rezervě pro nové podnikatele, s preferencí nových podnikatelů ve znevýhodněných oblastech;

· stanovení penále za překročení kvóty, resp. odebrání části kvóty při jejím dlouhodobém nečerpání (a jejím převodu do rezervy), a kompenzací za zřeknutí se kvóty;

· uplatnění intervenčních cen základních skladovatelných mléčných výrobků (máslo, sušené odstředěné mléko) a z nich odvozených směrných cen výrobců mléka;

· zavedení přímých plateb (prémií) na 1 t mléka v rámci kvóty;

· zavedení extenzifikačních prémií v oblastech s horšími podmínkami (podobně jako u jatečného skotu - viz dále);

· program podpory spotřeby mléka (školní mléko).

Jatečný skot a hovězí maso: Regulace je založena na systému základních cen a prémií pro ty výrobce, kteří dodrží limit maximální koncentrace zvířat na 1 ha plochy krmných plodin ve výši 2 DJ. V podnicích, kde tato koncentrace zvířat bude nižší než 1,4 DJ, bude pro jatečný skot uplatňována dodatečná extenzifikační prémie. Do výpočtu DJ jsou zahrnuta všechna zvířata, na které lze uplatňovat prémie.

Kromě uvedených opatření se rovněž počítá se zavedením organizace trhu pro další komodity (např. ovoce, zelenina) a dalších dílčích nástrojů podle Agendy 2000 (podpory u výroby škrobu, skladování produkce ad.). U všech agrárních komodit (potravinářských surovin a potravin) budou podle potřeby a rozpočtových možností využity exportní subvence do výše dané závazky ČR vůči WTO. Dále budou uplatňovány celní tarify a preferenční kvóty v maximální výši, které jsou dány současnými či revidovanými závazky ČR vůči WTO, EU, CEFTA a dalším zemím.

Orientační parametry systémů organizace trhu agrární politiky ČR ve srovnání se současnou SZP a se schválenou Agendou 2000 představuje následující tabulka 5.

Tab. 5 - Orientační parametry organizace trhu a jejich srovnání s EU

Sl. 3: Skutečné ceny a prémie ČR v roce 1998 (v závorce: předpoklad 1999).

Sl. 4: Institucionální ceny a kompenzace navrhované pro organizace trhu ČR (od roku 2000), vyjádřené v současné cenové úrovni (roku 1998). Ceny jsou odvozené z nákladových relací lepších než průměrných podniků. Ceny a kompenzace ČR jsou srovnatelné se současnými cenami a kompenzacemi EU (sl.6).

Sl. 5: Institucionální ceny a kompenzace organizace trhu ČR ze sl. 3. vyjádřené v predikované cenové úrovni po roce 2001 (roku 2005). Ceny a kompenzace ČR jsou stanoveny za předpokladu snížení rozdílů cenových hladin mezi ČR a EU z výchozích cca 50 % (u potravin) na cca 80 % po roce 2001 (v roce 2005). Ceny a kompenzace ČR jsou srovnatelné s cenami a kompenzacemi EU podle Agendy 2000 (sl.8).

Sl. 6: Ceny a kompenzace EU v EUR na nominální úrovni roku 1998.

Sl. 7: Ceny a kompenzace EU v Kč na úrovni podmínek roku 1998, s použitím zaokrouhleného průměrného směnného kurzu 36 Kč/EUR.

Sl. 8: Ceny a kompenzace EU v EUR podle Agendy 2000.

1) pšenice potravinářská

2) ČR 1998: na 1 ha zemědělské půdy

3) Podle Agendy 2000 se jedná o 100 EUR/ks při hustotě nižší než 1,4 DJ/ha krmných plodin, resp. o 40 nebo 80 EUR/ks při hustotě skotu nižší než 1,8 DJ/ha krmných plodin.

Pramen: MZe ČR, výpočty VÚZE, Agenda 2000

Z tabulky 5 je zřejmé, že zadaná úroveň institucionálních cen ČR se bude v etapě ADAPTACE v důsledku sbližování cenových hladin téměř přibližovat úrovni těchto cen v EU. Mnohem větší rozdíly v úrovni kompenzačních plateb a prémií jsou způsobeny přetrvávajícími rozdílnými ekonomickými úrovněmi ČR a EU.

