Co přinese Evropský program pro změnu klimatu?

Evropská komise představila v březnu 2000 Evropský program pro změnu klimatu (European Climate Change Programme). Tento program by měl identifikovat společné přístupy a opatření členských států EU tak, aby se zajistilo plnění redukčního cíle Kjótského protokolu k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu (státy EU jako celek mají podle Kjótského protokolu snížit celkové emise skleníkových plynů v letech 2008-2012 o 8 % v porovnání se stavem v roce 1990). Program usiluje o zjištění dalších ekologických a nákladově přijatelných opatření na snižování emisí plynů. Výsledky programu by měly Evropské komisi umožnit snáze definovat možnosti jednotlivých států EU a přispět k formulaci zásadních dokumentů a právních norem.

Otázka výše nákladů na splnění Kjótského protokolu je podle řady ekonomických analýz stále zatížena řadou nejasností. Do roku 2010 lze předpokládat průměrné náklady států EU v rozpětí od 0,06 % do 0,3 % HDP. Snaha dosáhnout požadovaného snížení emisí skleníkových plynů při nejnižších nákladech je nabíledni. Podle posledních upřesněných údajů za rok 2000, které ve smyslu Rozhodnutí Rady č.99/296/EC prezentovala Evropská agentura životního prostředí v říjnu 2002, snížily státy EU svoje emise prozatím o 3,5 %. Za stávajících redukčních opatření však projekce budoucího emisního vývoje do období 2008-2012 naznačují postupný nárůst. Nutnost dalšího snižování emisí v nejbližších deseti letech se odhaduje na 340 milionů tun CO2, tedy asi o 7,5 % více.

O co jde v Evropském programu pro změnu klimatu?

Navržený a schválený program nabízí široké spektrum nástrojů na snižování emisí (včetně přípravy na interní emisní obchodování v EU od roku 2005) i na snižování rizik dopadů změny klimatu. Na jejich vývoji spolupracují všechny státy EU, Evropská komise a zástupci průmyslu a ekologických sdružení. Evropský program spolupracuje i s dalšími orgány EU, a také se soukromými subjekty. Jen tak lze zajistit snížení emisí v příštích deseti letech o požadovaných 7,5 % a vytvořit podmínky pro splnění závazku EU vůči Kjótskému protokolu.

Na základě vyhodnocení první fáze Evropského programu se státy EU dohodly na předběžném souboru opatření, která Komise v následujících dvou letech implementuje. Zkušenosti ukazují, že formulace politicky strategických záměrů vždy vyžaduje jistý čas k tomu, aby bylo možné jejich výsledky a dopady formou zákonných norem transponovat a implementovat v členských státech. Zahájení prvního kontrolního období Kjótského protokolu (2008) se blíží a je nutné plnit redukční závazky, aktivity proto musí začít s dostatečným předstihem. Některé navrhované redukční nástroje (např. emisní obchodování) jsou navíc pro mnohé státy zcela nové a nejsou s nimi žádné praktické zkušenosti.

Činnost Evropského programu je strukturovaná do sedmi tématických pracovních skupin, které mají za úkol identifikovat a navrhnout efektivní nástroje a opatření v daném sektoru. Jednotlivé skupiny se specializují na energetické zdroje, spotřebu energie, dopravu, průmysl, výzkum, zemědělství a flexibilní mechanismy; některé z nich se dále dělí na podskupiny. Činnost jednotlivých pracovních skupin koordinuje řídící výbor.

Pracovní skupina pro technické otázky

První pracovní skupina se zabývá možností využití flexibilních mechanismů Kjótského protokolu. Jelikož teoretický rozklad přínosů těchto mechanismů je již dostatečně rozpracován a základní principy definují usnesení Sedmé konference smluvních stran (tzv. Marrákešské dohody - viz zde), skupina se zabývá řešením konkrétních technických otázek zaměřených na specifika států EU.

Energetická pracovní skupina

Druhá pracovní skupina se zabývá problematikou výroby energie a monitoruje možnosti snižování emisí v sektoru energetických zdrojů. Vytipovanými oblastmi jsou podpora využití kogenerace při výrobě energie a tepla, rozvoj nástrojů pro zvyšování energetické účinnosti, podpora vyššího stupně využívání biologických paliv a obnovitelných zdrojů energie. Vzhledem k dlouhodobým záměrům souvisejícím s energetickou koncepcí jednotlivých států opatření směřují ke dvěma časovým horizontům - do roku 2010 a po roce 2010. Realizací navrhovaných opatření by bylo možné snížit emise v tomto sektoru v horizontu roku 2010 o 13% (v porovnání s rokem 1990), což odpovídá asi 250 milionům tun CO2.

Pracovní skupina pro spotřebu energie

Třetí pracovní skupina se zabývá spotřebou energie. Zvláštní pozornost je věnována bydlení a komerční sféře, které v podmínkách států EU pokrývají až 40 % celkové energetické spotřeby. Identifikovaná efektivní opatření by mohla snížit spotřebu energie v tomto sektoru o 22-40 % oproti roku 1990, což odpovídá emisím 220 - 250 milionů tun CO2. Navrhovaná opatření budou směřovat do oblasti legislativní (zvýšení energetických standardů, využití energetických auditů atd.), organizační (založení Evropské agentury pro obnovitelné zdroje energie a energetickou účinnost, propojení národních energetických sítí, atd.) a informačně vzdělávací. Samostatná podskupina má za úkol specifikovat opatření v oblasti racionálního využívání energie a zvyšování energetické účinnosti koncových zařízení a průmyslových procesů, a spolupracuje se zástupci průmyslu. Zvyšování energetické účinnosti koncových zařízení by mohlo přinést úsporu 85 milionů tun CO2 , u průmyslových procesů 40 milionů tun CO2.

