CHARAKTERISTIKA ODBORNÉHO JAZYKA A JEHO VÝZNAM PRO ABSOLVENTY VŠ

24.09.1999 | Odborné konference

CHARACTERISTICS OF SPECIALIST LANGUAGE AND ITS IMPORTANCE FOR GRADUATES

Milena Dvořáková

Adresa autora:

Milena Dvořáková, PhDr., Mgr., MBA,

Česká zemědělská univerzitav Praze, PEF, katedra jazyků, 165 21 Praha 6-Suchdol,

e-mail:dvorakova@ pef.czu.cz

Anotace:

Odborný jazyk charakterizován těmito determinanty:komunikace, odbornost, poznání, informace. Charakteristické znaky termínů jsou: jednoznačnost, pojmovost, přesnost, derivativnost a internacionalizace. K nejdůležitějším znakům odborného stylu patří: logické členění, pevná výstavba textu, převážně monologický charakter, nominalita a nacionalita, používání termínů, neologismů a internacionalismů, neosobnost vyjadřování, hypotaxe, pasivní konstrukce a úplnost věty.

Summary:

Specialist language is characterized by these determinants: communication, professionality, knowledge, information. Characteristic features of terms are: synonymity, accuracy, derivation and internationalization. The most important determinants of specialist style belong: logical division, firm text formation, preponderently monologic character, nominality and use of terms, neologisms and internationalisms, impersonal expression, hypotaxis, passive constructions and completeness of sentences.

Klíčová slova:

determinanty odborného jazyka, základní vlastnosti termínů, charakteristika odborného stylu

Key words:

determinants of specialist language, basic features of terms, characteristics of specialist style

Úvod

Odborným jazykem rozumíme jazykový subsystém, který je souborem všech jazykových prostředků, sloužících komunikaci mezi odborníky o odborné problematice. Odborný jazyk je založen na obecném jazyce sdělovacím a může existovat a rozvíjet se jen ve spojením s ním.

Odborný jazyk je charakterizován různě. Většinou se lingvisté shodují v oblasti jeho určení a funkce. Pokud jde o vlastní charakteristiku, různí autoři uvádějí shodně určité rysy, ale nacházejí i určité rysy rozdílné.

V němčině se používá výraz “Fachsprache” (HOFFMANN:1985) nebo “Fachsprachen” (FLUCK:1985), v angličtině “special languages (SAGER et al. 1980; HÜ LLEN:1981) nebo “language for special purposes” (ROBINSON: 1980). Ve francouzštině se používá jednak výraz “langue de spécialité” a jednak výraz “langue(s) spécialisée(s). Mezi francouzskými terminology se různí názory na použití jednoho či druhého výrazu. KOCOUREK(1991), který se drží spíše jádra lingvistického, je pro používání “langue de spécialité”. LERAT (1995) dává přednost pružnějšímu pojmenování “langue spécialisée”. Je možno souhlasit s tím, že participiální vyjádření představuje mnohem větší pružnost interpretací - je zde prostor pro různé stupně specializací, normalizace a integrace exogenních prvků (ať už slov přejatých z cizích jazyků nebo slov ze systémů znaků nelingvistických). Není zde vytvořena přehrada mezi výrazovými prostředky specialistů a běžných uživatelů (jako je zákazník, občan, čtenář, spotřebitel, apod.).

Výraz “langue spécialisée” je pragmatičtější - jak uvádí LERAT (1995:20): “Cest une langue naturelle considerée en tant que vecteur de connaissances spécialisées.”

Vlastní práce

Různé definice termínů ukazují na snahy po co nejadekvátnějším vystižení podstaty termínu. Je všeobecná shoda v tom, že termín je pojmenování pojmu v systému pojmů některého vědního nebo technického oboru. Na rozdíl od neterminologických pojmenování, která bývají často víceznačná, bývají termíny zpravidla jednoznačné, na kontextu nejsou závislé a dá se jich používat izolovaně. Nejde však o absolutní kontextovou autonomii. Tak např. ve francouzské agrárně-ekonomické terminologii jsme našli zkratkové termíny, které mají více významů, a proto je na jejich pochopení potřebný kontext. Např.:

CAF je zkratkou pro termíny: Capacité dautofinancement,

CAF znamená Conseil de lagriculture française,

ale i Coűt assurance fret.

