NA LIŠKY ZE ZEMĚ NEBO ZE VZDUCHU?

(str. 10)

Ing. David Vaca, Ph.D.

Od roku 1989 se na území naší republiky každoročně vakcinují lišky proti nákaze vzteklinou. Díky tzv. orální vakcinaci se podařilo utlumit tuto nebezpečnou chorobu na minimum. Přesto je vakcinaci nutné každoročně opakovat. Při roznášení vakcín pomáhají v mnoha okresech myslivci. Stále více se však využívá letecké aplikace vakcín, což myslivci často označují za plýtvání penězi. Na podrobnosti týkající se orální vakcinace jsme se zeptali MVDr. Zbyňka Semeráda z Odboru ochrany zdraví a pohody zvířat Státní veterinární správy ČR (SVS).

Mohl byste krátce zhodnotit období, během kterého u nás lišky vakcinujeme?

V roce 1989 se začalo s ruční vakcinací a s metodikou, která zůstala zachována dodnes. Vakcinuje se dvakrát ročně - při jarní kampani v dubnu a dále na podzim - koncem září a v říjnu. V některých letech se ve vybraných okresech, zejména tam, kde byla zjištěna ohniska vztekliny, vakcíny roznášely ještě na začátku léta k liščím norám. Rozsah vakcinace se v jednotlivých letech a okresech měnil zejména podle finančních prostředků, které byly k tomuto účelu přiděleny. Zpravidla se vakcíny roznášely a roznášejí v oblastech, v nichž byl zaznamenán výskyt vztekliny. Snažíme se rovněž vakcinovat v okresech sousedících s okresy s ohnisky výskytu. Od konce 90. let minulého století je snahou pokrýt celé území ČR bez ohledu na výskyt vztekliny a vakcinovanou oblast udržet po dobu alespoň pěti let. Jde především o příhraniční oblasti. Vzteklina se sporadicky vyskytuje v Německu a v Rakousku, ale problémy s ní jsou především v Polsku a na Slovensku. Je pravděpodobné, že z těchto států se šíří k nám.

Vakcinuje se v okolních státech?

Na Slovensku se do roku 1999 nevakcinovalo. V Polsku se vakcinuje letecky, stejně jako v Německu. V Rakousku se vakcinuje rovněž letecky, ale pouze ve vybraných oblastech.

Jaká je situace u nás?

U nás vakcinujeme kombinovaně - letecky a ručně - a celkově se pokryje asi 55 000 km2 území ČR (celková rozloha ČR je 78 864 km2 - pozn. red.). Lze říci, že v posledních letech se plocha ošetřeného území stále zvětšuje. Podíl způsobů distribuce vakcín se mění, naší snahou je zvyšovat podíl letecké aplikace. S ní se začínalo na přibližně 5000 km2 a vloni to bylo 15 400 km2. Pro jarní kampaň na letošní rok počítáme s plochou již přes 26 000 km2. Při ruční vakcinaci se roznáší 18 dávek na jeden čtvereční kilometr, letecky je to 25 dávek. Počty jsou odvozené podle zkušeností ze států, v nichž se lišky vakcinují již delší dobu a podle vědeckých poznatků.

Kde se na vakcinaci berou peníze a kolik to stojí?

Vakcinaci platí stát prostřednictvím SVS. Finanční částka určená k zajištění se skládá z peněz na vakcíny a na leteckou aplikaci a z peněz vyplácených jako zástřelné neboli vzorkovné. Cena jedné vakcíny vyjde na přibližně 11,50 Kč, pokrytí kilometru čtverečního území stojí 105 Kč. Na nákup vakcín a jejich distribuci se v loňském roce utratilo 32 mil. korun, na vzorkovné bylo uvolněno 1,8 mil. Kč.

Jak je celá akce řízena?

Orální vakcinace je součástí metodiky povinné kontroly zdraví zvířat a specifické profylaxe na daný rok, kterou SVS předkládá ministerstvu zemědělství a podepisuje ji ministr zemědělství. Podrobný rozpis, kde a jak se bude vakcinovat, připravuje SVS. Realizaci zajišťují okresní nebo městské veterinární správy. V okresech, v nichž vakcíny roznášejí myslivci, o tom rozhoduje příslušná OVS, která má přidělený určitý počet dávek a rozděluje je do honiteb. Tam, kde se využívá letecké aplikace, má vše na starost koordinátor, většinou vrchní inspektor pro epizootologii OVS, který komunikuje s dodavatelem vakcín, s leteckou společností atd.

