KRMENÍ PRASNIC V OBDOBÍ BŘEZOSTI A JALOVOSTI

Žirovnický, P.

Brunnthaller-CS s.r.o, Přelouč

Efektivnost a konkurenceschopnost produkce vepřového masa je do značné míry ovlivněna technologií chovu, úrovní výživy a technikou krmení prasnic. Ve spojitosti s nízkou dědivostí plodnosti vstupuje do popředí nejdůležitější faktor vnějšího prostředí - výživa. Ta sleduje především pravidelnou produkci početných, vyrovnaných a těžkých vrhů selat (odstávčat), a to při minimu vynaložených nákladů.

Výhody a nevýhody mokrého krmení:

Výhody mokrého krmení: může být dopravováno na velké vzdálenosti, mohou být přenášeny i jemné částice, je menší tření při dopravě, může se použít široká paleta krmiv a také kukuřice o vyšší vlhkosti, snadno a rychle můžeme změnit složení krmné dávky, mokré krmení zvyšuje chuť a zlepšuje stravitelnost, proto se zvyšuje denní přírůstek živé hmotnosti a zlepšuje se efektivnost krmení, je možná rychlá a přesná medikace krmné dávky, nižší prašnost ve stáji (www.howema.com), technologická zařízení se relativně málo opotřebovávají, počítačem je stálá kontrola, mohou být míchány různé směsi v jednom zařízení a zkrmovány bezprostředně po sobě, krmení se míchá v zásobních nádržích, možnost přidávání aminokyselin v tekutém stavu.

Nevýhody či negativní vlivy mokrého krmení:

při použití syrovátky, pivovarského mláta, výpalků a jiných krmiv může docházet ke korozi zařízení; proto je nutné zařízení vyrábět v provedení nerezovém nebo plastikovém, vyšší vlhkost ve stáji je nutno kompenzovat účinnějším větráním; přesto může docházet k vyšší korozi roštů a dalších kovových zařízení, tekutina může v zimě zamrznout, tekuté krmení může být velmi dobrou živnou půdou pro pozitivně i negativně působící mikroorganismy, musí být vždy zvířaty spotřebováno úplně, protože podléhá snadno zkáze a tím vzniká nebezpečí zažívacích poruch u zvířat, vysoká technická náročnost (je nutná při multifázovém krmení), přetučnělá prasata (v důsledku překrmování při lepším příjmu krmiva a krmení ad libitum).

V minulosti byly tyto problémy: zakvašování v korytě, příliš vodnaté, vyplavování stimulačních látek a vitamínů atd. - tyto problémy byly již odstraněny.

Suché krmení - automaty na zvlhčované krmení

U moderních plně automatických zařízení na suché krmení je dnes možné řídit množství krmiva podle výsledků v jednotlivých kotcích.

Výhody suchého krmení:

hotové směsi mohou být déle skladovány, chyby v zásobení krmivy jsou menší - nekolísá obsah sušiny, menší potřeba místa pro koryta (zvláště u automatů pro zvlhčování), krmení je možné i při výpadku techniky.

Nevýhody suchého krmení:

omezený výběr komponentů, restrikce krmiva není vždy možná, fázové krmení se uskutečňuje jen se zvýšeným úsilím.

Průměrný obsah sušiny krmné dávky má být asi 60 - 65 % .

Základním prvkem techniky krmení chovných kategorií prasat je dávkované krmení. To znamená, že chovná prasata není možné krmit ad libitum, ale je nutné je krmit limitovaně. Optimální je podávat krmivo alespoň 2x denně, nejlépe vlhčeně (sušina 25 - 30 %). Garanulace směsí pro chovná zvířata je sice vhodnější než sypké směsi, ale tam, kde to technologický systém krmení nevyžaduje, používáme z ekonomických důvodů sypké směsi ).

