EU - šance nebo riziko pro zemědělství a potravinářství ČR

Vystoupení ministra zemědělství Jana Fencla na konferenci která se uskutečnila za spoluúčasti státního tajemníka pro evropské záležitosti, náměstka ministra zahraničních věcí Pavla Teličky, dne 5. března, 2002 v BrněV lednu 2000 byla vládou schválena Koncepce agrární politiky na období před vstupem ČR do EU. Hlavním posláním Koncepce bylo zajištění stability podnikatelského prostředí, definování národních zájmů ČR z hlediska budoucího vstupu do EU, poskytnutí věcného podkladu pro negociace s EU a informování širší veřejností o společenské prospěšnosti celého agrárního sektoru ČR ve světle deklarování podpory integračního procesu.

Státy se společnou zemědělskou politikou

(stávající EU, kandidátské země, ostatní)

Má-li se hodnotit nadcházející období v kontextu úkolů, které zemědělství před vstupem do EU čekají, jako jeden z nejtěžších úkolů se jeví dokončení restrukturalizace zpracovatelského průmyslu.

Pokud jde o vlastní vyjednávání v Kapitole 7 - Zemědělství, byl zpracován jako podklad k vyjednávání a EU předán Poziční dokument, v němž byly uvedeny požadavky ČR na přechodná období, požadavky na přidělení kvót a plateb a byl dán zároveň příslib, že Česká republika bude dnem vstupu schopna aplikovat "acquis" v oblasti zemědělství, venkovského rozvoje, lesního hospodářství a rybolovu. Poziční dokument je postupně zpřesňován zpracováváním dodatečných informací.Příklady kvót, limitů, nároků na přímé platby:

Integrace České republiky by pro EU neměla být problémem, těžkou kapitolu zemědělství nevyjímaje. V transformačním procesu po r. 1989 došlo vlivem radikálního uvolnění cen, k široké a velmi jednostranné liberalizaci zahraničního obchodu, k procesu rychlé privatizace a změny daňového systému, k podstatnému zeštíhlení zemědělství. Objem produkce se snížil téměř o 30 % a ze zemědělských podniků odešlo více než 60 % pracovníků. Současným 1,5 % podílem zemědělské výroby na HDP a podílem 3,41 % na celkové zaměstnanosti jsme na úrovni vyspělých zemí. Dotační politika je v České republice mnohem více nakloněna podporám mimoprodukčních funkcí v poměru k přímým podporám oproti stávajícímu stavu v Evropské unii. Vývoj evropské Společné zemědělské politiky však ukazuje na sbližování koncepcí.České zemědělství a potravinářství prochází v současnosti výraznými změnami, neboť se zavádí nové principy, mechanismy a instituce SZP a dalších složek "acquis". Byl zahájen systém regulace trhu mléka a cukru v souladu se systémy platnými v EU. Pro tyto účely byla založena instituce Státního zemědělského intervenčního fondu.Pozornost je věnována modernizaci podniků a diverzifikaci zemědělství do nepotravinářského užití produkce a dalších, i nezemědělských činností. Evropský model zemědělství je chápán v úzkém propojení agrárního sektoru s osudem českého venkova. V tomto směru byla očekávána podpora v rámci programu SAPARD, která se však zdaleka nepřibližuje původní ambici. Význam tohoto programu spočívá více v "poznávání a učení se" nakládání s prostředky ze strukturálních fondů EU.

Problematika pro níž lze uplatnit projekty z programu SAPARD

· Investice do zemědělského majetku

· Zlepšování zpracování a marketingu zemědělských produktů a produktů rybolovu

· Zlepšování struktur pro kontrolu kvality, pro kvalitu potravin a ochranu spotřebitele

· Maliorace a pozemkové úpravy

· Obnova a rozvoj vesnic a venkovské infrastruktury

· Rozvoj a diverzifikace hospodářských činností, zajišťujících rozmanitost činností a alternativní zdroje přijmů

· Technická pomoc

· Metody zemědělské produkce určené k ochraně životního prostředí a zachování krajiny

· Zlepšování profesního vzdělávání

Realizace Koncepce agrární politiky probíhá za významných omezení a bariér, které je nutno respektovat a překonávat. Již nyní se ve vzájemném obchodu musíme vyrovnávat s tím, že máme obecně mnohem nižší podporu v zemědělství a výrazně nižší ochranu trhu pro potraviny.