Program II - Podpora zemědělství ve znevýhodněných oblastech

Cíl programu: V souladu s přístupy EU jsou vymezeny tzv. znevýhodněné oblasti (Less Favourable Areas - LFA), které jsou z hlediska zemědělství neschopné konkurence, a kde má společnost zájem na zachování zemědělství se zaměřením především na environmentální služby. Jedná se o oblasti s vyšší nadmořskou výškou, extrémně svažitými pozemky, malou hustotou osídlení, nižší úrovní ekonomiky a nízkou kvalitou půdy. Předpokládá se, že do znevýhodněných oblastí bude zařazeno až 50 % výměry zemědělského půdního fondu ČR. V těchto oblastech budou poskytovány zemědělským podnikům kompenzace, diferencované podle stupně znevýhodnění.

Předpoklady programu: Vymezení znevýhodněných oblastí podle příslušných nařízení EU.

Nástroje a opatření programu:

· Přímé platby na 1 ha zemědělské půdy podnikům, které hospodaří ve znevýhodněných oblastech (v rozpětí od cca 100 Kč/ha v oblastech s nejmenším stupněm znevýhodnění až po cca 3500 Kč/ha v oblastech s nejvyšším stupněm znevýhodnění).

Program III - Podpora vstupů

Cíl programu: Pokračovat v kompenzaci výdajů zemědělských podniků na spotřebu pohonných hmot a tím zlepšit jejich důchodovou situaci. Podpořit rozvoj zemědělského pojištění a tím snížit rizika zemědělského podnikání.

Předpoklady programu: Úprava zákona o spotřební dani (pokud se neuskuteční v etapě REVITALIZACE).

Nástroje a opatření programu:

· Úlevy spotřební daně pro zemědělce na základě normativní spotřeby nafty (cca 3,6 mld. Kč při 90% úlevě na spotřební dani).

· Podpora rozvoje zemědělského pojištění.

PILÍŘ B - ENVIRONMENTÁLNÍ SLUŽBY

Obsahem pilíře ENVIRONMENTÁLNÍ SLUŽBY je soustava agroenvironmentálních programů, vymezených v souladu se směrnicí EU č. 2072/92. V návaznosti na hospodářskou strategii vlády podporuje pilíř přechod od přímých příkazových nástrojů v oblasti životního prostředí k nástrojům ekonomické stimulace, které jsou zemědělskými podniky využívány na principu dobrovolnosti.

Cíle agroenvironmentálních programů: Agroenvironmentální programy pro předvstupní období sledují tyto specifické cíle:

· celoplošný rozvoj způsobů hospodaření šetrných k životnímu prostředí s preferencí znevýhodněných oblastí;

· příspěvek k obnově a údržbě živé přírody, kvality a kvantity vodních zdrojů; jde zejména o:

· snížení obsahu dusičnanů ve vodách a zastavení nárůstu kontaminace vod ve smyslu směrnice EU 91/676/EHS;

· obnovu ekosystémů a ekostabilizačních prvků v krajině, které podporují udržení a obnovu biodiverzity v návaznosti na zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody, ale i akumulace vod, zadržení vody v krajině, udržování a zlepšování vodního režimu;

· zastavení nejzávažnějších forem degradace půd a jejich obnovu: jedná se zejména o zabránění další erozi půdy na nejvíce rizikových pozemcích;

· obnovu a údržbu krajiny, zejména pokud se týká nevyužívané (opuštěné) půdy a trvalých travních porostů bez významného hospodářského využití;

· zachování genetických zdrojů, typických pro české zemědělství (např. krajová plemena zvířat a odrůdy plodin);

· integraci zemědělství s rozvojem venkova udržováním jeho osídlení a uchováváním jeho kulturního dědictví.

