Angínovník čínský: jak ho pěstovat a užívat

Jak napovídá sám název, angínovník čínský patří mezi léčivé rostliny pocházející z oblasti východní Asie a můžeme ho využít jako podpůrnou léčbu při zánětech dýchacích cest. Pozor ale, listy se mají jen žvýkat, nikoli polykat.

Angínovník čínský (Belamcanda chinensis) se dá pěstovat jak na zahradě, tak doma v květináči. Svými mečovitými listy vzdáleně připomíná kosatce a může dorůst výšky až 1 m. Na vrcholcích se během léta objevují výrazné skvrnité květy, jež daly vzniknout slovenskému názvu "leopardovka". U nás se nicméně ujalo jméno poukazující na schopnost byliny léčit angínu.

Semínka angínovníku se nechávají klíčit v období od ledna do března, nejlépe zakrytá fólií na povrchu rašelinového substrátu, který jsme v troubě či mikrovlnce zahřáli na pokojovou teplotu. Klíčení může trvat až dva měsíce, takže mějte trpělivost. Vzrostlé semenáčky přesadíme do nádob s drenážní vrstvou a propustným substrátem, jehož pH by mělo být neutrální. Zaléváme dostatečně, ale nepřeléváme - angínovník je náchylný na přemokření.

Pokud chcete rostlinu pěstovat venku, vyberte jí slunné stanoviště, které bude v zimě chráněno před mrazivými větry. Sazenice vysaďte až na jaře, kdy se oteplí. Dospělé angínovníky jsou mrazuvzdorné, ale na zimu je přesto raději zakrýváme chvojím či slámou. V bytě můžeme tyto rostlinky pěstovat klidně i poblíž radiátoru, v teple si libují.

Při angíně, kašli, zánětu hlasivek či jiných onemocněních dýchacích cest stačí ustřihnout špičku listu a žvýkat ho po dobu půl minuty. Chuť je pálivá a může být až nepříjemná, nicméně se tím vydezinfikuje ústní dutina a krk, a uvolní se hleny. Angínovník takto žvýkáme jen čtyřikrát denně a zase ho vyplivneme, protože obsahuje i alkaloidy, které by mohly způsobit nevolnosti. Malým dětem a alergikům ho raději nepodáváme vůbec.

Autor: Libuše Burger