Vědci zřejmě nalezli způsob, jak odhalit nemoc šílených krav

LN (Agroweb) 15.11.1999

Vedci zrejme nalezli zpusob, jak odhalit nemoc šílených krav

Zákerné onemocnení mozku zpusob ují bílkoviny, které nejsou živé, presto se však mohou rozmnožovat. Odborníci se snaží zachytit v organismu stopu jejich znicující cinnosti.

Z nemoci šílených krav se v posledních letech stala politická záležitost a zbran v ekonomické válce mezi nekterými cleny Evropské unie. Vrátit ji tam, kam patrí - totiž do sféry veterinární medicíny - by mohla jediná vec: spolehlivý test, který by dokázal ríci, zda maso pochází z nakaženého jedince a zda je choroba skutecne prenosná na lidi. Práve ten se nyní biologové snaží najít. Není vylouceno, že tým odborníku z Iowy byl úspešný.

Ješte pred nekolika málo lety si lidé pod pojmem "šílená kráva" predstavovali neco zcela jiného než nemoc. Behem krátké doby se ale choroba, která krome dobytka ohrožuje i cloveka, stala velmi dobre známou. Navíc je jedním z vedeckých a lékarských problému, které prerustají do politiky.

Jezte zdechliny, jsou zdravé

Nemoc šílených krav je ve skutecnosti vlastne choroba ovcí. Záznamy o ní existují v hospodárských knihách už od poloviny 18. století. Nikdo jí však nevenoval príliš velkou pozornost, protože nikdy nemela charakter epidemie. Chovatelé ovcí se proste smírili s tím, že cas od casu nekteré zvíre zacne ztrácet rovnováhu, trást se a po nejaké dobe uhyne. Toto prímerí mezi chorobou a clovekem by nejspíš trvalo dodnes, kdyby lidé nevymýšleli stále nové zpusoby, jak na chovech vydelat co nejvíc penez. Už ve 20. letech tohoto století zacali majitelé stád ve Velké Británii snižovat náklady na chov skotu ponekud morbidním zpusobem: do krmiv pridávali tepelne ošetrenou moucku vyrobenou z uhynulých ovcí. A nedosti na tom - v 80. letech prišli s dalším "vylepšením" této metody, které spocívalo v tom, že se smes prestala tepelne ošetro-vat a vše bylo ponecháno jen na chemii. Nositel choroby však prokázal proti používaným prípravkum prekvapivou odolnost a zacalo se mu díky tomu dobre darit i mezi takto vykrmovaným skotem. Dokonce lépe než u ovcí, protože noví hostitelé nedisponovali potrebnými obrannými mechanismy. Choroba byla oznacena jako houbovitá encefalopatie mozku (BSE) nebo prenosná houbovitá encefalopatie (TSE). Verejnost ji však zná pod príhodnejším názvem "nemoc šílených krav", který je odvozen od nápadného chování skotu s poškozeným nervovým systémem. Teprve roku 1988 úrady ve Velké Británii podivnou praxi prikrmování nedostatecne ošetrenou mouckou z uhynulých zvírat zakázali. To už však bylo pozde. Mezi dobou nákazy a prvními projevy choroby leží dost dlouhá doba, takže patrne až polovina skotu již mela nemoc šílených krav v latentním stadiu. Navíc se moucka vyvážela i do dalších zemí.

