Sokolník: Dravci nejsou škodnou

Od začátku září do konce roku trvá pro sokolníky lovecká sezóna. "Považovat dravce za škodnou, a nejen ty chované sokolníky, je dnes už přežitek," říká milovník těchto zvířat, sokolník Milan Veselý ze Lhotky nad Labem.

Na dvoře mě hlasitým pokřikem vítá majestátní orel skalní a postupně také výr velký a káně lesní. Všichni jsou uvázáni poutky, orel je schován pod přístřeškem. Dravec je schopen uzavřít s člověkem sokolnický spolek. Po náročném několikatýdenním výcviku, při němž dravec pochopí, že s člověkem nebude hladovět, oželí i svobodu. Získá vztah společníka v lovu nebo rodinného příslušníka - obojí je pro něj přirozené. A většinou také, při dobré péči, dlouhověkost. Pak přijde osudová chvíle zkoušky vztahu, první let bez upoutání na lanku. Pokud se na zavolání vrátí na levou ruku v sokolnické rukavici, je vyhráno. Pokud ne, nastane hledání, jež usnadňuje rolnička na noze nebo moderněji vysílačka, schopná hlásit polohu dravce až na 25 km. Záleží také na spolupráci s veřejností: lidé často hlásí podezřelé chování poletujícího ptáka.

A jak je to s administrativní a legislativní stránkou věci? V České republice musí být sokolník členem sokolnického svazu a zároveň také myslivcem, protože sokolnictví je speciální druh lovu. Pokud složí náročné zkoušky, může dostat vymezenou část honitby v době od 1. září do konce roku. Předpokladem je rovněž disciplína sokolníka při hlášení úlovku a spolupráce s místním mysliveckým sdružením. Někteří loví i ve volném terénu zejména v blízkosti měst a průmyslových aglomerací, kde je na zplanýrovaných plochách dostatek holubů. Ale to je nezákonné.

V posledních desetiletích volně žijí dravci v blízkosti Lovosic na území Chráněné krajinné oblasti České středohoří dravci jako káňata lesní, luňáci, jestřábi, ostříži, poštolky, krahujci. Přemnožení nehrozí, protože jejich stavy jsou přímo úměrné množství potravy. K té zdaleka v největším množství patří drobní savci, polní hlodavci a veverky. Jestřáb získal pověst lupiče na venkovských dvorech a zahradách, ale ve skutečnosti ho k takovým výpadům na domácí drůbež nutí v zimě třeskuté mrazy a hluboký sníh a na jaře velká spotřeba potravy pro mláďata. Lesklé a pestré nebo třepotající předměty na tyčkách plotu postačí k odrazení.

V sokolnictví není nic krásnějšího než lov dravců vysokého letu, např. sokola, z krouživého čekání. Dalekohledem je vidět, jak pozorně sleduje dravec sokolníka i loveckého psa. Na povel se dá pes do pohybu a z jeho chování je vidět, že bažanti musí být bezprostředně před ním. Ptáci jsou přitisknuti k zemi ve stavu nejvyššího ohrožení, protože silueta dravce pro ně znamená velké nebezpečí. Jakmile se bažanti zvednou, terček (samec dravce) se skloní a střemhlav se přiřítí na hejno a najednou je tu oblak peří, vytrženého spáry. Terček se znovu spouští už na nehybnou kořist ležící na zemi, láme jí vaz a trhá. Záleží na sokolníkovi, jak rychle dorazí a odebere úlovek a poskytne mu dostatek náhrady, aby měl pták plné vole. Pták je pak sokolnickou čepičkou zastíněn a úlovek mizí v lovecké brašně.

Většina práce sokolníka v dnešní době je zdokonalování výcviku, zejména v náročném období přechodu na loveckou sezónu, a také jsou to ukázky pro veřejnost, která dravce obdivuje a má před nimi respekt. "Každý člověk nemá k tomuto hobby předpoklady a uspějí jen ti, kdo k nim má přirozený vztah a koho ptáci respektují a přijímají za partnera, " dodává Milan Veselý. (Autor je pracovníkem SCHKO České středohoří)