Biologická a chemická variabilita maky a jakonu

V souvislosti s otevřením trhu začátkem 90. let 20. století a jeho obohacením o nové druhy ovoce a zeleniny pocházející z různých geografických oblastí světa, byly znovu objeveny plodiny u nás do té doby jen málo známé. Dva druhy zeleniny, a to maka (Lepidium meyenii Walp.) i jakon (Smallanthus sonchifolius) byly po druhé světové válce oblíbeny a pěstovány hlavně v západní Evropě (Itálie, Německo). Do České republiky však byly dovezeny až v roce 1993 a možnost jejich pěstování byla ověřena poprvé v roce 1995. Díky antidiabetickým, nutričním, imunostimulačním a plodnost zvyšujícím vlastnostem podzemních částí značně vzrostla především popularita jakonu, ale i maky.

Grantová agentura ČR podpořila (grant č. 303/01/0171) projekt, jehož cílem bylo využití těchto plodin jako potenciálních funkčních potravin a potravních doplňků dostupných široké veřejnosti.

Z dosavadních poznatků je zřejmé, že jakon lze v našich podmínkách pěstovat bez větších problémů. Analýzou hlíz jakonu pěstovaného v České republice bylo zjištěno, že složení jeho obsahových látek se podstatně neliší od údajů nalezených v literatuře. Rozdíly zjištěné v zastoupení jednotlivých sacharidů byly nejspíše ovlivněny způsoben skladování a zpracování, neboť přítomné beta-polyfruktany podléhají po sklizni hydrolytickým změnám.

V případě pěstování maky jsou výsledky méně příznivé. V opakovaných polních pokusech byly dosaženy jen relativně nízké výnosy spojené s tvorbou drobných hypokotylů. Rovněž se ukazuje, že výnosy mohou významně kolísat mezi jednotlivými ročníky pěstování. V chemickém složení hypokotylů byly zjištěny významné rozdíly. Ve srovnání s komerčním vzorkem byl opakovaně zjištěn vyšší obsah bílkovin a nižší obsah sacharidů. Za negativní poznatek lze považovat vysokou kumulaci dusičnanů v hypokotylech, výraznou zejména ve sklizni z roku 2001, kdy maka byla pěstována na čerstvě vyhnojeném pozemku.

Z dosud získaných výsledků vyplynulo, že studované genotypy maky a jakonu vykazují značnou morfologickou, výnosovou i chemickou variabilitu, přičemž však u nich nebyla prokázána přímá závislost mezi jednotlivými sledovanými znaky. Hlubší poznání těchto souvislostí bude předmětem dalšího výzkumu. Cílem takto zaměřeného výzkumu bude výběr vhodných genotypů z hlediska technologického zpracování (vliv tvaru hlíz) a jejich využití v potravních doplňcích a funkčních potravinách. U listů jakonu autoři plánují dokončení identifikace obsahových látek, srovnání obsahu celkových fenolových látek v jednotlivých vývojových stádiích rostlin a pokračování testů biologické aktivity in vitro a in vivo.