Orální vakcinace je státní zakázkou. Jak se rozhoduje o jejím přidělování?

SVS každoročně vypisuje výběrové řízení pro české firmy, které vyrábějí vakcíny. V podmínkách jsou stanoveny přesné požadavky na vakcínu, na způsob balení, na cenu. Výběrová řízení se vypisují rovněž pro firmy mající zájem o zajištění leteckého kladení. To je součástí výběrového řízení pro dodavatele vakcín, který si smluvně najímá leteckou společnost a cena je také součástí výzvy a následné smlouvy. Ve všech případech se vybírá nejvhodnější varianta řešení a samozřejmě se přihlíží i k ceně.

Mezi myslivci se živě diskutuje o tom, jestli by nebylo levnější a výhodnější roznášet vakcíny ručně.

Při ručním roznášení hraje velmi důležitou roli lidský faktor. Je-li nutné síťovitě roznést 18 dávek na km2 a vakcíny dávat na přesně určená místa, jde o v praxi velice obtížnou záležitost. Některé okresy jsou navíc velké a i honitby jsou často rozlehlé, což vyžaduje značné nároky na personální zajištění. Přitom ne všude jsou vlastníci nebo uživatelé honiteb ochotni podílet se na zajištění vakcinace a SVS jim to nemůže nijak přikázat. Zpravidla se nelze domluvit zejména s honitbami, v nichž nehospodaří myslivecká sdružení a uživatel nedisponuje dostatečným počtem dobrovolníků ochotných pomoci. Podobně tomu je i s okresy - někde myslivci roznášejí vakcíny ochotně, jinde se zapojit nechtějí. Výjimečně jsme se setkávali i s tím, že se vakcíny našly někde vyhozené. Znamenalo to, že území nebylo vakcinováno a vakcíny byly znehodnocené.

Myslivci však dobře znají své honitby, mají obeznané spády šelem a liščí nory.

To je sice pravda, ale roznášení podle místních znalostí způsobuje, že vakcíny nejsou rozmístěny síťovitě. Navíc myslivci někdy pokládají vakcíny podél cest, kudy chodí, a nedostanou se do nepřístupných terénů. Jestliže rozmístíme šest vakcín kolem obsazené liščí nory, neznamená to, že bude vakcinováno šest lišek. Návnady včetně vakcín totiž zpravidla "spořádá” první liška, která je najde.

Jaké přednosti má ve srovnání s ručním roznášením letecká aplikace?

Při požadavku rozmísťování vakcín do čtvercové sítě je letecká aplikace mnohem přesnější než ruční. V letadle sedí dva lidé - pilot a člověk, který vakcíny shazuje. Pilot svého kolegu informuje, jestli letadlo letí nad vesnicí, nad městem nebo nad volnou krajinou, a ten se podle toho při shazování vakcín řídí. V letadle jsou přesně nastavené parametry letové výšky, letové dráhy jsou od sebe vzdálené 500 m a obsluha vakcíny shazuje přesně podle sítě znázorněné na mapě, kterou má před sebou. Na rozmísťování tak nemá vliv nedostupnost terénu. V zahraničí se využívá automatického nebo poloautomatického způsobu shazování - počítač zaznamenává propadutí vakcíny, zapisuje to a zpracovává do výstupních informací. Rovněž z organizačního hlediska je pro nás letecká vakcinace mnohem jednodušší. Náš koordinátor sleduje navážení vakcín a výkazy letů. Letecká firma denně zapisuje, kolik vakcín bylo z letadla shozeno, v jaké oblasti atd. Musí nám předávat mapy se záznamy, kudy letadla létala a dráhy letu lze sledovat i podle navigačního systému. To samo o sobě sice ještě není důkazem, že vakcíny byly rozdistribuovány, ale role lidského faktoru je výrazně menší než u ručního kladení. Musím říci, že pokud jsme chtěli někde rychle vyřešit problém ohniska vztekliny, letecky se to podařilo velmi rychle zvládnout.

