Bezpečnost něco stojí a není záležitostí jen jednoho resortu

Systém veterinárního dozoru od narození zvířete, přes jeho růst, po produkci mléka, masa, vajec, či medu, stále zajišťují nejen pracovníci státního veterinárního dozoru, ale i soukromí veterinárnílékaři. Veterinární zákon jim stanoví určité povinnosti - například hlásit výskyt nebezpečných nákaz. Schválení veterináři pak jsou oprávněni potvrzovat například veterinární osvědčení pro přesun, apod. V případě výskytu nebezpečných nákaz zvířat se účastní jejich zdolávání. Nedílnou součástí veterinárního dozoru nad produkcí potravin je monitoring cizorodých látek v surovinách pro výrobu potravin, testování skotu na BSE, vakcinace lišek a uskutečňování různých ozdravných programů hospodářských zvířat.

Nejnověji půjde například o IBR (infekční bovinní rinotracheitidu), a tento programse naplno rozeběhne od příštího roku s cílem neomezit v příštích letech obchodování se skotem, zejména s plemeníky a plemenicemi. Důležitý je též státní veterinární dozor nad tím, jak se zachází s odpady živočišného původu a jak se tzv. neškodně odstraňují.

Podle Milana Maleny, ústředního ředitele Státní veterinární správy ČR, je potěšitelné, že Ministerstvo zemědělství vnímá jako nutnost zachovat a dále rozvíjet úroveň našeho státního veterinárního dozoru. Vysokou účinnost dozoru a jeho transparentnost nejnověji ocenila inspekce z EU, která u nás pracovala 14 dní na přelomu února a března.

Je však třeba si uvědomit, že státní veterinární dozor, za který zodpovídá Státní veterinární správa ČR, nemůže zajistit všechno. Podle doporučení poslední inspekce, která se zaměřovala na zacházení s živočišnými odpady a jejich likvidaci, je nutné pochopit, že nejde jen o problémy resortu zemědělství, ale do jisté míry i resorty zdravotnictví, životního prostředí, dopravy, či obchodu. Například je třeba vyjasnit některé kompetence při likvidaci kuchyňských odpadů z letadel a vlaků při mezinárodní přepravě, při likvidaci pašovaných a celní správou zadržených potravin živočišného původu, likvidaci výrobků z prošlou záruční lhůtou apod., a to v souladu s Nařízením Rady a parlamentu č. 1774/2002.

Dnes jsme tedy zase o krok dále. Způsob produkce potravin živočišného původu je v EU i v ČR na srovnatelné a transparentní úrovni, nyní je na místě se ještě pečlivěji věnovat oblasti odpadů a jejich neškodnému odstraňování. I zde platí povinnost mít možnost dohledat všechny odpady, od jejich vzniku až po okamžik likvidace. Žádné takové pochybení sice u nás inspekce nezjistila, ale je potřeba se věnovat meziresortnímu doladění kompetencí.