Co přináší zákon o podpoře obnovitelných zdrojů energie

Schválení zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů včetně změn některých zákonů je jedním z nejdůležitějších kroků k ochraně životního prostředí a udržitelného rozvoje nejen u nás. Co nám říká, co garantuje a co s jeho platností vlastně může investor nebo chce celá naše společnost dosáhnout? Emise CO2 na jednoho obyvatele České republiky jsou stále o 30 % vyšší než činí průměr EU. Na jednotku HDP jsou u nás tyto emise nejvyšší ze všech států EU. Ačkoliv je zřejmé, že tyto hodnoty vycházející z historické struktury našeho průmyslu, mají svou nespornou vypovídací hodnotu. A snad i proto se Česká republika zavázala, že v roce 2010 dosáhne podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie na hrubé spotřebě osmi procent, a bude dále růst.

CÍL NENÍ VYSOKÝ

V rámci států EU není tento cíl přehnaně vysoký, spíše průměrný až podprůměrný. Státy jako Irsko, Dánsko, Belgie čí Spojené království by měly v roce 2010 dosáhnout tří až pětinásobného zvýšení tohoto podílu oproti roku 2000. Podle statistiky MPO dosáhl u nás v roce 2004 podíl hrubé výroby elektřiny na tuzemské spotřebě elektřiny 4 %.

Garantem splnění tohoto nejdůležitějšího cíle zákona je Energetický regulační úřad (www.eru.cz). Zákon mu jednoznačně ukládá stanovit vždy na kalendářní rok dopředu výkupní ceny elektřiny a zelené bonusy tak, aby byl indikativní cíl v roce 2010 splněn. Ukládá mu také vždy k 30. červnu zveřejnit vyhodnocení podílu výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na hrubé spotřebě elektřiny. Ministerstvo průmyslu a obchodu je pak povinno vypracovat analýzu pokroku dosaženého plnění cíle, na kterou bude ERÚ reagovat případným upravením výkupních cen a zelených bonusů pro nadcházející kalendářní rok.

Je zřejmé, že díky přijatému zákonu, je naplnění národního směrného cíle možné, zejména vyšším využitím malých vodních elektráren, větrných elektráren, ale především využitím biomasy a bioplynů.

SYSTÉM VÝKUPNÍCH CEN

Základním pravidlem zákona je dosažení patnáctileté doby návratnosti investic. Výkupní ceny jsou diferencovány podle specifických nákladů výroby elektřiny v jednotlivých typech zařízení s ohledem na druh zdroje a velikost zařízení.

Cenové rozhodnutí bude vydáváno každoročně, vždy na konci kalendářního roku. Ceny však nikdy nesmí být nižší než 95 % hodnoty výkupních cen proti roku předcházejícímu. Ovšem patnáctiletá garance výše výnosů za jednotku elektřiny od roku uvedení zařízení do provozu včetně zohlednění indexu cen průmyslových výrobců nesmí být ovlivněna.

Výrobce si může vybrat ze dvou na sobě nezávislých bezprostředních systémů podpory: systémem minimáních výkupních cen nebo sytémem zelených bonusů. Nabídne-li producent elektřinu provozovateli distribuční soustavy systémem minimálních výkupních cen, má provozovatel soustavy v tomto případě povinnost veškerou vyrobenou elektřinu vykoupit.

V systému zelených bonusů si výrobce elektřiny musí nejprve sám na trhu najít odběratele pro svoji elektřinu za tržní cenu. Od provozovatele distribuční soustavy poté navíc obdrží prémii v podobě zeleného bonusu. Předpokládá se, že součet tržní ceny elektřiny a zeleného bonusu by měl výrobci zajistit vyšší výnos než v systému pevných výkupních cen.

Výrobce, který vyrábí elektřinu pro vlastní spotřebu, má rovněž právo na úhradu zeleného bonusu. Zaplatí mu ho provozovatel té distribuční soustavy na jejímž vymezeném území se výrobce nachází.

Poté, co si výrobce závazně z těchto dvou možností jednu vybral a začal ji využívat, může další změnu systému provést nejdříve za rok. A to vždy pouze k 1. lednu následujícího kalendářního roku. Předpokládá se, že zaváděný systém podpoří rozvoj alternativních zdrojů. Aktuální výše výkupních cen a zelených bonusů je umístěna na stránkách portálu TZB-info v sekci tabulky a výpočty.

Ing. Libor Novák

Státní fond životního prostředí