Trendy v technologiích chovu prasat z pohledu welfare a ekolgie

Ing.Jan Nejedlý, Praha

Welfare a ekologie - dva základní fenomény, se kterými se potýkají a budou potýkat chovatelé prasat či producenti prasat (máme-li hovořit spisovně jazykem Evropské unie) v okolním světě i u nás. Okolním světem rozumíme ponejvíce členské země EU a země uchazečské. Zámoří, tedy chovatelé a producenti z ostatních kontinentů, upřednostňuje zatím fenomény obchodu a ekonomiky. Jak jinak si lze vysvětlit exportní prvenství ve vepřovém mase u Kanady 805 tis. tun a USA 612 tis . tun v loňském roce (Pig Int.) v TOP 20 světových exportérů. Pro zajímavost: Česká republika uzavírá pole s 15 tis. tunami (v importu jí patří 14.místo se 20 tis. tunami). Proč o tom hovoříme ? Export a nejen ve vepřovém mase představuje nezanedbatelné místo v objemu zemědělské výroby, motivuje agrární ekonomiku, zajišťuje produkci v sektoru zpracovatelského průmyslu , získává zakázky i pro technická odvětví (stavby a technologie). Dokonalým příkladem toho je Dánsko. To dokázalo loni exportovat ve vepřovém mase jako třetí stát světa 525 tis. tun a doslova převálcovat své největší konkurenty z Evropské unie. Promyšlená agrární politika Dánska podporovaná státem slaví úspěch jak ve výrobě zemědělských produktů, tak v produkci účelných technologií a staveb. Čím se to daří ? Patrně tím, že Dánsko rozumně harmonizuje vynucenou legislativu EU a nalézá schůdné kompromisy v mnohdy protichůdných opatřeních, jimiž se ostatní státy dost složitě prokousávají a připravují tak chovatelům další úskalí ve změti předpisů, nařízení a zákonů. Nelze také tvrdit, že by Dánsko ignorovalo záležitosti welfare a ekologie, právě naopak. Je to zároveň důkaz funkčnosti zmíněných technologických systémů, provozně dostupných a ověřených. V tomto směru lze pozorovat zjevný rozdíl v pojetí problematiky oproti například Německu a Nizozemí. Zdá se, že tyto země vyhledávají k naplnění nových norem a směrnic EU poměrně komplikované přístupy a řešení, která buď nenaplňují očekávání (chovatelské či výrobní výsledky) nebo jsou nákladná investičně či provozně. Nabízí se obecně otázka, zda všechny omezující faktory pro chovatele a producenty prasat nepředstavují útlumová opatření k selekci těch slabých, kteří zjevně nedokážou požadovaná opatření realizovat nebo těch, kteří opatření naplní, ale za cenu neúměrných ekonomických výdajů či ztrát. Bude zvýšení výrobních nákladů producentů ochoten akceptovat zákazník - spotřebitel nebo lépe řečeno obchodní síť ? Obávám se, že nikoli. A jelikož je vepřové maso stále v oblibě, nabízí se pak příležitost pro nové rozsáhlé dovozy........

A jak se v tomto "Babylonu prasečích stájí (tak o tom hovoří sousedé v Německu)" pohybuje a bude pohybovat Česká republika ? Věřme, že rozumným konsensem. Mnohé z požadovaných normativů při našem očekávaném vstupu do EU by nám neměly být cizí, s mnohými se budeme při chystané rekonstrukci či výstavbě muset vypořádat. Pro přehlednost uvádím nové normativy EU z listopadu 2001, které musí členské země zapracovat do národního práva do začátku roku 2003. Pro novostavby a rekonstruované stáje platí již od 1.1.2003 , pro stávající objekty je překlenovací období pro uplatnění opatření do 1.1.2013. Oč jde konkrétně ?

- Zákaz individuálního ustájení (fixace) prasnic od 5.týdne po zapuštění do 1 týdne před oprasením.

- Nejmenší velikosti kotců při skupinovém ustájení prasnic.

- Stálý přístup zvířat ke slámě nebo jinému materiálu pro zabavení (rytí, žvýkání), stálý přístup k čerstvé vodě.

- Hluk ve stáji pod 85 Db a osvětlení minimálně 40. lux. po dobu 8 hodin denně.

- Dodatečná omezení pro určité zákroky jako kastraci, zkracování zubů a kupírování ocásků.

- Nejkratší doba odstavu selat je 4 týdny (v rámci specializovaných odchoven selat je povolen odstav selat po 21 dnech při zajištění zdraví zvířat).

