Vládní kvóty jsou bičem na nezařazené

13.04.2000 | Ekonom

* Zákony s puncem Evropské unie procházejí Sněmovnou jako nůž máslem. V hrůze, aby nás Unie opět nekritizovala, se v časovém presu vládě podařilo vyrobit kladivo na čarodějnice. Návrh zákona o Státním intervenčním fondu umožňuje diskriminaci výrobců. Navíc podle některých právníků odporuje směrnicím EU i Základní listině práv a svobod.

Práce kvapná, málo platná. To platí i o zákonech, které jsou ušity horkou jehlou. Řady novel a novel těchto novel, přicházejících i během jednoho roku, jsou toho důkazem. Ekonom se nyní pokusí poukázat na jeden z návrhů zákona, který prochází Parlamentem, a přitom by jeho přijetí mohlo zkomplikovat nejen vstup ČR do Evropské unie, ale i samotné podnikání v naší zemi.

Vzhůru do Evropské unie

Poslanecká sněmovna propustila do druhého čtení návrh zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu. Je to již druhý pokus vlády prosadit v Parlamentu vytvoření nové mimořádně důležité instituce. Ten první ztroskotal v listopadu loňského roku, kdy pro vážné výhrady Sněmovna vládě návrh zákona vrátila k dopracování. Mezitím ale došlo k dohodě dvou smluvně pozičních stran a zákony s razítkem Vzhůru do EU, dostávají při projednávání přednost. Pokud bude Státní zemědělský intervenční fond zřízen, bude disponovat mocnými pákami k utváření trhu se zemědělskými výrobky. Bude sem patřit poskytování finančních podpor a exportních subvencí zemědělcům i zpracovatelům, uskutečňování intervenčních nákupů a stanovování produkčních kvót. Oblast působnosti této instituce oproti stávajícímu Státnímu fondu tržní regulace v zemědělství se tak zásadně rozšíří. Česká republika byla v posudcích Evropské komise kritizována za to, že nemá vytvořeny odpovídající struktury pro budoucí realizaci společné zemědělské politiky. Brusel totiž požaduje, aby každá členská země prováděla činnosti týkající se organizace agrárního trhu prostřednictvím specializované agentury. Statut i postavení této agentury v rámci státní správy jsou ponechány na rozhodnutí jednotlivých států EU. Bez existence takovéto instituce by ČR nemohla využívat zdrojů EU na podporu zemědělství. O nezbytnosti vzniku Státního zemědělského intervenčního fondu tedy zřejmě nelze pochybovat. Při podrobnějším pohledu do nitra zákona se však nad celou záležitostí začínají vznášet velké otazníky. Mimořádně účinné nástroje jsou tak nejednoznačně upraveny, že bez problémů umožňují nekontrolovatelné zneužití. Zvlášť zřejmé je to u produkčních kvót.

Kvóty taženy z klobouku

Produkční kvóta je maximální množství produkce, které může být vypěstováno nebo vyrobeno. Může být udělena zemědělcům i zpracovatelům kteréhokoliv zemědělského výrobku. Kromě nejasné definice zákon obsahuje jen pouhou zmínku o tom, že vláda svým nařízením může stanovit produkční kvóty. Komu a za jakých podmínek a okolností? To lze najít až v příloze zákona. Přílohy zákonů se obvykle používají ke stanovení čistě technických parametrů, v této příloze je ale popsán celý systém produkčních kvót. Upravovat jednu z nejdůležitějších věcí celého zákona jen v jeho příloze je mírně řečeno neobvyklý legislativní postup, který jen zvyšuje právní nejistotu a nepřehlednost legislativy. Daleko horší než zbytečná spletitost zákona je jeho obsah - či spíše to, co jeho obsahem není. Systém produkčních kvót je v příloze natolik nedůsledně upraven, že v praxi může mít jeho používání katastrofální důsledky pro zemědělce, zpracovatelský průmysl a v konečném důsledku hlavně pro spotřebitele. Podle předloženého návrhu totiž vláda bude moci svým nařízením kdykoliv a bez předchozího varování nadiktovat, kdo bude a kdo nebude moci určitý produkt vyrábět a v jakém množství. Vláda své rozhodnutí nebude muset zdůvodňovat ani předem konzultovat s dotčenými subjekty a také nebude vázána žádnými objektivními a nestrannými kritérii. Způsob rozdělování produkčních kvót by měl být založen na objektivním způsobu výpočtu zohledňujícím například výrobní kapacitu nebo výrobní náklady zemědělců či výrobců. V zájmu zachování konkurenčního prostředí a tržní efektivity nemůže být novým subjektům bráněno ve vstupu na trh. Se všemi žádostmi by mělo být nakládáno podle zásady rovného přístupu ke všem a nikdo nemůže být zvýhodněn na úkor jiného. Ti, kteří na trh teprve vstupují, nechť mají stejné možnosti získání produkčních kvót jako ti, kteří již na něm působí.

