Lov je až to poslední, říkají myslivci

Panáček v zelené kamizolce s pérem na klobouku, který probloumá většinu času na posedu a číhá na pěknou srnu - to je obrázek, který patří snad jen do pohádky.Skutečný život myslivce vypadá ale úplně jinak. Lov zvěře je podle lesníků až na posledním místě."Hlavní náplní je zvěř chránit v době strádání a zajišťovat jí potravu," vysvětluje jeden z členů Okresního mysliveckého spolku v Sokolově Miloslav Tušek.Od toho se také odvíjí prioritní činnosti toho kterého ročního období. Každé chce to své - úsloví "Až se zima zeptá, co jsi dělal v létě..." totiž platí u lesníků dvojnásob. Koloběh prací ale začíná s první jarní zelení."Na jaře už uklízíme krmelce a opravujeme zařízení. Ne nadarmo se mezi námi říká, že myslivci jsou jen partou ozbrojených brigádníků," směje se Tušek.V létě pak vymění lesník kladivo za srp. Musí totiž nastřádat dostatek sena pro zvěř na zimu - je nutné nasušit především dostatečné množství maliní a kopřiv, které jsou pro zvířata ideální.Podzim je vedle brigádnických prací, například vybírání kamenů z pole, také ve znamení zajišťování krmiva - tentokrát jádrového. To myslivci nejen sypou do žlabů, ale také rozhazují po okolí. Zvěř má prý raději, když si kaštany může vyhrabat sama.Lov, kterým celoroční práce vrcholí, je pro myslivce jakousi třešničkou na dortu. I ten však má svá pravidla."Počet střelené zvěře se odvíjí od plánu chovu a lovu, který schvaluje odbor životního prostředí. Podmínkou je, aby byl zachován takzvaný kmenový stav. Proto se také každý rok provádí jarní sčítání. Každý myslivec má představu, kolik zvěře má ve svém úseku. Jedná se ale jen o odhad, který je vždy střízlivý. Určení počtu ztěžuje i to, že mnohá zvířata přebíhají mezi jednotlivými úseky - jdou tam, kde je lepší krmivo," vysvětluje Tušek a doplňuje, že k lovu jsou určená zvířata slabší, nemocná nebo ta, která by nepřežila zimu.Počet střelených zvířat na jednoho myslivce ale není závratný - roční úlovky se dají spočítat na prstech jedné ruky.