Předpoklady a podmínky agroenvironmentálních programů: Základním předpokladem je vymezení Zásad správné zemědělské praxe a navazujících programů environmentálních služeb a odzkoušení programů s využitím pilotních projektů. Podle povahy programu je nutno počítat s 2 - 4letým přípravným obdobím před zavedením programu.

Podpory podnikům, které se na principu dobrovolnosti (s výjimkou chráněných oblastí) zapojí do agroenvironmentálních programů, jsou chápány jako úhrady státu za zajišťování environmentálních služeb (jako veřejných služeb a kladných externalit). Programy musí být kompatibilní s politikou EU v dané oblasti a zejména v investičních záměrech musí umožnit využití předvstupních pomocí EU (SAPARD, PHARE ad.). Úhrady za environmentální služby se právně i věcně opírají o tyto principy:

· hrazené kladné externality jsou externality takové zemědělské výroby, která je vůči životnímu prostředí šetrnější, než je předepsáno obecnými zákonnými opatřeními, resp. než je definováno Zásadami správné zemědělské praxe;

· údržba pozemku bez jejich zemědělského využití je chápána jako zajišťování veřejných služeb při údržbě krajiny;

· výjimku z předchozího principu představují platby zemědělským podnikům za zákonem limitované hospodaření v chráněných oblastech přírody a krajiny a v oblastech citlivých na dusík podle směrnic EU: zavádění agroenvironmentálních programů je v těchto oblastech povinné a platby mají povahu kompenzací za ušlé příjmy; v zónách I. stupně ochrany může docházet i k vyvlastnění pozemků za náhradu.

Soustava agroenvironmentálních programů: Tato soustava má pyramidovou strukturu s vrstvami EKO-0 až EKO-4. Každá z těchto vrstev se vyznačuje specifickou úrovní náročnosti a rozsáhlosti environmentálních požadavků a tím zpravidla i úrovní úhrad za jejich naplňování a předpokládaným rozsahem zapojení zemědělských podniků do programů. Směrem od základní úrovně EKO-0 stoupá přísnost environmentálních požadavků a úroveň úhrad, zatímco předpokládaný rozsah zapojení zemědělských podniků klesá. Pyramidová struktura systému agroenvironmentálních programů je znázorněna v následující tabulce 6.

Tab. 6 - Struktura soustavy agroenvironmentálních programů

PILÍŘ C - MODERNIZACE A DIVERZIFIKACE

Program I - Modernizace zemědělských a potravinářských podniků

Cíl programu: Pokračovat v technologické modernizaci zemědělských a potravinářských podniků pro zvýšení jejich konkurenceschopnosti.

Nástroje a opatření programu:

· programy PGRLF (s úrovní a kritérii podpor jako v etapě REVITALIZACE): technologické vybavení zemědělských podniků, modernizace potravinářských podniků s účelovým zaměřením na investice vyvolané nutností přizpůsobit se standardům EU a podpora rozvoje systému kritických bodů ve výrobě potravin, za účelem výroby zdravotně nezávadných potravin(pro vybrané účely lze využít předvstupní pomoci programu SAPARD);

· programy malého a středního podnikání ve zpracovatelském průmyslu prostřednictvím ČMZRB;

· granty (přímé dotace) při zakládání zemědělských podniků mladými podnikateli.

Program II - Diverzifikace činností zemědělských podniků

Cíl programu: Zajistit další zdroje příjmů zemědělských podniků a pracovních příležitostí na venkově.

Předpoklady programu: Sladění přístupů PGRLF a ČMZRB (např. uvolnění podmínky PGRLF pro poskytování podpor jen zemědělským podnikům s více než 50 % příjmů ze zemědělských činností).

Nástroje a opatření programu:

· programy PGRLF: investice do nezemědělských činností zemědělských podniků (pro vybrané účely lze využít předvstupní pomoci programu SAPARD);

· programy malého a středního podnikání na venkově prostřednictvím ČMZRB;

· podpora zalesňování (také s podporou programu SAPARD);

· podpora výroby obnovitelných zdrojů energie: daňová a další opatření budou mj. navazovat na Státní program na podporu úspor a obnovitelných zdrojů energie MŽP ČR.

