V rybníkářství jsme jedničky

Víte, že Máchovo jezero je rybník z doby Karla IV.?MÁ VLASTKdyby se všechny rybníky v České republice spojily do jednoho jezera, zabírala by jeho plocha úctyhodných 500 kilometrů čtverečních. Pro srovnání: rozloha hlavního města Prahy je 496 km2.Nejslavnější éru zažívalo české rybníkářství od poloviny 15. do 17. století. V největším vrcholu zabíraly rybníky plochu okolo 180 tisíc hektarů. Ročně se postavilo okolo 500 nových rybníků. Rozloha rybníků v Česku je nyní víc než třikrát menší než ve zlaté éře rybníkářství. Současných 50 tisíc hektarů (500 km2) je nicméně úctyhodným rozměrem - odpovídá ploše, kterou zabírá celá Praha. Přesto, že je tu méně rybníků než v minulosti, zůstává Česko rybníkářstvím nejproslulejší zemí v Evropě. Jak to naši předci dokázali? Je rybníkářství český fenomén? "Dalo by se to tak říci. Chov sladkovodních ryb je totiž záležitostí především střední Evropy. V žádných sousedních zemích však nenajdete tolik rybníků jako u nás," říká Petr Spurný, vedoucí Ústavu rybářství a hydrobiologie Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně. Srovnávat by se s Českem mohla podle Spurného snad jen jižní část Polska. "Jak Chorvati, tak i Maďaři ale mají rybníků méně než my. Rakousko, až na ojedinělé případy, nemá rybníky takřka žádné. V západní Evropě pak poměrně mnoho rybníků najdeme v Bavorsku, odkud k nám údajně rybníkářství dorazilo," říká Spurný. Jejich roční produkce ryb je ale pouze 10 000 tun, což je o polovinu méně než u nás. Chov ryb má u nás tradici přes 900 let dlouhou a svůj evropský věhlas české rybářství získalo především díky uznávané úrovni chovu kapra. S roční produkcí okolo 20 000 tun ryb ročně tak představuje rybníkářství nejstabilnější obor současného českého zemědělství. Ojedinělé rybníky u nás vznikaly zřejmě už v 11. století. K nejstarším dokladům o existenci rybníků u nás patří Kladrubská listina z roku 1115. Obsahuje poznámku o tom, že na pozemcích kláštera v Kladrubech u Stříbra se nacházel rybník. Později však byla autentičnost této listiny zpochybněna (údajně to měl být padělek z 19. století), a tak nelze brát tuto listinu příliš vážně. Většího rozmachu se budování rybníků dočkalo o něco později, a to především v souvislosti s rozšiřováním klášterů. Lidé z klášterů byli vesměs velice vzdělaní, a tak záhy pochopili, že rybníky se stanou výnosnou záležitostí. "Navíc bylo v té tobě stanoveno až dvě stě dnů půstu a ryba byla vlastně maso-nemaso. Takže i z tohoto důvodu podporovaly kláštery rozvoj rybníků," vysvětluje Rudolf Berka, bývalý pracovník Výzkumného ústavu rybářství a hydrobiologie. Prohlášení ryby, konkrétně kapra, za postní jídlo, tak zaručovalo klášterům stálý odbyt ryb. Rybníkářství se postupně rozmohlo tak, že každá ves zřizovala uprostřed návsi takzvaný návesníček. Ten sloužil vedle chovu ryb také jako požární nádrž. Výnosy rybníků stále stoupaly.Karel IV. rybníkům přálDalší významný rozvoj rybníkářství přišel také za vlády Karla IV. Za jeho vlády se povzneslo rybníkářství v českých zemích na přední místo v tehdejší Evropě. Panovník dokonce přikazoval městům a stavům zřizovat rybníky. Jednak pro hojnost ryb, ale rovněž proto, aby se voda odpařovala, a příznivě tak ovlivňovala klimatické podmínky v naší zemi. Rybníky však byly nesporně budovány především pro chov ryb, které přinášely značné zisky. "Jedničkou v sortimentu" byl kapr, a to především kvůli rychlému růstu, vysoké plodnosti, toleranci k místnímu klimatu, hodnotnému masu a podobně. První rybníky byly takzvané stavy, tedy přehrazené vodní toky. Funkci rybníků