Reintrodukční programy tetřeva a tetřívka v ČR

Dne 1. 12. loňského roku se v Přibyslavi konal odborný seminář “Reintrodukční programy tetřeva a tetřívka v ČR”, který pořádal pražský Institut ekologie a chovu zvěře ve spolupráci s Ministerstvem zemědělství ČR. Seminář byl věnován zejména praktickým poznatkům z různých oblastí ČR, kde se umělému vysazování uvedených druhů tetřevovitých věnuje pozornost.

Reintrodukční programy jsou v dnešní době, kdy dochází k neustálému poklesu početních stavů populací tetřevovitých ptáků na našem území, nezbytnou metodou, jak tento neuspokojivý trend zastavit. Zejména stavy tetřeva hlušce se ve většině původních oblastí jeho výskytu drasticky snížily a o moc lépe na tom není ani tetřívek. Proto se vynakládají nemalé částky na posílení početních stavů uměle odchovanými ptáky (podle Ing. Sobotkové z MZe se v roce 2000 vyčerpalo 825 tis. Kč na nákup a vypouštění 75 kusů tetřívků a 280 tis. Kč na nákup a vypouštění 20 tetřevů). Proto je rovněž nutná kooperace mezi všemi subjekty, které se v přírodě pohybují. Důležitá je přitom výměna zkušeností nejen mezi chovateli tetřevovitých, ale rovněž mezi těmi, kteří se odchované ptáky snaží vrátit do volné přírody. Proto byli na seminář pozváni nejen zástupci MZe a MŽP - organizací, které reintrodukční programy zaštiťují, ale i vědečtí pracovníci zabývající se touto problematikou, zaměstnanci správ chráněných krajinných oblastí, zástupci státních podniků hospodařících v přírodě a rovněž praktičtí myslivci. Podle slov organizátorů byli pozváni rovněž zástupci nezávislých ekologických iniciativ, kteří se však bohužel nedostavili.

ZÁKLADNÍ PODMÍNKY PRO ÚSPĚŠNOU REINTRODUKCI: VHODNÉ STANOVIŠTĚ A KVALITNÍ CHOVNÝ MATERIÁL

V úvodním bloku přednášek hovořil po Ing. Petře Málkové (referát “Ekologické nároky tetřívka v Krušných horách” - hodláme mu věnovat větší prostor na stránkách našeho časopisu) Ing. František Havránek, CSc., jeden z organizátorů semináře. Věnoval se současným možnostem přípravy reintrodukčních programů tetřeva hlušce s využitím moderní techniky k mapování vhodných stanovišť pro vypouštění odchovaných ptáků. Metodou geografického informačního systému (GIS) je možné pomocí počítače na základě překládání různých informačních vrstev vytypovat území s optimálními životními podmínkami pro konkrétní druh a naopak oblasti, kde by nemělo k vypouštění docházet. Za optimální oblasti na našem území lze podle výsledků průzkumu považovat např. Šumavu nebo Brdy. Teoretické záležitosti zjištěné u počítače je však nutné konzultovat v terénu se znalci místního prostředí. Inspiraci lze čerpat rovněž ze zahraničí - např. v německém

Schwarzwaldu existuje propracovaná síť záchytných stanovišť upravených lesním hospodářstvím tak, aby ptáci měli co možná nejvhodnější prostředí ke svému přežití.

