ZE SYDNEY NA LOV MUFLONA

Do Brna přijíždím asi o patnáct minut později, než bylo domluveno. Jsem trochu nervózní, protože když si s někým plánuji schůzku, sám po druhé straně požaduji přesnost. Mačkám tlačítko zvonku u vchodových dveří jednoho z paneláků bohunického sídliště. Po chvilce slyším bouchnutí dveří a kroky po schodech. Přes prosklené dveře sleduji blížící se postavu, která jde odemknout. Dveře se otevírají. Stojí v nich menší tmavovlasý muž, usmívá se a podává mi ruku: “Dobrý den. Já jsem Petr Málek.” Rovněž se představuji a tisknu jeho pravici. Ruku, která ovládala spoušť brokovnice, s níž Petr Málek v loňském roce na olympiádě v Sydney “vystřílel” stříbrnou medaili v disciplíně skeet. Ruku, která ovládá rovněž spoušť loveckých zbraní. Koníčkem olympijského medailisty je totiž kromě jiného i myslivost.

Hned ve dveřích se omlouvám za zpoždění. “To nic. Já jsem se teprve před chvílí vrátil z lovu. Ředitel Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny brněnské lesnické fakulty Ing. Jaroslav Martínek, CSc., mi jako pozornost za úspěch v Sydney věnoval odstřel muflona,” uklidňuje mne devětatřicetiletý střelec. Jsem zvědavý, jak lov dopadl. “Dnes jsem byl v lese podruhé, ale zatím bez úspěchu. Uvidíme zítra.” To již sedíme v kuchyni u kávy a já se začínám Petra Málka vyptávat, jak se vlastně ke sportovní střelbě a k myslivosti dostal.

Takže, co bylo dříve? Myslivost nebo sportovní střelba?

Ke střílení jako takovému jsem dostal díky svému strýci, který se věnoval sportovní střelbě a byl jedním ze zakladatelů střeleckého oddílu Rudá hvězda - Kometa Brno. Zabýval se brokovou střelbou, byl národním trenérem disciplín skeet a trap. Když mi bylo necelých 17 let, přivedl mne na střelnici do Znojma na nábor talentů. Tam jsem si střelbu z brokovnice poprvé vyzkoušel. Předtím jsem nikdy v životě nestřílel. Věnoval jsem se jiným sportům, hlavně fotbalu. Když o něco později začala fungovat tréninková střediska mládeže, dostal jsem se do Komety Brno. Můj strýc byl současně i myslivcem, a tak jsem se k myslivosti dostal rovněž díky němu, i když jsem se jí začal věnovat až o něco později. V osmnácti letech jsem se stal adeptem mysliveckého sdružení, poté jsem složil zkoušku z myslivosti a získal lovecký lístek.

Jaké jsou u nás podmínky pro sportovní střelbu, pokud budete hodnotit podmínky, za kterých jste začínal s dnešními podmínkami?

U nás byly vždy výborné podmínky, protože střelecký sport byl dobře organizován. Bez toho by se úspěchy našim dřívějším i dnešním střelcům nedařilo dosahovat. Dnes mají asi nejlepší podmínky ve sportovním klubu policie Kometa Brno, který zaštiťuje Ministerstvo vnitra a v Dukle Hradec Králové spadající pod Ministerstvo obrany. Bez tohoto systému by to asi nešlo, protože nedostatek peněz ve společnosti se projevuje i ve sportu a bez finančního zajištění těmito organizacemi by to bylo špatné. Doufám, že po posledních úspěších se situace pro naše následníky ještě zlepší.

Střelbě jste se věnoval aktivně od svých 17 let, v letech 1995 a 1996 jste trénoval české reprezentanty a poté jste se sám vrátil k aktivní střelbě. Co je pro Vás více vzrušující - sledovat své svěřence z titulu funkce trenéra, nebo sám stát na jejich místě a střílet?

