ASZ ČR odmítá návrhy poslanců ANO a SPD na omezení svobody vlastníků půdy

Již poněkolikáté se na české politické scéně objevují další pokusy o omezení vlastnických práv k zemědělské půdě. Jde o jasný zájem zemědělských podniků, které velkou část cizí půdy užívají nepřetržitě již od devadesátých let. Tentokrát leží na stole zavedení zákonného předkupního práva k zemědělské půdě pro její současné uživatele, tj. pachtýře anebo pro stát. Asociace soukromého zemědělství ČR se však staví zásadně proti takovému zásahu do vlastnických práv, který by posloužil především stávajícím velkým a největším subjektům, a naopak by v podstatě znemožnil rozvoj zemědělců, kteří začali hospodařit později, a omezil vstup do agrárního sektoru novým zájemcům o zemědělskou činnost.

V současné době se několik poslanců ANO a SPD pokouší prosadit významné omezení vlastníkům půdy a nejnovějším nosičem této snahy má být zákon o ochraně zemědělského půdního fondu. Konkrétně se jedná o návrh poslanců Josefa Kotta, Margit Balaštíkové, Jaroslava Faltýnka, Karla Turečka, Davida Pražáka, Radima Fialy a Oldřicha Černého (viz na konci textu). Jejich snahou je dostat do tohoto zákona předkupní právo k zemědělské půdě pro stávající pachtýře. Zároveň se prosazuje i zavedení informační povinnosti pro vlastníka, aby musel informovat pachtýře o záměru prodat své pozemky. Návrh na první pohled vypadá pro zemědělce hezky, ale na potíže a účelovost související s těmito nebo podobnými návrhy jsme už opakovaně veřejně reagovali v minulosti a nabídli jsme důvody, proč by taková změna měla negativní dopad, a to nejen na českou agrární sféru. Naštěstí se tyto snahy na zákonná omezení vlastnického práva zatím nepodařilo prosadit. Nyní vybíráme jen některé argumenty a shrnujeme ve třech bodech, proč se ASZ ČR jednoznačně staví proti těmto legislativním iniciativám.

Zaprvé, návrh ignoruje zásadu smluvní volnosti stran, která má mít ve svobodné zemi naprosto klíčové postavení a naše společnost má tuto hodnotu naopak chránit. ASZ ČR bude proto i v tomto ohledu znovu zdůrazňovat ústřední roli svobody vlastnictví a právě také smluvní volnost, které považuje za zásadní principy svobodné společnosti. V tomto konkrétním případě to znamená, že si sedlák může s vlastníkem sjednat jednoduše takové podmínky, jaké obě strany potřebují, jaké jim vyhovují a hlavně jaké jsou ochotní vzájemně akceptovat. Výše zmíněné zákonné a tudíž plošné omezení by mělo přeneseně i svůj dopad na ceny půdy.

Zadruhé, toto téma se opakovaně objevuje již řadu let, přičemž snaha sáhnout na cizí práva k zemědělské půdě nikdy nebyla a není v zájmu veřejnosti. Připomeňme si, že původní pokusy, které prosazovali zástupci Agrární komory a Zemědělského svazu, například směřovaly k úpravám občanského zákoníku na 5leté výpovědní lhůty nebo samostatného zákona na povinný 7letý pacht. Teď se stejné vlivové skupiny snaží nově zařídit další plošné řešení prostřednictvím zákona o ochraně půdního fondu. Stanovisko ASZ ČR ale bylo a je ke všem těmto návrhům jasně odmítavé. Jistěže by taková právní úprava jednotlivým zemědělcům v konkrétních případech pomohla, ale tento fatální legislativní zásah by v současné konstelaci obecně neznamenal žádný pozitivní přínos selskému stavu v ČR a hlavně by přinesl omezení vlastníkům zemědělských pozemků a obojí je nepřijatelné.