Příklady přímích plateb v EU

Z podkladů OECD plyne, že v České republice je celní ochrana zemědělských a potravinářských produktů v průměru 3 x nižší, než v Evropské unii. Stejný zdroj uvádí odhad produkčních podpor na ha zemědělské půdy v České republice 130 USD a v Evropské unii 655 USD. Nerovné podmínky se promítají do asymetrie agrárního obchodu s EU, i když přijatá "dvounulová varianta" a její další rozšiřování mohou okrajově ke snižování této asymetrie zajisté přispět (okrajově z toho důvodu, že "dvounulová varianta" se vyhýbá citlivým komoditám, na které EU poskytuje masivní platby na plochu.Přechodná období, které požaduje ČR po vstupu:

1. Právo na opětovnou výsadbu vinic

2. Přechodné období na dosažení plné harmonizace hygienických parametrů ČR a ES

3. Přechodné období na používání klecových systémů pro chov nosnic, které pouze nepatrně nesplňují požadavky na výšku klecí

4. Podmíněné přechodné období na vybudování šesti pohraničních veterinárních stanic načesko-slovenské hranici

Hlavní rizika vstupu do EU na straně ČRZákladním ekonomickým rizikem při vstupu do EU je stále ještě nízká úroveň konkurenceschopnosti české ekonomiky. K reálné konvergenci bude nutné dostatečně dlouhé adaptační období k překlenutí rozdílu mezi ČR a vyspělými státy EU. V tomto období, následujícím po vstupu do EU, musí rovněž dojít k vyrovnání mnohonásobných mzdových rozdílů, jinak bude levná pracovní síla bránit nutnému procesu náhrady živé práce a zároveň deformovat trh práce v EU (Není náhodou, že se vyspělé země EU brání průniku levné pracovní síly do svých ekonomik).Příprava a vstup do EU - implementace komunitárního právního řádu a plné působení tržních sil uvnitř Unie - vyvolá fázi zvýšení nákladů podnikové sféry a tlak na zvýšení cenových hladin. Jde zej. o implementaci standardů EU v sociální politice, v bezpečnosti a ochraně při práci, v životním prostředí, v oblasti nepřímých daní, v oblasti zdraví a pohodlí zvířat a v odpadovém hospodářství.Nejvýznamnější vliv však bude mít zvýšení cen potravin v důsledku přijetí společné zemědělské politiky při odstranění netarifních překážek obchodu uvnitř Unie a přechodu na tržní ceny zemědělských výrobků, určované producenty dosavadních členských států. Nahromaděný potenciál cenového růstu je podle současných propočtů zhruba 40-45 % do roku 2005.Přizpůsobení cen potravin může proběhnout buď postupně již v období před vstupem - působením cílené zemědělské politiky jej lze rozložit do několika let - anebo jednorázově, v průběhu jednoho až dvou let po vstupu. První scénář je zakomponovaný v agrární koncepci a umožnil by plynulejší přizpůsobení zemědělských výrobců. Zvýšil by však míru celkové inflace před vstupem, kdy zároveň probíhají deregulace - náprava cen nepotravinářského zboží a zejména služeb. Růst spotřebitelských cen v první polovině dekády by se pohyboval mezi 5 až 6,5 %, poté by rychle klesl na úroveň 3 - 4 %.Druhý scénář s jednorázovým dopadem zvýšených cen potravin po vstupu by umožnil udržovat v předchozím období celkovou míru inflace i při probíhajících deregulacích na úrovni kolem 4,5 až 5 %, avšak jednorázový dopad v prvých dvou letech po vstupu by znamenal vzestup cen potravin o více než 12 % ročně a celkové míry inflace na veličinu kolem 6,5 %.V souvislosti s vývojem cen zemědělské produkce je nutno zvažovat i další vývoj cen zemědělské půdy, který se také v ceně zemědělských výrobců musí projevit, minimálně jako poplatek za pronájem, neboť většina hospodaří i na pronajaté půdě.Z tohoto vyplývají argumenty pro žádost ČR o přechodné období týkající se nákupu zem. půdy zahraničními osobami, neboť při rozdílu cen by mohlo dojít k nepřehledným spekulacím s půdou s přímým dopadem na základy zemědělské výroby, často na nejlepších půdách. Nepochybně růst cen půdy, který vstup do EU přinese, bude muset mít svůj odraz v úrovni nákladů výrobců, kteří jako nájemci - zejména v místech s poptávkou po půdě - budou muset zvýšit nájemné na úroveň výnosu jiného, peněžního, kapitálu. Posun ceny nájemného bude pravděpodobně regionálně velmi proměnlivý.Silné stránky zemědělství a potravinářství ČR

