Družstevní majetek je třeba vrátit

Zemědělské podniky měly 11 let na domluvu s věřiteli. Nestalo se. A poslanci vymýšlejí, jak obejít zákon, který se části podnikatelů nehodí. Zemědělské družstvo v Běšinách na Klatovsku skončilo v konkursu, přestože prosperovalo. Nemělo ovšem na vrácení takzvaných transformačních podílů, čili majetku svých bývalých členů. Část zemědělských podnikatelů hovoří o nespravedlnosti a obává se podobného konce mnoha dalších firem. Jiní naopak tvrdí, že sice pomalu a nedostatečně, ale přece se napravují majetkové křivdy, napáchané komunistickým režimem. Kdo je blíže pravdě?Odpověď najdeme, připomeneme-li stručně historii problému. V padesátých letech minulého století komunisté násilnou cestou kolektivizovali venkov, neptali se nikoho, zda majetek chce nebo nechce odevzdat ve prospěch "společného díla". Tak vznikla Jednotná zemědělská družstva. S určitým zpožděním po pádu komunistického režimu, v roce 1992, byl pak přijat takzvaný transformační zákon. Ten měl i svou restituční část: nařizoval družstvům, aby vrátila majetek svým bývalým členům. Kdo chtěl začít soukromě hospodařit, mohl jej získat zpět hned. Ostatní lidé museli čekat dalších sedm let, než se k majetku dostali. Zákonodárci zdůvodnili tuto lhůtu tím, aby nenastal kolaps zemědělství a družstevní podniky se mohly na vydání takzvaných transformačních podílů řádně připravit.Některá družstva byla k vlastníkům vstřícná a majetek vrátila. Jenže řada bývalých JZD se restituci chtěla vyhnout. Akce byla dobře organizovaná, po podnicích putoval návod, jak to udělat (dodnes se k němu nikdo nehlásí). Zjednodušeně řečeno: lukrativní majetek z JZD se převáděl na jiné firmy, a když vlastník chtěl něco od původního podniku, tak mu jeho předseda mohl ukázat prázdné kapsy. Klasická ukázka českého tunelování.Není tedy nespravedlností vůči současným družstvům, když se vlastníci domáhají majetku i soudní cestou. Nechtějí zpátky nic než náhradu za to, co jim patřilo (hodnota nevrácených podílů se nyní odhaduje na zhruba osm miliard korun). Kromě toho měly všechny podniky 11 let na to, aby se s věřiteli domluvily (leckde se obě strany rozumně dohodly na dlouhodobém splácení). Přesto mají mnozí družstevníci stále pocit, že jim transformační zákon křivdí.Podle nich především oni sami nemají s násilnou kolektivizací nic společného - to bylo za jejich předchůdců. Za druhé, nyní je zapotřebí družstva spíše podržet, aby se venkov tolik nevylidňoval. Za třetí - na vypořádání dluhů nemají proto, že jejich podnik dost nevydělává. Konečně - politici jim v minulých letech slibovali, že s řešením situace pomohou, ale pomoc žádná.K argumentu prvnímu: zákon se nikomu nemstí. Má-li leckdo z předsedů družstev pocit, že podnik je "jeho", pak se prostě plete. Další argumenty družstevníků už vypadají silněji - když ovšem vezmeme v úvahu smutnou skutečnost, že jsou stále zvyklí na nejrůznější státní podpory.Faktem je, že na zpackaném vypořádávání transformačních podílů se politici podepsali dost silně. Už samotná sedmiletá odkladná lhůta umožnila nepoctivým podnikatelům manipulovat s majetkem tak, že jej nebylo možné později dohledat.Transformační zákon nabízí jen dvě možnosti, jak může vypořádání podílů dopadnout. Buď se obě strany dohodnou, nebo musí jít k soudu. V praxi je ale dohoda často obtížná. Zákon ani nestanovil, zda má být věřitel vyplacen v penězích, nebo jen v majetku hmotném. Jenže, kdo z restituentů by převzal třeba rozpadlou stodolu, nebo sotva pojízdný traktor? A podniky se zase nechtěly vzdávat majetku, který potřebovaly ke své činnosti.Po roce 1999, když bylo zřejmé, že s transformačními podíly jsou potíže, začali politici opět přispívat svou troškou do mlýna. Parlamentní strany levicové i pravicové střídavě navrhovaly pomoc, v principu shodnou. Závazky by na sebe převzal stát, věřitelům by vyplatil podíly a pak je vymáhal sám po družstvech. Všechny pokusy ovšem ztroskotaly na nesouhlasu protivných politických stran. Nicméně i nyní se ve sněmovně chystá obdobný návrh z dílny ČSSD.Na první pohled je to řešení svůdné - pomůže přece vlastníkům získat zpět majetek, a přitom neohrozí zemědělské podniky.Ve skutečnosti však tato snaha v plné nahotě ukazuje, jak na tom je právní vědomí v Česku. Sami poslanci vymýšlejí finty, jak obejít zákon, který se určité skupině podnikatelů prostě nehodí. Využity přitom mají být prostředky státu, tedy daňových poplatníků. A hlavní prospěch z toho mají mít ti podnikatelé, kteří se platnou právní normou vůbec neřídí - na rozdíl od mnoha těch, kteří majetkové podíly vrátili. Ti dostávají vzkaz: je-li vám nějaký zákon nepříjemný, tak se jím neřiďte. Buď se jeho dopadu snažte vyhnout sami (viz převod majetku na jiné firmy), nebo se to nějak pokusíme napravit my - zákonodárci.Konkurs v Běšinách, jakkoliv pro místní lidi jistě nepříjemný, je tak v principu správný. Ukazuje, že předchozí odstavec přece jen neplatí vždy a všude. Mimochodem - konkursem život firmy většinou nekončí, přebírá ji nový majitel očištěnou od dluhů (toto konstatování snad nebude chápáno jako návod pro ty podnikatele, kteří by konkurs své firmy přivítali...).