také zastávala zadržená voda nad vodními mlýny. Vytvářely se zde podmínky pro lepší rozmnožování ryb a využití přirozené potravy. Kapr ovšem nebyl rybou pro prostý lid, tou se stal až ve 20. století. Do té doby byl prodáván měšťanům, na zámky a také byl vyvážen. "Vyváželi jsme ho například do Rakouska, Bavorska a také na papežský dvůr do Říma," vyjmenovává Berka. Na to, jak se k nám kapr dostal, existuje několik teorií. "Nejpravděpodobnější je ta, že se do našich vod dostal přirozeným osídlením povodí Dunaje. Původně žil ve východní Evropě, a celé Asii. Do ostatních evropských zemí ho pak začali z Malé Asie dovážet staří Římané," popisuje Petr Spurný. Chov kapra byl však v tehdejší době ještě dosti primitivní, tedy nikoliv dělený na odchov plůdku, násady a tržní ryby. Mezi nejstarší větší rybníky patří Žár na Novohradsku, zmiňuje se o něm přípis Přemysla Otakara I. z roku 1221. Dále pak Ratmírov na Jindřichohradecku, o němž hovoří listina z roku 1225. Pak už začalo rybníků přibývat. Z doby Karla IV. je to například velký rybník Dvořiště u Lomnice nad Lužnicí, Velký rybník, dnes známý jako Máchovo jezero, u Doks. V Karlově době už zřejmě existoval i největší moravský rybník Nesyt (původně Měnínský). Za zmínku stojí také rybník Holná na Jindřichohradecku. Na Moravě (a ve Slezsku) rybníky vznikaly jen o málo později než v Čechách. "Nálezy v oblasti Mikulčic z období Velké Moravy, tedy 8. až 9. století, obsahují primitivní udice, závaží k sítím, síťovací jehly a další předměty, svědčící o rozvíjejícím se rybolovu i v této oblasti," tvrdí Spurný. Na slávě moravského rybníkářství se podílely šlechtické rody pánů ze Žerotína, Lichtensteinů a Dietrichsteinů.Za zmínku jistě stojí také olomoucký biskup Jan Dubravius, který proslul v tehdejší Evropě novátorským dílem o metodách chovu ryb, knihou De piscinis (O rybnících). Poprvé vyšla v roce 1547, byla přeložena do mnoha jazyků a dodnes je v celé Evropě uznávána jako základní kniha o rybníkářství. Na konci 14. století bylo v Čechách a na Moravě celkem 75 tisíc hektarů rybníků (tedy jedenapůlnásobek dnešního stavu). U většiny nejstarších rybníků neznáme jména jejich stavitelů. "Zlatým věkem" českého rybníkářství bylo období od poloviny 15. až do začátku 17. století. Tato etapa je nesmírně bohatá, archivních informací je už dostatek, známe stavitele rybníků i jejich majitele. Také se už ví všechno o změně systému hospodaření, které bylo v podstatě stejné jako dnes. "Výroba" kapra se tak dělí na chov plůdku, násady a chov tržní ryby. Mezi nejznámější osobnosti, jež se zasadily v 16. století o rozvoj rybníkářství u nás, patří například Vilém z Pernštejna, Rožmberkové, Jakub Krčín z Jelčan, Štěpánek Netolický. Už méně se hovoří o dalších, a přinejmenším stejně významných osobnostech, jako byl Mikuláš Ruthard z Malešova. Ten v 16. století postavil zcela mimořádnou soustavu rybníků poblíž Chlumu u Třeboně. Vilém z Pernštejna stavěl rybníky především na Pardubicku (později i na Židlochovicku). Jeho syn Jan potom budoval většinou jihomoravské rybníky. Rybníky v té době patřily v hierarchii majetku mezi velice lukrativní zhodnocení vložených peněz. Koncem 16. století bylo u nás kolem 180 tisíc hektarů rybníků! A možná i více. "Je až k nevíře, že v průběhu pouhých 50 let bylo vybudováno kolem 25 tisíc nových rybníků. Primitivními prostředky se tedy stavělo okolo 500 rybníků ročně," popisuje Berka. Rybníky se nacházely jak v nížinách (Polabí, jižní Čechy, Morava), tak i ve středních a vyšších polohách (Klatovsko, Karlovarsko, Českomoravská vrchovina, podhorské oblasti Šumavy).Kde