Principy klasifikace zemědělských podniků v Rakousku

(Reprezentativnost sítě ke sledování příjmů v zemědělství)

Obsah

Předmluva *

Úvod *

1. Zásady šetření a rámec výběru *

2. Regionální členění podniků *

3. Klasifikace zemědělských a lesnických podniků *

4. Výrobní zaměření podniku *

5. Plán výběru a vyhodnocovací skupiny *

6. Spolehlivost výsledků *

Přílohy:

1. Rozhodnutí Komise ze dne 7. června 1985 o založení klasifikačního systému Společenství pro zemědělské podniky (85/377/EHS)

2. Schéma klasifikace zemědělských podniků EU podle výrobního zaměření

Předmluva

V posledních letech prudce narůstají požadavky na ty části informačních soustav, které je nutno urychleně harmonizovat s informační soustavou EU. V prvé řadě se jedná o informace, které budeme od okamžiku vstupu do EU předávat povinně do Bruselu. Za oblast zemědělství již významně pokročily práce na harmonizaci tzv. sítě testovacích podniků s platnou legislativou EU, což bylo způsobeno zejména tím, že v ČR se s přípravou uvedené sítě započalo již v r. 1994. Nicméně existuje ještě celá řada těžkostí souvisejících s aplikací této sítě na podmínky EU, tj. sítě plně kompatibilní s pravidly EU.

Síť testovacích podniků je v EU běžně uváděna pod zkratkou FADN (z anglického Farm Accountancy Data Network) a je základním zdrojem ekonomických informací o hospodářských výsledcích a ekonomické situaci zemědělských podniků v členských státech. V rámci EU je plně srovnatelná, protože vychází z předepsané legislativy, z jednotných metodických postupů a je pro členské státy závazná. Výsledky z této sítě členské státy předávají každoročně povinně do Bruselu, kde se dále zpracovávají individuální podnikové údaje za reprezentativní soubor farem podle jednotné metodiky. Počet respondentů je jednotlivým členským státům orientačně vymezen v zájmu dosažení uspokojivé reprezentativnosti tohoto šetření. V současné době jsou agregovány údaje za cca 63 tisíce farem.

V následující informaci, která se opírá o text přednášky, přednesené ředitelem Spolkového ústavu agrární ekonomiky H. Pfingstnerem na mezinárodní konferenci v Bratislavě u příležitosti 80. výročí zemědělského ekonomického výzkumu na Slovensku (5. 11. 1999), chceme seznámit odbornou veřejnost s tím, jak je uvedená síť prakticky provozována v podmínkách rakouského zemědělství. Zdůrazňuji, že popisovaná síť byla v prvopočátcích, tj. od schválení rakouského “Zemědělského zákona” (z roku 1992) využívána zejména pro účely zpracování tzv. “Zelené zprávy Rakouska” a že byla až se vstupem Rakouska do EU přizpůsobena i požadavku EU každoročně předkládat hospodářské výsledky bruselské administrativě v předepsané metodice FADN. Nejde nám o pouhý popis existujícího stavu, ale i zachycení některých rozhodujících skutečností týkajících se bezprostředně sítě FADN, které v našich podmínkách ještě nejsou dostatečně usazeny a o hlubší pohled na metodické principy strukturování této sítě. Konkrétně zde máme na mysli především otázky související se zavedením speciálního systému klasifikace zemědělských podniků na principu tzv. příspěvku na úhradu, resp. příspěvku na úhradu fixních nákladů, otázky spolehlivosti výsledků (úroveň pravděpodobnosti získání věrohodných výsledků), výběrového rámce a principů regionálního členění splňujících hledisko dostačující reprezentativnosti sítě FADN. Jde nám také o to, aby použité názvosloví bylo i do jisté míry kompatibilní s praxí v EU, včetně terminologie tzv. “Souhrnného zemědělského účtu” (dále jen SZÚ).

V dané oblasti se musíme vypořádat s celou řadou náročných úkolů, navíc za podmínek, kdy se současně mění doposud platná metodika zjišťování SZÚ. Požadavky v tomto směru na ČR kladené jsou velmi náročné, nezpochybnitelné a od okamžiku vstupu do EU závazné. Proto také v připravované “Zprávě o stavu zemědělství ČR za rok 1999” se počítá nejen s propočtem SZÚ a s vyjádřením úhrnných ekonomických výsledků zemědělských podniků jako dosud, ale poprvé i s propočtem ekonomických výsledků podniků podle metodiky FADN. Vzájemná srovnatelnost získaných výsledků je mimořádně komplikovaná tím, že EU do SZÚ zahrnuje výhradně jen výsledky za zemědělskou výrobu, takže případná srovnatelnost s údaji z účetní evidence ČR je možná jen tak, že na straně výnosů i nákladů budou odečteny nezemědělské tržby, resp. náklady nesouvisející se zemědělskou činností. Obtíže způsobuje i skutečnost, že náklady na práci farmáře a jeho vypomáhajících rodinných příslušníků nejsou v rámci jednoduchého účetnictví sledovány, na rozdíl od podniků právnických osob, kde jsou mzdové náklady významnou a odděleně evidovanou nákladovou položkou.