Ing. Bohumil Císler se věnoval požadavkům tetřeva hlušce na stanoviště. Dnešní lesy - smrkové monokultury - tetřevům zásadně nevyhovují, protože tetřev potřebuje řídké, rozvolněné porosty prostoupené volnými plochami bylinného patra s borůvkou, různými druhy travin atd. Typické je to zejména pro jeho tokaniště. Jak ukazují výzkumy ze Švédska, kolem středu tokaniště existuje jakýsi pevný prstenec např. mladých smrkových porostů o průměru 500 - 1000 m. Švédští odborníci zjistili, že tento prstenec ohraničuje aktivitu ptáků. Jakmile se do něho zasáhne lesnickou činností a dojde k jeho zmenšení, začnou tetřevi z tokaniště mizet. Z lesnických zásahů do mýtních porostů se ukázaly být nevhodnými holoseče, naopak za vhodné lze považovat clonné seče a jednotlivý výběr stromů, který by měl vést k zakmenění 0,5 - 0,6, což je důležité pro dostatek světla a tím pro rozvoj bylinného patra. Z dřevin je pro tetřeva důležitá borovice. V předmýtních porostech jsou nutné daleko intenzivnější zásahy, než je tomu obvyklé, již v porostech nad 40 let věku, aby došlo k jejich prosvětlení. V nejmladších kulturách by měl obnovní cíl směřovat k borovici pěstované v řídkém sponu, nezdary při zalesňování není nutné vylepšovat. Ing. Císler v závěru svého příspěvku zdůraznil, že z pohledu našeho systému lesního hospodaření se ve většině případů jedná o zásahy ekonomicky nevýhodné a jen obtížně přijatelné.

Ing. Havránek navázal sdělením o důležitosti kvalitního chovného materiálu, který je vedle vhodného stanoviště neméně důležitým faktorem pro úspěšnou reintrodukci. Velkou roli při výběru ptáků určených pro vypouštění do přírody hraje způsob, kterým byli odchováni. V případě tetřeva hlušce se k nám mladí ptáci dovážejí často ze sousedního Německa (tuzemské odchovny tetřevů dosud nejsou schopné pokrýt poptávku), kde existují dva druhy odchovu. Přednášející svůj výklad doprovodil videonahrávkami z obou typů odchovu používaných v Německu.

V prvním typu odchovu se tetřeví kuřata líhnou v umělých líhních a svůj nejútlejší věk prožívají v menších odchovnách v silně sterilním prostředí. Dostávají rovněž sterilní potravu, každý den se jim vyměňuje písek a často se mění i stromky napodobující přírodní prostředí uvnitř odchoven. Kuřata žijí v poměrně stísněných podmínkách. Přestože se o ně úzkostlivě pečuje, lze tento způsob odchovu považovat v porovnání s druhým způsobem spíše za horší. Kuřata totiž nejsou tak odolná a připravená na náhlou změnu, kterou jim přinese změna prostředí.

Druhý typ odchovu se zdá být lepším. Chovaní ptáci žijí ve voliérách, které mají výměry až jeden hektar. Tetřeví slepice zde zahnízdí, vysedí kuřata a sama je odvodí. Ve voliérách se pěstuje na tři desítky různých druhů dřevin, aby byla zajištěna pestrá potravní nabídka. Kuřata se pohybují volně, od vylíhnutí reagují na změnu teploty vzduchu a přicházejí denně do styku s “přirozeným” prostředím. Na stromech ve voliérách se již v časném věku učí hřadovat. Celkově jsou lépe připravena na transport a vypuštění, jejich biologická kvalita je lepší.

V každém typu chovů je pro kuřata důležité dostatečné množství živočišné potravy.

Svou přednášku Ing. Havránek zakončil krátkým zhodnocením zkušeností s vypouštěním tetřevů a tetřívků. Upozornil, že ptáci musí být určitý čas umístěni ve vypouštěcí voliéře v karanténě. Současně si tak zvykají na nové prostředí. Při tom je nutné zabezpečit voliéru před predátory (elektrický ohradník, zavětřování, stálý dohled, lapací zařízení). V případě tetřívků se doporučuje vypouštět je přes vypouštěcí adaptační voliéry.

