BBC: Žalozpěv nad britským venkovem

Před půlstoletím, pravděpodobně dokonce ještě před dvěmi či třemi desetiletími měl britský venkov jasný účel. Pro celou zemi byl nepostradatelný, protože produkoval většinu jídla. Dnes už na venkově nejsme závislí. Také farmáři nejsou placeni pouze za rostlinnou a živočišnou výrobu, ale také za péči o pole, přírodu a krajinu.

Velká Británie už nepotřebuje svůj venkov, s výjimkou, že bude sloužit jako park nebo jako venkovské muzeum, a proto do něj investuje méně než kdykoli předtím.

Nemusí být nutně špatně, že je venkov pokládán za zvláštní luxus, pokud ovšem přehodnotíme svá očekávání. Jsou zde bohatí farmáři, ale zároveň mnoho jiných bojuje o přežití. V roce 1950 získali farmáři z každé libry utracené ve Spojeném království 50 pencí. V současné době to je z každé libry pouhých 8 pencí. V roce 2003 byl zisk jednoho z řetězců supermarketů, Tesca, roven příjmům všech farmářů ze Spojeného království.

Jeden z nejzávážnějších dopadů měnící se role venkova je, že lidé ztrácejí schopnost zde žít. Mnoho venkovských domácností však není tak docela chudých a chudoba není hlavním problémem většiny venkovských lidí. Objasnila to zpráva vydaná v roce 2004 Odborem pro životní prostředí, potraviny a záležitosti venkova:

"Venkovské oblasti Anglie v posledních třech až čtyřech desetiletích podstoupily závažné demografické, sociální a ekonomické změny. Tyto změny vedly k mnohem více sociálně a ekonomicky diferencovanému venkovu, mnohem méně závislému na zemědělství a obecně více prosperujícímu než kdy předtím. Navzdory tomu v některých částech anglického venkova se stále nacházejí oblasti a osídlení zakoušející dlouhodobě trvající ekonomickou nevýkonnost, sociální deprivaci a nedostatek služeb."

Bohatému i chudému venkovanovi je společná nedostatečná dostupnost veřejných služeb, které jsou často vzácnější nebo dražší než ve městech. Špatná veřejná doprava znamená nutnost používat více auto. Národní výzkum cestování odhalil, že lidé v britských venkovských oblastech v letech 1998 až 2000 použili auto pro téměř 75 procent cest, zatímco Londýňané pouze pro 50 procent. Ve větších městských oblastech vykonali lidé téměř 30 procent cest pěšky, na venkově jen pouhých 20 procent. Průměrná venkovská domácnost utratí za pohonné hmoty do automobilu zhruba 20 procent svého hrubého příjmu.

Navzdory všem těmto faktům bylo minulý měsíc uveřejnění Vládní strategie pro venkov velmi uvítáno. Společnost Kampaň na ochranu anglického venkova prohlásila, že by to mohla být "velmi dobrá zpráva".

Avšak venkov se změnil, smíšené farmy ustoupily intenzivním zemědělským provozům a venkovská idylka evokovaná básní Adlestrop od Edwarda Thomase se už nevrátí:

Ano, pamatuji si Adlestrop - to jméno, protože jednoho parného odpoledne zde zastavil rychlík…

Pára syčela. Někdo zakašlal. Nikdo neodcházel a nikdo nepřicházel na prázdné nástupiště. Jediné co jsem viděl bylo Adlestrop - jenom to jméno.

A pak vrby, vrby bylinné, a trávu, a tavolník, a kupky sena…

A po celou tu minutu zpíval kos blízko a okolo něj, zastřeně, další a vzdálenější, všichni ptáci z hrabství Oxfordského a Gloucestershirského

Dnes byste jen těžko hledali ptáky - a zastávka Adlestrop byla zavřena již před mnoha lety.

Podle článku Alexe Kirbyho na href="http://news.bbc.co.uk/2/hi/science/nature/3538928.stm">BBC News ze dne 24. 08. 2004