Politické stranictví v lokální a regionální perspektivě

Political parties in local and regional perspective

Autor: Jaroslav Čmejrek

Abstrakt v češtině:

Příspěvek se snaží osvětlit, jak se problematika regionálního a lokálního rozhodování odráží v programech a činnosti parlamentních politických stran. Z tohoto hlediska ukazuje velké rozdíly mezi politickými stranami analýza stranických volebních programů z let 1990, 1992, 1996 a 1998. Zájem o otázky regionální politiky byl charakteristický - ve druhé polovině 90. let - především pro KDU-ČSSL, ODA a ČSSD. Politika ODS zůstala centralistická. Příspěvek se dále soustřeďuje na teoretické a metodologické otázky spojené s výzkumem politického stranictví na lokální a regionální úrovni. Politologická literatura sice tradičně věnuje politickým stranám a systémům stran velkou pozornost, avšak to platí především pro národní úroveň politického procesu a pro parlamentní strany. Malé a mimoparlamentní strany jsou stranou zájmu stejně jako projevy politického stranictví na lokální a regionální úrovni. Potřeba takového výzkumu ovšem neustále vzrůstá, neboť sílí regionálně motivované politické aktivity, jež jsou přirozeným protikladem integračních a globalizačních procesů. Nesmělé sondy do uvedené problematiky z posledních let ukazují, jak bohatý a různorodý materiál lze shromáždit. Problémem je však zjevný deficit adekvátní teorie a metodologie, který se přirozeně projevuje nejen při zpracovávání a interpretaci shromážděného materiálu, ale především již při jeho získávání.

Abstrakt v angličtině:

This paper aims to trace the way in which the programmes and activities of parliamentary political parties reflect problems of regional and local decision-making. An analysis of the party programmes from the election campaigns in 1990, 1992, 1996 and 1998 shows big differences between political parties from this point of view. In the second half of the decade KDU-ČSL, ODA and ČSSD were interested in regional political development in their programmes. On the other hand ODS, the strongest political party, kept its unitarian political line. Further the paper focuses on the theoretical and methodological questions related to the research in the activities of the political parties on the local and regional level. Political theory pays traditionally a big attention to the political parties and to the systems of parties, however it applies mostly to the parliamentary parties and to the national level of the political process. Small and nonparliamentary parties stand apart and so do activities of political parties on the local and regional level. Indeed, the investigation of regional and local levels of party activities is becoming more and more important. It is because regional political activities strengthen and create thus an opposition to the processes of integration and globalization. Recent inquiries show the amount and heterogeneity of data we can obtain. However, we lack an adequate theory and methodology which could be applied not only during the data processing and interpretation but primarily during its acquisition.

Klíčová slova:

politické strany a stranické systémy, stranické programy, regionální a místní politika, globalizace, teorie, metodologie, výzkum

Keywords:

political parties and party systems, party programmes, regional and local politics, globalization, theory, methodology, research

Úvod:

Problematika politického stranictví a stranických systémů patří k nejpropracovanějším a také nejvděčnějším oblastem politologického výzkumu. Zájem o ni stoupá ve vlnách, jež do určité míry korespondují s rytmem parlamentních voleb a střídáním legislativních období. Stranické systémy jsou zkoumány z různých hledisek od přístupů historických a komparativních, které se soustřeďují zejména na souslednost politických štěpení, až po systémové přístupy zaměřené na fragmentaci politického spektra, na počet relevantních stran v systému, na jejich koaliční potenciál apod. Bohatá a propracovaná teorie se ovšem vztahuje pouze k politickému stranictví a stranickým systémům na národní či celostátní úrovni (Klíma 1998; Kunc 1996; Novák 1997). Existuje samozřejmě i literatura věnovaná regionálním stranickým systémům, ta se však zabývá stranickými systémy ve specifických oblastech, jež obývají národnostní menšiny (Strmiska 1998). V tomto příspěvku však jde o něco zcela jiného o to, jak se politické stranictví projevuje na úrovni obecní, případně okresní a regionální, a také o to, jak se naopak problematika regionálního a lokálního rozhodování odráží v programech a činnosti politických stran.

