Ovčí vlnu nikdo nechce

Ovčí vlna je odpad. Kdysi ceněná textiní surovina se stala neupotřebitelnou a chovatelé ovcí nevědí, co si s ní počít.

Své o tom vědí třeba ovčáci, kteří se starají o jedno z největších chovných stád ovcí v celé České republice na Lesním statku v Jelení mezi Karlovicemi a Holčovicemi.

Hlavní je maso

„Ovečky jsme chovali odjakživa a chováme je pořád, protože ovečky sem na hory prostě patří. Hlavní úloha ovcí je údržba krajiny a další produkt jsou jehňata na maso. To je náš hlavní produkt a pak je tady ta vlna,“ sdělil Petr Sedláček mladší, zootechnik a vrchní ovčák z Lesního statku Jelení.

Ovcím vlna dorůstá a stříhat se musí. Stříhání vyžadují i speciální masná plemena, na která chovatelé přecházejí. Zajímavé přitom je, že v drsných horských podmínkách obrůstají vlnou o hodně víc než v teplých nížinách. V minulosti se stříhalo dvakrát ročně, potom třikrát za dva roky, teď už jenom jednou, záleží na plemenu. Cena vlny je teď taková, že nezaplatí ani stříhání.

„Ty dvě koruny, které nám při výkupu nabízejí, to nepokrývají ani zdaleka. Už jsme se smířili, že vlna je takový odpad z toho chovu. Hodnota vlny strašně klesla dovozem ze zahraničí a my chovatelé teď nevíme, co s ní, protože domácí zpracovatelé mají taky problémy,“ řekl Petr Sedláček mladší.

O českou vlnu není zájem, dováží se z Nového Zélandu

Nynější výkupní ceny jsou opravdu jen nepatrným zlomkem cen před několika lety. „Cena vlny se propadla až do pekla. Jenom pro srovnání si vemte, že v roce 1992 stálo kilo naší kvalitní vlny 220 korun. Teď tady máme asi dvě tuny vlny a nikdo ji nechce,“ doplnil svého syna ovčák a střihač ovcí Petr Sedláček starší.

Stříhání ovcí je neuvěřitelně těžká a přitom odborná práce. Dobrý střihač ostříhá jednu ovečku za čtyři až šest minut, za směnu potom zvládne tak sedmdesát až sto zvířat. Na celé situaci nejvíce zaráží ta skutečnost, že o domácí vlnu zájem není. Do českých zemí se přitom dováží vlna přes polovinu zeměkoule, z Austrálie a Nového Zélandu. Nad tím zůstává ovčákům rozum stát.