Zatřetí, předkupní právo k zemědělské půdě je krokem, který by prospěl především velkým agroholdingům a přetrvávajícím postsocialistickým velkopodnikům, nikoli českému zemědělství jako celku. Je totiž potřeba se na takové opatření dívat v konkrétním tuzemském kontextu. V situaci, kdy značnou část cizí půdy pořád většinově využívají tyto typy podniků, by se tak k půdě dostávali běžní sedláci ještě s dalšími obtížemi, pokud by se jim to tedy vůbec podařilo. Došlo by tedy k výraznému zhoršení vstupních podmínek nových subjektů na trh s půdou a také ke znemožnění přirozené snahy o rozvoj již působících subjektů - zejména soukromých zemědělců, kteří od roku 1991 začínali, na rozdíl od zemědělských družstev, na výměrách úplně od nuly a chtěli by se dále rozšířit. Současně by také došlo k výraznému nárustu byrokracie a povinností pro prodávajícího. Zákonné předkupní právo by přineslo také prospěch skupině zemědělských společností, jež v některých ne zcela řídkých případech stále podnikají i na cizích pozemcích, které nejsou z důvodu neprovedených pozemkových úprav tzv. přístupné, a užívají je tedy za velmi výhodných podmínek.

Také argumentace předkladatelů z ANO a SPD, že jde o nutnost, kterou v půdní držbě v nějaké podobě využívají i některé jiné státy s cílem vytvořit jakýsi stabilizační efekt, je zcela lichá. Naše podmínky jsou vlivem násilné kolektivizace a totálního vykořenění vlastnických vztahů, na které se doposud do značné míry nepodařilo navázat, opravdu nesrovnatelné a taková omezení by měla přesně opačný výsledek, než předkladatelé v důvodové zprávě očekávají. Jde totiž o to, že ve většině ostatních zemí případné předkupní právo svědčí zemědělcům, kteří v dané lokalitě nejen půdu jiných vlastníků využívají, ale zároveň tam i žijí. U nás na cizí půdě podnikají do značné míry velké subjekty, které s lokalitou nemají nic společného, ale toto právo by tímto navrhovaným zákonem jako jasnou ekonomickou výhodu zcela bezdůvodně získaly. V neposlední řadě je zapotřebí také zmínit, že navrhované zavedení plošného předkupního práva je v podstatě i návrhem na okradení všech nehospodařících vlastníků zemědělských pozemků za bílého dne, protože každé právo nebo jeho část má svou ekonomickou hodnotu, kterou by někdo měl vlastníkovi zaplatit.  

ASZ ČR proto trvale ctí nedotknutelnost vlastnictví a podstatu svobodného nakládání s půdou a jednoznačně odmítá jakékoli nadbytečné zásahy do vlastnického práva s tím, že jak předkupní právo, tak závazek „poskytnout povinně informace o prodeji“ si mohou smluvní strany sjednat (a také si běžně sjednávají), pokud však o to mají oboustranně zájem. Tím širším zájmem však je, aby se zemědělský sektor vracel do rovnovážného stavu a nesměřoval  pouze k větší a větší koncentraci vlastnictví půdy, kam bohužel zřejmě legislativní návrh poslanců ANO a SPD směřuje. Tento apetit na cizí práva je tedy v naší zemi stále přítomen a jediné, co je na těchto návrzích a způsobu jejich prosazování dnes jiné, je, že dříve se tyto požadavky předkládaly s jakousi samozřejmostí ve prospěch těch, co tzv. vyrábí a vše ostatní mělo jít stranou. Dnes se o tomto zásadním návrhu a jeho nedozírných dopadech už radši nikde moc nemluví nebo se dokonce lživě zdůrazňuje, že toto omezení je v souladu s politikou EU v oblasti zemědělství. Reálně jde tedy o to, v tichosti zkusit prosadit tento ryze účelový návrh současné vládě přímo pod nosem.

Skutečně odpovědní politici by ale naopak měli myslet na pestrou škálu hospodařících zemědělců, tedy myslet na subjekty, které se chtějí a potřebují rozšiřovat, a tudíž musí mít možnost tržního přístupu k půdě na základě svobodného a neomezovaného jednání s jejími vlastníky. Je proto třeba chránit a ctít takové právní prostředí, které ponechává prostor nové generaci a tedy i novým subjektům v zemědělství, aby se vůbec mohli dostat k nějaké půdě. Jde o strategickou záležitost a je povinností současné vládní koalice tyto drzé návrhy, které se zřejmě v těchto dnech budou ve sněmovně projednávat, kategoricky odmítnout.

Mgr. Ing. Jaroslav Šebek, předseda ASZ ČR

Ing. Jan Štefl, místopředseda ASZ ČR

Jan Staněk, místopředseda ASZ ČR