Slintavka a kulhavka ničí turismus a farmáře na britských ostrov

Slintavka a kulhavka ničí turismus a farmáře na britských ostrovech

Plný kufr jídla není na cestu do Británie nutný, spíše silný dalekohled. Milovníci procházek po venkovské přírodě by si však měli přibalit pět tisíc liber na pokutu.

Kultovní místo mystických obřadů v jihoanglickém Stonehenge obestřel podivný, takřka mrtvolný klid. Lidská noha do těchto míst nevstoupila již po několik týdnů a nic nenasvědčuje tomu, že by se v blízké budoucnosti mělo na vznešené samotě něco změnit. Ruší ji jen zvuk kolem chvatně projíždějících automobilů místních obyvatel a autobusů, v nichž si cizinci div neukroutí hlavy, aby alespoň na mžik oka mohli zahlédnout uchvacující nahromadění kamenů. Nikdo z nich se však nezastaví a nevystoupí z vozidla, ačkoliv lákavá, svěže zelená travnatá plocha je lemována pouze lehce překonatelným drátem. Přitom Angličané nejsou právě tím národem, jež by se nechal zastavit na přechodu červeným světlem semaforu, což je docela sympatické, neboť charakterový rys zdrženlivého uznávání pořádku jaksi vzdáleně připomíná nás Čechy.

Odpověď na tuto záhadu je vcelku jednoduchá: pět tisíc liber pokuty. Tolik musí zaplatit každý, kdo by byl objeven na nepatřičném, tedy na britským ministrem zemědělství Nickem Brownem zakázaném místě, jichž je po celé Anglii, Walesu a Skotsku rozeset docela slušný počet. Kvůli tomu můžeme jen vzdychat po nádherných hlubokých lesních porostech v New Forest, oblastech v Dartmooru, Exmooru, o Windsor Great Park, Longleat Safari Park aj. Skličujícího uzavření se dočkalo i ZOO v Chesteru a Edinburghu. Také cesty v okolí všech farem v zemi jsou přerušeny a na výstražných cedulích stojí napsáno: "Prosíme nevstupujte, nebezpečí šíření nákazy slintavky a kulhavky!"

O nepříjemných omezeních se milovník procházek po venkově dozví nejen z každodenních zpravodajských vstupů, ale také z nezřídka ledabyle připevněných informačních letáků v turistických centrálách, kde by je nejraději nepozorovaně odstranili z dosahu zvědavých cizokrajných tazatelů. Pro britské turistické organizace se současná epidemie slintavky a kulhavky, anglicky nazvaná decentně foot-and-mouth (noha a ústa), stala noční můrou. Nejde ani tak o s největší pravděpodobností turistický propadák o Velikonocích, ale především o skutečnost, že právě v této době se Evropané rozhodují, do jaké země se vypravit v nadcházející letní sezóně. Obrázky hořících těl domácího dobytka a k nebi stoupající oblaka dýmu jsou natolik odpuzující podívanou, že Američané a Francouzi, hlavní to návštěvníci britských ostrovů, začínají stornovat zájezdy, nebo bombardovat cestovní kanceláře dotazy, zda si případně mohou s sebou přivést vlastní jídlo.

Osm mil od Heddon-on-the-Wall v hrabství Cumbrian, kde v únoru epidemie slintavky a kulhavky propukla, leží farma Matta Ridleye. Situace jej zasáhla jako nůž do srdce. Nejprve byla celá usedlost uzavřena, žádná osoba ji nesměla opustit, ani do ní vstoupit. "Cítili jsme se jako námořníci v potopené ruském ponorce Kursk. Nejhorší bylo čekání na veterinární testy zvířat, zda nejsou nakažená. Denně jsme tím přicházeli o tisíc liber, jelikož jsme nemohli prodávat mléko." Po dlouhých osmi dnech čekání přišla nakonec od veterinářů radostná zpráva, krávy byly zdravé. Stejné štěstí však nemá takřka čtyřstovka jiných farem.

