Evropa chce dohnat USA ve vědeckém výzkumu

Dobře vyškolení vědci v kandidátských zemích mohou přispět k zlepšení zaostávající evropské vědy.

Otázkou, jak dohonit Spojené státy ve vědeckém výzkumu, se ode dneška v Bruselu zabývá dvoudenní konference, kterou pořádá Evropská unie. V tomto úsilí se počítá i s budoucími novými členy včetně České republiky.

Jak se uvádí v přípravném materiálu, "vědecký výzkum je v samém středu procesu rozšíření EU. To, že v kandidátských zemích existuje nadměrný počet dobře vyškolených vědeckých pracovníků, je bezesporu přínosem pro budoucí evropský výzkum." Zároveň materiál poznamenává, že předpokládané, takřka dvojnásobné zvýšení počtu členských zemí unie si nutně vyžádá řadu změn v organizaci výzkumu, míře náročnosti na jeho výstupy a konkurenceschopnost.

Cíle, které Evropská komise pro tuto oblast na starém kontinentu vytyčila, jsou velmi ambiciózní. Do roku 2010 chce rozšířená unie mít nejúspěšnější hospodářství založené na špičkovém vědeckém výzkumu. Evropský komisař pro výzkum Philippe Busquin včera Radě evropských ministrů EU předložil výsledek průzkumu z členských zemí. Za nejdůležitější kritérium konkurenceschopnosti ve srovnání s USA se považuje podíl vědců na celkovém pracujícím obyvatelstvu. Bádání a zkoumání nových jevů je pro mnoho Američanů a Japonců přitažlivější než pro Evropany. V roce 2000 pracovalo ve výzkumu přibližně osm procent práceschopného obyvatelstva USA a v Japonsku dokonce 9,3 procenta. Naproti tomu činí tento ukazatel v Evropské unii jen 5,3 procenta. I když Německo se šesti procenty překračuje celoevropský průměr, stagnuje i tam počet vědeckých sil. Dlouhodobý vývoj už od roku 1995 naznačuje tento alarmující trend. Roční přírůstek do řad vědeckých pracovníků se v Německu pohybuje jen kolem jednoho procenta, což je o trochu více než v Itálii a v nejslabší evropské zemi v této oblasti - Lucembursku. Překvapujícím protikladem je Irsko a Finsko, kde se ročně 16 až 17 procent absolventů vysokých škol rozhodne pro práci ve výzkumu.

Komisař Busquin vyjádřil obavy, že Evropě do 10 let dojdou vědecké síly. Z tohoto důvodu opakoval svůj požadavek, aby se povolání vědce stalo atraktivnějším, než je tomu dosud. Příkladem pro něj jsou Švédsko a Finsko. Tyto země zvýhodňují vědecké pracovníky daňovými úlevami na dobu určitou. Finsko snižuje vědcům nejvyšší daňové sazby na 35 procent na dva roky. Švédové svým výzkumným pracovníkům stanovili třetinu platu jako nezdanitelnou částku a poskytují jim i další sociální výhody. Evropská unie zaostává i při pohledu na dané investice do vědecké oblasti za Japonskem a Spojenými státy. Američané dávají zatím 2,6 % svého HDP na výzkumné práce, Evropa jen něco kolem 1,9 procenta.

Výdaje na vědu se od roku 1995 v USA zvýšily o 5,5 procenta oproti třem procentům na evropském kontinentu. Busquin si stěžuje na rozpočtovou politiku členských zemí EU, která na vědu absolutně zapomíná. Komisař vybídl, aby Evropané konečně spojili své síly a využili svého veškerého potenciálu. Především Německo obdrželo veřejnou důtku. Američané registrují patenty na evropském trhu mnohem rychleji než Němci, kteří sledují filozofii zveřejnění svých výsledků hlavně ve veřejném zájmu. Američané se orientují spíše na komerční využití svých výsledků. Právě z nárůstu amerických patentů se to dá vyčíst. Další předností USA ve srovnání s Evropskou unií je, že odpadají obrovské náklady na překládání do jazyků členských států, jak je tomu v Evropské unii. Jediná evropská země, která mohla ohlásit 37procentní nárůst registrovaných patentů, je zatím Portugalsko.

Před rokem summit EU stanovil cíl do 10 let dohnat Spojené státy a Japonsko v konkurenceschopnosti hospodářství založeném na vědeckém výzkumu. Přes toto prohlášení se dále zvyšují rozdíly mezi Evropou a konkurencí z Dálného východu a ze zámoří.