Politické stranictví v lokální a regionální perspektivě se zatím nachází spíše na okraji zájmu politologické literatury. Má to řadu příčin od přežívajícího centralistického přístupu k politickým vztahům a rozhodovacím procesům až po obtížnost problematiky spojenou s nutností rozsáhlého a náročného terénního výzkumu s nejistými výsledky. Na druhé straně je ovšem třeba poznamenat, že význam politického rozhodování na lokální a regionální úrovni neustále vzrůstá. Souvisí to s procesy, jež probíhají v současném světě, v němž se jakýmsi protipólem sílící globalizace stává šířící se regionalizace. Nově vznikající regionální útvary často překračují nejen hranice vnitřního územně správního členění států, ale někdy i hranice mezi státy. Jde o procesy, jejichž důsledky jsou z hlediska suverenity, výkonu státní moci a politického rozhodování zcela zásadní. Lze dokonce hovořit o zpochybnění modelu centralizovaného národního státu, který se tak úspěšně rozvíjel od počátku novověku. Dnešní stát se jakoby začíná “rozpouštět”; část svých rozhodovacích kompetencí a mnohdy i část své suverenity musí přenechávat nadnárodní či nadstátní úrovni. Současně je nucen k decentralizaci a k předávání rozhodovacích pravomocí také směrem dolů, na úroveň regionální a lokální. V důsledku těchto procesů vzniká celá řada zásadních otázek, jež se týkají vymezení jednak národních zájmů, jednak zájmů regionálních, ale i místních. V souvislosti s tím se do popředí dostávají otázky národní a regionální identity a zejména legitimity politického rozhodování.

Cíle a metody:

Téma politického stranictví v regionální a lokální perspektivě lze uchopit ze dvou úhlů pohledu. Jednak je třeba osvětlit postavení regionální politiky v programech a činnosti velkých, celostátně působících stran, jednak je třeba zahájit mapování regionální a lokální politické scény. Již na první pohled je zřejmé, že oba úkoly jsou z hlediska obtížnosti a rozsahu zcela nesouměřitelné. První úkol lze do značné míry řešit metodou komparace stranických programů a dalších dokumentů, případně analýzami statistických dat a volebních výsledků. Druhý úkol je mnohem náročnější jak rozsahem, tak metodologicky, a to i v případě, že půjde o mapování politického terénu jen ve vybraných regionech či obcích. Z metodologického hlediska se nabízí celá řada možností od analýz statistických dat a volebních výsledků vztahujících se k vybranému regionu či místu, přes případové studie a rozbory působení regionálních a místních rozhodovacích struktur, institucí a médií až po specifické metody kvalitativního výzkumu. Cílem příspěvku je poukázat na teoretická a metodologická úskalí, s nimiž je třeba se při zpracování daného tématu vyrovnat, a naznačit možnosti dalšího rozvoje výzkumu politického stranictví na regionální a lokální úrovni. Příspěvek vychází z materiálu dvojí povahy. Jsou to jednak volební programy hlavních českých politických stran z parlamentních volebních kampaní v letech 1990, 1992, 1996 a 1998, jednak studentské seminární práce věnované problematice politického života na subnacionální, převážně komunální úrovni.

Výsledky:

Porovnáme-li volební programy nejvýznamnějších českých politických stran z let 1990, 1992, 1996 a 1998, musíme konstatovat nedostatečnou koncepční připravenost naší politické scény na rozvoj regionální politické iniciativy. Na počátku 90. let se zřejmě ani nedalo očekávat, že by otázky lokální a regionální politiky mohly mít významnější postavení. V roce 1990 byla problematika regionálního rozvoje pochopitelně zcela stranou zájmu, vytěsněna zásadními otázkami spojenými se změnou politického režimu. Ve volební kampani v roce 1992 to bylo do značné míry podobné; problematika regionálního rozvoje byla zastíněna otázkami vlastnictví půdy, spory o další orientaci družstevního hnutí, diskusemi o privatizaci a o transformační strategii.

Ve volební kampani v roce 1996 již byla problematika regionálního rozvoje zastoupena výrazněji. Z českých politických stran se snad nejvíce věnovala otázkám regionálního rozvoje KDU-ČSL, která poukazovala na nedostatečné koncepční zajištění regionální politiky a slibovala nápravu na vládní úrovni. Její koncept předpokládal změnu rozpočtových pravidel, zahájení programu podpory drobného a středního podnikání, rozšíření nabídky služeb napomáhajících rozvoji turistického ruchu ve venkovských oblastech a další opatření (viz KDU-ČSL 1996). Pochopení pro regionální rozvoj projevila i ODA, která ve svém volebním programu mluvila dokonce o “zřízení samosprávných regionů” (ODA 1996). Zcela odlišný postoj zaujala v těchto otázkách ODS, přestože se jinak v základních ideových východiscích s ODA shodovala. Ve svém volebním programu z roku 1996 mluvila pouze o “vytváření podmínek pro rozvoj soukromého podnikání založeného na soukromém vlastnictví a tržním prostředí” a o “vytvoření svobodného prostoru, ve kterém mají všichni stejné příležitosti” (ODS 1996). Jinými slovy, regionální rozvoj nemá být podle přístupu ODS zajišťován zvláštními kroky systémového charakteru, ale jako ve všech jiných oblastech a otázkách pouhým rozšířením soukromého podnikání a svobodného trhu. Zcela stranou u ODS zůstala problematika samosprávy a decentralizace politického rozhodování, tedy přesunu rozhodovacích kompetencí ze státní úrovně na úroveň místní a regionální.