Myslel jsem si, že když budu trénovat, budu klidnější a odpočinu si. Nakonec to však dopadlo úplně opačně a často jsem byl zralý “na infarkt”. Když se střílela soutěž družstev, prožíval jsem muka dokonce trojnásobně. Musel jsem si důrazně připomínat, že není možné prožívat to tak dramaticky, protože by to člověk asi nevydržel. Jsem rád, že jsem si to vyzkoušel, a zjistil si na vlastní kůži, že není tak hrozné střílet sám, jako když se člověk závodů účastní ve funkci trenéra.

Kterých úspěchů ve Vaší sportovní kariéře si nejvíce ceníte?

Jednoznačně největším úspěchem je pro mne stříbrná medaile z olympiády v Sydney. Krátce na to se mi podařilo vyhrát i finále světového poháru, takže loňský rok byl pro mne velice úspěšný. Předtím jsem v roce 1999 skončil třetí na mistrovství Evropy. Další úspěchy jsem zažil třikrát jako člen družstva, které se stalo mistrem Evropy a jednou mistrem světa. Když sáhnu hlouběji do paměti, tak si vzpomínám, že v roce 1986 se mi povedlo na evropském poháru nastřílet 200 bodů ze 200 možných, a když se změnila a ztížila pravidla, tak jsem tady v Brně v roce 1990 nastřílet 225 bodů z 225 možných bodů. Teď bych byl rád, kdyby se mi podle nových pravidel podařilo nastřílet 150 bodů, což by byl rovněž plný počet.

Jak často nyní trénujete?

To je různé. Odlišnosti jsou podle jednot-livých období roku. Rozhodující je, zda jsem v přípravné fázi nebo již přímo v období závodů, dá-li se to tak říci. Když se připravuji na závody, trénuji třeba pět dní v týdnu až několik hodin denně.

Lze odhadnout, kolik patron vystřílíte ročně?

Ano, dokonce poměrně přesně. Musíme si totiž vést evidenci, a tak vím, že v posledních dvou letech jsem vystřílel ročně okolo 20 tisíc nábojů a předtím tak 15 - 17 tisíc ročně.

Jak se liší sportovní a lovecká střelba?

Musí se rozlišovat sportovní střelba, kterou lidé provozují pro zábavu od sportovní střelby na vrcholové úrovni. Pokud se sportovní střelba dělá jen pro zábavu, je jakousi relaxací a odpočinkem pro lidi, kteří jsou zpravidla vytížení v práci a ve volnu se chtějí odreagovat. Když se však má sportovní střelba dělat na vyšší úrovni, v mém případě na úrovni reprezentace, je to již tvrdá řehole se vším všudy. Pro mě je to normální práce. A lovecká střelba? Ta pro mne znamená spíše relaxaci.

V čem jsou tedy největší rozdíly při střelbě na asfaltový terč a třeba na letícího bažanta?

Hlavní rozdíl je v tom, že asfaltový terč letí daleko rychleji než bažant. Jeho rychlost je asi 30 m za vteřinu. Při střelbě jsem proto zvyklý určitým způsobem předsazovat. Proto se mi většinou stává, že pokud chybuji při střelbě na zvěř, je to tím, že na bližší cíle moc předsazuji. Je otázkou chvíle, než si uvědomím, že nejsem na střelnici, ale na honu. Kromě toho, u zvěře je její let oproti asfaltovým terčům nevypočitatelný. U asfaltového terče vím dopředu, jaká bude jeho dráha letu, a proto dokážu odhadnout, jak a kolik mám předsadit.

Když stojíte na bažantím nebo na kachním honu v linii s ostatními kolegy myslivci, nestěžují si sousední střelci, že jste pro ně velkým konkurentem?

Myslím, že ne (usmívá se - pozn. red.). Myslivci, kteří mají dlouholetou praxi ve střelbě třeba na kachny, jsou daleko úspěšnějšími střelci než já. Navíc, i když jsem schopen střílet rychle, dodržuji myslivecké pravidlo, že se nemá ustřelovat zvěř sousedům. Myslím si, že si na mne málokdy mohl někdo “stěžovat”, že jsem mu ustřeloval zvěř.

Jaké zbraně používáte ke sportovní střelbě a při výkonu práva myslivosti?