Jiným charakteristickým znakem termínů je jejich pojmovost - nevyjadřují citové zabarvení, nejsou expresivní. Pokud se takové slovo v odborné terminologii přece jen objeví, ztrácí svoji původní expresivitu, např.: camionnette - dodávkové auto, livretdépargne - vkladní knížka.

Důležitou vlastností termínu je internacionalizace. S narůstající mezinárodní vědeckou a technickou spoluprací se zintenzivnilo úsilí o internacionalizaci odborné slovní zásoby. Předností mezinárodních termínů je to, že bývají stálejší než termíny vytvořené z domácích základů. Významnou úlohu při tom hraje latina a řečtina, z kterých se při přebírání celých lexikálních jednotek využívají při tvoření termínů v jiných jazycích slovotvorné modely. Ve francouzštině se nepociťují latinské morfémy jako cizorodé prostředky, a proto se jich pro tvoření nových názvů využívá ve velké míře (jedná se např. o latinský sufix - tio, který má ve francouzštině podobu - tion, v češtině odpovídá tomuto sufixu - ce, např. réduction - redukce, obligation - obligace, gestion - gesce. Jako další klad mezinárodních termímů se uvádí jejich větší významová přesnost, stručnost. Nevýhodou internacionalismů je, že jejich mezinárodnost může být pouze zdánlivá - ve francouzštině se jedná o tzv. “zrádná slova” - francouzští jazykovědci VINAY a DARBELNET(1966:154) je nazvali “faux amis” - tak např. francouzské slovo “agenda” se nepřeloží, jak by se na první pohled očekávalo, českým “agenda”, ale slovem “zápisník”. Na druhé straně české “agenda” má ve francouzštině svůj protějšek ve slově “ordre du jour”. Ovšem v rámci tzv. europeismů je slovo agenda ve spojení Agenda 2000 v plném rozsahu internacionalismem, kdy v tomto kontextu znamená “agenda”.Celkově se však dá říci, že internacionalismy přinášejí pro usnadnění výměny vědeckých a teoretických informací více výhod než nevýhod.

Termín má odrážet s co největší přesností obsah pojmenovaného pojmu, a to z toho důvodu, aby kromě své pojmenovávací funkce mohl plnit funkci vymezovací. Snaha o přesnost termínu naráží však na jedno úskalí - a tím je vytváření víceslovných termínů. Mnohoslovné termíny se pak těžko začleňují do kontextu, a tak se často tato terminologická sousloví zkracují. Ve francouzské agrárně-ekonomické terminologii se pak používá hojně zkratek nebo zkratkových slov, např.:

Salaire minimum interprofessionnel de croissance: SMIC - minimální mzda

profesí při hospodářském růstu

terres labourables: TL - orné půdy

unité fouragčre lait: UFL - mléčná krmná jednotka

valeur ajoutée: VA - přidaná hodnota

marge brutedautofinancement: MBA - hrubá marže ze samofinancování .

Tato forma zkracování termínů má tu přednost, že nevede k narušení jednoznačnosti odborného sdělení. Velkou škálu zkratek - internacionalismů (evropeismů) je možno sledovat v textech Evropské Unie. Značná část zkratek existuje jenom v angličtině, neexistuje k nim francouzský, německý, či jiný ekvivalent, např.:

COMETT (Community in education and training for technology)

TEMPUS ( Trans-european mobility schema for university studies)

PHARE ( Pologne-Hongrie assistence ŕ la restructuration des économies) - v tomto případě má zkratka poněkud vzdálený vztah k programům, které označuje (v roce 1995 se týkalo 12 -ti členských zemí Evropské Unie).

Podobně zkratka ECU (European currency unit) má zajímavý vývoj. V prvních fázích zavedení měnové jednotky Evropské Unie se používalo francouzské zkratky UCE, která však velmi záhy ustoupila anglickému ekvivalentu ECU, hlavně z důvodu snadnější výslovnosti. (VLASÁK, 1995:273). V současné době je i tato zkratka přežita v důsledku nově zavedené společné evropské měnové jednotky EURO.