Nehledě na diskusi o tom, zda se nemocný dobytek má zachraňovat pomocí očkování speciální vakcínou, rozhodla se labouristická vláda premiéra Tonyho Blaira pro radikální postup: Vybíjena budou nejen nemocná hospodářská zvířata, utracena má být i veškerá zdravá populace v okruhu tří mil kolem zdroje nákazy. A právě v takové zóně žijí farmáři Josephine a Brian Wheatleyovi ze Suffolku, kde chovají dvě stě ovcí. Právě nyní na svět přichází jehňátka, zdá se, že bohužel v nevhodnou dobu. "Cítíme se, jako bychom přišli o dvacet let života. Naše ovce jsou součástí rodiny a rozhodnutí vlády zabíjet i zdravá zvířata považujeme za cynické," tvrdí oba, pilně sledováni britskými médii.

Větší pozornost si vysloužil devětasedmdesátiletý Bill Parkhouse. V zoufalství z toho, že přišel vybíjením stáda o většinu rodinného majetku, nastřádaného mnohaletým úsilím, pokusil se o sebevraždu a napil se dezinfekčního roztoku, používaného jako prevence proti nemoci. Svůj nezdařený pokus sice přežil a nyní se zotavuje v nemocnici v hrabství Devon, ale mimo trvalých fyzických následků mu zůstane doživotní trauma. V reakci na jeho a další stále častěji objevující se podobné činy se korunní princ Charles rozhodl poskytnout "ohroženým farmářům" pět set tisíc liber. Peníze mají být rozděleny mezi šest nadací, z nichž tři se zabývají poradenstvím pro osoby pokoušející se o skoncování se životem. Většina finančních prostředků pochází z příjmů princových statků v Duchy of Cornwall. Mimochodem jsou v oblasti, která je v této chvíli zasažena slintavkou a kulhavkou.

Po ohlášení rozhodnutí londýnského kabinetu, že usmrceno má být více než 540 tisíc kusů, se mezi farmáři zcela přirozeně vzedmula vlna odporu. Radikálové z militantního zemědělského svazu "Farmers for Aktion", kteří koncem minulého roku značně znepříjemnili život vládě revoltou proti zvyšování cen benzínu, hrozí tentokrát odmítnutím spolupráce s veterináři.

Rozlícení farmáři, jejichž výtky vůči Blairovi jsou denně slyšet ve vysíláních rozhlasových stanic a kteří píší rozhořčené dopisy do všemožných novin, se chtějí zabarikádovat ve svých zemědělských usedlostech a v krajním případě použít násilí. Policie pohrůžky nebere na lehkou váhu, zvláště poté, co na jedné farmě v Perithu v hrabství Cumbria zabavila střelné zbraně u farmáře, který telefonicky hrozil představitelům ministerstva zemědělství.

Především některé regionální organizace jsou rozhodnuty bojovat do "poslední kapky krve", byť se prezident zemědělských svazů Ben Gill kloní spíše na stranu vlády. "Povstání nebudeme tolerovat," vzkázal farmářům ministr Brown a do některých žhavých míst vyslal pro jistotu první stovku vojáků. Situace tím začíná připomínat válečný stav a ministerstvo zemědělství, v jehož sklepních prostorách v londýnské Page Street více než pět desítek expertů nepřetržitě analyzuje vývoj epidemie, generální štáb.

"Je krok vlády skutečně epidemiologický, nebo politický? Proč oblast nemůže být rozšířena třeba na 60 mil, tak daleko mohou zvířata doběhnout?" ptá se farmářka Margaret Smith. "Vše se opírá pouze o hysterii a Tony Blair chce mít v květnu volby, takže před nimi vykazuje, že něco dělá". Kritiku si vláda vysloužila i ze strany některých britských médií. Nedělník The Observer nepokrytě obvinil úředníky, že v uplynulých týdnech laxně pohlíželi na nedodržování striktního zákazu převozu zvířat a masa a nechali křižovat zemi kamióny šířícími nákazu. Odpůrce industriálního zemědělství a píšící farmář Robin Page však objasňuje tuto skutečnost zcela pragmatickými důvody. "Systém supermarketů si diktuje, aby maso bylo co nejčerstvější, což lze zaručit blízkostí a koncentrací jatek do velkých podniků. Díky tomuto tlaku došlo ke zhroucení sítě malých, lokálních jatek. Ročně se tak více než 30 miliónů zvířat musí převážet do velkých centrálních jatek, čímž se zvyšuje nebezpečí šíření epidemií."