Pracovní skupina pro snižování emisí skleníkových plynů

Čtvrtá pracovní skupina vyhledává opatření na snižování emisí skleníkových plynů v sektoru dopravy. Tématické podskupiny se zabývají efektivitou různých druhů technologií, problematikou výběru vhodných paliv, infrastrukturou, otázkami logistického řešení dopravy a vlivem změn reakcí obyvatelstva na změny struktury dopravy. Expertní skupiny byly ustaveny pro oblasti letectví, vztahu životního prostředí a dopravy, daňové nástroje a zvyšování dostupnosti ekologických dopravních prostředků a systémů. Efektivní redukční potenciál v sektoru dopravy se odhaduje na 110 až 130 milionů tun CO2 .

Pracovní skupina pro snižování emisí v průmyslu

Pátá pracovní skupina se zabývá snižováním emisí při průmyslové činnosti. V jejím rámci pracují tři podskupiny, které se zabývají možností snižování emisí tzv. F-plynů (částečně či zcela fluorované uhlovodíky a fluorid sírový - HFC, PFC a SF6), přípravou opatření v oblasti obnovitelných surovinových zdrojů, možnostmi výhledového začlenění producentů těchto surovin do emisního obchodování a otázkou dobrovolných dohod mezi výrobci, průmyslovými skupinami a členskými státy.

Pracovní skupina pro nové technologie

Šestá pracovní skupina shromažďuje informace o výzkumu a pokroku v zavádění nových technologií a odhaduje možnosti jejich vývoje a zavádění do praxe. Rovněž se zabývá problematikou vývoje adaptačních opatření a následného snižování rizik negativních dopadů změny klimatu. Zvláštní pozornost je v této souvislosti věnována i otázce propadů emisí skleníkových plynů v sektoru lesnictví a při změnách ve využívání krajiny.

Pracovní skupina pro zemědělství

Poslední sedmá pracovní skupina působí v oblasti zemědělství. Zabývá se vývojem vhodných opatření na snižování emisí metanu, resp. oxidu dusného z enterické fermentace a biologických odpadů v zemědělství. Rovněž se zjišťují možnosti snižování emisí oxidu dusného v zemědělských půdách pomocí nových pěstebních způsobů, odhady reálného potenciálu propadů emisí novým využíváním zemědělské půdy a možnosti využití zemědělské produkce pro průmyslové či energetické účely.

Čeho již Evropský program dosáhl?

První fáze činnosti Evropského programu pro změnu klimatu skončila v červnu 2001. Výroční zpráva (viz zde) hodnotí výsledky programu během prvního roku činnosti a analyzuje možnosti EU nalézt další opatření na snižování emisí skleníkových plynů a minimalizaci dopadů změny klimatu. Výstupy programu použila Evropská komise pro přípravu konkrétních návrhů Radě ministrů a Evropskému parlamentu. Zpráva obsahuje 41 konkrétních návrhů opatření, jejichž realizací by se daly emise skleníkových plynů snížit o přibližně 660 až 760 milionů tun CO2, přičemž náklady na úsporu jedné tuny CO2 by neměly přesáhnout hodnotu dvaceti eur.

Navrhovaná opatření se dělí do tří skupin podle stupně jejich rozpracování. Ve vysokém stupni rozpracování je osm opatření (např. rámcová směrnice o emisním obchodování v EU, směrnice o biologických palivech, atd.). Jejich realizace by měla přinést úsporu kolem 240 milionů tun CO2. Ve skupině s nižším stupněm rozpracování je jedenáct připravovaných opatření (např. směrnice o kombinované výrobě tepla a elektřiny, směrnice o energetických standardech pro elektrická zařízení atd.), jejichž odhadovaný redukční potenciál se pohybuje okolo 140 milionů tun CO2. Zbývající opatření mají nejnižší stupeň rozpracování a patří mezi ně např. podpora výroby tepla z obnovitelných zdrojů energie, daňová opatření v oblasti osobních aut apod.

Již nyní je však zřejmé, že ne všechna navrhovaná opatření budou moci státy EU realizovat, a že uváděné odhady emisních úspor jsou spíše horními odhady. Evropská komise ještě v období před přípravou Kjótského protokolu v roce 1997 při mezinárodních jednáních zdůrazňovala vyšší redukční cíle (až 15%) s odvoláním na propracovanou ekologickou politiku jednotlivých členských států. Dnes se však ukazuje, že dosavadní prokazatelné snížení emisí během deseti let od roku 1990 dosáhlo ve státech EU pouze zmíněných 3,5%. Plnění závazků Kjótského protokolu se tak stává pro EU zejména politickou prioritou. Proto také Evropská Komise klade tak vysoký důraz na nalezení dalších opatření, která však musí být i ekonomicky přijatelná.

Evropský program pro změnu klimatu se v nejbližších letech zaměří především na podporu programů na výrobu tepla pomocí obnovitelných energetických zdrojů, energetické audity a zavádění nových řídících metod v energetickém sektoru, zásadní změny ve struktuře dopravní politiky, rámcová fiskální opatření v oblasti provozu osobních motorových vozidel, zvyšování míry propadů emisí skleníkových plynů zalesňováním a obnovou lesa a aplikací nových způsobů hospodaření v lesních celcích. Bude rovněž podporovat vytváření technických a legislativních podmínek pro urychlenou implementaci tzv. flexibilních (kjótských) mechanismů dle článků 6, 12 a 17 Kjótského protokolu, z nichž nejperspektivnější pravděpodobně bude zavedení obchodování s emisemi skleníkových plynů.