Až se příště léto zeptá

Jiří Němeček

Už za půl roku nám v peněžence může zacinkat zbrusu nová mince a zašustit zatím neznámá bankovka. Sedmnáct evropských zemí přejde s příchodem roku 2002 na společnou měnu s případným názvem euro. Peníze, které dosud existovaly jen v počítačové verzi mezibankovního zúčtování, spatří fyzicky světlo světa. Evropané, podobně jako za mořem Američané, budou po většině starého kontinentu platit stejnou měnou.

Že se nás to netýká? Jistě, nepatříme ani do Evropské unie ani do tzv. eurozóny, která přistoupila na společnou měnu. Už více než deset let ale patříme do vyspělé demokratické Evropy a tak radikální změna, jakou je zrušení národních platidel a přechod na společné euro, nás nemůže nezasáhnout.

Tuzemské podniky si na novou měnu, i když jen ve formě zúčtovací jednotky, zvykají už téměř celé tři roky a přechod k hotovosti by je tedy neměl v žádném případě zaskočit. Naopak jim společné euro neovlivňované kursovými pohyby mezi národními měnami pomáhá k lepší orientaci v reálných cenách odebíraného i dodávaného zboží. A zavedení hotovosti? V mezinárodním obchodě se s hotovými penězi dnes téměř nelze setkat. Bankovky a mince jsou obchodníkům zapotřebí v podstatě jen při cestách do zahraničí jako diety a kapesné. I v tomto případě se podnikům (a hlavně jejich účetním) uleví. Jedna měna pro sedmnáct evropských zemí znamená znatelnou úlevu při přidělování hotovosti i jejím účetním vykazování.

A totéž vlastně platí pro soukromé cesty. Výhody jsou tu snad ještě zřetelnější. Příklad? Rodina cestující autem k moři přes dvě tři západoevropské země nemusí vyměňovat potřebné množství různých měn k tankování benzínu, večeři nebo placení kempu. Stačí mít euro - a po letošní dovolené v Itálii lze další rok vyrazit třeba do Španělska bez potřeby neustále ve směnárně vyměňovat neutracené peníze z minula. Takže jde o pohodlí i o úsporu. Turisté navíc díky cenám v euru lépe posoudí, jak a co je v té které evropské zemi drahé či levné.

Výjimkou je letošní rok. Jde o poslední dovolenou (letní i zimní), kdy používáme marky, pesety, drachmy, franky, šilinky a další národní platidla. Příště už pojedeme za sluncem (nebo za sněhem) s eurem v kapse. Proto je už letos zapotřebí myslet na to, co až se příští léto zeptá ... Platnost evropských měn sice skončí ze dne na den, jednotlivé státy budou ovšem bankovky vyměňovat ještě dlouhou dobu. Problém je v tom, že výměna se netýká mincí. Ty je proto lepší utratit - a pokud možno do poslední. Jinak nám zůstanou leda tak na památku. Také výměna bankovek po skončení jejich platnosti bude sice možná, ale dražší než nyní.

jiri.nemecek@economia.cz