Dotace a podpory EU zemědělcům vedou k horám přebytků

Evropští zemědělští šéfové stojí před téměř neřešitelným problémem. Pod vedením zemědělského komisaře Franze Fischlera sedí od včerejška v Lucembursku a hledají způsob, jak prolomit bariéry toků zemědělských financí z bruselské kasy a vytvořit mu nové, užší koryto.

Německo, které platí nejvíce do společných fondů, chce razantně omezit přímé platby, naopak největší příjemci, Francie, Řecko, Portugalsko, naopak volají po dalších penězích. Nikdo, ani velcí příjemci peněz z unijní pokladny, ale nezpochybňují skutečnost, že společná zemědělská politika svým systémem dotací a podpor zemědělců vedla sice k modernizaci odvětví, ale také k horám přebytků másla, obilnin či hovězího a dodnes požírá zhruba polovinu rozpočtu Evropské unie.

Stávající systém, vznikající již od šedesátých let minulého století, je hluboce zakořeněný a dobře proorganizovaný. O to náročnější je práce na novém pojetí. Navrhované struktury musí být nejen lepší, pružnější, ale jejich hlavním úkolem je co nejlépe zareagovat na zcela nové skutečnosti i na nově se rozšiřující společný trh.

Fischler proto navrhuje přeorientovat se z kvantity na kvalitu a zohledňovat životní prostředí, zdraví spotřebitelů a životní podmínky zvířat. Reforma znamená postupné odbourání plošného poskytování přímých plateb podle rozlohy a produkce farem. Dotace by se měly během sedmi let snížit o pětinu a systém podpor zjednodušit.

Fischler stanovil i strop - 300 000 eur (asi 9,3 miliardy korun) roční dotace pro farmy o rozloze větší než 600 hektarů. Kromě toho může každý podnik, který zaměstnává více než dvě osoby, získat 3000 eur na jednoho zaměstnance. Teoreticky je vše jasné. Odborníci se však obávají, že až dojde na lámání chleba, shoda bude jen velmi obtížná. Není divu. Vždyť například Francouzi dostávají 21 procent a Španělsko 15 procent ze zemědělského rozpočtu EU, naopak Německo naplňuje fondy ze 14 a Itálie z 13 procent.