Program III - Zlepšování podmínek podnikání v zemědělství

Cíl programu: Posílit postavení zemědělců a prvotních zpracovatelů na trhu podporou jejich organizování při zpracování a odbytu produktů.

Nástroje a opatření programu:

· pokračování podpory vzniku a činností odbytových organizací výrobců (také s podporou programu SAPARD).

PILÍŘ D - OBECNÉ SLUŽBY A PŘÍPRAVA NA VSTUP DO EU

Program I - Obecné služby pro zemědělství

Cíl programu: Posilovat postavení zemědělských podniků na trhu a jejich konkurenceschopnost poskytováním základních služeb státu v oblasti výzkumu, vzdělávání, genetiky, veterinárních a fytosanitárních služeb, informatiky zdravotní osvěty a osvěty v oblasti výživy apod. Pro vybraná opatření využít programů předvstupní pomoci PHARE, SAPARD, ACE, 5. rámcového programu výzkumu EU ad. Zvýšit podpory obecných služeb celkově do 25 % oproti současnému stavu.

Hlavní nástroje a opatření programu:

· podpora zemědělského výzkumu a přenosu vědeckotechnických poznatků do hospodaření zemědělských podniků;

· podpora rozvoje genetického potenciálu rostlin a zvířat, šlechtění odrůd zemědělských plodin a plemen hospodářských zvířat;

· podpora poradenství;

· podpora učňovského školství a vzdělávání dospělých;

· podpora rozvoje informatiky (statistika, informace pro podnikatele, vědeckotechnické informace);

· zajišťování monitoringu cizorodých látek a ochrany spotřebitele a podpora hodnocení zemědělských půd;

· zajišťování propagace a výživové zdravotní osvěty;

· zaměření pozornosti na problematiku zdravotní péče o pracovníky rezortu, kteří pracují v nepříznivých pracovních podmínkách a účast na realizaci Národního programu vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením;

· zaměření pozornosti na problematiku zdravotní péče o pracovníky rezortu, kteří pracují v nepříznivých pracovních podmínkách a účast na realizaci Národního programu vyrovnání příležitostí pro občany se zdravotním postižením;

· údržba melioračních zařízení a zemědělských vodních toků a rekonstrukce odvodňovacích zařízení;

· pokračování a urychlení pozemkových úprav ve vazbě na agroenvironmentální programy pilíře B.

Program II - Rozvoj a stabilizace institucí

intervenční organizace pro zajišťování regulace trhu; Cíl programu: V návaznosti na etapu REVITALIZACE zdokonalit a stabilizovat fungování institucí, nezbytných pro realizaci programů etapy ADAPTACE a pro vstup do EU.

Nástroje a opatření programu: Jedná se o rozvoj a stabilizaci funkcí zejména těchto institucí:

·

· platebních agentur pro zajišťování transferů předvstupních pomocí EU i pro přípravu na zajišťování finančních transferů z EU po vstupu;

· integrovaného administrativního a kontrolního systému pro budoucí podpory SZP a strukturálních fondů EU, včetně digitální identifikace pozemků, identifikace a registrace zvířat;

· systémů státní zemědělské statistiky, reprezentativních trhů a sítě testovacích podniků;

· licenčního systému podle standardů EU;

· klasifikačních systémů a standardů (EU, Codex Alimentarius, ISO normy, normy EHK);

· systému státního dozoru a úřední kontroly nad potravinami v rozsahu srovnatelném s EU.

IV. VYHODNOCENÍ KONCEPCE A JEJÍ PŘEDPOKLÁDANÉ NÁKLADY

V souladu s pojetím SZP převládají v předvstupní agrární politice ČR opatření, zaměřená na zajištění přiměřené kapitálové výnosnosti a důchodů v zemědělství. V obou etapách politiky je však značná váha kladena na environmentální opatření, včetně údržby krajiny a zlepšování kvality půdy. Správné nastavení parametrů organizace trhu může navíc přispět k žádoucím změnám v alokaci výroby. Proto lze koncepci považovat za významný stimul pro stabilizaci rozměru takového zemědělství, které bude zajišťovat ve vyváženém poměru jak produkční funkce, tak environmentální služby. Nebudou-li však zemědělské podniky dostatečně reagovat na environmentální stimuly a stimuly z organizace trhu a nezvýší-li podstatněji svou efektivnost výroby, hrozí riziko obtížně uplatnitelné nadprodukce.

