Co zbývá farmářům?
13.06.2005 | Denik.cz
Austrálii ničí sucho. Je největší za posledních sto let. Těžce doléhá zejména na farmáře. Čeští a moravští zemědělci žehrají na počasí - jednou je příliš deštivo, podruhé zase příliš sucho. Australští farmáři, uvyklí na drsné vnitrozemí pátého kontinentu, by nad jejich stesky nejspíš jen nevěřícně kroutili hlavou. Zejména v těchto dnech. Austrálii postihlo obrovské sucho. Je největší za posledních sto let.
"Každý den vyhlédnu ven a řeknu si: Mám až po krk té zářivě modré oblohy," říká farmář Mick, který hospodaří poblíž osady Barellan, jižně od Sydney. Země je v této oblasti vyprahlá, úroda téměř žádná a ovce hynou jedna po druhé. Mick patří mezi deset farmářů, kteří zkušenosti s australským venkovem popisují v knize s názvem Krušné časy.
Píší o svém boji s depresí i o myšlenkách na sebevraždu. "Chci prostě vidět nějaké mraky a hlavně trochu toho deště," úpí Mick, který celý život bydlí na malé farmě. "Napětí je tak trvalé a dlouhé, je to jako by mě někdo popadl pod krkem a pomalu mě každý den rdousil."
Počet sebevražd na australském venkově patří k vůbec nejvyšším na světě. Australští farmáři se potýkají se stresem ze sucha, špatné úrody a vršících se dluhů. V zemědělském týdeníku The Land vyšel článek o suchu s titulkem Cena: sebevražda každý čtvrtý den. Život na australském venkově, který kdysi spisovatelé a básníci tak opěvovali a romantizovali, je hazard se zdravím. Lidé z buše umírají mnohem mladší než obyvatelé rušných velkoměst.
Po katastrofálním suchu v letech 2002 a 2003 australští farmáři soudili, že je už nic tak hrozného nepotká. Letos je to však ještě horší: přehradní nádrže už dávno vyschly, sluncem sežehnutá půda puká. Chovatelé dobytka a ovcí poslali živý inventář na jatka. Nemohou si dovolit nakupovat krmivo či vodu. Farmářka Coral Russellová bojuje proti zoufalství.
Přepadá ji, když se dívá, jak se z jejího milovaného hospodářství Gunn Homestead stává pustina. Utěšuje se prohlížením alba se snímky z roku 1978. Fotografie zachycují šťavnatou, zelenou krajinu s bublajícím potůčkem, tekoucím nedaleko usedlosti, pole s pšenicí a pasoucí se stádečko ovcí. "Jsou dny, kdy si člověk jen zoufá. Tohle je přitom tak krásná země," stýská si majitelka farmy u Barellanu a trpce dodává: "Pokud ale prší."
Další články v kategorii Zemědělství
- Českým vývozcům živočišných produktů se otevírají nová teritoria (14.11.2026)
- Ministr Šebestyán: Závažné nálezy kontroly NKÚ k činnosti Vinařského fondu řeším odvoláním Rady fondu (13.11.2026)
- Zemědělské dotace vzrostou, část z nich půjde do zpracování potravin (13.11.2026)
- Švestek je letos málo. Takovou bídu dlouho nepamatujeme, hlásí páleničáři (13.11.2026)
- Stanovisko Vinařského fondu k výsledkům kontroly NKÚ (13.11.2026)
- Správa nezavěšených ušních známek (13.11.2026)
- Martin Pýcha zvolen předsedou Zemědělského svazu na další čtyřleté období (12.11.2026)
- Zemědělci čelí vysokým nákladům i tlakům na ochranu životního prostředí (12.11.2026)
- Ženy v zemědělství mají v Evropě svůj hlas (12.11.2026)
- Všech 1800 svatomartinských hus z Rohozné už je zamluvených, stojí jako loni (12.11.2026)

Tweet