Prakticky to znamená, že je dnes nutno vycházet z nového metodického přístupu k SZÚ podle metodiky Eurostatu, zároveň si věcně vyjasnit obsahovou náplň jednotlivých účtů tak, aby vyjadřovaly totéž jako v pojetí EU a byla zachována uspokojivá míra provázanosti mezi údaji uvedenými v SZÚ, v hospodářském výsledku na bázi existující účetní evidence a výsledku získaného propočty na principu FADN.

Je nutno se dohodnout také na tom, jak tyto nové pojmy jednotně pojmenovat, abychom byli vůbec schopni se domluvit. Řada záležitostí je již striktně předepsána tím, že SZÚ je jen dílčí součástí “Evropského systému souhrnných národohospodářských účtů” (anglická zkratka ESA), kde je většina výrazů terminologicky ustálena. Mohlo by se namítnout, že diskutovanou záležitost příliš komplikujeme a zneprůhledňujeme, ale v současném úzce propojeném světě informací se již nelze obejít bez celé řady velmi podrobných a často pro jednotlivá odvětví specifických informací. Pokud neznáme jejich faktickou obsahovou náplň, může pak docházet ke značným nedorozuměním..

Ing. T. Doucha, CSc.

Úvod

Spolkový ministr zemědělství a lesního hospodářství v Rakousku předkládá každoročně do 15.9. spolkové vládě zprávu, která popisuje vývoj a hospodářkou situaci zemědělství v uplynulém kalendářním roce a obsahuje příslušná opatření (rakouská “Zelená zpráva”). K tomu je třeba podle “Zemědělského zákona” z roku 1992 sestavit a vyhodnotit především výsledky účetnictví dostatečného počtu zemědělských podniků v reprezentativním výběru a třídění.

Analýzy důchodů v zemědělství podle konkrétních podkladů poskytují spolehlivé výpovědi o majetkové a výnosové situaci. Informace o důchodech dovolují podrobné posouzení ekonomické a sociální situace zemědělských podniků. Tato data je nutné sledovat - vzhledem k výrazným regionálním a strukturálním rozdílům v rakouském zemědělství - diferencovaně.

Dobrovolně poskytované účetní záznamy zemědělských podniků mají za cíl evidovat na základě podvojného účetnictví spolehlivé důchodové a nákladové ukazatele. Jsou cenným nástrojem využívaným nejen pro potřeby zemědělské politiky, nýbrž také pro vedoucí zemědělských podniků, poradenství a výzkum.

1. Zásady šetření a rámec výběru

Je nezbytné zaručit zobrazení hospodářské situace jednotlivých skupin podniků s maximální vypovídací schopností. K tomu je v celé spolkové republice Rakousko provozována síť testovacích podniků. Tyto podniky se člení podle velikosti, výrobního zaměření a regionů se zvláštním zřetelem k znevýhodněným oblastem a sociálně ekonomickým kategoriím podniků.

Základnu pro výběr těchto podniků poskytuje vyčerpávající (úplné) strukturální šetření prováděné každých pět let. Jeho výsledky slouží ke zpracování nového plánu výběru testovacích podniků.

Na základě těchto úplných šetření je vytvořen výběrový rámec, z něhož jsou prostřednictvím náhodného výběru vybrány testovací podniky. Tyto podniky jsou přitom zařazovány a prezentovány ve skupinách s pokud možno podobnými přírodními produkčními předpoklady a strukturami. Zejména z hlediska úspory nákladů a na základě praktického uvážení se do tohoto šetření nezahrnují podniky příliš malé a ani podniky největší (autor dále neupřesňuje).

Výběrový rámec zahrnuje podniky se standardním příspěvkem na úhradu (dále StPÚ) mezi 90 000 ATS a 1,5 mil. ATS. Celkově zahrnuje současný výběrový rámec 70 tříd (vrstev) a je uspořádán podle kritérií: výrobní zaměření, oblast, zóna obtížnosti a výše StPÚ.

Vyhodnocuje se zhruba 2 400 testovacích podniků včetně podniků s lesní výrobou.