Očekávané převedení větší části zemědělské půdy do extenzivního hospodaření (případně do klidu) vytváří na druhou stranu předpoklady pro rychlejší aktivizaci výrobních zdrojů pro produkci na vývoz, jestliže ve srovnání s předpoklady dojde na světovém trhu k příznivějšímu vývoji cen.

Přijetí SZP za základ předvstupní zemědělské politiky ČR je dále spojeno s rozpočtovými riziky, tzn. s nedostatkem finančních zdrojů na pokrytí zvýšených výdajů politiky. Metodou analogie z dříve uskutečněných modelových výpočtů VÚZE (1997, 1998) lze v této fázi odvodit orientační odhad ročních výdajů na realizaci politiky, který je uveden v tabulce 7. V této tabulce představují zdroje politiky všechny přímé i nepřímé nároky na státní rozpočet v daném roce, zatímco transfery představují užití těchto zdrojů v daném roce podle metodiky OECD (rozdíly mezi zdroji a transfery vyplývají především z existence fondů v institucích agrární politiky).

Celkové maximální roční výdaje ze státního rozpočtu, resp. finanční transfery do agrárního sektoru (přímé i nepřímé, bez výdajů na pozemkové úpravy a další činnosti pozemkových úřadů, učňovské školství, řešení následků povodní, dotace spotřebitelům mléka apod.) mohou v etapě REVITALIZACE po roce 1999 a při prognózovaném vývoji vnějších podmínek dosahovat (v cenách roku 1998) 22 - 23 mld. Kč, tj. cca 1,3 % z HDP. Po roce 2000 lze však navíc počítat se zdroji programu SAPARD do 2 mld. Kč ročně.

Průměrné roční výdaje ze státního rozpočtu, resp. finanční transfery do agrárního sektoru etapy ADAPTACE jsou v metodice srovnatelné s etapou REVITALIZACE odhadovány ve dvou variantách.

Varianta ”EU” představuje kalkulaci výdajů za hypotetického stavu, kdyby do české agrární politiky byly již v etapě ADAPTACE zavedeny institucionální ceny, kompenzace a prémie na úrovni Agendy 2000. Tato varianta tedy představuje simulaci možné pozice našeho agrárního sektoru po vstupu do EU.

Varianta ”ČR” představuje kalkulaci výdajů na úrovni navrhovaných parametrů organizace trhu ČR, které jsou limitovány cca 1,3 % z HDP.

Všechny uvedené údaje budou v další etapě modelovými propočty prověřeny a doplněny o dopady navrhované politiky na výdaje spotřebitelů potravin. Nejméně předvídatelnými položkami výdajů na politiku jsou výdaje spotřebitelů a SFTR (intervenční organizace), ovlivněné zejména vývojem situace na světových trzích, a dále výdaje PGRLF, kde lze očekávat výrazný (a v koncepci plně nekalkulovaný) růst výdajů na úhradu dospělých garancí.

Na úhradě výdajů agrární politiky se kromě daňových poplatníků (viz tabulka) podílejí i spotřebitelé v důsledku uplatněné ochrany trhu. V roce 1998 jsou výdaje spotřebitelů kalkulovány na úrovni 15 mld. Kč. Za předpokladu vyrovnání cenových hladin by tyto výdaje po vstupu ČR do EU, podle předběžných odhadů činily zhruba 40 - 42 mld. Kč v cenách roku 1998/1999. Celkové výdaje na podporu agrárního sektoru v podmínkách SZP by tak dosahovaly 40,7 mld. Kč od daňových poplatníků plus 40 - 42 mld. Kč od spotřebitelů, tj. 80,7 - 82,7 mld. Kč v cenách roku 1998/99.