Za Karlem Podhajským

V letošním roce vzpomene naše myslivecká a kynologická veřejnost 130. výročí narození nezapomenutelného kynologického velikána a myslivce Karla Podhajského.

Narodil se dne 24. května 1871 ve staré měšťanské rodině v Litomyšli. Jeho otec Matěj byl místním váženým občanem a zaměstnáním zástupce pojišťoven. Lovil v Uhrách medvědy a vlky, byl milovníkem přírody, zvláště ptactva, a doma prý míval téměř “zoologickou zahradu”. Syn Karel studoval v Litomyšli nižší reálku a v Praze pak obchodní školu. Složil zkoušky z účetnictví a byl zpočátku zaměstnán jako úředník u pojišťovny. Později nastoupil od 1. července 1900 na místo účetního u Osady města Litomyšle. V roce 1903 byl pověřen vedením důchodu. Po svém otci zdědil lásku k přírodě a kynologii, a těmto zálibám věnoval všechny své volné chvíle.

Doma míval vždy více psů, převážně ohařů, které cvičil a také předváděl. Jako zkušený majitel chovné stanice “Litomyšl” dobře věděl, že lovecké vlastnosti se nedědí jako hotové ustálené znaky, ale dědí se jen vlohy k nim. Jak se tyto vlohy rozvinou záleží na vlivu prostředí, ve kterém dotyčný jedinec vyrůstá. O Podhajského všestranném zájmu svědčí i to, že kromě toho, že byl myslivcem od svých 18 let, jezdil v mládí na koni, na lyžích a byl také průkopníkem jízdy na kole. Rád často citoval s uznáním svého učitele v tomto oboru - nadlesního Seemana, též zaměstnance Osady, o němž píše Jirásek.

Při své až přeúzkostlivé důkladnosti a výborné paměti nastřádal tolik praktických a teoretických zkušeností jak z oboru myslivosti, tak i kynologie, že by se našlo v celé Evropě málo lidí s tak obsáhlými vědomostmi. Podhajský byl znám i v zahraničí coby odborník na slovo vzatý. Literárně přispíval do všech našich loveckých časopisů, ať to bylo v oboru myslivosti, kynologie, střelectví nebo ornitologie.

Při svém odpovědném a často vyčerpávajícím zaměstnání byl stále neobyčejně agilní jako odborný spisovatel, redaktor, byl spoluzakladatelem a velmi pilným spolupracovníkem tehdejší ČSMJ, kterou v roce 1923, společně s dalšími obětavci, založil. Byl jejím čestným členem, budovatelem a vedoucím plemenné knihy “Člp”, na jejímž založení měl největší zásluhu. Podhajský působil nejen jako odborný redaktor v kynologii, ale byl i rozhodčím při zkouškách a výstavách psů, autorem zkušebních i zápisních řádů ČSMJ a prvním předsedou Československé kynologické jednoty. A při této nedoceněné, záslužné činnosti byl mužem až úzkostlivé skromnosti, ryzího charakteru a zlatého srdce.

Krutá ironie osudu tomu chtěla, že když se jeho nejbližší spolupracovníci chystali v květnu 1931 oslavit Pohajského 60. narozeniny a k této oslavě si opatřili jeho fotografii, netušili, že bude sloužit k jinému účelu, poslednímu…Těšil se stále na penzi, aby svým přátelům toho mohl ještě hodně napsat, jak se často vyjadřoval, nyní však náhle zanikla tato studnice vědomostí a nevyčerpaná. Karel Podhajský zemřel v pátek dne 12. září 1930. Jeho pohřeb byl takový, jaký si zasloužil. Ze všech stran se sjeli jeho početní přátelé, nejvíce byla zastoupena ČSMJ četnými delegacemi v ní sdružených spolků. Ze všeho a zejména z vřelých projevů nad jeho hrobem bylo cítit velkou přátelskou lásku k “tátovi” Podhajskému. Marně se snažili mužové životem ztvrdlí, potlačit deroucí se slzy do jejich očí.

Za ČSMJ se s drahým zesnulým rozloučil její předseda Prof. Ing. Dyk těmito slovy: “Přicházím, abych jménem těch, které miloval a kteří s láskou, úctou a hrdostí k němu lnuli, přicházím, abych jménem ČSMJ za celou mysliveckou obec rozloučil se s Karlem Podhajským.

Kdo znal náš vzájemný poměr - a těch jest dlouhá řada - ten uzná a pochopí, jak neskonale smutnou je nám myslivcům tato poslední cesta k ostatkům předčasně a nelítostně nám vyrvaného muže, který znamenal a ztělesňoval náš myslivecký ideál a program, muže, který příkladně plnil poslání myslivce, jehož vrcholí ve snaze být ušlechtilým. Karel Podhajský byl šlechticem rozumu a ducha, smýšlení a konání a byl myslivcem v nejkrásnějším pojetí. Podhajský byl pilířem našich odborných i osvětových mysliveckých snah, byl naší chloubou a oporou, rádcem i učitelem. Byl vždy radostí a dnes způsobil nám první velký žal.

Nastala chvíle, kdy řízením osudu je nám rozloučit se s ním, nastal okamžik, kdy ani nejmužnější z nás nebude se vzpírati slzám opravdové, upřímné lítosti, neboť Karel Podhajský byl náš, v první řadě a cele náš a jeho život ukázal, že ušlechtilá myslivost je správnou cestou ke kultuře těla, ducha i povahy.

Myslivci! Oddejme se tedy smutku hodnému velké této ztráty, smutku, který sklání se před vůlí Všemohoucího, ale který si je vědom toho, že se stane důstojným památky Karla Podhajského, pak-li posílí nás ve vůli kráčeti svorně po cestách dobra, po cestách, jimiž vede stopa drahého našeho zesnulého.

Neželíme sami, truchlí s námi celý kraj, pole, luh i les, truchlí všichni, kdo nahlédli do čisté a dobrotivé duše Karla Podhajského, truchlí rodné město, jehož byl věrným synem, hodným, aby jeho jméno bylo vděčně vryto do dějin staroslavné Litomyšle.

Odcházíš od nás, Karle Podhajský, Ty, jehož rádi zvali jsme otcem, odcházíš tak tiše a prostě, jak nenáročným a skromným byl Tvůj život. Děkujeme Ti za náplň krásy a dobra, kterou oplývala Tvá duše a kterou jsi nám vždy štědře poskytoval. Podal jsi nám tak mnohý květ svého ducha a odcházíš dřív, než mohl jsi celou žeň svých zkušeností sklidit a jejím ovocem sebe a nás těšit. Tvůj život zasvěcený jedné velké lásce, přírodě a myslivosti, pozvedl Tě nad všednost a z té lásky ke zdroji života zanechal jsi nám myslivcům jako nejcennější odkaz příklad a vzor československého myslivce. Tvůj kéž utkví v našich duších a bude památkou Tebe důstojnou.

Přátelé myslivci! Vaším jménem loučím se s naším nezapomenutelným Karlem Podhajským.”

K uctění jeho nehynoucí památky je v ČR každoročně pořádán Memoriál Karla Podhajského - vrcholná soutěž ohařů s mezinárodní účastí.

Stanislav HLOUCH