PRAKTICKÉ ZKUŠENOSTI Z VYPOUŠTĚNÍ TETŘEVŮ

Po úvodní části semináře se přešlo k diskusi nad praktickými problémy. S problematikou vypouštění tetřeva hlušce účastníky semináře seznámil Ing. Tesař, pracovník Vojenských lesů a statků, s. p. (VLS) - divize Hořovice, v jejichž režijní honitbě v Brdech probíhá reintrodukční program asi nejdelší dobu. Ing. Tesař navázal na předchozí výklad a uvedl pouze několik praktických poznámek získaných na základě jejich pětiletých zkušeností, během kterých vypustili 125 tetřevů. Lesníci z VLS Hořovice vybudovali pro karanténu dovezených ptáků voliéru o rozměrech 10 x 10 m, kterou důkladně zabezpečili proti vnikání šelem a dravců a zajistili jí rovněž trvalý dohled. S ohrožením tetřevů ze strany predátorů problémy nejsou. Důležitou otázkou je doba, po kterou je nutné držet ptáky ve voliéře, než se vypustí do volné přírody. Podle slov Ing. Tesaře je to maximálně 7 - 10 dnů. Pokud se zvěř ponechá ve voliéře delší dobu, dochází vlivem stresu a sociálních vztahů ke zbytečným úhynům. Proto je nutné dobu držení v karanténě podle situace konzultovat s veterinárními lékaři a případně ji zkrátit. Po otevření ptáci rychle voliéru opouštějí a pouze několik z nich se ještě po určitou dobu vrací zpět na místo, kde byli krmeni. Vypuštění tetřevi se pohybovali ve vzdálenosti do 20 - 25 km od místa vypuštění.

Ing. Tesař dále hovořil o plachosti vypouštěných ptáků, přičemž konstatoval, že na základě jejich zkušeností hodně záleží na způsobu odchovu kuřat. V prvních třech letech od spuštění reintrodukčního programu vypouštěli tetřevy, kteří byli plaší již po vypuštění do voliéry. Po otevření voliéry ji rychle opouštěli a lesníci se s nimi setkávali zpravidla jen v terénu. V posledních letech však dostávají z Německa ptáky se zcela odlišným charakterem chování. Jsou kondičně vyspělí a přepeření, ale nemají vypěstovanou plachost. Jako kuriozitu uvedl příklad, kdy jeden z lesníků ohlásil, že tetřeví kohout ho v době jelení říje přiletěl “navštívit” přímo na posed, kde čekal na zvěř. Jednalo se o ptáka dovezeného a vypuštěného v tomtéž roce. Jindy zase při bagrování vodního příkopu zahřadoval kohout přímo na pracující autobagr a odmítal odletět. Na lokalitách, kde se ptáci vypouštějí, je nutné intenzivně tlumit predátory. Lov lišek je motivován prémií 500,- korun za každou ulovenou lišku, v případě černé zvěře je lovci umožněn odkup uloveného kusu za zvýhodněnou cenu. Úpravu porostů podle švédského modelu nelze provádět, protože mnohé doporučované zásahy (např. velkoplošné rozvolňování porostů) odporují principům našeho lesního zákona a ekonomice lesního hospodářství.

Na zkušenosti Ing. Tesaře navázal p. Fišer z Městských lesů Domažlice, které v roce 2000 vypouštěly poprvé 10 tetřevů v oblasti Českého lesa poblíž Čerchova v nadmořské výšce 925 m na místě někdejšího tetřevího tokaniště. P. Fišer uvedl, že voliéru zabezpečovali podle doporučení zkušenějších chovatelů pomocí elektrických ohradníků a pachových zradidel (sáčky s vlasy umístěné u voliér). V okolí probíhal rovněž intenzivní lov lišek. Divočáci do vyšších partií, kde byla voliéra umístěna, migrují pouze sporadicky. Kvůli vzájemné agresivitě museli tetřevy z voliéry vypustit rovněž dříve. Plachost vypuštěných ptáků byla individuální. Někteří z nich se ještě několik dní po vypuštění vraceli zpět do voliéry. Tři ptáci (dva samci a jedna samice) měli na krku umístěné vysílačky a byli po vypuštění telemetricky sledováni. Jeden kohout byl nalezen uhynulý, zbylí dva ptáci jsou nadále monitorováni. Bylo zjištěno, že druhý z kohoutů se dostal do vzdálenosti 10 km od místa vypuštění. Oba ptáci s vysílačkami vyhledávají stanoviště podobná jejich přirozeným stanovištím - zdržují se výhradně na okrajích pasek, u cest a elektrovodů.