Z hlediska výživy prasnic nelze prakticky vyloučit suché krmení, většinou se praktikuje ve spojení s napaječkami nad korytem, pak však jde převážně o kašovité krmení, které jsme schopni dávkovat z automatických krmných boxů nebo jiných systémů. Méně vhodné je i mokré krmení, ať již ručně nebo počítačem ovládané, neboť sušina se pohybuje do 26 %, přičemž optimum je mezi 30 - 32 %. Navíc vzniká problém přesnosti dávkování u individuálních kotců a problém zhoršování mikroklimatu, kde relativní vlhkost stoupá až o 15 % ve srovnání s jinými krmnými systémy. Tyto problémy jsou samozřejmě řešitelné. Nejvhodnější jsou automatické krmné boxy řízené počítačem, kde je zajištěn absolutní klid zvířete, je možno krmit podle krmných křivek, nastavit sušinu krmiva, sledovat jednotlivá zvířata z hlediska zdravotního stavu, selektovat je podle nejrůznějších ukazatelů a pod. Navíc automatický krmný box představuje záruku klidu při žraní prasnice a tato jistota se projevuje i v pohodě ve stádě. Vedle automatických krmných boxů jsou na trhu i jiné krmné systémy jak pro mokré, tak i pro suché krmení .

Při rozhodování "tekuté nebo suché krmení?" je nutné posoudit speciální podnikové podmínky. Pro využití krmných komponentů jako jsou např. syrovátka, odstředěné mléko nebo zbytky jídel, je tekuté krmení nejlepší řešení. Pro CCM může být použita technologie na suché krmení .

U tekutého krmení je možné přesnější dávkování menších dávek krmiva, častější dávkování krmiva a zlepšená hygiena. Tento druh technologie se rozšířil i pro kojící prasnice. Tato technologie má řadu nákladových a pracovně - hospodárných výhod, z důvodu "postradatelnosti" krmné chodby, lze snadno realizovat nové stájové formy jako "intenzivní zapouštěcí centrum" a přestavby stájí.

Aby bylo možné splnit požadované nároky v krmení prasnic na přesnost dávkování, musí být instalována výkonná čerpadla, přesně pracující dávkovací ventily a potrubí s menším průměrem (50 mm). Krmivo pak může být namícháno řidší (20 - 22 % sušiny), aby i směs s vyšším obsahem energie byla objemová a vhodná pro březost (tab. č. 1). Kromě toho se krmivo rychleji rozlije v korytu a zabezpečí se rovnoměrné zásobení všech prasnic u jednoho ventilu. Podmínkou u krmení mokrým krmením je nabídnout vodu - napáječky, popř. doplnit vodu do koryt po nakrmení (graf č. 1).

Při technologii tekutého krmení je KD zvířatům dávkována do koryt v kašovité formě (o suš. cca 25%). Dávkování se uskutečňuje podle krmné křivky zadané v počítači.

U kojících prasnic je dávkování podle počtu selat. Je nutné zabezpečit dostatečnou velikost koryta pro každé zvíře, jinak jsou slabší zvířata utiskována.

Hlavním kritériem efektivnosti chovu prasnic je počet kvalitních selat odchovaných prasnicí. Chyby ve výživě prasnic a ve formě neplnohodnotných dávek se mohou podílet až 30 % na efektivnosti chovu prasnic a poruchách rozmnožování.

Nedostatkem ve výživě prasnic jsou potíže v optimálním krmení spočívající v tom, že není dostatečně respektována zásada poměrně nízkého požadavku na potřebu energie a živin u březích prasnic a značně vysoká potřeba živin u prasnic kojících.

Krmná dávka prasnice musí zabezpečovat potřebný průběh reprodukčního cyklu, což je podmíněno úhradou jak záchovné potřeby, tak produkčních potřeb živin. K záchovným potřebám patří zajištění bazálních potřeb buněčného metabolismu základních životních potřeb organismu, jeho pohybové aktivity a v neposlední řadě termoregulace.