Při sportovní střelbě musím dodržovat smlouvu, kterou má Český střelecký svaz s italskou firmou Beretta, a tak střílím s brokovnicí této značky. Pro výkon práva myslivosti jsem měl více brokových zbraní. Ponechal jsem si však pouze čtyřranný brokový automat rovněž od firmy Beretta, který jsem vyhrál v jednom závodě. Dále vlastním kulovnici naší výroby v ráži

.308 W a malorážku.

Necháváte si své zbraně nějak speciálně upravovat?

Lovecké zbraně ne. U sportovních je to něco jiného. Sportovní střelba je technický sport, a proto hodně záleží na technickém vybavení. Každý myslivec ví, že u pušky hlaveň míří, ale pažba trefuje. Z toho vyplývá, že pažba je i pro mne jako pro sportovního střelce nejdůležitější. Proto, když má dojít k výměně starých brokovnic za nové, jedeme s ostatními kolegy do Beretty, kde nám pažby udělají na míru. Jiné úpravy na zbrani nemám.

Jak často se obměňují “závodní” brokovnice? Kolik zbraň vydrží výstřelů?

Existuje výrazný rozdíl mezi kvalitou dříve a dnes používaných zbraní. Dnešní zbraně jsou natolik kvalitní, že se nemusí téměř obměňovat, protože jsou schopné vydržet celý “střelecký život”. Výrobci však postupně vyvíjejí stále nové a nové modely, takže když pušky měníme, přecházíme vlastně pouze na nové modely. Třeba v příští olympijské sezóně již budeme střílet novými modely od Beretty. Se zbraní, kterou nyní střílím já, bude střílet můj syn. Běžné závady jako je např. prasknutí nějaké pružinky, se dají opravit během několika minut a zbraň může fungovat dále.

Mnoha myslivcům stačí, aby vystřelili z brokovnice pár ran a mají “modré rameno”. Vy jste říkal, že v době vrcholných příprav před důležitým závodem trénujete třeba pět dní v týdnu. Nemáte podobné problémy?

Když jsem ve svých začátcích dal z brokovnice prvních padesát ran, nemohl jsem se pak sám svléknout, jak mne bolelo rameno. V současné době jsou však zbraně konstruované tak, že díky pažbám na míru a gumovým botkám podobné problémy nemám. Navíc používáme náboje, které nezpůsobují tak velký zpětný ráz, aby tak neměly negativní vliv na udržení druhé rány. Rameno je samozřejmě více zatížené, takže s ním musím více relaxovat, ale že bych byl nějak otlučený a bál se rány, to ne.

Používáte na soutěžích nějaké speciální náboje?

Střílíme pouze náboji tuzemské výroby od firmy Sellier & Bellot. Musím říci, že když jsme dříve jezdili na závody, s obdivem jsme se dívali na italské nebo anglické závodníky, čím střílí. Dnes se situace obrátila, oni chodí za námi a vyzvídají, čím střílíme my. Začátkem každého roku jedeme do Vlašimi. V oddělení výroby řekneme své požadavky, např. na rychlost, tlaky atd. a vlašimští technici nám patrony připraví. My je poté vyzkoušíme a pokud nemáme nějaké připomínky, firma je pro nás vyrobí. Takže konkrétně na vývoji a výrobě námi používaných skeetových patronách se podílí naši nejlepší sportovní střelci a současně i zaměstnanci Sellier & Bellot, konkrétně Ing. Pavel Kratochvíl a Roman Štětina, kteří nám ve všem vycházejí vstříc. Myslím si, že v současné době máme nejkvalitnější sportovní patrony na světě.

Jaké jsou rozdíly mezi nábojem, podle Vašeho návrhu a běžným nábojem, který lze koupit v obchodě?