Za asi nejkontroverznější požadavky lze považovat přístup ke slámě v bezstelivových chovech či určité varianty podestýlání loží prasnic slámou či tendenci k vyloučení odchovu běhounů (do 30 kg) na celoroštových podlahách. Nelze nic namítat proti stelivovým provozům, ale je třeba mít na mysli, že mají své přednosti i nedostatky.Jakkoli ve většině případů respektují welfare,méně se již hovoří o ekologicky horších parametrech stájí (emise), veterinárních problémech (možnosti zavlečení nákaz ze slámou, parazitální problémy) vyšší pracnost atd. Navíc představy o klimaticky vyhovujících stájích se např. v našich podmínkách na rozdíl od některých částí (Německa) dost liší-navíc v nich lze těžko respektovat samotné principy turnusového provozu resp.oddělení chovných úseků .Vůbec překvapuje, že v chovných normativech jako by nebyl znát větší důraz na veterinární péči chovů, zvláště vezmeme-li v úvahu drastické problémy posledních let s klasickým prasečím morem, slintavkou, kulhavkou apod. Lze se dokonce domnívat, že veterinární důraz by mohl být jednou z nejúčinnějších zbraní proti necitlivé legislativě, proti často praxi vzdáleným představám jejích tvůrců. Jak si lze vysvětlit požadavek na normativ hluku, když hluk si ovlivňují většinou sama zvířata (technika v dnešní době je minimálním zdrojem). Co si myslet o požadavku na osvětlení, když zvířata mohou naopak mít zvláště v letních režimech daleko lepší pocit ve stínu a v šeru. A tak by se dalo pokračovat. A tak asi nejvýznamnějším a nejrozumnějším opatřením jsou minimální využitelné podlahové plochy na ustájený kus:

Objevují se tendence na zvýšení komfortu pro zvířata , a to jak u skupinového ustájení (prasnice, běhouni, výkrm), tak i např. u prasnic v porodně. Jsou to ale spíše požadavky teorie, bez zatím prakticky použitelných řešení. Vše je vždy vykoupeno něčím. Proto je nutné volit rozumný kompromis, ostatně nařízení, předpisy a novinky prověří nejlépe sám provoz. Mnohé z novinek oboru v technologickém vybavení stájí mohli vidět návštěvníci letošního mezinárodního veletrhu TECHAGRO 2002 v Brně, či na veletrzích a výstavách v zahraničí. Nabídka zařízení sebou nese poslední výdobytky špičkové techniky, materiály, výrobní provedení, elektronické systémy, systémy řízení krmení, klima apod. Naši chovatelé a producenti prasat jsou natolik zkušení, že za pomoci renomovaných firem a škály služeb dokáží vybrat pro své objekty vhodné technologie odpovídající požadovaným trendům a připomínám i lidskému rozumu. Na tom bude v dalším období nadmíru záležet. Hovoříme-li o chovu prasat a welfare je třeba připomenout dobrý počin Svazu chovatelů prasat v Čechách a na Moravě, který vydal v roce 2000 souhrnný materiál pod názvem "Zásady welfare v chovech prasat", ve kterém shrnul ustanovení k chovu prasat přijatá Radou Evropy a

doporučení přijatá Stálým výborem Evropské dohody o ochraně zvířat chovaných pro hospodářské účely.

Zatím jsme ponejvíce hovořili o naplnění požadavku welfare. O druhém fenoménu - ekologii bude přednesen samostatný referát. Dovolte mi jen dotknout se dvou aktuálních faktorů, které začínají hýbat zemědělskou veřejností pod zjednodušenými názvy "IPPC" a "Nitrátová směrnice" . IPPC (Integrated Pollution Prevention and Control) je zakotven ve Směrnici Rady 96/61/EC o integrované prevenci a omezování znečištění. Do českého právního řádu byla implementována přijetím zákona č. 76/2002 Sb. o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci) . V příloze zákona je v zemědělské části věnované ponejvíce zpracovatelským provozům potravinářství také odstavec k "zařízením intenzivního chovu drůbeže nebo prasat mající prostor po více než:

a) 40 000 ks drůbeže

b) 2000 ks prasat na porážku (nad 30 kg)

c) nebo 750 ks prasnic

Platnost zákona je od 1.1.2003, v rozmezí let 2003 až 2007 bude u vymezených provozů časový prostor pro získání integrovaného povolení k provozování zařízení. Toto povolení bude od roku 2007 vydáváno Krajským úřadem provozovateli na dobu osmi let, poté ho bude nutné obnovit.

" Nitrátová směrnice " má svůj původ ve Směrnici Rady 91/676/EC k ochraně vod před znečištěním dusičnany ze zemědělských provozů. Jakkoli je směrnice spíše vodohospodářského charakteru, její dopad na skladování, manipulaci a aplikaci stájových hnojiv i dalších odpadních materiálů ze zemědělských provozů bude značný. Ne nadarmo se oběma problémům věnoval mezinárodní ENVIKONGRES v dubnu 2002 v Brně.

Pro chovatele a producenty prasat, stejně jako další odvětví zemědělství nepochybně nastanou nelehké chvíle. Nejen, že budou stát nemalé úsilí, ale i nemálo investic bude zapotřebí vložit do účinných a účelných opatření. Věřím, že se je našim zemědělcům a spolupracujícím institucím podaří vyřešit. A tečka na závěr. Dnešním dnem končí skoro symbolicky příjem žádostí v programu SAPARD. Na něj zemědělská a venkovská veřejnost právem spoléhá i ve smyslu záležitostí, o kterých jsem zde hovořil.