Nehrozí při letecké aplikaci poškození vakcín? Nemohou se rozbít nebo znehodnotit?

Vakcíny jsou shazovány z výšky 130 - 150 metrů. Jsou zatavené v lehkém plastu, takže jejich hmotnost včetně návnady je malá. Po dopadnutí na zem nedochází ke zničení. To bylo testováno. Může se sice může oddělit kus návnadové hmoty, ale kapsle s vakcinační látkou zůstává vždy neporušená.

Zvyšuje se v ohniscích nákazy počet vakcín na jednotku plochy?

Nezvyšuje, protože to není efektivní. Jde o to roznést nebo rozhodit vakcíny kolem ohniska a zamezit dalšímu šíření nákazy. Uvnitř ohniska již nákaza probíhá a vakcína by stejně nepomohla.

Při ručním roznášení lze příjem vakcín liškami kontrolovat prohlídkou místa, na které jsme vakcínu dali, což v případě letecké aplikace není možné ...

To je pravda. Když se vyvíjela metodika ručního roznášení a stanovoval se počet dávek na čtvereční kilometr, zkoumala se účinnost - kolik vakcín a jak rychle po roznášce jsou lišky schopné najít a pozřít - tak, aby byly výsledky uspokojivé. Při dnešním systému a počtu vakcín na km2 lze podle výsledků kontrol říci, že do čtrnácti dnů lišky najdou a pozřou kolem 76 % dávek. U letecké vakcinace tyto kontroly dělat nelze.

Co SVS sleduje u ulovených lišek odevzdávaných myslivci?

Kromě toho, jestli liška je nebo není nakažena vzteklinou, lze zjistit, zda byla vakcinována. Vakcína totiž obsahuje tzv. marker, kterým je tetracyklin. U ulovené lišky odeslané ke kontrole se ve výbrusu z kostí zjišťuje přítomnost tetracyklinu, a lze tak říci, jestli s vakcínou přišla do styku nebo ne. Takto se ročně zkontroluje asi 7 - 8 tisíc ulovených lišek z celé republiky, což je přibližně desetina z celkového ročního úlovku na území ČR. Teoreticky vzato bychom potřebovali, aby se odevzdávalo 8 - 10 lišek na 100 km2, což odpovídá současným počtům. Na druhou stranu však musím říci, že dnes sice zkontrolujeme požadované množství ulovených lišek, ale ne plošně z celého území státu. Počty odevzdávaných lišek se totiž liší okres od okresu. Snažíme se myslivce motivovat finančně - do roku 2000 SVS vyplácela 150 korun za odevzdanou lišku a od roku 2001 je to 200 korun. Je to však jako s kladením vakcín - někde je větší zájem lišky odevzdávat, jinde naopak menší. V okresech s ohnisky vztekliny mají myslivci zájem odevzdávat více lišek než v okresech nákazy prostých atd., což zkresluje celkové výsledky. Optimální by byl plošný monitoring, aby šlo zmapovat celé území ČR.

Kam putují odevzdané lišky z okresních nebo městských veterinárních správ?

Vyšetření vztekliny a sledování přítomnosti tetracyklinu zajišťují Státní veterinární ústavy v Praze, Olomouci a v Liberci. Poslední jmenovaný ústav je zároveň Národní referenční laboratoří, která vše organizuje, shromažďuje výsledky kontrol a zpracovává výstupy.

Jaká je role myslivců v popsaném soukolí?

Bezesporu velmi důležitá. Ruční roznášení, i když postupně ustupuje letecké vakcinaci, je věc z hlediska požadavků na zúčastněné osoby velice náročná. Pokud se má vše dělat svědomitě, znamená to přijet pro vakcíny v určitý termín, ve volném čase je za jakéhokoliv počasí roznést, chodit na kontroly atd. Přitom SVS nemůže myslivcům nic přikázat. Je sice podepsána smlouva mezi SVS a ČMMJ, ale vše je založeno na dobrovolnosti. Za to myslivcům právem patří poděkování. Navíc jsou nezastupitelní, protože lov je jediným způsobem regulace lišek i zajištění materiálu ke kontrolám účinnosti orální vakcinace.

Děkuji za rozhovor

Ing. David Vaca, Ph.D.

Svět myslivosti č. 4/2002