Velkou výhodou jednoslovných termínů je vedle výrazové úspornosti i možnost vytvářet od základního názvu terminologické odvozeniny. Tato vlastnost je nazývána nosností nebo derivativnosti. Z jednoslovných pojmenování se pak snadno tvoří slovesné, substantivní či adjektivní deriváty, např.:

“compte” compter, comptabilité, comptable, comptabilisation, compteur, comptoir - účet, počítat, účetnictví, účetní, zaúčtování, počítadlo, obchodní agentura.

V odborném jazyce jsou pojmy často charakterizovány synonymitou. Z terminologických synonym se v ekonomické terminologii nejvíce vyskytují dvojice, kde vedle sebe existují název domácí a název mezinárodní, např. :

“partipation” překládáme buď českým “účastenství” nebo mezinárodním “participace”,

“expropriation” - českým “vyvlastnění” a mezinárodním “expropriace”,

“directive”: směrnice, direktiva,

“déficit” - schodek, deficit, apod.

Slovní zásoba odborného jazyka je charakteristická neustálým dynamickým rozvojem. Slova všeobecného jazyka se za určitých podmínek stávají termíny a naopak mnoho odborných názvů speciálních oborů předchází do neutrální sféry. Jde o procesy terminologizace a determinologizace. Terminologizací rozumíme používání běžné slovní zásoby pro pojmenování odborných pojmů, přičemž dochází k významnému zúžení anebo rozšíření významů termínů. Jde o systémové využití slov neodborného jazyka v terminologické soustavě, např.: běžné slovo “seuil” ( práh) je v ekonomické terminologii chápáno úžeji:

seuil de rentabilité - práh rentability, mezní produkce

stejně jako slovo “panier” (koš) má v ekonomické terminologii zúžený význam:

”panier monétaire” - koš měnový, pannier des monnaies (ECU) - koš peněžní

( v kontextu s ECU).

Podobně u slov “monnaie, argent” jsme našli v agrárně-ekonomické terminologii význam zpřesněný:

“monnaie verte” - peníze zelené (ECU), “argent sale” - peníze špinavé.

Opačný proces terminologizace - determinologizace - je charakterizován tím, že termín, který je z významového hlediska přesným pojmenováním pojmu v soustavě daného oboru, nabývá při použití mimo tuto soustavu jiný charakter. Jeho význam se stává méně určitým, všeobecnějším, oslabuje se, nebo se posouvá. Např. “catalysateur” - katalyzátor je charakterizován v chemii jako látka, která urychluje reakci, ale v současné ekonomické terminologii se používá na pojmenování prostředků urychlující ekonomické procesy.

Závěr

Odborný text je v současné době jak východiskem, tak cílem systematické cizojazyčné výuky na vysokých školách nefilologického zaměření.

V popředí didaktických zájmů je dnes ještě stále hlavně písemná podoba odborného textu, i když je ve vyučovacím procesu odborného jazyka složka nácviku mluvené odborné komunikace velmi důležitá a nevyhnutelná. Především poslech s porozuměním se stává jednou z rozhodujících řečových dovedností, a to z toho důvodu, že hlavně praxe ukazuje, že největší problémy způsobuje v autentické odborné situaci právě správné pochopení partnera.

Výběr odborných textů určených na analýzu závisí vždy na vyučovacím cíli a na stupni jazykových a odborných znalostí studentů. S jiným textem pracujeme ve skupině budoucích manažerů - ekonomů, ekologů a s jiným např. v kurze obchodní korespondence pro sekretářky. (BORSUKOVÁ,1998:63)

Odborné texty jednotlivých jazyků se vyznačují jistými znaky, které jsou společné pro všechny jazyky a všechny obory, což ostatně vyplývá z charakteristiky odborného vyjadřování, kterou je přesnost, jednoduchost, jasnost a logická přísnost. Význam odborného jazyka a jeho studia je v současné době nesporný.

Závěrečnou charakteristiku odborného jazyka je možno zakončit shodně se slovy KOCOURKA (1991:42) - že svými texty je odborný jazyk pokladnicí vědění minulého a že svým systémem, svými prostředky je nástrojem vědění budoucího.