Českým rolníkům chybí k rozvoji kapitál

Českým rolníkům chybí k rozvoji kapitál Sdružovat síly pro společné podnikání, jak k tomu podněcuje například bývalý předseda Agrokombinátu Slušovice František Čuba, je podle ředitele Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky Tomáše Douchy výborným impulsem i pro dnešní agrární podnikatele. "Rozhýbat podnikatele, to je na filosofii Slušovic nejcennější," říká Doucha.

OTÁZKA: Může budování co největších firem, sahajících od zemědělské výroby až po prodej potravin, znamenat cestu k prosperitě českého venkova?

Ekonomicky jsou to jistě úvahy správné, podnikatelé tak mohou maximalizovat svůj zisk. Ale nejen české, ale i celoevropské podmínky takovému modelu podnikání neodpovídají. Samozřejmě mají šanci jednotlivé firmy, které mohou být velice úspěšné. Ale určitě nejde o recept pro všechny.

OTÁZKA: Zastánci "slušovické cesty" poukazují na to, že jde vlastně o styl současného podnikáni ve Spojených státech. A ty přece mají mnohem efektivnější zemědělskou výrobu než Česko či Evropská unie.

To je pravda. Ale USA mají zcela odlišné přírodní i podnikatelské podmínky, než my. Pokud bychom přijali americký způsob co nejefektivnějšího zemědělství, tak kromě několika nejúrodnějších oblastí u nás zemědělství skončí - prostě se vzhledem k přírodním podmínkám nevyplatí. Evropa nemůže bojovat s USA jejími zbraněmi. Naopak, musí si udržet svůj systém péče o krajinu, bohužel i za cenu dotací.

OTÁZKA: Zemědělský systém Evropské unie, založený na rodinných farmách a štědrých dotacích, tedy změnu nepotřebuje?

Potřebuje reformu, a to zásadní. Dotace nesmějí stimulovat k drahé nadprodukci. Ale je třeba si udržet ono multifunkční pojetí, jinak farmáři zaniknou.

OTÁZKA: Česko má ale v současné době jinou strukturu zemědělství než unie. Jsou tu větší celky, nejsou proto možnosti pro velkovýrobu také větší?

Zároveň však máme spoustu dalších omezení. Jak by třeba bylo možné sdružovat firmy do ještě větších výměr, třeba sto tisíc hektarů, když v Česku přes devadesát procent zemědělců půdu nevlastní, ale má ji jen pronajatou? A bohužel nevěřím ani tomu, že se jednotliví podnikatelé na propojení dohodnou mezi sebou. Vždyť teď nejsou schopni se domluvit ani na společném prodeji výrobků v rámci takzvaných odbytových družstev. A to nemluvím o tom, že podnikání ve velkém chce kapitál. Ten většina našich sedláků nemá.

OTÁZKA: Americký styl se tedy u nás ani v Evropě uchytit nemůže?

V jednotlivých případech ano. Ale americké zemědělství je v posledních létech skutečně ovládáno několika obrovskými firmami, kde farmář je prakticky zaměstnancem. My se můžeme snažit převzít od USA onen tlak na efektivitu výroby, ale ne obří rozměry podnikání. Dobrý příklad dávají třeba producenti květin v Nizozemsku. Čtyři tisícovky se jich sdružily do jediné prodejní organizace, uplatňující se i na světovém trhu, ale přitom každý z nich si ponechává přímou vazbu na svoji třeba sotva hektarovou zahradu.