LOVECKÉ ZBRANĚ V MUZEU OHRADA

(str. 2)

Lovecký zámek Ohrada a jeho muzeum si nelze představit bez sbírky loveckých zbraní. Nejen v ohradském muzeu patří expozice zbraní k těm, o něž mají návštěvníci největší zájem. Obdivují nejen zbraně jako účelné a důmyslné nástroje, pomocí nichž člověk získával potravu, ale hlavně zručnost, dovednost a um puškařských mistrů minulé doby.

Lov zvěře a ryb byl v prehistorických dobách společně se sběrem rostlin a plodů jediným zdrojem potravy člověka, zajišťujícím jeho přežití a další vývoj. S vývojem člověka se měnil způsob jeho života, a tím i význam a podoba lovu. Prvními zbraněmi mu byli klacek a kámen. K lovu zvěře využíval rovněž různé terénní nerovnosti jako pasti na zvěř.

Pěstováním polních plodin a chovem domácích zvířat si neolitický člověk zajistil pravidelný přísun potravy a lov začal ztrácet výsadní postavení a důležitost v jeho životě. Na způsob lovu měl vliv i úbytek velkých savců. Skupinový lov ztratil na důležitosti a stále častěji se mu věnovali jednotlivci. Kámen a dřevo nahradil bronz a železo. Loveckými zbraněmi se stává nůž, kopí, oštěp a luk s šípy.

Vznik soukromého vlastnictví za feudalismu mělo za následek i to, že lov zvěře přestal být právem všech. Stal se výsadou panovníků a později i šlechty, záležitostí společenské reprezentace. Postupně vznikaly školené lovecké družiny myslivců, které pro své pány zajišťovaly dostatek lovné zvěře a úspěšný průběh štvanic, honů a lovů. Myslivci z povolání měli na starost především péči o zvěř, její chov a ochranu. Lovecké zbraně byly zdokonalovány, k chladným zbraním (oštěpy, luky, kuše a lovecké tesáky) přibyly i nové druhy zbraní - lovecké palné zbraně vyvinuté z vojenských zbraní.

Po revolučním roce 1848 bylo zrušeno dominikální výsadní lovecké právo a právo myslivosti se spojovalo s vlastnictvím honebních pozemků. Vznikly tak předpoklady pro vznik dobrovolných mysliveckých organizací. Koncem 19. a začátkem 20. století bylo těžiště myslivosti ve vlastních honitbách velkostatků, v nichž se značná pozornost věnovala všem druhům zvěře, jejich ochraně a intenzivnímu chovu. Velké výřady po honech, zejména koroptví a bažantů, byly v té době běžným jevem. Úspěch lovu přímo závisel na organizaci a úspěšné střelbě. Palné zbraně se dále zdokonalovaly, předovky postupně nahradily zadovky s jednotným nábojem. Puškaři vyráběli zbraně jak pro šlechtu, tak pro měšťany a sedláky. Jsou známy puškařské rody zaměstnávané šlechtickými rody a městští puškaři, kteří kromě šlechty zásobovali kvalitními zbraněmi i měšťany, úředníky a další zájemce. Dochází ke vzniku prvních puškařských manufaktur a později puškařských závodů.

Lovecké zbraně (hlavně z pozdější doby) nebyly pouze nástrojem k lovu, ale staly se i uměleckým dílem. Zejména movití šlechtici a měšťané si nechávali své zbraně bohatě zdobit. Na výrobě zbraní se kromě puškařů začali podílet i řezbáři, rytci, kováři a další umělečtí mistři.

Lze říci, že celý vývoj loveckých zbraní je zachycen ve sbírkách muzea na Ohradě. Chladné zbraně zastupují různé druhy kopí, oštěpy a luky. Velmi obsáhlá a cenná je sbírka loveckých tesáků a nožů z 16. až 20. století.

Sbírku palných zbraní lze rozdělit na předovky a zadovky, dále podle druhu náboje na kulovnice, brokovnice a obojetnice. Ve sbírkách je i několik pušek s lunetovým zámkem, přestože tento druh zbraní nenašel při lovu větší uplatnění. Mezi puškami s kolečkovým zámkem je několik vysoce umělecky ceněných kusů.

Předovky s křesadlovým zámkem patří k početné skupině exponátů. Velmi vzácná je sbírka křesaček (brokových i kulových) od známého puškaře Ferdinanda Morawka z Golčova Jeníkova, který byl dvorním puškařem u knížete Schwarzenberga v Českém Krumlově. Ve sbírkách jsou i zbraně od pražských puškařů Charváta, Burdy a Posera, dále od Nowotného z Litoměřic, Wolfa z Boleslavi, Ludykara z Třeboně a puškařů z Rakouska, Německa a dalších evropských států.

Mezi zbraněmi s perkusním zápalkovým zámkem můžeme nalézt sbírku od známého pražského puškaře A. V. Lebedy, již zmíněného krumlovského Morawka a jeho nástupců z rozvětveného puškařského rodu Habrdů. Perkusky pocházejí i z dalších puškařských dílen z Čech, např. od Nowotných (Praha, Litoměřice), Kehlera, F. Nowaka a Nemeceka (Morava), Missillieura, Mayera, Springera, Tomschika a puškařů z rodu Zellnerů (Vídeň), Lazarino Cominazzo (Itálie) a od dalších puškařů z Evropy.

Početně menší skupinou jsou zbraně s jednotným nábojem, které se nabíjejí zadní stranou - čelem hlavně. Patří k nim tzv. jehlovky, lefošky, lankasterky a bezkohoutkové hamerlesky. Samostatnou skupinu tvoří terčovnice, větrovky (vzduchovky) a kolekce pistolí a kazet soubojových pistolí.

Mezi sbírkovými předměty je i příslušenství zbraní (předovek i zadovek): kleště na odlévání kulí, kapslovnice, prachovnice, zkoušečky na střelný prach, vaky na broky, zakrucovačky, vytahováky, přebíjecí kleště, nabíječky atd.

Lovecké zbraně jsou v muzeu vystaveny v hlavním sále zámku. Tato expozice patří k nejstarším. Tvoří ji zbraně od puškařů z Čech a Moravy a z dílen rakouských, německých, švýcarských, francouzských a anglických mistrů.

Ing. Václav Kasal

Svět myslivosti č. 4/2002

Tisk

Další články v kategorii Venkov

Agris Online

Agris Online

Agris on-line
Papers in Economics and Informatics


Kalendář


Podporujeme utipa.info