Z uvedeného vyplývá, že základním prvkem správné výživy prasnic je dávkované krmení. U březích prasnic musí zabezpečovat záchovnou potřebu prasnice včetně termoregulace, růst plodů, rozvoj dělohy, vývoj mléčné žlázy a přírůstek prasnice. U kojících prasnic je cílem výživy zabezpečení živin a energie pro záchovnou potřebu a termoregulaci, zajištění tvorby optimálního množství a kvality mléka ponejvíce z přijatých živin a úspěšné zabřeznutí.

Při zkrmování směsi KPK je žádoucí dodržovat zásady respektující současné poznatky správné výživy:

na krmnou směs KPK se přechází postupně minimálně 10 - 15 dnů před plánovaným porodem (2,6 - 2,8 kg denně), dva dny před plánovaným porodem krmnou dávku snižujeme a v den porodu zkrmujeme pouze 40 % této dávky (1,1 - 1,3 kg), první tři dny po porodu zvyšujeme postupně KD, v dalších dnech kojení přecházíme na krmení ad libitum; prasnice by měla při vrhu 8 selat konzumovat 5,60 kg; na každé další sele se tato dávka zvyšuje o 0,35 kg, den před plánovaným odstavem snížíme KD na 1,5 - 1,8 kg, omezíme počet sání selat a v den odstavu vynecháme krmení, po odstavu krmíme prasnice směsí KPB v dávce 2,8 - 3,5 kg do doby zapuštění, nejdéle však 10 dnů, pak přecházíme na krmnou dávku 2,2 - 2,6 kg směsi KPB, krmná směs KPK se zkrmuje 3x denně ve zvlhčeném stavu (podle technologie ustájení), kojící prasnice musí mít k dispozici dostatek nezávadné pitné vody; minimální orientační fyziologická potřeba vody je 4 l na 1 kg krmné směsi, teplota prostředí pro kojící prasnice by měla být 18 - 20 °C.

Výživa jalových prasnic musí zabezpečit přívod všech živin potřebných k řádnému a včasnému zabřeznutí. Jalové prasnice potřebují mít v krmné dávce dostatek živin :

k doplnění rezerv vyčerpaných během laktace, ke správné funkci všech reprodukčních orgánů.

U hubených, vyčerpaných prasnic po předchozí laktaci se doporučuje jednorázově zvýšit hladinu energie a živin v krmné dávce, tzv. flushing. Tento krmný zásah zvýší počet ovulovaných vajíček, počet plodů nidovaných v děložních rozích a počet narozených selat .

Mokré krmivo nebo výrazně kašovité zvyšuje chuť a zlepšuje stravitelnost, výsledně roste denní přírůstek a zlepšuje se efektivnost krmení. V počáteční fázi růstu je přírůstek při mokrém krmení o 50 g/den a výrazně kašovitého 0,40g/den vyšší než u suchého krmení ( Books 1994, ). Jak ukázala finská studie přírůstek na konci výkrmu prasat je u mokrého krmení o 10% vyšší než u suchého krmení (ITIKKIA 1995).

Tím, že se prasata šlechtí na zmasilost, snižuje se chuť prasat přijímat krmivo. U genotypů s vysokým přírůstkem libového masa se projevuje kriticky nízký příjem objemového krmiva. Prasata krmena tekutým krmením nebo výrazně kašovitým přijímají více sušiny (o 5 - 8 %) i v případě, že došlo ke geneticky podmíněnému snížení chuti. Totéž platí o prasnicích. Jestliže jsou prasnice schopny v době kojení přijímat více krmiva, zůstávají v lepší kondici, mají vyšší reprodukci a déle se využívají v chovu. Při mokrém a výrazně kašovitém krmení prasnice přijímají více krmiva (tab. č. 2, 3) a vykazují vyšší užitkovost (tab. č. 4).