Podrobně Vám nejsem schopen odpovědět. K tomu by se musel vyjádřit výrobce. Asi hodně záleží na vlastnostech prachu. Naše patrony podléhají u výrobce určitě větší kontrole. Kontroluje se především velikost broků, která je závazná - broky musí mít průměr 2 mm. Z mého pohledu by měl náboj působit co možná nejmenší zpětný ráz, přičemž se však samozřejmě musíme vejít do určitých předepsaných pravidel. Střílíme náboji, které obsahují

24 g broků. Když se na honu střílí patronami majícími třeba 32 nebo 36 g broků o větších rozměrech, musí tyto patrony obsahovat i adekvátně více prachu a mají tím pádem i větší zpětný ráz.

Existují určité limity v tomto směru? V ledním hokeji je např. předepsané zahnutí čepele hokejky ...

Určité limity jsou samozřejmě dané a garantuje je výrobce. Přesněji tyto parametry popsat neumím.

Jak relaxujete po náročných závodech?

Když mám čas, rád si zajedu odpočinout do lesa. Vyjdu na čekanou a ani mi nevadí, když zvěř nepřijde. Mám čas probrat si v klidu třeba blížící se závody nebo zhodnotit ty, které právě proběhly. Některé soutěže se však konají v ročním období, kdy lovecké možnosti nejsou. Tehdy relaxuji jiným sportem, hlavně plaváním. Nesnesu však odpočívat tak, že bych si pouze lehl na gauč. To je pro mne ztráta času.

Jste dosti časově vytížen. Jak často se dostanete ven do honitby za běžnými mysliveckými povinnostmi jako je třeba přikrmování, nebo za lovem?

Jsem členem mysliveckého sdružení, ve kterém jsem strávil své adeptské období. Dnes se jmenuje Hrabětice - Trávní dvůr a hospodaří v honitbě na česko - rakouském pomezí nedaleko hraničního přechodu Hevlín. Na lov se dostávám díky mému jarnímu a letnímu programu bohužel pouze sporadicky. Na podzim a v zimě je času naštěstí o něco více. Přikrmování a práce v honitbě je oproti lovu něco jiného, protože u nás ve sdružení jsou poměrně přísní a po této stránce mi nic neodpustí.

Co si vlastně představuje pod pojmem myslivost?

Jednoznačně tradici, která obnáší především práci ve prospěch zvěře. To chci zdůraznit, protože spousta lidí si pod myslivostí představuje pouze hony a poslední leče.

Je mezi sportovními střelci, mezi vašimi kolegy, více myslivců?

Ano, téměř všichni moji kolegové se myslivosti ve svém volnu věnují. Navíc máme spoustu společných známých, kteří nás zvou třeba na společné lovy. Myslivost je vůbec jedním z témat, o kterých spolu s kolegy neustále diskutujeme. Někteří dokonce složili vyšší mysliveckou zkoušku, jsou pro nás odborníky a v dobrém slova smyslu nás školí.

Jak se vám daří při střelbě kulovou zbraní?

Základní rozdíl mezi střelbou na skeet a střelbou z kulové zbraně je ve spouštění. Kdo střílí profesionálně z brokovnice, nespouští, ale tahá za spoušť, zatímco u kulové zbraně je to něco jiného. To si musí střelec uvědomit a na tom je závislá i úspěšnost zásahu. Já se na to snažím dávat pozor, soustřeďuji se a nemyslím si, že bych z kulovnice střílel špatně.

Trénujete střelbu z kulovnice na střelnici?

Z kulové zbraně na tunelové střelnici v Brně střílíme s kolegy zpravidla pouze tehdy, když si chceme připravit své zbraně před loveckou sezónou, nebo si je nastřelit. Že bych šel na střelnici a střílel z kulovnice - to ne.

A co nejbližší budoucnost? Na jaké soutěže se nyní připravujete?

Nová sezóna začne co nevidět. Začátkem května se koná mistrovství světa v Káhiře, což je nejvýznamnější soutěž roku 2001 a o dva měsíce později jedeme na mistrovství Evropy do Záhřebu.

Jak je vidět, má Petr Málek skutečně nabitý program. Když jsem odjížděl, popřál jsem mu další úspěšnou sezónu a samozřejmě i “Lovu zdar!”. O den později mi telefonoval. Na Křtinách se mu podařilo ulovit “bronzového” mufloního berana.

Ing. David Vaca, Ph.D.