· Dokončená restrukturalizace zemědělství ČR v porovnání s ostatními kandidátskými zeměmi (Odliv 2/3 pracovníků ze zemědělství, snížení rozměru o 1/3, srovnatelný podíl zemědělství na HDP - 1,5% a zaměstnanosti s EU - 3,41%)

· Ucelená půdní držba + koncentrace výroby (průměrná výměra na farmu 135 ha x EU 40 ha)

· Nižší náklady (nájem, energie)

· Soběstačnost a předpoklad pro vyrovnanou bilanci agrárního a zahraničního obchodu u většiny komodit mírného pásma (řepka, obiloviny, cukr, ovoce mírného pásma)

Slabé stránky zemědělství a potravinářství ČR

· Kumulovaná zadluženost (40 mld. Kč) vzniklá z transformace a nesystémové ag. politiky předchozích vlád => zem. podniky mají vyšší úvěrové zatížení za vyšší úrok v porovnání s podniky v EU

· Nestabilizovaná vlastnická struktura a malá koncentrace výroby potravinářských podniků => nedostatek kapitálu pro nezbytnou modernizaci, pro efektivní marketing, apod.

· Nízká kapitálová vybavenost zemědělských a potravinářských podniků

· Nerovné postavení zemědělců na trhu (nízká míra sdružování zemědělců)

Příležitosti českého zemědělství a potravinářství při vstupu do EU

· Otevření trhu s 380 mil. spotřebiteli

· Konec nerovné soutěže podnikatelů podporovaných různě silnými rozpočty

· Šance pro solidní podnikatele založit dlouhodobé dodavatelskoodběratelské vztahy

· Získání účinné ochrany trhu EU proti sebevnucování dovozům z nečlenských zemí EU

· Urychlení rozvoje regionů s HDP pod 75% průměru EU (po vzoru Irska), v ČR jsou pod uvedenou úrovní všechny regiony kromě Prahy

Rizika pro české zemědělství a potravinářství vyplívající ze vstupu do EU

· Snížení rozsahu zemědělské a potravinářské výroby v ČR

· Skupování půdy v ČR občany EU v důsledku jejich vyšší kupní síly

· Uzavření až 1/3 podniků zpracovávajících živočišné produkty, důsledek harmonizace s vetrinárními a hygienickými standarty => sociální problém

· Agresivní obsazování trhu zahraničními výrobky v době krátce po vstupu => využití náhlé zmšny tržních podmínek v ČR

Uvedené argumenty jsou zřetelným zdůvodněním toho, proč ČR má zájem o vstup do EU v co možná nejkratším termínu, ale vyplývá z nich i to, že stejný zájem by měl být na straně EU. Pokud EU nechce v budoucnu plýtvat finančními prostředky, měla by se držet obecně platného pravidla, že prevence je vždy méně náročná než léčba.