Kojící prasnice krmené mokrým krmením mají o 1 - 2 kg vyšší příjem krmiva za den a Kojící prasnice krmené kašovitým krmením mají o 0,8 - 1,8 kg vyšší příjem krmiva za den než prasnice krmené suchou směsí. Ztráta živé hmotnosti byla redukována na 6 kg od porodu do odstavu. Zvýšený příjem krmení laktujícími prasnicemi je prospěšný pro váhu selat do odstavu, v době odstavu i pro kondici prasnic při odstavu.

Mokré krmení snižuje výrazně prašnost v chovech (tab. č. 5) a snižuje tak zdravotní potíže. V literárních studiích bylo zjištěno, že při suchém krmení je výskyt mikroorganismů šířících se vzduchem v boxech třikrát vyšší a podíl zvířat poražených ze zdravotních důvodů dvakrát vyšší než při krmení mokrém.

Studie ukázaly, že prasata na mokrém krmení více odpočívají a jsou méně agresivní. Prasnice krmené mokrým krmivem se rychleji po krmení ukládají a jsou klidnější (graf č. 2).

Srovnání čtyř ustájení březích prasnic:

Výzkumný ústav Romalen v období leden 1994 až březen 1996 zkoumal a srovnával různé způsoby ustájení pro březí prasnice včetně období jalovosti (tab. č. 6):

individuální klecové stání (krmně - ložné boxy) v uzavřené formě - jako základ srovnání, individuální stání k otvírání a zavírání zvířaty (samopoutání) se skupinovým výběhem ve stáji, automatické krmení v krmných stanicích s ustájením ve velkých skupinách krmení biofix se skupinovým krmením.

Skupinové ustájení prasnic - systém Biofix - přisypávání krmení:

Biologicky jsou prasnice fixovány krmným zařízením, které zajišťuje pomalé přisypávání krmení do koryta v tempu rychlosti žraní zvířat. Každá prasnice má krmné místo, které zpravidla při krmení neopouští. Je zde připoutána padajícím krmivem a očekáváním na další krmivo. Prasnice jedné skupiny jsou krmeny jednotnou krmnou dávkou. Skupiny jsou sestaveny zpravidla podle stadia březosti, kondice a věku.

Výsledky výzkumu u březích prasnic ukazují, že všechny čtyři způsoby ustájení individuální nebo ve skupinách, mají jak pozitivní, tak i negativní hlediska. Žádný ze systémů nebyl jednoznačně lepší pro pohodu zvířat. Zjištěné údaje produkčních ukazatelů se liší buď nepodstatně nebo vůbec .Podobnou studii nyní zpracovává naše firma a první výsledky ze stájí našich chovatelů ukazují na přibližně podobné výsledky.

V případě skupinové organizace chovu březích prasnic se technologický problém chovu soustřeďuje na techniku, respektive restrikci krmiva. Ta se může v zásadě řešit dvěma způsoby:

elektronická restrikce: systémy jsou konstruovány pro různě velké skupiny, jako průchozí s možností selekce, případně neprůchozí; systémy mohou dávkovat suchou krmnou směs, případně mohou fungovat jako tzv. kašové automaty, které dávkují prasnicím kašovité krmení ze speciálního cucáku, mechanická restrikce krmiva: prasnice jsou ustájeny v kotcích po 4 - 20 ks. Kotce jsou opatřeny žlabovým tělesem a zařízením pro simultánní krmení - tzv. Bio-fix.

Pro podniky, které nikdy nebudou používat komponenty jako syrovátka nebo CCM, je plně automatizované krmení tou pravou variantou. Zejména u prasat s vyšším podílem svaloviny a omezeným příjmem krmiv jsou patrné výhody v úrovni užitkovosti (tab.č.7).

Krmné systémy na suchou směs se pravděpodobně budou stále vyvíjet tak, aby bylo možno automaticky během výkrmu měnit složení KD v závislosti na požadované křivce (fázová výživa) i velikost KD (restrikce krmiva). Tyto krmné systémy se pravděpodobně uplatní v menších chovech, případně v chovech s dokonale zajištěnými zdroji kvalitních kompletních krmných směsí.