Od vstupu Rakouska do EU v roce 1995 je Rakousko povinno poskytovat Bruselu data za vybraný soubor zemědělských podniků. Povinné předávání dat DG VI EK je dáno Nařízením Rady č. 79/65 EHS z 15. června 1965 s označením “Vytváření informační sítě zemědělského účetnictví o důchodové situaci a provozně hospodářských poměrech zemědělských podniků v EU”. Rakousko poskytuje data za výběrový soubor cca 2000 podniků (bez lesnických podniků). Objem zjišťovaných dat za jeden podnik na národní úrovni zahrnuje v současné době cca 3600 datových polí, z toho je asi 800 - 1000 datových polí předáváno do EU. Rakousko patří na základě dobré interní spolupráce k nejrychlejším dodavatelům dat do EU.

Tab. 1 - Výběrový rámec a základní soubor

Pramen: ÖSTAT, Zemědělské strukturální šetření 1995 a zvláštní vyhodnocení ve výběrovém rámci

Výběrový rámec vymezuje Spolkový ústav zemědělské ekonomiky ( Bundesanstalt für Agrarwirtschaft, zkratka BAAWI) a Společnost pro správu národního majetku (Wirtschaftstreuhandgesellschaft) ve spolupráci se Spolkovým ministerstvem zemědělství a lesnictví. Snahou je při odpovídající spolehlivosti výpovědí co nejvyšší stupeň pokrytí základního souboru sítí testovacích podniků. Znalecky posuzuje výběrový rámec a výsledky šetření podle § 7 také komise, v níž jsou zastoupeni sociální partneři, zástupci politických stran a experti.

Protože při šetření se nebere zřetel na nejmenší podniky, dosahuje se v počtu rodinných farem pouze 46 % pokrytí výběrovým rámcem. Přesto je jím však pokryto 88 % orné půdy a přes 90 % stavů dojnic, skotu a prasat. U lesnických podniků chybějí velké celky, proto je ve výběrovém rámci zahrnuto pouze 61 % lesních ploch. Suma standardních příspěvků na úhradu výběrového rámce činí celkem 81 % sumy StPÚ rodinných farem, resp. 74 % celého zemědělství a lesního hospodářství Rakouska.

2. Regionální členění podniků

Aby bylo možné vyslovovat reprezentativní výpovědi i z hlediska jednotlivých regionů, je zapotřebí regionální členění podniků. Rakousko používalo před vstupem do EU tzv. “hlavní produkční oblasti” (celkem 8) jako region. Na doporučení EU bylo třeba zvolit nové regionální členění.

Spolkový ústav agrární ekonomiky připravil za tím účelem návrh, který byl ze strany EU akceptován.

Jde o rozdílné regionální předpoklady, které zobrazují rozdílné výrobní podmínky v Rakousku. Významnými kritérii při stanovení příslušných oblastí byly údaje o prostorové struktuře (nadmořská výška, svažitost), výrobním zaměření a velikosti podniku (ve smyslu ekonomické velikosti měřené StPÚ).

Rakousko se nyní člení podle tohoto návrhu na 3 oblasti:

· alpské polohy (Alpine Lagen);

· středně vysoké polohy (Mittlere Höhenlagen);

· nížiny a pahorkatiny (Flach- und Hügellagen).

Tyto tři oblasti vytvářejí v souhrnu rozlišovací úroveň NUTS III podle schématu EU.

3. Klasifikace zemědělských a lesnických podniků

Úkolem klasifikace zemědělských a lesnických podniků je zařadit podniky do skupin, které jsou - pokud jde o určená kritéria - co nejhomogennější. Pouze vysoká homogenita podniků dané skupiny zaručí na základě průměrných hodnot výpovědi, které jsou reprezentativní k zobrazení hospodářské situace zemědělství.

Výrobní zaměření a ekonomická velikost podniku jsou zjišťovány na bázi StPÚ. Příslušné klasifikační schéma bylo vyvinuto rovněž v BAAWI.

StPÚ podniku je vypočten tak, že jednotlivé aktivity podniku se vynásobí příslušnými StPú a pak se sečtou. Tyto StPú pro jednotlivé komodity stanovuje BAAWI podle průměrných výnosů a průměrných cen.

StPÚ na jednotku plochy a jednotku hospodářských zvířat odpovídá peněžní hodnotě hrubé produkce po odečtení příslušných specifických (variabilních) nákladů. Hrubá produkce a specifické náklady získávané ze statistik a účetních podkladů o cenách, výnosech a výkonech se dále regionálně člení a rozvrhují na příslušnou plošnou nebo dobytčí jednotku. Podnikové údaje o způsobu a rozsahu užití půdy a chovu hospodářských zvířat a o lesním hospodaření se těmito normativními hodnotami vynásobí a po sečtení vytváří StPÚ podniku.

