Mykolog Roth: Sbírám houby, které lidé nechtějí. Holubinky, ryzce, muchomůrky

Letošní houbařské žně pomalu spějí ke konci. Ne všichni milovníci hub mají ale spadeno jen na hříbky. Letošní houbařská sezona byla zvlášť bohatá. Z krušnohorských lesů lidé nosili a stále nosí košíky hub, kterými se chlubí na sociálních sítích.

Kdo chce zkusit méně obvyklé druhy hub a netroufá si sám, může se vydat na houbařskou výpravu pod vedením známého chomutovského mykologa Jiřího Rotha. Ten má také mykologickou poradnu v Blatenské ulici v Chomutově, kam za ním po víkendech směřují houbaři, aby si ověřili, zda se dají jejich úlovky bezpečně sníst. Houby zájemcům na začátku října určoval i v ústeckém muzeu, kde pořádali Mykologický den. Jiřího Rotha jsme vyzpovídali pro Deník.

Kde jsou v Krušných horách dobrá místa, kam se vyplatí vyrážet na houby?

Znám Bezručovo údolí a okolí Partyzánu, kde jsou většinou smíšené lesy. Bohaté jsou jak na podzim, tak i na jaře. Pokud se týká hor, tam jsou většinou smrčiny, kde najdete spíš hřibovité houby. Že se jim tam daří, je letos opravdu vidět, když slyšíte všechny ty všechny hlášky: „Našel jsem dva košíky, čtyři košíky, deset košíku,“ to všechno je z hor: Načetín, Šebestián, Kalek a tak dále.

Co nacházíte v Bezručově údolí?

V každém případě hřibovité houby, ať už se jedná o hřib hnědý nebo babky. Těch je tam velká spousta. Najdou se tam i smrkové hřiby, dubové hřiby. Já je ale nemám rád, protože jsou dobré jedině na sušení. Do smaženice je nechci, do guláše také ne, protože je pak jídlo mazlavé. Spíše houby, které lidé nesbírají: holubinky, ryzce, penízovky, zkrátka všechno to další.

Což je velká výhoda pro všechny. My se v tom nevyznáme, takže si s vámi nekonkurujeme…

To je pravda. Ale je faktem, že holubinky, masáky a muchomůrky pošvatky jsou velice dobré houby a je třeba nebát se naučit se je poznávat.

Vy sbíráte opravdu i muchomůrky? Jak si je připravujete?

No, když se řekne muchomůrka, tak si každý představí červenou, nebo zelenou muchomůrku. Těch muchomůrek je ale velká řada. Já sbírám hlavně muchomůrku narůžovělou a šedivku, což je masák, a pak sbírám muchomůrky katmanky neboli pošvatky.

Co z nich připravujete dobrého?

Mám takovou „rychlovku“: dám houby, podusím, přidám zeleninu, nějaké koření, kečup a mám z toho rychlý guláš, který navíc nikdy není stejný. Pokaždé tam dám něco jiného, aby to bylo pestré. Dělám ho z muchomůrek a z pevnějších hub jako jsou holubinky. Je to úžasně zdravé, vitaminózní a obohacené minerály, což naše tělo potřebuje. Já si v tom lebedím.

Čím jsou pro vás tyto „druhé“ houby zajímavé. Mají lepší chuť?

Když jde o ochutnávání hub jednotlivých skupin, člověk si moc nepochutná, ale v té směsi je chuť výrazná a dobrá.

Jíte houbová jídla často?

Můžu říct, že dodnes jsem měl prakticky každý den nějakou houbu. Baví mě, že je to k jídlu a že kdyby člověk nějakým způsobem zůstal bez prostředků, neumře hlady, protože se nají lesa.

Autor: Miroslava Šebestová