se vzala jména rybníkůJména se rybníkům dávala podle jejich majitelů, hospodářů, přírodních podmínek nebo podle toho, jak a za jakých podmínek se rybník budoval. Jen pro představu: název Velký Tis například dokládá, že prostor, na němž byl rybník vybudován, byl ještě v roce 1940 pokryt lesním porostem. Podobnou cestou získaly svá jména i další jihočeské rybníky jako například Březina a Smrček. Rybníky Vlhlavský a Dřevinský kupříkladu dostaly jména podle přilehlých vesnic. Krvavý podle bitvy, jež se zde odehrála. Outrata zase podle toho, že pod kopcem tenkrát stávala šibenice a utrácely se tady lidské životy. Svérázně pojmenovával své rybníky Jakub Krčín. Prvnímu z nich dal příhodný název Počátek. Rybníky Nevděk a Nevěrný si vysloužily svá jména kvůli tomu, že nedávaly svému majiteli takové hospodářské výsledky, jaké byly očekávány. Naopak rybníky Utěšil a Oplatil svého majitele pravděpodobně mile překvapily.Války přinesly úpadekKonec zlaté éry rybníkářství přinesl začátek třicetileté války (1618 až 1648). Také rušení klášterů císařem Josefem II. v roce 1782 a napoleonská tažení přinesly postupný hluboký úpadek rybníkářství. Ten byl, zejména v úrodných oblastech Moravy, prohlubován rozmachem a radikálními změnami v zemědělském systému. Byly potřeba další plochy orné půdy pro pěstování obilí, cukrové řepy a rozšiřovaly se plochy luk a pastvin. Rybníky tak byly rušeny. Rybníky se vysoušely především v rovinách, tedy na střední Moravě a v Polabí. Na zamokřených pozemcích, jako byly například jižní Čechy, však zrušené rybníky nenabídly kvalitní ornou půdu či pastviny. Plochy rybníků se zmenšovaly a v osmdesátých letech 18. století bylo evidováno jen necelých 77 tisíc hektarů rybníků. Za dalších padesát let, do roku 1840, poklesla výměra o dalších zhruba 40 tisíc hektarů. "Vysvětlovat ale tento úpadek rybníkářství jen jednostrannou preferencí klasické zemědělské výroby by nebylo objektivní," míní Rudolf Berka. Rybníkářství se za předchozí dvě století propadlo z pozice stabilizujícího a vysoce rentabilního odvětví v doslova extenzivní prvek celé zemědělské soustavy. K změnám k lepšímu a k částečné obnově zrušených rybníků došlo až po 2. světové válce. V současné době zaujímají rybníky 51 tisíc hektarů z celkové plochy ČR, z toho je 35 tisíc hektarů využíváno k chovu ryb.Co je to vlastně rybníkPodle Slovníku spisovného jazyka českého je rybník "umělá vodní nádrž (napájená z pramene aj.)". Encyklopedie Diderot je obšírnější. Mimo jiné uvádí, že rybník je "umělá víceúčelová nádrž s přírodním, někdy i vybraným dnem, určená především k chovu ryb". Rybníky se podle Encyklopedie Diderot dělí podle polohy na lesní, luční, polní, parkové a návesní. Podle zdroje vody rozeznáváme rybník nebeský (dešťová voda), pramenový, potoční, říční apod.Velcí rybníkářiŠtěpánek Netolický(1460 - 1538)Podle všeho první významný rybníkář. Byl vrchním porybným Rožmberků na jejich třeboňském panství. Je autorem návrhu třeboňské rybničné soustavy.Mikuláš Ruthard z Malešova(? - 1576)Původně purkrabí na Velharticích, později hejtman v Nové Bystřici a od roku 1568 hejtman v Třeboni. Byl současníkem a pokračovatelem Štěpánka Netolického. Poblíž Chlumu u Třeboně založil Ruthard rybniční soustavu.Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan(1535 - 1604)Jeden z nejvýznamnějších rybníkářů v historii. Tento český šlechtic, purkrabí v Českém Krumlově a regent rožmberského panství (od r. 1569) vybudoval v jižních Čechách řadů unikátních vodohospodářských děl. Na svém kontě má mj. rybníky Rožmberk a Svět, a také výstavbu průplavu Nová řeka.