FAKTORY OVLIVŇUJÍCÍ SEBEVZDĚLÁVACÍ AKTIVITY ŽÁKŮ STŘEDNÍCH ZEMĚDĚLSKÝCH A LESNICKÝCH ŠKOL

24.09.1999 | Odborné konference

The Factors Influencing Self-education Activities of the Students of Secondary Agricultural and Forestry Schools

Marie Krhutová, Emil Kříž

Adresa autorů:

Marie Krhutová, PaedDr., Katedra pedagogiky, Česká zemědělská univerzita v Praze, V Lázních 3, Praha 5 - Malá Chuchle, e-mail: Krhutova@chuchle.czu.cz

Emil Kříž, Ing., Katedra pedagogiky, Česká zemědělská univerzita v Praze, V Lázních 3, Praha 5 - Malá Chuchle, e-mail: Kriz@chuchle.czu.cz

Anotace:

Příspěvek prezentuje výsledky pilotního anketního šetření provedeného v rámci mezinárodního výzkumného programu Leonardo da Vinci. Předmětem šetření byly názory učitelů odborných předmětů na středních zemědělských a lesnických školách a učilištích obdobného zaměření v České republice na zdroje, stav, charakter, zaměření a rozsah sebevzdělávacích aktivit jejich žáků. Příspěvek zmiňuje faktory podněcující sebevzdělávání, samostatné myšlení a samostatnou práci a uvádí způsoby využití a hodnocení samostatně získaných odborných informací ve vyučovacím procesu. Uvažuje rovněž podmínky, za kterých by se sebevzdělávání žáků mohlo stát přirozenou součástí jejich životního stylu.

Summary:

The article presents Uhe results of a pilot inquiry survey carried out within the international research programme Leonardo da Vinci. The opinions of teachers of vocational subjects at secondary agricultural and forestry schools and apprenticeship schools (of similar specialisation) in the Czech Republic about source, state, character, polarisation and extent of self-education activities of the students were the subject of the survey. The article mentions the factors stimulating self-education, independent thinking and individual work and shows the ways of using and assessing the independently acquired vocational information in educational process. Finally, it also questions the conditions in which self-education of students would become a natural part of their life style.

Klíčová slova:

učitelé odborných předmětů, sebevzdělávací aktivity žáků, rozvoj duševní stránky žákovy osobnosti, motivace, zkušenosti, praxe.

Key words:

teachers of vocational subjects, self-education activities of students, growth of brainwork of a student, motivation, experience, work experience

Katedra pedagogiky České zemědělské univerzity v Praze (dále jen KP) provedla v roce 1999 pilotní dotazníkové a anketní šetření, jehož hlavním předmětem byly názory učitelů odborných předmětů středních zemědělských a lesnických škol a učilišť na zdroje, stav, charakter, zaměření, rozsah i četnost sebevzdělávacích aktivit jejich žáků. Šetření bylo uskutečněno v rámci tematicky šířeji koncipovaného mezinárodního projektu grantové agentury Leonardo Anpassung der Inhalte und Methoden der agraren Berufsausbildung an die veränderten beruflichen Anforderungen durch Bildungs innovationen (Přizpůsobování obsahů a metod zemědělského odborného vzdělávání měnícím se profesním požadavkům inovacemi ve vzdělání), na jehož řešení KP participuje s Německem, Holandskem a Lucemburskem.

Pedagogičtí pracovníci Kp získali pro spolupráci v této pilotní výzkumné fázi 49 učitelů odborných předmětů z 12 středních zemědělských a lesnických škol a 5 učilišť téhož učebního zaměření, kteří se vyjadřovali k výše uvedenému předmětu šetření.

V prvním okruhu otázek byl soustředěn zájem na získání informací o tom, jak učiteléposuzují skladbu a obsahy předmětů v učebním plánu studijního(učebního)oboru vyučovaného na jejich škole (učilišti), a tove vztahu k sebevzdělávání žáků. Zajímalo nás, zda v něm nalézají předměty, jejichžobsah podněcuje žáky k sebevzdělávání, provokuje je k samostatnému myšlení a vede k samostatné práci. V odpovědích jsme podle očekávání nalézali na prvních místech odborné předměty profesionální specializace učitelů a také předměty blízkého vědního základu, o jejichž obsahu jsou informováni v rámci mezipředmětových vztahů. Kvalita učební látky odborných předmětů byla v tomto smyslu učiteli vnímána jako všeobecně dostačující. Odborné předměty rozvíjejí,podle jejich názoru, duševní stránku žákovy osobnosti, jsou zdrojem jeho vědomostí a rozumových dovedností, zvyšují úroveň jeho poznávacích schopností, podporují tvořivé myšlení, zvídavost a touhu po širších informacích, podněcují samostatnost v jejich vyhledávání. Dále pěstují volní a morální vlastnosti, ovlivňují formování postojů, zvyšují sebevědomí, zdokonalují sociální a komunikativní dovednosti a formují vztah žáka k přírodě. Obdobné působení neupírali učitelé odborných předmětů ani jiným předmětům učebních plánů vzdělávacích programů, kterými se realizují např. složky všeobecného vzdělávání.