Nejproslulejší, osm set let největší tržiště v Londýně s masem se nachází mezi ulicemi St.Paul's a Farringdom. Vše je tam extrémně čisté, ale prostředí spíše ponouká k vegetariánství. To ovšem není případ Britů v posledních týdnech. Spíše naopak, takže obchod jen kvete a ceny všech druhů masa letí nahoru. Za kilo skopového proto kupující zaplatí nikoliv 1,1 libry jako dříve, ale dvě libry. A supermarkety chystají nové zvyšování cen, u vepřového až o dvacet procent. Omezená nabídka a rostoucí poptávka, to jsou vskutku zlaté časy pro obchodníky.

"Omezená nabídka?" diví se řezníci? "To je nesmyl." Je to pouze záležitost spekulací na trhu a udržování zákazníků v této představě. Vždyť velkoprodejci mají dostatek nabídek z Nizozemska a jiných zemí. Na situaci se přiživují i Australané, jimž se daří pronikat na evropské trhy s klokaním masem, s cenou kolem tří až čtyř USD za kilogram.

Nejen pro skvělou kuchařka Alison Woolfordovou z Kings Worthy u starobylého Winchesteru nedaleko od Stonehenge je krize slintavky a kulhavky především otázkou rodinných financí a mediální záležitostí. Dávno zřejmě zapomněla, stejně jako britští gurmáni, i na nemoc šílených krav BSE, takže lačnost po hovězím je mnohem vyšší, než tomu bylo v osmdesátých letech. Nikdo si nepřipomíná prasečí mor či skandál se salmonelózou počátkem 90. let. Víra v tradiční systém britské veterinární kontroly je vskutku nebetyčná, stejně jako zájem o dobré jídlo. Kdo by si přece kupoval "biokuře" za osm liber, když připravené obalené kuřecí řízky stojí pouhých 1,9 libry. "Hovězí maso kupujeme zcela běžně. Je zdravé a jistě dobře prověřované. Současnou epidemii považujeme sice za příšernou, ale většiny lidí se přímo netýká," vyjadřuje Woolfordová názor mnohých, především městských obyvatel.

Jak se zdá, víra a tradice mají v Británii hluboké kořeny. Dnes to ale tradicionalisté nemají lehké. Taková britská kuchyně, která se nemůže pochlubit přílišnými skvosty a je založená na většinou fádním vařeném masu, bramborách, troše zeleniny a překvapeních v podobě octa či jiných úžasných ingrediencí, se ráda ohlíží po jiných národních zdrojích. Zvláště Londýn se v posledních letech stal mekkou dobrého jídla a pití. Dříve běžné "Bangers and Mash" (bramborová kaše s křupavým párkem) či "Fish and Chips" se pomalu stávají raritou. Příkladem těžké pozice tradicionalistů se stal i spor o hon na lišku pomocí psí smečky, jež ukončil parlamentní zákaz, což vyvolalo bouřlivé protestní demonstrace rolníků a dalších příznivců této kratochvíle. Poněkud jinou záležitostí je oblíbené koňské derby, ohrožené nikoliv spory s modernisty, nýbrž slintavkou a kulhavkou. Slavný třídenní Cheltenhamský festival koňských dostihů musel být odložen, čímž o náladu přišlo minimálně 175 tisíc každoročních návštěvníků. Epidemie se objevila na farmě jen 1,5 kilometru vzdálené od závodiště. Zvláště irští jezdci začali mít strach o zdraví svých koní a dublinská vláda pronesla na adresu Londýna jedovatou poznámku o Británii jako o malomocném Evropy. Stejně rozkaceni jsou i francouzští a nizozemští farmáři, kam se epidemie vloudila také.