Ecole Nationale d´Administration: jízdenka mezi elitu

Ecole Nationale d'Administration - Národní škola administrativy neboli ENA - je ve Francii oblíbeným předmětem debat, diskusí a kontroverzí. Říká se o ní, že vládne Francii. Má mnoho přezdívek: škola jednotného myšlení, svatostánek technokracie, chrám kariéristů, tajemné parazednářské bratrstvo. Existují i novináři, rozšiřující zprávy o tom, jak se za bezměsíčných nocí enarchové scházejí v tajné konzistoři, aby pravidelně rozhodovali o osudu Francie, úrokových sazbách, daňovém zatížení a různých dalších pohromách, které uvalí na francouzský národ. (Enarcha je neologismus, který vytvořili nejznámější kritici ENA v šedesátých letech. Toto slovo v sobě spojuje název školy, ENA, se vztahem k moci, arché.)

Mýtus ENA - v poněkud méně románové podobě - je v povědomí francouzské veřejnosti opravdu živý. Existuje pro to jednoduché vysvětlení. S enarchy se totiž setkáváme na těch nejviditelnějších místech státní správy, politiky i ekonomiky Francie: dvě třetiny z dvaceti největších francouzských společností řídí absolventi ENA, touto školou prošlo pět z deseti francouzských premiérů od roku 1981 a dva prezidenti V. republiky.

Historie mýtu

Tyto statistiky zároveň dokazují, že ENA v podstatě dokonale splnila svoje poslání. Vznikla totiž v roce 1945 právě za účelem vychovat nové administrativní elity Francie. V bezprostředně poválečném období panoval široký konsensus o tom, že nezdravé mechanismy výběru nejzodpovědnějších úředníků z úzké vrstvy měšťanské elity III. republiky vedly k morálnímu selhání významné části pracovníků veřejné správy během druhé světové války.

Reforma státní správy se na jaře roku 1945 stala opravdu žhavým tématem. Všechny politické síly poválečné Francie shromážděné kolem de Gaulla uznávaly naléhavou potřebu přeměny administrativy tak, aby dokázala naplnit velkolepá očekávání - vybudovat na ruinách poražené a ponížené země docela jinou Francii. De Gaulle a jeho vláda si určili velmi ambiciózní cíl. Stát se měl od kořenů přetvořit, distancovat se od chyb a poklesků předválečné III. republiky a zahájit velkolepou ekonomickou a sociální reformu. Znárodňování, plánování, sociální zabezpečení - tyto tři pilíře tvořily páteř nové intervencionistické státní doktríny, na které se pochopitelně shodli komunisté, socialisté, odboráři, ale i de Gaulle se svou vizí silné a velké Francie. K uskutečnění této změny, tohoto sociálního New Dealu, potřeboval stát novou skupinu státních úředníků. De Gaullova Prozatímní vláda zvolila tradičně francouzské řešení - zřídila novou "grande école".

Tento koncept má kořeny v době předrevoluční, v polovině 18. století, ale teprve Francouzská revoluce zavedla zásadní změnu - kandidáti se na tyto prestižní vzdělávací ústavy už nepřijímali na základě původu a bohatství, ale po úspěšném projití náročným přijímacím řízením. V roce 1794 byly založeny dvě nejznámější "grandes écoles", které dodnes patří mezi nejuznávanější - L'Ecole Polytechnique a Ecole Normale Supérieure. Po celé 19. i na počátku 20.století se síť "grandes écoles" rozrůstala a v roce 1945 přibyla ENA, jež si postupem času získala pověst té nejelitnější z elitních.

