Body i prohry ČR ve vyjednávání

Česká delegace přijela do Kodaně s kufrem vyjednaných úlev z uplatňování tvrdých unijních norem, s řadou kompromisů a zároveň s několika neúspěchy.

Ty utržila zejména v položkách, v nichž se sousední země obávaly konkurence českých pracovníků: Německo a Rakousko neúprosně zůstaly na kategoricky odmítavém stanovisku k volnému přijímání českých sil, na němž zjevně budou trvat až sedm let. Vyjednávačům za ČR se ovšem podařilo uzavřít dohody, že u nich budou moci Češi - za stejných podmínek jako domácí - volně hledat zaměstnání a pracovat, s Nizozemskem, Irskem, Dánskem, Švédskem a Británií. Jiní, například Lucembursko či Španělsko, chtějí vůči nám pracovní povolení uplatňovat jen dva roky. Dalším výrazným neúspěchem je omezení pro české dopravce. Ti nebudou moci po pět let volně poskytovat své služby automaticky ve všech zemích Unie. Řada členských států sice toto omezení neuplatní, neústupný postoj ale opět zaujalo klíčové Německo. Pro státy patnáctky naopak nebylo lehké přijmout kategorický český požadavek, že sedm let nebudou mít cizinci v ČR právo koupit si zemědělskou a lesní půdu, a pět let si musejí nechat zajít chuť na vlastní byt či dům v Česku. Atmosféru vyjednávání ztěžovaly ineustálé útoky na Benešovy dekrety, které se dařilo odrážet, až nakonec i europarlament uznal, že nejsou překážkou vstupu ČR do Unie. Stejně tak zdramatizovalo situaci vyjednávání Rakousko požadavkem na zrušení Temelína. I tuto situaci se podařilo vyřešit tím, že Česko uplatnilo na Temelín nejnáročnější bezpečnostní normy. Nyní, bez ohledu na trvající výpady z rakouské strany, se o něm v Evropě hovoří jako o jedné z nejbezpečnějších jaderných elektráren.

Citlivý bod: zemědělství

Až do poslední chvíle se všichni kandidáti, tedy i Česko, neúspěšně snažili získat na přímé zemědělské platby v prvním roce po vstupu víc než zatím přiznaných 25 procent sumy, na kterou by měli nárok jako dosavadní členové. I tady ale dosáhli jistého změkčení: původně Unie nechtěla tyto platby přiznat vůbec, pak kývla, aby se dorovnaly až do 45 procent z unijních zdrojů jinak určených na rozvoj venkova a v některých případech by mohli zemědělci dostávat až sto procent. Rozdíl si ale každá země bude hradit z národního rozpočtu. Státní tajemník Pavel Telička vyjednal v Bruselu navíc výjimku pro obilí, jehož pěstitelé budou moci dostávat 50 procent podpor běžných v Unii, a výrobci bramborového škrobu dokonce sto procent. Podstatně horší je pro ČR výsledek kolem výrobních zemědělských kvót - v nejlepších případech se dojednané množství sotva přiblížilo tomu, oč Praha usilovala. Úspěšnější bylo vyjednání přechodných období na některé daně (stavební práce, energii, alkohol a cigarety), potvrzení ochranné známky na budějovické pivo a souhlas s přidáváním lihu do slivovice. Rum se ovšem musí přejmenovat, na tento název má v EU právo jen destilát z pravé cukrové třtiny. Úspěchem je i dosažení stejného počtu eurokřesel, jako mají stejně lidnaté členské státy Unie.