Podle kritéria podpory sebevzdělávacích snah žáků byly posuzovány i tematické okruhy, celky a témata učební látky odborných předmětů předepsané osnovami. Z vyjádření učitelů vyplynul obecný závěr, že k samostatnému získávání dalších odborných informací k probíranému obsahu učiva podněcuje učební látka, která úzce souvisí s praktickou aplikací poznatků, se zkušenostmi žáka a s mírou jeho zájmu o zvolený obor. Tematicky atraktivní jsou v současnosti pro většinu žáků obsahy související s ekologickou problematikou, výpočetní technikou, s využíváním informačních zdrojů, speciálně internetu. Elektronická média a globální informační sítě byly učiteli považovány za vyučovací prostředky silně ovlivňující sebevzdělávací snahy žáků a jejich funkční gramotnost. Zvláštním ale pochopitelným ve vztahu k tradičně aplikovaným prezentačním metodám i k věku vzdělávaných byl akcent na hrový charakter vyučování.

U témat zaměřených bezprostředně do reálné praxe a spojených se získáváním praktických dovedností se učitelé setkají i s mimořádným zájmem u některých žáků a touhou poznat další zdroje informací. Podle jejich sdělení se jedná zpravidla o žáky s trvalým zájmem o zvolený obor, o ty, kteří mají příklad a podporu v rodině a kteří si potřebnost sebevzdělávání uvědomují. Učitelé se snaží na takové situace reagovat a využívají své možnosti zasáhnout do obsahu učební látky. Za samozřejmé považují zařazovat do tematických plánů učiva a do svých příprav na vyučovací hodiny požadované informace. K uspokojení zájmu žáků, ale i k vlastnímu poučení, jim jako informační zdroje slouží odborné knihy a časopisy, školní poradenská centra, masmédia, internet, agronet, komoditní zprávy Mze ČR, firemní propagační materiály, odborné kurzy, výstavy, exkurze, stáže v zahraničí apod.

Míru zájmu žáků o širší či specifické odborné informace ovlivňují také učiteli používané metodyprezentace nové učební látky. Pro její kvantitu a náročnost bývají často spíše monologického charakteru. Zkušenosti učitelů však potvrdily, že aktivitu žáků a jejich zájem o předmět výkladu a šíři informací bezpochyby zvyšují metody dialogické (volný vyučovací rozhovor, hermeneutický a heuristický rozhovor, diskuze) a metody práce s textem.

Z výpovědí učitelů vyplynula snaha o zpestření žákovských poznávacích aktivit. Žáci bývají zainteresováni na průběhu vyučovací hodiny častěji participativními formami práce. Zpracovávají referáty, formou aktualit prezentují poznatky získané z jiných zdrojů než školních knih, jsou pověřováni řešením problémových situací z praxe (případová metoda) či zpracováním dlouhodobějších projektových úkolů.

O významu zájmu žáků o obsah učební látky odborného předmětu učitelé nepochybovali. Považovali ho za důležitý faktor rozvíjející žákovy poznávací schopnosti a ovlivňující úroveň jeho vědomostí, dovedností i kvalitu intelektových citů. Zamýšleli se nad škálou motivačních prostředků, jimiž možno tuto úroveň dlouhodobě udržovat a postupně zvyšovat. Viděli je např. v akcentu na účelnost a praktické využití nových poznatků, v důsledném uplatňování názornosti v procesu poznávání, ve zvyšování podílu samostatné práce žáka ve vyučovacím procesu, v prezentaci výsledků činnosti žáka ve škole a na veřejnosti, v tržně orientovaném vyučování, v poznání reálných tržních vztahů v závislosti na kvalitě výsledků pracovní činnosti, např. žákovských výrobků, v kontaktu s podniky a organizacemi jako se zdroji aktuálních informací z praxe.

Mnozí učitelé zmiňovali i motivační vlivy školních i mimoškolních poznávacích aktivit konaných mimo vyučování, např. zájmových činností ve školních kroužcích, exkurzí, návštěv výstav a kontaktů s provozy prvovýroby. Za důležité byly učiteli považovány individuální konzultace, práce s žáky v počítačových učebnách a možnosti volného přístupu žáků k internetu. Užitečnými a motivujícími byly shledány besedy s absolventy, kteří se úspěšně uplatnili na dlouhodobých stážích v zahraničí a mohli předat žákům své zkušenosti, ale také např. současná a budoucí zainteresovanost žáků na podnikatelské činnosti rodiny v oboru, který je v souladu s jejich studijním zaměřením.