Malé cukrovary mohou zavřít krám

O tom, že pouze nemalujeme čerta na zeď, svědčí již přijaté vládní nařízení, které stanoví kvóty pro výrobu cukru. Vláda jej přijala dva dny před projednáváním návrhu zákona o Státním zemědělském intervenčním fondu ve Sněmovně. Podstata tohoto opatření spočívá v tom, že celé spotřebované množství cukru plus reálné množství, které je možné vyvézt, vláda určila jako vnitřní a exportní kvótu a rozdělila ji vybraným osmi firmám, které vyrábějí cukr. Vycházela přitom ze subjektivních kritérií, kdy do seznamu zařadila pouze cukrovary, které v každém z uplynulých pěti let vyrobily alespoň 10 tisíc tun cukru. Případ tohoto kroku vlády názorně demonstruje všechny výše zmíněné hrozby. Ve druhé polovině 90. let se u nás zkoncentrovalo vlastnictví cukrovarů. Tento proces vyvrcholil na přelomu let 1997 a 1998. Zatímco ještě počátkem 90. let u nás fungovalo přes 50 cukrovarů, dnes jich zbyla zhruba desetina. Restrukturalizací cukrovarů zůstaly v provozu především moderní podniky, které dostatečně teritoriálně pokrývají místa pěstování cukrové řepy v ČR. Nejsilnější firmou na našem trhu je francouzská společnost SDA, která zpracovává téměř polovinu cukrové řepy. Na druhém místě je společnost Cukrspol, v ní drží 34,9 % akcií britsko-francouzský nadnárodní koncern Eastern Sugar, který vlastní i jiné cukrovary. Na dalším místě je rakouský cukerní koncern Agrana International. Poněkud mimo tato uskupení stojí Vrbátky na Moravě, na něž se sice kvóta dostala, avšak pouze minimální. Nad nepřízní státních úředníků ale mohou hořce zaplakat cukrovary v Prosenici a Vrdech. Vláda svým usnesením o stanovení kvót tyto cukrovary vyřadila z trhu. A tak se stalo, že vládní nařízení otevřeně diskriminuje některé výrobce cukru. Na jeho základě může cukr vyrábět jen osm jmenovitě uvedených cukrovarů, shodou okolností vlastněných třemi zahraničními skupinami. Zbylé menší české cukrovary nedostaly příležitost. A firmy, které chtějí začít produkovat cukr v nově postavených nebo v nově rozjížděných cukrovarech, nemají v letošním roce šanci, protože jim kvóta nebyla udělena. A co více - podle textu vládního nařízení se jejich žádosti o udělení kvóty vůbec neberou v potaz. Volný vstup do odvětví je přitom nezbytnou podmínkou udržení alespoň minimálního konkurenčního prostředí. Pokud dnes někdo touží podnikat v cukrovarnictví, měl by na to rychle zapomenout. Vládou vybrané cukrovary v této situaci samozřejmě drží v šachu i zemědělce, protože kvóta není určena pěstitelům, ale jejich odběratelům - výrobcům cukru. Ministerstvo zemědělství ani neprojevilo snahu vzít v úvahu názory všech dotčených stran. Některé z nich, jako například Asociace soukromých zemědělců, se o nařízení dozvěděly až velmi krátce před jeho vydáním a na připomínkování návrhu dostaly dva dny - sobotu a neděli.

Pod praporem integrace

Vládní návrh zákona je ve svých možných důsledcích nebezpečný. Pod praporem přibližování se Evropské unii se zde předkládá zákon, který Českou republiku posouvá zcela opačným směrem. Naopak by se mohla splnit slova poslance Miloslava Kučery (ODS), která zazněla při projednávání zákona: "Pokud přijmeme návrh, který předkládá pan ministr Fencl a vláda, tak nás s takovýmto intervenčním fondem do EU nepřijmou." Poškozené cukrovary hodlají bránit svá práva. Nejsou připuštěny k hospodářské soutěži a něco takového lze podle Listiny základních práv a svobod učinit pouze zákonem a nikoliv vládním nařízením. Postižené společnosti proto již podaly i ústavní stížnosti. Postup vlády je o to nebezpečnější, že by mohl být uplatněn v podstatě u každé potravinářské komodity navazující na zemědělskou prvovýrobu - pěstitelství a chovatelství - od salámu přes oleje a mouku až po pivo, víno a destiláty. Možná se tak dočkáme vládního výnosu, podle něhož budou pivo nadále vyrábět jen tři pivovary, a to v objemech stanovených zcela subjektivně ministerským úředníkem. Tyto pivovary budou vyrábět dále, ostatní mohou zavřít krám nebo počkají, zda na příští rok od Ministerstva zemědělství nevyprosí také nějakou kvótu. První viditelný efekt bude zvýšení ceny piva, k němuž zákonitě dojde zakrátko po vydání vládního nařízení. U cukru je již tato nebezpečná partie rozehraná.