Pro krmení tekutou krmnou směsí se i nadále budou prosazovat potrubní krmné systémy. Ty budou vhodné především pro velké farmy, protože z jedné přípravny je možné nakrmit několik stájí. Systém dále umožní použití druhotných zdrojů krmiv a také připravovat konkrétní typy krmných dávek v rámci dané farmy na bázi vlastních šrotovaných obilovin a krmných koncentrátů. Některé krmné systémy dokáží pracovat i s tekutými koncentráty a měnit složení směsi den po dni .

Literatura:

Čeřovský, J., Hájek, J., Krátký, F.: Intenzifikace produkce selat. In: Metodiky pro zemědělskou praxi. Vyd.Ústav zemědělských a potravinářských informací MZe ČR, 12/1998, str. 34, ISSN 1211-9199, ISBN 80-86153-78-9.

Liška, V., Kapoun, B.: Vztah technologie k potřebám prasat a ekonomice výroby. In: Aktuální problémy chovu prasat, Sborník referátů, Vyd.: ČZU v Praze, 1999, s.103 - 125, ISBN 80-213-0484-7.

McIstoh, B.: Improving the reproductive efficiency of first litter sows. In: www.dpi.qld.gov.au, 2001

Němec, Z., Doskočil, M.,Němcová, P.,Novotná, J.: Vliv suchého a mokrého krmení na histopatologickou stavbu zažívacího traktu prasat. In: Krmivářství a služby, 1992, č. 1 - 2, s. 4 - 6.

Pecher, H.,P., Kořínek, D.: Suché, zvlhčované a tekuté krmení? Ten, kdo má možnost volby, je ve svízelné situaci! In: Úspěch ve stáji, 1997, č. 2, s. 10 - 11.

Pecher, H.,P., Kořínek, D.: Tekuté krmení pro prasnice. In: Úspěch ve stáji, 1998, č. 2, s. 10.

Peterka, A.: Technologické systémy mokrého krmení prasat. In: Aktuální problémy šlechtění, zdraví, růstu a produkce prasat, Sborník tezí z přednášek, České Budějovice, 1996, s.237 - 239, ISBN 8085645-22-X.

Škeřík, V.: Perspektivní technologické systémy pro chov prasat. In: Perspektivní technologie v chovu prasat. Sborník referátů, Práče 2001, Vyd. Plemo, a.s., MZLU v Brně, Sdružení jihomoravských chovatelů, s. 5 - 11, ISBN 80-238-6806-3.

Thomas, A., Wöckinger, M., Boxberger,J.: Multifázové bezezbytkové krmení prasat ("spotmix"): funkce a přesnost dávkování. In: Aktuální problémy chovu prasat, Sborník referátů, Vyd.: ČZU v Praze, 1999, s. 80 - 85, ISBN 80-213-0484-7.

Veselý, Z. a kol.: Výživa a krmení hospodářských zvířat, Vyd.: SZN Praha, 1984, str. 360, s.260.

Wolfová, M.: Revoluce ve využití systému potrubního tekutého krmení prasat. In: Náš chov, 1998, č. 7, s. 20 - 24.

Zeman, L.: Výživa a technika krmení moderních typů prasnic. In: Krmivářství, 1997, č. 4, s. 28 - 31.

Zeman, L.: Výživa a krmení prasat v programu PLEMHYB, Vyd. Plemo, a.s., 1999, str. 104, ISBN 80-238-3389-8.

Zeman, L., Prudil, M.: Technologie krmení a výživa prasat. In: Krmivářství, 1998, č. 2, s. 30 - 31.

Kontaktní adresa:

Brunnthaller-CS s.r.o Pardubická 14/53, 535 05 Přelouč, Tel.: 0457/ 611 399, Fax: 0457/ 611 440, e-mail: brunnthaller@brunnthaller.com