ANALÝZA VLIVU HNOJENÍ PRŮMYSLOVÝMI HNOJIVY NA VÝNOSY OBILOVIN V OKRESECH ČR

Klír Jan

Obiloviny jsou plodinami, které dobře reagují na hnojení průmyslovými, zvláště dusíkatými hnojivy. Pokles spotřeby nejen průmyslových hnojiv (zhruba o dvě třetiny), ale i organických hnojiv (o jednu třetinu) v porovnání dvou období 1986 - 90 a 1991 - 1995 se projevil snížením průměrných výnosů obilovin a kukuřice na siláž o 10 %.

Celostátní průměry však dostatečně nevypovídají o diferencované úrovni hnojení. Rozdíly jsou samozřejmě i ve výnosech obilovin, a to nejen mezi podniky, ale i mezi regiony. Některé výnosové diference jsou zdůvodnitelné odlišnou produkční schopností půd, ale často hraje roli i "lidský faktor". Za nízkou spotřebou hnojiv je nutné hledat u většiny podniků nedostatek finančních prostředků.

Na základě analýzy statistických údajů za rok 1995 byla zhodnocena závislost mezi úrovní hnojení a průměrnými výnosy jednotlivých plodin podle okresů České republiky. Aby se eliminovaly rozdílné půdně-klimatické podmínky, ovlivňující produkční potenciál půd, bylo všech 77 okresů rozděleno na tři skupiny vzhledem k produkční schopnosti půd a převažujícímu zastoupení zemědělských výrobních oblastí:

· I. skupina - výrobní oblast kukuřičná a řepařská (24 okresů)

· II. skupina - výrobní oblast obilnářská (23 okresů)

· III. skupina - výrobní oblast bramborářská a pícninářská (30 okresů)

Pro tyto skupiny byly vypočteny průměrné hodnoty spotřeby průmyslových hnojiv a průměrné hodnoty výnosů hlavních plodin. Každá skupina okresů (I, II, III) byla dále rozčleněna na podskupiny, podle intenzity hnojení.

Za základ (100 %) bylo položeno průměrné hnojení průmyslovými hnojivy na jeden hektar orné půdy za celou skupinu okresů. U průmyslových hnojiv to bylo 121 kg (skupina I), 95 kg (II) a 100 kg (III). Protože dusíku bylo spotřebováno srovnatelné množství (78 kg N, 68 kg N a 72 kg N dle výše uvedených skupin), rozdíl byl především ve hnojení fosforem a draslíkem (43 kg P2O5 + K2O v první skupině, proti 27 - 28 kg P2O5 + K2O ve skupinách II a III).

Z tohoto šetření vyplynul výrazný vliv intenzity hnojení, převážně dusíkem, na výnosy plodin. Protože byl však zřejmý i vliv organického hnojení, který překrýval P a K hnojení, byla stejným způsobem zhodnocena i spotřeba hnoje. Vzhledem k tomu, že se organická hnojiva podílela v posledních letech téměř stejnou mírou na přísunu živin do půdy jako hnojiva průmyslová, byl vliv úrovně organického hnojení na výnosy ještě výraznější než vliv průmyslových hnojiv.

Je zřejmé, že vliv hnojení průmyslovými hnojivy na výnosy obilovin byl zjištěn nejen na méně úrodných půdách (III. skupina okresů), ale i v nejúrodnějších oblastech (I. skupina okresů). Průměrné výnosy obilovin rostly většinou do úrovně 125 % průměrné spotřeby průmyslových hnojiv a pak stagnovaly, případně klesaly.

Nejen z výsledků polních pokusů, ale i ze závěrů uvedené analýzy vyplývá, že pro dosahování stabilních výnosů obilovin, s potřebnou mírou rentability, je nutné používat průmyslových hnojiv. Jejich dávky je však třeba přizpůsobovat stavu zásob přijatelných živin v půdě, vývoji porostu i změnám počasí. K tomu je vhodné využít různých metod diagnostiky výživného stavu půdy a rostlin (AZP, KÚP, KVK-UF, Nmin, ARR, apod.).