Od lidožroutu k Nobelove cene

V 50. letech tohoto století si jistý lékar na ostrove Papua všiml onemocnení zvaného kuru, které se prenášelo kuriózním zpusobem: dostávali ho lidožrouti, kterí pozreli mozek nemocného. Choroba mela neobvykle dlouhou inkubacní dobu - až desítky let - a tak nekteré vedce napadlo, že jde o nejaký nový druh patogenu. Podezrení padlo predevším na viry s velmi dlouhým skrytým pusobením. Na vyrešení této záhady však bylo treba ješte nekolik desetiletí pockat. V roce 1972 zemrel lékari Stanleymu Prusinerovi jeden pacient na vzácnou, nevylécitelnou Creutzfeldtovu-Jakobovu chorobu (CJD), která koncí težkou degenerací nervového systému. Po dlouhé dobe se Prusinerovi podarilo dokázat, že nemoc nezpusobuje ani virus, ani bakterie ci jiný mikroorganismus, ale pouhá bílkovina. Tento podivný choroboplodný cinitel dostal oznacení prion. Prusiner za tento objev obdržel v roce 1997 Nobelovu cenu. Na prionech je obdivuhodné predevším to, že se dokážou "rozmnožovat" a prenášet chorobu, aniž by byly živé. Funguje to (pri troše zjednodušení) tak, že když se tato pozmenená bílkovina dostane do styku se svou normální obdobou, prizpusobí ji k obrazu svému. Pozmenené formy bílkoviny pak spolecne poškozují mozkovou tkán. Pusobení prionu v napadeném organismu stále ješte obestírá mnoho nejasností. Rada vedcu soudí, že svuj podíl na fungování prionu prece jen má i nejaký genetický mechanismus hostitele. Je také možné, že roli hrají i viry bez prítomnosti urcitých virových cástic muže být prion prakticky neškodný.

"Šílené" mohou být i myši

Priony dlouho zajímaly pouze specializované vedce. Roku 1995 však explodovala mediální bomba: odborný casopis British Medical Journal otiskl clánek, v nemž se uvádelo, že onemocnení krav BSE a Creutzfeldtova-Jakobova choroba (CJD) postihující cloveka by mohly být jedno a totéž. Jinými slovy: pojídáním hovezího masa lze dostat tuto smrtelnou nemoc. Téhož roku tuto možnost verejne pripustil i britský ministr zdravotnictví Stephen Dorrel a ministr zemedelství Douglas Hogg. Riziko je údajne spojeno predevším s konzumací vnitrností, uzenin, hamburgru, hotdogu a dalších pokrmu pripravovaných z mletého masa. Naopak dobre tepelne zpracované klasické bifteky by prý nemely delat potíže, stejne jako bežne ošetrené mléko. Nicméne otázka, zda je nemoc šílených krav prenosná i na cloveka, není stále ješte uspokojive zodpovezena. Aby bylo možné prenos z lidí na zvírata skutecne dokázat (a soucasne definitivne zastavit opakované návraty obchodní války mezi zemedelci Velké Británie a zbytku sveta), je nutné predložit bezpecný dukaz o totožnosti obou onemocnení a soucasne nalézt metody, které by spolehlive zjistily prítomnost prionu v mase a vnitrnostech zvírat. Obojí je však velmi težké, predevším proto, že inkubacní doba prionových nemocí je mimorádne dlouhá. Na pomoc proto muselo prijít genetické inženýrství. Koncem minulého roku oznámil výše zmínený Stanley Prusiner, že se jeho týmu na Kalifornské univerzite podarilo vypestovat myši, v jejichž organismu se BSE vyvíjí podstatne rychleji než ve skotu. Tak mohli vedci získat dostatek materiálu k dalšímu studiu a k vytvorení tolik potrebné metodiky testování. "Tyto myši mohou pomoci zodpovedet otázku, které cásti tel skotu jsou infikované a nebezpecné pro lidi," rekl tehdy Steven J. Armond, jeden z clenu výzkumného týmu. Nicméne ani tato metodika nepomohla rozluštit všechny otázky spojené s nemocí šílených krav. Bylo treba nalézt ješte rychlejší a jednodušší testy.

Test má být k dispozici za rok

Nadejná zpráva prišla koncem ríjna z Iowy, konkrétne z Národního veterinárního strediska ministerstva zemedelství (Agriculture Department's National Animal Disease Center, Ames). Zde se podarilo vyvinout krevní test, který údajne muže odhalit prionová nervová onemocnení u zvírat i u lidí. "Vypadá to velmi slibne," komentovala objev Mary Jo Schmerrová, vedecká pracovnice tohoto strediska. Krevní test byl zatím úspešne vyzkoušen u ovcí, losu, krecku a mul. Podle Schmerrové bude dotažení metodiky do podoby použitelné i pro ostatní zvírata a lidi trvat ješte asi rok. Pokud se to opravdu podarí, tak "nemoc šílených krav" rychle ztratí mediální pritažlivost - podobne jako dnes nikoho nezajímá sice nebezpecný, ale zvládnutý svalovec a další veterinárne-hygienické problémy.