Nový zákon o myslivosti, ale ty jouly …

01.03.2002 | Svět myslivosti

... ale to ale. Nic není dokonalé, natož náš "otesánek”. Tak otesáván, tolik sudiček, nedivme se proto, že je, jaký je. Ještě tak aby se pustil do rodičů, jako ten pohádkový ... Na bilancování je však brzy, na kritizování zase pozdě, tak jen krátké zamyšlení.

Celý zákon č. 449/2001 Sb. o myslivosti by měl působit pro potřeby zvěře a přírody. Tak chápu podmínku výkonu ráže pro lov spárkaté zvěře i zavedení ocelových broků. Na rybnících s intenzivním chovem kachen přibývají každoročně kilogramy olova do volné přírody. Nejde snad o toxicitu nějakého broku při zranění zvěře, ale o vliv na celý ekosystém.

U kulových ráží se časem zvýšil jejich výkon tak, že není zcela závislý na délce nábojnice. Proto je podmínka minimálního výkonu v joulech (J) pro rychlé a humánní usmrcení zvěře téměř optimální, ponecháme-li zatím stranou diskuse o rychlostech, hmotnosti střel, průměrech a tím o různém působení na různé druhy spárkaté zvěře.

Zákon určuje minimální výkon náboje ve vzdálenosti 100 m pro srnčí zvěř 1000 J a pro ostatní spárkatou 1500 J. Pohlédneme-li do balistických tabulek, je nám jasné, proč zákonodárce zvolil pro střelbu na srnčí zvěř hranici 1000 J. Prostě proto, že ráž .22 Hornet je příliš slabá a první vyšší ráží je .222 Remington s 1001 J. Pro ostatní spárkatou zvěř již nelze zcela jednoznačně vystopovat důvody stanovení limitu 1500 J a záměry tvůrce zákona. Všechny ráže od .243 Win. včetně by splňovaly podmínku dokonce 2000 J. Tak proč tedy jen 1500 J?

Domnívám se, že limit 1500 J na 100 m je na jelení a větší černou zvěř nedostatečný. Ve slovenském časopise Hubertlov č. 6/1999 doporučuje ing. Križan, aby hodnota dopadové energie střely ve vzdálenosti od místa výstřelu na nástřel, byla alespoň tak velká jako desetinásobek hodnoty hmotnosti zvěře. Např. na 150 kg vážícího jelena by se mělo na 200 m vystřelit kulovnicí takové ráže, jejíž střela má v této vzdálenosti dopadovou energii 1500 J. Tomu odpovídá u nás asi nejběžněji používaná ráž 7x57. Požadavek našeho zákona však tomuto doporučení vyhovuje pouze do vzdálenosti 100 m! Vystřelit zbraní s tímto výkonem na 150-ti kilogramového černého rytíře s jeho "brněním” je jako si říkat přinejmenším o dosled. Nikdy bych se neodvážil - i když mi to zákon dovoluje - pustit 4,47 gramovou "včeličku” ráže .223 Rem. na takového černého "drobečka”. Je sice známo, že se na spárkatou zvěř zkoušelo střílet (prý úspěšné) kulovnicemi ráží pod 5 mm s úsťovou rychlostí nad 1200 m.s-1, ale praktická střelba v zarostlých členitých terénech nebo lesních v porostech je o něčem jiném.

Jsou i jiné metody určování účinnosti loveckých ráží. Ing. Kirinovič v Hubertlovu č. 6/2001 popisuje tzv. "Tylorův Knock Out index” (TKOi - volně přeloženo "index zlomení v ohni”), kde je k součinu hmotnosti (g) a rychlosti střely přiřazen její průměr (mm). Vychází se z toho, že střela o větším průměru předá víc energie a má tím větší účinek. Podle kritéria TKOi vychází jednotná střela Brenneke r. 16x67,5 ve 100 m vzdálenosti lépe (119 TKO) než 9,3x74 R (105 TKO)! A to je ráž používaná pro lov velké africké zvěře. Z toho je zřejmé, že zákonodárce zcela podcenil účinnost jednotné střely.

V § 45 odst. 1) písm. k) povoluje zákon jednotnou střelu na nadháňkách a nátlačkách selete a lončáka prasete divokého. A to vývoj ani v této oblasti nestagnoval. Nové typy střel, brokové hlavně s vývrtem, velký "stop” účinek, umožňují jejich využití pro přesnou střelbu v zarostlých a zalesněných terénech. Tam jsou vysokorychlostní střely nepoužitelné, neboť se odchylují, nebo dokonce roztrhnou i na nepatrné překážce.

Široká škála nabídky různých ráží a střel dává každému možnost vybrat si podle potřeb lovu. Dnes se již nemusíme spokojit s jednou "univerzální” ráží, protože na další jsme nedostali nákupní povolení. Proto bychom měli zvěř lovit vždy zbraní s takovou ráží, která umožní její rychlé a pokud možno nejméně bolestivé usmrcení. Zákon určuje jen minimum výkonu použité ráže.