Analýza volebních programů českých politických stran v letech 1990-1996 ukazuje, že ani ty strany, jež podporovaly myšlenku regionálního rozvoje a posílení rozhodovacích pravomocí na subnacionálních úrovních (např. KDU-ČSL či ČSSD), nedokázaly zcela překonat paradigma centralistického uvažování, uzavřeného v myšlenkových schématech centrálního soustřeďování a přerozdělování zdrojů. Překvapivě to platilo i pro HSD-SMS (a rovněž pro nástupnickou ČMUS), přestože ve svém pojetí politiky akcentovalo ideu samosprávné demokracie.

Některé nové momenty či posuny v přístupech k regionálnímu rozvoji se objevily až za předvolební kampaně v roce 1998, která byla poznamenána vážnou politickou krizí a rozkolem v pravicovém táboře. Zvláště je třeba se zmínit o KDU-ČSL, podle níž je základem regionální politiky “spolupráce různých subjektů v regionu, řešení problémů na co nejnižší možné úrovni, partnerství a sdružování prostředků z různých zdrojů” (KDU-ČSL 1998). Unie svobody, nová politická strana na naší scéně, která na parlamentní úrovni v podstatě převzala postavení i úlohu ODA, ve svých programových východiscích slibovala, že “bude prosazovat přenesení kompetencí okresních úřadů na obce a regiony” (US 1998). Volební program ODS byl v roce 1998 zcela zaměřen zcela na překonání hluboké vnitrostranické krize a problematika regionálního rozvoje zůstala stranou pozornosti stejně jako mnoho dalších otázek, jež bývají do volebních programů obvykle zahrnovány (ODS 1998). ČSSD, která se připravovala na možnost převzetí vládní odpovědnosti, věnovala regionální politice a zejména jejímu financování značnou pozornost, avšak spíše jen v tradičním duchu centralizovaného přerozdělování (ČSSD 1998). Poslední výzkumy však ukazují, že ČSSD se v polovině 90. let podařilo jako jediné straně využít regionálního politického potenciálu, který byl silný zejména na Moravě, a zřejmě v tom lze spatřovat i jednu z příčin vzestupu sociální demokracie v druhé polovině 90. let (Jürgen 1998).

Pohled na politické stranictví v opačného směru z regionální a lokální perspektivy je zatím značně neurčitý. Existuje k tomu velice bohatý, ale roztříštěný a zatím prakticky nezpracovaný materiál, který tvoří množství statistických údajů, volebních výsledků a nejrůznějších informací vztahujících se k nejnižším patrům politického života, k politice na místní a regionální úrovni. Nabízí se možnost využít pro zmapování komunální a regionální politiky studentské práce. Některé pozoruhodné seminární práce v tomto směru již vznikly. Jejich vypovídací hodnota je však zatím sporná. Dosavadní zkušenosti ukazují, že má-li mít toto úsilí nějaký smysl, je třeba vyjasnit metodologii výzkumu politiky a politického stranictví na místní a regionální úrovni, vytvořit jakýsi metodologický standard, který by pak umožnil skládat z výsledků jednotlivých studií mozaiku či mapu místní a regionální politické scény.