Ing. Havránek doplnil oba předřečníky poznámkou o důležitosti sledování predačního tlaku v oblastech, kde se uvažuje o vypouštění tetřevů. Vhodnou metodou je pokládání návnad používaných při orální vakcinaci lišek (v tomto případě bez vakcinanční látky), přičemž se sleduje, kolik “vakcín” predátoři posbírají. Pokud během jednoho až dvou týdnů zmizí 60 - 70 % návnad, je predační tlak příliš velký na to, aby se v této lokalitě přistoupilo k vypouštění ptáků.

TETŘÍVCI SE VRACÍ ZPĚT DO ČESKÉHO STŘEDOHOŘÍ I NA ČESKOMORAVSKOU VYSOČINU

V bloku věnovaném zkušenostem z vypouštění tetřívků vystoupilo několik řečníků, kteří navázali na poznatky z vypouštění tetřevů, přičemž tyto informace pouze doplnili několika poznatky a konstatovali, že již vše podstatné bylo řečeno v bloku o tetřevech.

O zkušenostech s vypouštěním tetřívků hovořil Ing. Bittner ze společnosti Pyrop Třebívlice, která v minulých dvou letech tuto akci organizovala ve vlastní honitbě v Českém středohoří.

Organizátoři dovezli v roce 1999 23 tetřívků z odchovny v německém městě Vechta, o rok později v září 30 tetřívků. Vypouštěli je z adaptační voliéry, přičemž se potvrdilo to, co říkali již předřečníci: ptáci se musí vypustit co nejdříve po umístění do voliéry, protože jinak hrozí zbytečné úhyny v důsledku stresu a zranění způsobenými nárazy o stěny voliéry. Ptáci po vypuštění voliéru rychle opouštěli a migrovali do okolí. V roce 1999 se dva týdny po vypuštění podařilo pozorovat párek tetřívků ve vzdálenosti 15 km od místa vypuštění, v roce 2000 za tři dny ve vzdálenosti 6 km. Vypouštění tetřívků se konzultovalo s CHKO České středohoří a bude pokračovat i v letošním roce.

Dále hovořil p. Votava, který tetřívky vypouští na Českomoravské vysočině na Žďársku. V loňském roce koncem srpna dovezl 15 tetřívků. Původně je chtěl ponechat dva týdny ve voliéře a pak je vypustit. Ukázalo se však, že ptáci jsou velice plaší - krmení muselo probíhat za tmy, jinak se ptáci plašili a zraňovali o pletivo voliéry. Nakonec se po týdnu přistoupilo k jejich vypuštění. Ptáci se přibližně dva týdny drželi v okolí voliéry a pak se začali rozšiřovat po okolí. Došlo hlášení o pozorování tetřívka ve vzdálenosti 15 km od místa vypuštění. Na p. Votavu navázal dr. Bukovjan, který se ve stejné oblasti zabývá chovem a vypouštěním tetřívků. Potvrdil již vyřčené zkušenosti a upozornil na predační tlak krkavci.

ZÁVĚR: NUTNÁ JE TRPĚLIVOST

Všeobecná diskuse se týkala kromě jiného zkušeností z telemetrického sledování vypuštěných ptáků, možností získávání finančních prostředků z MŽP (Program péče o životní prostředí, Program péče o krajinu). Bylo konstatováno, že dosud není zpracován záchranný program tetřívka. Přítomní pracovníci Lesnické fakulty ČZU Praha nabídli možnost spolupráce při reintrodukcích tetřevovitých ptáků a požádali organizátory těchto akcí o poskytování informací, aby mohly být údaje sumarizovány hodnoceny v celorepublikovém měřítku. V této souvislosti připomněli nutnost zpětného vyhodnocování akcí.

V závěru se přistoupilo ke shrnutí semináře. Mnoho lidí si klade otázku, zda jsou reintrodukční akce účelné. Podle organizátorů je nelze pouhým mávnutím ruky odsoudit. Přestože výsledky jsou místy mizivé, jinde se jeví jako nadějné. Pro úspěšnost hraje velkou roli prostředí, ve kterém se ptáci vypouští, dále plachost vypouštěných ptáků a predační tlak.

Redakce