4. Výrobní zaměření podniku

Výrobní zaměření podniku vyjadřuje jeho hlavní hospodářskou orientaci, a tím také stupeň specializace. Stanovuje se podle podílu StPÚ určitého výrobního odvětví nebo skupin odvětví na celkovém podnikovém standardním přípěvku na úhradu.

Tab. 2 - Charakteristika jednotlivých typů výrobního zaměření

1. kombinované lesnické a zemědělské podniky

2. kombinovaná zemědělská a lesnická hospodářství

3. včetně ostatních přežvýkavců a jiných hospodářských zvířat zkrmujících objemnou píci

4. Tab. 2 doplněna o další sloupec, ze kterého vyplývá, že zatímco Rakousko vymezuje jednotlivé typy výrobního zaměření v rozmezí 25 % a 75 %, v legislativní normě EU je voleno rozpětí mezi 1/3 a 2/3 celkového StPÚ

Pramen: BMLF.

Tab. 3 - Charakteristika speciálního typu výrobního zaměření

Další kritéria:

1) StPÚ ovoce > StPÚ vína; 2) StPÚ vína > StPÚ ovoce;

3) StPÚ skotu > StPÚ mléka; 4) StPÚ mléka > StPÚ skotu;

5) StPÚ prasat > StPÚ drůbeže 6) StPÚ drůbeže > StPÚ prasat

.

Pramen: BMLF

Podnik je zahrnut do výrobního zaměření “Polní výroba”, “Chov skotu” a “Chov prasat”, jestliže alespoň 50 % celkového StPÚ je tvořeno jedním z těchto výrobních zaměření. Jestliže pochází alespoň 75 % StPÚ z lesního hospodářství, pak je podnik označen jako lesnický podnik. Při podílu lesa 25 - 50 % na StPÚ je podnik zařazen jako kombinované zemědělské a lesnické hospodářství.

V typu “Chov skotu včetně ostatních přežvýkavců” jsou zahrnuta následující odvětví: dojnice, ostatní skot, ovce, kozy, koně aj.

Do typu “Polní výroba” patří: obiloviny, cukrovka, brambory, olejniny, tabák a ostatní na trhu realizované rostlinné produkty;

Do typu “Trvalé kultury” náleží: ovocnářství a vinařství;

Do typu “Chov prasat a jiných druhů zvířat krmených jádrem” náleží: prasata, drůbež, králíci.

Pokud žádné výrobní zaměření nedosahuje 50 % celkového StPÚ, zařadí se podnik do skupiny podniků se smíšenou rostlinnou a živočišnou výrobou. Aby bylo možné získat výpovědi také o úzce specializovaných podnicích, existuje další členění podniků podle speciálních typů výrobního zaměření.

Podniky s více než 25% podílem zahradnictví jsou z šetření k důchodům podniků vyloučeny, stejně tak podniky s více než 200 ha lesa.

V současné době se v Rakousku propočítává tříletý průměr StPÚ, a to za období let 1995 až 1997.

EU využívá rovněž StPÚ jako klasifikační znak. K určení hlavních výrobních zaměření se však užívá jiných procentních sazeb. Další rozdíl proti platnému systému EU spočívá v tom, že v Rakousku se počítá StPÚ také za lesní hospodářství. V klasifikaci EU se na les nebere zřetel.

Při této příležitosti, kdy čtenáře seznamujeme s hlavními klasifikačními znaky k charakteristice výrobního zaměření Rakouska, považujeme za užitečné uvést kompletní schéma klasifikace zemědělských podniků EU podle výrobního zaměření. Jedná se o pracovní názvy českých ekvivalentů, jak byly navrženy příslušnými specialisty VÚZE (viz příloha 2) při překladu této normy.

V souladu s originálem je klasifikace strukturována do čtyř odlišných, na sebe navazujících rozlišovacích úrovní. Tyto úrovně jsou odlišeny i způsobem vyjadřování. První dvě úrovně (obecný a hlavní typ výrobního zaměření) jsou charakterizovány převážně označením typu odlišných činností (Zahradnictví, Obilnářství, Chov skotu …. atd.), zbývající úrovně jsou tříděny především komoditně (Květiny a okrasné rostliny, Obiloviny bez rýže, Mléko atd.).

