Bitvu o cukr jsme prohráli už ve WTO

GENERÁLNÍ ŘEDITEL CUKROVARŮ TTD OLDŘICH REINBERGR ŘEKL:

* Boj o cukr jsme v Bruselu prohráli, říkalo se po skončení vyjednávání našeho členství v Evropské unii. Cítíte to tak?

Nedosáhli jsme stavu, který jsme chtěli. Prali jsme se hlavně o exportní kvótu B, která umožňuje za náhrady vyvážet cukr na trhy deficitních zemí EU a na trhy třetích zemí. Tuto bitvu jsme prohráli. Ale získali jsme dobrou kvótu A - objem produkce cukru 441 tisíc tun, která nám dává větší možnost prodeje než jen na tuzemský trh. Ten pojme kolem 380 až 400 tisíc tun cukru. Dalších 50 tisíc tun můžeme prodávat na vnitřní trh EU za vysoké ceny. Myslím, že to tedy není taková katastrofa. K tomu, abychom zanikli, to rozhodně není.

* Mohl se vyjednat lepší výsledek?

Při lepší argumentaci a politické vůli se mohlo vyjednat víc. V cukru určitě, protože reference ČR, co se týče její exportní schopnosti, jsou vynikající. ČR exportovala vždycky a byla vždycky konkurenceschopná. Měla to dáno do vínku i historicky. Na po čátku minulého století byla jednou z cukrovarnicky nejvýznamnějších zemí na světě. Tehdy to ještě nebylo pokřiveno ekonomickými nástroji a regulačními systémy, ale vycházelo to pouze ze schopnosti příslušné země.

* Proč EU zůstala při jednání o kvótách subvencované produkce neústupná?

Bylo to dáno tím, že jsme už kdysi prohráli bitvu ve Světové obchodní organizaci (WTO). Evropská unie si dala jako jedno z kritérií pro exportní kvótu B, že nesmí být vyšší než závazek, který má příslušná kandidátská země s WTO. Tam jsme, bohužel, v roce 1992 podepsali velice špatné závazky. Jedním z nich bylo i to, že ČR nebude exportovat cukr se státní subvencí nad objem tehdejších asi 6500 tun. Tento objem byl pak ještě liberalizován a v dnešní době je to pouhých 3800 tun. Právě na tomto závazku jsme jednání s Unií prohráli.

* Čím nás tehdy WTO k podepsání takových podmínek donutila?

Podle mého osobního názoru naši vedoucí představitelé tyto závazky podepisovali v jakési porevoluční eufórii. Říkali jsme si: jsme demokratická liberální země, můžeme otevřít hranice, zavázat se k tomu, že stát už nebude subvencovat a dotovat, všechno je liberální. V duchu této doktríny se tehdy tyto závazky podepisovaly. Nešlo jen o nízké kvóty subvencovaného vývozu, ale třeba i velice slabou celní ochranu našich hranic pro potravinářské komodity. Dnes vidíme, jaké výsledky to přineslo v našem velice pasivním saldu exportu a v nárůstu importu agrárních produktů.

* Kdybychom nebyli v EU, byli bychom stejně svázáni omezeními vyplývajícími z našeho členství ve WTO?

Ano. Pokračovalo by to rozhodně dál. Nemohli bychom exportovat se státní dotací. Mohli bychom exportovat pouze ve světových burzovních cenách bez jakýchkoli podpor.

* Vaše společnost Cukrovary Turn Taxis Dobrovice (TTD) je částečně ve francouzských (Sucrérie de Berneuil sur Aisne), částečně v německých rukou (Nordzucker). Jak na vyjednání podmínek v Bruselu reagovali zahraniční majitelé?

Majoritní část českého cukrovarnictví je opravdu nadnárodní, ale je tu dál i řada českých subjektů. Majitelé naší společnosti nám poskytli výraznou pomoc svými lobby. Pomohli is argumentací pro české vyjednavače k obhájení požadovaných kvót. Litují, že Česká republika jako historicky slavná cukrovarnická země neobhájila možnost víc exportovat. Myslím si ale, že není vše skončeno. Uvnitř EU se mluví o reformě společné zemědělské politiky, a pokud si české cukrovarnictví zachová své konkurenční schopnosti, bude moci svou produkci zvyšovat a upevňovat i v Unii.

* Jak se liší nynější ceny řepy a cukru v ČR od evropských?

Minimální cena cukru a řepy (17,30 Kč za kilogram cukru a 980 Kč za tunu cukrovky -pozn. red.), stanovená 8. ledna vládním nařízením, představuje zhruba 80 procent úrovně cen, které jsou dnes v EU.

* Pro cukrovarnický průmysl bude tedy vstup do Unie znamenat možnost zlepšení finančního výsledku o 20 procent?

Ano. O tolik pravděpodobně u nás ještě stoupnou ceny, až se dostaneme na společný trh EU.

* A bude toto zvýšení únosné pro spotřebitele?

Spotřeba na obyvatele je u nás teď 40 kg cukru ročně. Dnešní cena je kolem 17 korun a stoupne tak na 20 korun. To je zvýšení o 120 korun na osobu za rok. Myslím, že to je přijatelné.