Jak se stát enarchou

Každý rok škola nabízí stovku míst, o která francouzští uchazeči bojují ve třech typech konkursů:

· "externí" konkurs pro kandidáty mladší 28 let s vysokoškolským diplomem 2. cyklu (50 míst)

· "interní" konkurs pro státní úředníky mladší 47 let působící nejméně pět let ve státních službách (45 míst)

· "třetí" konkurs pro osoby mladší 40 let s alespoň osmi lety praxe v jakémkoli oboru (kromě veřejné správy) nebo s jedním či více mandáty ve volených zastupitelských orgánech (5 míst)

Po náročné přípravě ke konkursu, trvající až několik let, nakonec kandidáti podstupují na začátku září vlastní přijímací řízení, které je příkladem dokonale vypracovaného systému písemných a ústních zkoušek, vybírajícího pro studium na ENA opravdovou elitu elity. "Je to jeden z těch velkých konkursů, které umí Francouzská republika zorganizovat," komentuje známá etnoložka Irene Bellier. Uspěje-li kandidát v konkursu, je ihned jmenován státním úředníkem na stáži s odpovídajícím platem.

Vyučovací cyklus, trvající 27 měsíců, se skládá ze dvou částí: stáže (sedm měsíců u prefekta a pět měsíců v mezinárodní organizaci nebo na jedné z francouzských ambasád) a studia nejrůznějších administrativních disciplín, zejména ekonomie, práva, řízení, mezinárodních vztahů a jazyků (patnáct měsíců).

Elita elity

ENA si zachovává svůj elitářský charakter až do posledního dne. Její absolventi si totiž vybírají místa ve francouzské státní správě na základě závěrečného pořadí sestaveného podle výsledků studia a hodnocení stáží. To znamená, že na nejvýše ceněná místa administrativy (Státní rada, Generální finanční inspekce) se dostávají ti nejlépe umístění v závěrečném pořadí. Tento fakt přirozeně vzbuzuje nespokojenost hůře umístěných absolventů. Škola sama si tedy pěstuje ve významné části svých absolventů potenciální kritiky. Jejich počet se však nedá srovnávat s masou "externích" kritiků ENA. Ti se zaměřují především na nezdravé propojení politických, administrativních a ekonomických řídících elit.

Kritika tohoto propojení, jehož rozměry jsou ve Francii opravdu výjimečné, se ve francouzských médiích ozývá se železnou pravidelností. Přijal ji za vlastní i absolvent ENA, prezident Jacques Chirac, odsuzující s oblibou "technostruktury" koncentrující všechnu moc. Nejodvážnějším krokem k podkopání této "mafie" bylo jeho rozhodnutí povolat do čela vlády poprvé po dlouhé době neenarchu Raffarina.

Přesun významné části enarchů do soukromé sféry (francouzsky "pantouflage") patří mezi další témata kritiky ENA: enarchové, kteří vystudovali za peníze daňových poplatníků, odcházejí na (ještě) lépe placená místa v soukromém sektoru. "Diplom z ENA, kombinovaný s praxí v administrativě, funguje jako účinná propustka pro přímý vstup na řídící posty v podnicích," konstatují francouzští sociologové Bauer a Bertin-Mourotová, kteří dospěli k závěru, že se z ENA stala opravdová business school, vychovávající manažery pro soukromou sféru.

Mezinárodní chapadla ENA

Chapadla ENA ale hranice Francie nezastavily. Do roku 2002 jí prošlo kromě pěti tisíc Francouzů přibližně dva tisíce zahraničních studentů, absolventů "dlouhého" nebo "krátkého" mezinárodního cyklu. Tudy vede i cesta pro české zájemce o studium na této škole, předpokladem je samozřejmě úspěch v mezinárodním přijímacím konkursu. (Podrobné informace s ukázkami testů viz www.ena.fr.)

Francouzští i mezinárodní absolventi ENA se často nakonec potkají kde jinde než v Bruselu. Francouzské vzdělání zřejmě opravdu usnadňuje vstup do evropské administrativy, v mnoha ohledech fungující na principech francouzské byrokracie. Existuje už dokonce asociace evropských enarchů! "Jde o skutečnou paralelní diplomacii skládající se z 800 vyslanců 48 národností... Enarchická internacionála spřádá svou síť," tvrdí Mangenot ve své knize Une école européenne d'administration?