Diskuse:

Pokusme se pojmenovat hlavní úskalí výzkumu politického stranictví z regionální a lokální perspektivy. Určitým problémem je již definice regionů a vytýčení jejich území. I když budeme usilovat o pouhý popis stranického systému a rozhodovacích mechanismů na místní či regionální úrovni, musíme se vyrovnat s důsledky změn územně správního členění našeho státu. K takovým změnám docházelo již v předlistopadovém období. Po roce 1989 se rozběhl proces drobení větších správních i hospodářských celků. Byly zrušeny kraje, ale od roku 2000 se zase přistupuje k vytváření vyšších územně samosprávných celků. Současný stav se vyznačuje neúplnou územní hierarchií, nejasnými kompetenčními vztahy mezi jednotlivými subjekty v rozhodovacím procesu a neefektivním systémem samosprávy, jejíž kompetence se překrývají se státní správou. Regionální plánování je po zrušení krajů značně problematické, vláda nemůže koordinovat a kontrolovat rozvoj na úrovni okresů, kterých je příliš vysoký počet. Obce prakticky nemají možnost lobbování na národní rozhodovací úrovni, a tak by bylo možno pokračovat dále. Tato situace otvírá široké pole pro seriózní výzkum, jehož aktuálnost se dále posílí v důsledku vytváření vyšších územně samosprávných celků a zapojování České republiky do evropských programů stimulujících regionální rozvoj.

Výzkum politického stranictví a mechanismů politického rozhodování na lokální a regionální úrovni by se neměl zaměřovat jen na “tradiční” venkovské oblasti s převažující zemědělskou produkcí. V našich podmínkách mají mimořádný význam rovněž oblasti s industriální tradicí, v nichž došlo k útlumu výroby či těžby (např. Mostecko, Kladensko, Příbramsko). V takových oblastech se k těžkým sociálním důsledkům útlumu ještě přidává nutnost překonání ekologických důsledků dřívější průmyslové činnosti, obnovy krajiny apod. Kromě toho by se výzkum samozřejmě neměl nechat svazovat oficiálně vymezenými hranicemi mezi správními celky a měl by se soustředit na přirozeně vznikající celky či regiony, jejichž hranice se mohou od hranic správních celků lišit.

Značný problém představují přílišné rozdíly mezi jednotlivými lokalitami či okresy a jinými územními celky rozdíly v počtu občanů, ve velikosti území, v hospodářských a politických podmínkách apod. Srovnávání a zobecňování je velice obtížné. V celé řadě případů, zvláště u menších obcí, vůbec nelze hovořit o systému stran. Většina pokusů zmapovat místní či regionální politickou scénu se potýká s nebezpečím mechanického přenášení poznatků a modelových schémat z národní či celostátní (kupř. parlamentní) úrovně na úroveň místní či regionální. Tomuto úskalí se zpravidla nedokáží vyhnout práce, jež se zabývají rozložením politických sil a volebními výsledky na komunální úrovni. Regionální a lokální politický život se však řídí poněkud jinými pravidly než život v politickém centru. Osobnosti a jejich vztahy mají na periferii ve srovnání s centrem mnohem větší význam. Ve volebních kampaních jde často mnohem více o osobnosti než o strany, za něž kandidují. Na místní úrovni se objevují také subjekty, jež nenajdeme v jiných oblastech, někdy zde vznikají politická spojenectví, která jsou na úrovni celostátní nemyslitelná. Velký problém zejména u srovnávacích studií představují tzv. nezávislí. Někdy jde o “záložní” kandidátku některé z velkých stran, může ovšem jít také o směr, který má pouze regionální charakter to vše musí výzkum rozkrýt, má-li mít nějakou vypovídací hodnotu. Z toho důvodu je třeba při mapování politického terénu široce uplatňovat i metody kvalitativního výzkumu.

Literatura:

ČSSD 1998: Volební program ČSSD (schváleno PÚVV 18.4.1998).

Jürgen, H.( 1998): Programová orientace a pragmatismus politických stran v České republice a jejich regionální integrační funkce. Doktorská disertace - viz Becker. U., Sucker, D.: Podpora komunikace mezi společenskými vědami ve východní a západní Evropě - příspěvek Informačního centra společenských věd v Bonnu. Politologická revue 1998/2, s. 161n.

KDU-ČSL 1996: Průvodce politikou KDU-ČSL. Volební program 1996.

KDU-ČSL 1998: Průvodce politikou KDU-ČSL. Podrobný volební program 1998.

Klíma, M.(1998): Volby a politické strany v moderních demokraciích. Praha, Radix 1998.

Kunc, J. (1996): Stranické systémy v rekonstrukci II. Politologická revue, 1996, č. 2, s. 12-30.

Novák, M.(1997): Systémy politických stran. Úvod do jejich srovnávacího studia. Praha, SLON 1997.

ODA 1996: Volební program ODA.

ODS 1996: Svoboda a prosperita. Volební program ODS. Parlamentní volby 1996.

ODS 1998: Hlavu vzhůru. Volební program ODS (1998).

Strmiska M.: Regionální strany a stranické systémy. Brno 1998.

US 1998: Programová východiska Unie svobody.