PŘEDSTAVUJEME: Pražská botanická zahrada v Troji

Pražská botanická zahrada v Troji byla založena již v roce 1968, pro veřejnost však byla otevřena až v roce 1992. Jejím zřizovatelem je Magistrát hlavního města Prahy. Celkem obhospodařuje 52 hektarů, přístupné expozice dnes činí asi 5 ha, připravuje se asi 9 hektarů nových expozic, ve výstavbě je velký tropický skleník.

Mezi nejatraktivnější části parkově řešené úpravy úvodní expozice patří bezesporu centrální letničkový a trvalkový záhon s celkovou plochou asi 700 m2, který v letních měsících rozkvétá pestrou paletou barev a odstínů. Ročně se zde vystřídá více než 500 různých letniček. Na záhoně si daly randez vous kytky snad z celého světa, vedle sebe tu družně rostou ostálky (Zinnia) a afrikány (Tagetes) ze Střední Ameriky, čínské astry (Callistephus), slaměnky (Helichrysum) z Austrálie, kalifornské máčky (Eschscholtzia), gazánie (Gazania) a Felicia z Afriky i naše domácí chrpy (Centaurea) a vlčí máky (Papaver). Trvalky, které tvoří stálou kostru záhonu, kvetou na jaře před letničkami (Doronicum, Erigeron, Delphinium), vytváří s nimi krásně barevné kombinace (Papaver, Monarda, Helenium, Salvia, Phlox), anebo naopak tvoří "pouze" zelené pozadí, a svými květy ozdobí záhon až na podzim - například podzimní astry (Aster).

V PBZ byla soustředěna cenná kolekce cibulovin. Již od března rozkvétají ladoňky, šafrány, hyacinty, modřence, snědky, ke kterým se později přidávají narcisy a botanické tulipány. Sbírka drobných cibulovin a hlíznatých rostlin je doplněna nízkými pokryvnými skalničkami, které vyniknou až koncem jara. Denivky (Hemerocallis) dostaly své jméno proto, že každý květ kvete pouze jeden den. Tyto rostliny dnes patří mezi velmi žádané, ve sbírkách PBZ je soustředěno asi 400 odrůd. V červnu a červenci rozkvétají také lilie (asi 80 kultivarů). Tradiční ozdobou podzimu jsou jiřinky (Dahlia). Kolekce asi 50 kultivarů představuje základní přehled jednotlivých pěstovaných skupin - kaktusovky, pomponky, miňonky, jiřinky leknínovité, dekorační, sasankovité a náhrdelníkovité. V srpnu a září rozkvétají ocúny (Colchicum), které prorůstají zeleným kobercem Cotula squalida a vytvářejí tak velmi efektní obraz. V ideální době v této části zahrady uvidíte až 3000 květů.

Skalničkový skleník je rozdělen na čtyři části. Kolekce chladnomilných orchidejí obsahuje rostliny rodu Pleione, Calanthe a Bletilla z jihovýchodní Asie. Květena Středomoří je zastoupena především rostlinami z Kréty a Mallorky, včetně některých vzácných a kriticky ohrožených druhů (např. vřesovce a bramboříky). V části s vodopádem rostou masožravé rostliny - tučnice, rosnatky a darlingtonie. Flóru Nového Zélandu a Austrálie zde zastupují drobné složnokvěté byliny (rody Helichrysum, Celmisia, Brachycome) a keříky rodu Hebe.

Pod vyhlídkou u vinice sv. Kláry je soustředěna sbírka vřesovištních rostlin. Vřesy, vřesovce, medvědice, azalky a rododendrony spolu s drobnými jehličnany a dřišťály vytvářejí prakticky celoročně kvetoucí pestrobarevnou mozaiku.

Z dřevin úvodní expozice stojí za povšimnutí především pěkné exempláře sekvojovce obrovského, který patří k nejvyšším dřevinám světa, gumojilm jilmový, ze kterého se získává přírodní kaučuk, či borovice osinatá, která se dožívá v přírodě až 4000 let.

V roce 1997 byla expozice PBZ rozšířena o japonskou zahradu, část vřesoviště, expozici flóry Turecka, Středomoří a kolekci kosatců (2,5 ha).

Japonská zahrada je rozdělena na dvě odlišně koncipované části. První představuje horskou zahradu s potůčkem sbíhajícím z hor, který se pod čajovou chýší vlévá do jezírka. Kromě stálezelených dřevin je zde soustředěna sbírka kultivarů japonských javorů, rododendronů a bambusů. Druhá část je řešena jako sbírková a je v ní zastoupen sortiment okrasných třešní, kolekce popínavých rostlin a dalších druhů původních v Japonsku.

Na výslunné stráni pod Japonskou zahradou je umístěna sbírka flóry Středomoří a Turecka. Většina rostlin pochází z expedičních sběrů z let 1995 a 1996. Jsou zde druhy skalních stepí, polopouští a pastvin střední části Malé Asie, dále horské druhy středomořské květeny (jako např. polštářovité mařinky, písečnice, hvozdíky, kostřavy a pěchavy). Vápencové kameny pocházejí z lomů

Kosov a Mořina v Českém krasu. Spodní část svahu je osázena sortimentem velkokvětých zahradních kosatců, od tradičních až po nejnovější kultivary šlechtěné převážně v Oregonu. V prohlubni, kde se v době dešťů shromažďuje voda, jsou vysázeny vlhkomilné Kaempferovy kosatce, sibiřské kosatce a nad nimi nový sortiment kultivarů kosatce zvrhlého. Celkem je zde přibližně 500 taxonů kosatců, což představuje kolem 5000 rostlin.

Převážná část rostlin se nachází v nově připravovaných expozičních plochách, zatím pro veřejnost nepřístupných - část zásobní zahrady se změnila na "Pivoňkovou louku" s unikátní sbírkou pivoněk (asi 500 kultivarů, z toho téměř polovina dřevitých). Úpravě vévodí čtyři brány symbolizující čtyři roční období a plynutí času. Připravovanou sbírku severoamerické flóry s nízkostébelnou a vysokostébelnou prérií už dnes pojí s pinetem sbírka botanických druhů a zahradních odrůd severoamerických trvalek. Těšit se můžete i na atraktivní sbírku venkovních kaktusů, zejména opuncií, doplněnou o další polopouštní druhy. Expozice obohatí také jezírko a rašeliniště s různými druhy masožravých rostlin. Podrost lesních partií tvoří bohatá sbírka hajní a lesní květeny doplněná sortimentem stálezelených dřevin.

K zahradě patří také vinice s kaplí sv. Kláry a historických viničním domečkem. s kostelíkem. V lesoparku nad expozicí přibylo v roce 2000 netradiční dětské hřiště, které je postaveno výhradně z přírodních materiálů. Stylem se podobá starému hradišti, které bývalo přibližně v 9. století na hraně skály nad Vltavou na okraji Bohnického sídliště. Na tomto místě nyní zahrada buduje v spolupráci s archeology historickou repliku tehdejší vesnice - Archeopark.

Zahrada spravuje také několik přírodních rezervací a chráněných přírodních památek. Pro návštěvníky je zde vyznačena naučná stezka s informačními tabulemi o místní přírodě.