Mezinárodní konference o vztazích mezi spárkatou zvěří a lesní vegetací

01.03.2002 | Svět myslivosti

Forest Dynamics and Ungulate Herbivory, tak zněl oficiální název setkání pracovníků základního i aplikovaného výzkumu ve švýcarském Davosu ve dnech 3. - 6. 10. 2001. Konferenci zorganizoval Mountain Forest Ecology ETH Zürich. Hlavním cílem shromáždění bylo shrnutí současných poznatků o vztazích velkých býložravců k lesnímu prostředí a navržení optimálního modelu hospodaření v lesním prostředí, který by respektoval potřeby ekonomické i ekologické, zájmy mysliveckého i lesnického hospodaření a zohlednil i hlediska ochrany přírody.

Konference se konala ve známém Kongresovém centru, kde se každým rokem mimo jiné schází i světová elita ekonomů. Jednání se zúčastnilo celkem 147 vědců z Evropy (118), Severní Ameriky (19), Asie (6), Afriky (2) a Austrálie (2). Prezentováno bylo celkem 97 příspěvků, které bylo možno zařadit do čtyř tématických okruhů.

1. Ekologie býložravých kopytníků

Autoři příspěvků prvního tématického okruhu se zabývali především otázkami výběru potravy a možnosti předvídání vlivu býložravců na porosty dřevin podle přítomnosti jednotlivých druhů kopytníků. Výběr potravy významně ovlivňuje příslušnost druhu k potravnímu typu (okusovač, spásač, potravní oportunista). K potravním typům byly druhy rozděleny na základě morfo-fyziologických adaptací (Svět myslivosti 7/2000 - pozn. red.). Nové studie však ukazují, že na výběr potravy má významný vliv také velikost těla býložravce a řada faktorů prostředí, především složení potravní nabídky.

2. Mezidruhové vztahy na trofické úrovni: predace kopytníků a jejich vliv na biodiverzitu

Druhé téma mělo dvě části. Příspěvky v první části vesměs potvrdily vliv velkých šelem (vlk, rys) na populaci kopytníků. Šelmy účinně redukují populační hustoty býložravců a významně ovlivňují i jejich chování, především prostorovou aktivitu. Tím zpravidla významně přispívají ke snížení negativního vlivu býložravců na vegetaci. Šelmy však není možné využít k regulaci populací zvěře v kulturní krajině, kde nemají dostatek životního prostoru a kde často působí neúnosné škody na domácím zvířectvu.

Druhá část tématu se týkala vlivu zvěře na vegetaci. Analýza historických pramenů prokázala, že chov dobytka v průběhu minulého tisíciletí a chov zvěře v minulých dvou stoletích způsobily rozsáhlé změny ve struktuře vegetace v lesích mírného pásma Evropy. Bylo poukázáno i na skutečnost, že pastva může být v některých případech užitečným prostředkem pro udržování určité rovnováhy daného prostředí a pro zachování jeho vysoké biodiverzity. Zvěř je schopna selektivní pastvou potlačit nebo eliminovat některé druhy rostlin a tím zároveň umožňuje rozšíření jiným druhům. Působení velkých býložravců na prostředí (pastva, vylučování trusu, sešlapávání půdy ...) může významně ovlivňovat nejen rostlinná společenstva, ale působí i změny v životním prostředí jiných živočichů, kteří s ní sdílejí společné biotopy.

3. Vliv kopytníků na lesní ekosystémy a krajinu

Třetí oblast se týkala modelování procesů vztahu kopytníků a vegetace v měřítku počínaje jednotlivými porosty až po rozměr krajiny. Bylo zdůrazněno, že pro funkčnost modelů není možné zaměřit se jen na jednotlivé proměnné, ale do modelu musí být zahrnuty i faktory času a prostorové rozmanitosti a jevy musí být zkoumány v komplexu vzájemných interakcí. Funkčnost modelů je nutno ověřovat v různých podmínkách a teprve potom je používat k předpovídání vývoje daného prostředí.

4. Sledování vlivu kopytníků na porosty a jeho usměrňování

Čtvrtá oblast byla zaměřena na monitoring vlivu zvěře na vegetaci a na možnosti usměrňování tohoto vlivu tak, aby nepřesáhl únosné meze z hlediska lesního hospodářství a ochrany přírody. Z jednotlivých příspěvků vyplynulo, že úspěšné řešení tohoto problému není možné bez spolupráce všech zainteresovaných subjektů (výzkum, lesnictví, ochrana přírody, státní správa) a bez dlouhodobého sledování vývoje porostů dřevin, početních stavů zvěře a také aktivit člověka (turistika, způsob lesnického a mysliveckého hospodaření). Diferencovaný přístup by měl zohledňovat fakt, zda jde o prostředí, které je součástí velkých chráněných území (národní parky), nebo zda jde o kulturní, intenzivně využívanou krajinu. Při řízení procesů v lesním prostředí by měly být brány v úvahu i predispozice porostů k poškození a hodnocení vlivu na vegetaci by se mělo odvíjet především z porovnání reálného stavu prostředí a stavu, který je vytýčený jako cílový. Ne všechny neúspěchy při obnově lesních porostů má na svědomí zvěř. Velká část problémů při zalesňování připadá na lidský faktor. Efektivní řešení problému zvěř - les může být dosaženo jen za předpokladu provázanosti všech souvisejících lidských aktivit: základního i aplikovaného lesnického i mysliveckého výzkumu, spolupráce orgánů státní správy, ochrany přírody, lesnického i mysliveckého managementu.

Konference zřetelně ukázala, že problematika vztahu zvěře a vegetace v lesním prostředí je vysoce aktuální v kulturní krajině mírného pásma od Kanady a USA přes Evropu až po Japonsko a Nový Zéland. Daný problém je důsledkem historického i současného působení člověka na prostředí, které ho obklopuje. Jediná cesta, jak tuto situaci řešit, jsou aktivní zásahy do procesů probíhajících v lesních ekosystémech, kde je hrubě narušena přirozená rovnováha jeho jednotlivých složek. Tyto zásahy však musí být podloženy dostatkem objektivních dat, bez kterých nemají jejich dopady potřebnou efektivitu.

Je škoda, že účast zástupců z ČR byla jen symbolická (dva zástupci). Může to svědčit o tom, že u nás není myslivecko-lesnický výzkum, který by mohl představit své výsledky na mezinárodním fóru, nebo je to důsledek naprostého nezájmu o dění v dané oblasti? Ani jedno, ani druhé však není namístě! Problematika vlivu velkých býložravců na vegetaci v lesním prostředí je u nás stejně aktuální jako v ostatních částech Evropy. Při stále relativně vysokých stavech zvěře a při zvoleném způsobu lesnického hospodaření se tento problém bude muset řešit. Postupně se musí dosáhnout stavu, který zajistí dynamickou rovnováhu mezi zvěří a lesní vegetací, mezi mysliveckým a lesním hospodářstvím při respektování moderních zásad ochrany přírody. Mělo by být v zájmu Ministerstva zemědělství ČR, aby se ujalo koordinace aktivit, které souvisejí s danou problematikou tak, aby byl průběžně zajišťován dostatek vstupních dat o stavu vegetace v lesním prostředí, o dynamice početnosti zvěře a jejím vlivu na porosty. Tyto podklady a jejich odpovídající vyhodnocení jsou jedinou cestou, jak uspokojivě řešit problémy, které stále přetrvávají v managementu lesního prostředí.