Byl tak učiněn první krok k systemizaci české terminologie vážící se k pojmu “výrobní zaměření” v metodickém pojetí EU. V příloze ke “Zprávě o stavu českého zemědělství 1997” však není celá záležitost uvedena zcela přesně, protože obsahem návrhu je bezprostřední klasifikace typů výrobního zaměření (nikoliv tedy klasifikace zemědělských podniků) jako výchozího podkladu pro podnikovou klasifikaci. Tato tedy vznikne teprve předsunutím sousloví "“zemědělské podniky zaměřené na …”.

5. Plán výběru a vyhodnocovací skupiny

Vyhodnocovací skupiny zahrnují v souladu s výběrovým plánem 7 typů výrobního zaměření s příslušnou regionální diferenciací (alpské polohy, středně vysoké polohy, nížiny a pahorkatiny) a následující další podrozdělení podle zón horských hospodářství. Členění podle ekonomické velikosti je různé podle typu výrobního zaměření a regionu, protože v rámci jednotlivých vyhodnocovacích skupin musel být brán zřetel na dostatečné zastoupení sledovaných podniků.

Zastoupení vyhodnocovacích skupin je každoročně prověřováno porovnáním plánovaného stavu se skutečným stavem v rámci existující sítě testovacích podniků. Speciálně v menších velikostních skupinách existovala větší fluktuace a s tím souvisí i potřeba trvalé aktualizace. Ročně se do výběrového souboru doplňuje zhruba 200 (8,3 %) nových podniků z 2 400 podniků vedoucích účetnictví.

Toto doplnění sítě testovacích podniků probíhá za spoluúčasti příslušných zemědělských komor. Dbá se přitom na to, aby byly vybrány podniky typické pro danou oblast, jejichž hospodaření odpovídá svým způsobem průměru.

Výběr podniků podle principu náhodného výběru naráží především na problém nedostatečné ochoty podniků poskytovat požadované výkazy. Zejména v podnicích s převažující podnikatelskou činností mimo zemědělství (menší podniky) je ochota poskytovat výkazy velmi malá. Lépe lze získat pro spolupráci vedoucí podniků s vyšším odborným vzděláním.

6. Spolehlivost výsledků

Výsledky vyhodnocení jsou prezentovány formou váženého průměru, což znamená, že každý podnik dostane váhu N/n, s níž vstoupí do zvoleného seskupování. (N je počet existujících podniků v jedné velikostní třídě podle zemědělského strukturálního šetření, n je počet testovacích podniků v dotyčné velikostní třídě).

Při porovnání výsledků testovacích podniků se základním souborem výběrového rámce se ukazuje, že v podnicích zařazených do sítě testovacích podniků se vesměs hospodaří na větší ploše a stavy chovaných hospodářských zvířat jsou vyšší. Daná skutečnost se projevuje i zhruba o 10 % vyšším StPÚ za průměr testovacích podniků ve srovnání se základním souborem.

Úroveň věrohodnosti výsledků získaných v síti testovacích podniků se vyjadřuje statisticky pro každý ukazatel intervalem spolehlivosti na hladině významnosti (obvykle 5 %) s odpovídající vysokou mírou pravděpodobnosti (obvykle 95 %). Statistické výsledky o věrohodnosti údajů ze sítě dokládá tab. 4. Např. průměrná hodnota StPÚ pro podniky s podílem lesa nad 50 % získaná ze sítě testovacích podniků se může od průměrné hodnoty tohoto ukazatele za celé Rakousko lišit o max. 5,6 % (interval spolehlivosti je +-5,6 % od průměrné hodnoty ze sítě) s pravděpodobností 95 %. Přitom platí, čím je interval spolehlivosti v tab. 4 menší, tím je údaj ze sítě věrohodnější.

Tab. 4 - Interval spolehlivosti vybraných vyhodnocovaných položek při různém seskupování podniků (1998)

1. bez podniků s podílem lesa nad 25 %;

Pramen: Propočty BAAWi

U některých vyhodnocovaných položek jako např. u příjmů ze zemědělství a lesnictví se interval spolehlivosti jeví relativně vysoký. Přesto lze konstatovat, že kontinuita výsledků zůstává zajištěna, protože pouze cca 8 % z celkového počtu podniků zařazených do sítě FADN je každoročně nahrazeno novými podniky. Celkově existuje uspokojivá reprezentativnost a pravděpodobnost výpovědí.

Přeložila: Ing. E. Dyková, CSc.

Redakční úpravy včetně autorských doplňků:

Ing. J. Kraus, CSc., Ing. J. Hanibal, Ing. Z. Kubíková, Prof. Ing. Z. Sokol, CSc., Ing. E. Divila, DrSc., Ing. Petr Jakobe, CSc., RNDr. I. Foltýn, CSc.

VÚZE - Ekonomické bulletiny 5/2000