Z problémů kolem Novomlýnských nádrží a rozšíření rezervace Pálava je nechutný seriál

Zdejší kraj neoplývá pouze historickými památkami, vinohrady, nespočtem útulných vinných sklípků, ale také jedinečným přírodním bohatstvím a raritami, jako je lužní les, který nemá konkurenci v celé střední Evropě. Nejde tedy jen o to, umět vše zpeněžit v turistickém ruchu, ale hlavně zachovat toto bohatství pro další generace.

A právě v představě jak zřejmě spočívají spory ochranářů, kteří tvrdě protestují proti rozhodnutí Okresního úřadu Břeclav, aby stav hladiny Novomlýnských nádrží byl na úrovni 170 m nad mořem, neboť tím je údajně znemožněno hnízdění ptactva na uměle a nikoli levně vybudovaných ostrůvcích uprostřed prostřední nádrže. Úřad zase argumentuje tím, že vše odpovídá původnímu projekčnímu zadání stavby, a to by se muselo při jiném využití změnit. Stížnosti a odvolávky putují na nejvyšší instance, přičemž vynechán nebyl ani ombudsman pro lidská práva. Těžko, a s mnoha výhradami ze strany správců lesů i břeclavské organizace Českého svazu ochránců přírody, se dostává na svět plán Správy Chráněné krajinné oblasti Mikulov (CHKO) na rozšíření biosférické rezervace Pálava a Podluží. Mezi zmíněnými institucemi dochází dokonce k zpochybňování odbornosti jejich pracovníků a osobním půtkám. Do sporu jsou zatahovány i Český komitét Člověk a biosféra či Divize ekologických věd v Paříži. V otevřeném dopise těmto organizacím se mimo jiné uvádí, že snaha rozšířit biosférickou rezervaci Pálava prakticky v hranicích dlouhodobě prosazovaného rozšíření je vnímána jako pokus o rozšíření mocenského vlivu skupiny osob, které v ochraně přírody regionu nepředstavují odbornou špičku. Alespoň tak to tvrdí autoři dopisu ředitel Lesního závodu Židlochovice Jan Vybíral, předseda břeclavských ochránců přírody a bývalý pracovník okresního úřadu, referátu životního prostředí Otakar Pražák, jejichž stanovisko měl údajně podpořit i starosta Břeclavi Miroslav Ondruš. Mají prý za to, že propracovanou a životaschopnou ochranu přírody lze zabezpečit možná ještě lépe bez Správy CHKO Pálava. Její ředitel Jiří Matuška to však rezolutně odmítá jako nepodložené a považuje celou věc s osočováním způsobilosti CHKO a jejích pracovníků za uzavřenou. Stále přece platí, že přírodní bohatství je majetkem nás všech, a proto tahanice tohoto druhu musí připadat občanům jako velmi podivné. Je třeba se zamyslet, zda poté, co do mnoha lesů, které přešly do soukromého vlastnictví, je normálnímu občanovi výstražnými tabulkami vstup zakázán, nejde opět o nějakou "kulišárnu", jak se dostat k majetku. Toho totiž v této republice "na rozdávání" už moc nezbývá...