Žákovu snahu samostatně získávat další poznatky a zkušenosti nad rámec obsahu učební látky a uspokojovat tak své kognitivní, výkonové či sociální potřeby může ovlivňovat také řada jiných faktorů. Vedle vlastních schopností, zájmu a profesionální orientace žáka, hraje důležitou roli orientace rodiny, předpokládaná životní perspektiva, reálné možnosti uplatnění na trhu práce, ale třeba také okouzlení moderní technikou atd.

Hodně záleží na osobnosti učitele, na jeho odborné erudici a nadšení pro obor, na míře jeho pedagogických a didaktických dovedností, způsobu vedení žáků i na jeho organizačních schopnostech, kreativitě a osobnostních vlastnostech. Významný vliv mají vztahy mezi učitelem a jeho žáky, suportivní, dělná atmosféra ve vyučovacích hodinách, vytvoření prostoru pro prezentovaní nadstandardních informací ve výuce.

Za důležité bylo považováno hodnocení žákových samostatně získaných vědomostí a dovedností. Dle vyjádření učitelů takto získané znalosti nejčastěji hodnotí verbální pochvalou před třídou nebo se jimi nechávají kladně ovlivňovat při pololetní či závěrečné klasifikaci. Někteří učitelé dovedou využít i psychologického účinku výchovně cenného projevu důvěry, kterou vyjadřují zadáváním náročnějších úkolů žákům se zájmem o získání nadstandardních poznatků v předmětu, v oboru.

Učitelé se zamýšleli i nad příčinami nedostatečného zájmu o sebevzdělání u svých žáků. Spatřovali je v globální situaci společnosti, nejisté perspektivě zemědělství, zvyšující se nezaměstnanosti i v konzumním způsobu života. Tyto příčiny ve spojení s nevyzrálými osobnostmi žáků a v kombinaci např. s nízkou úrovní základního vzdělání, neuváženou profesní orientací nebo nejasnou představou o budoucnosti vedou pak k průměrnosti a celkové pasivitě žáků. Zcela ojediněle učitelé připustili, že příčinou nedostatečného zájmu o sebevzdělávání by mohl být i způsob práce ve školách, např. volba nevhodných vyučovacích metod.

V dalším okruhu otázek jsme si kladli za cíl získat představy učitelů o podmínkách, za kterých by se mohlo stát sebevzdělávání žáků přirozenou součástí jejich životního stylu. Učitelé zmiňovali a charakterizovali různé činitele a faktory podmiňující dosažení tohoto cíle. Jejich odpovědi se daly rozdělit do několika tématických okruhů:

· učitel odborných předmětů - vysoká úroveňodborné připravenosti a pedagogických a didaktických kompetencí, dovednost sledovat, chápat a přijímat změny ve vývoji svého oboru, modifikovat je a aplikovat ve školních podmínkách, zkušenosti, osobnostní kvality, zájem, vstřícnost, chápání žáka jako budoucího odborníka, důvěra v jeho schopnosti, dobrý vztah k mladým lidem a chuť věnovat se jim i mimo vyučování

· žák - schopnosti, vlastní zájem o obor, důvěra k učiteli a škole, dobré rodinné zázemí a zájem rodiny

· vztahy učitele a žáka - partnerské, suportivní, motivující

· cíle výuky odborných předmětů - samostatný, odpovědný a kreativní odborník s profesionální ctí, s přesvědčením o nutnosti celoživotního učení a udržování a rozšiřování profesní kvalifikace i o její možné změně

· obsah učební látky odborných předmětů - znalosti a dovednosti dlouhodobé hodnoty poskytující nezbytné profesní kompetence a schopnost reagovat na změny, přibližování odborného vzdělávání technické, technologické a organizační praxi podniků, metodologické a sociální dovednosti, cizí jazyky

· vyučovací prostředky - tržně orientované vyučování, kvalitní učebnice, cvičebnice a studijní materiály, moderní technické výukové prostředky, globální a regionální informační sítě, vhodné formy výučování, problémová výuka, participativní a kooperativní metody vyučování a výcviku, případové a projektové metody, spolupráce školy s odborníky a odbornými firmami, zahraniční stáže během studia

· škola - dostatek kvalifikovaných pedagogických pracovníků, jednotné vedení žáků, užší spolupráce s rodinou a veřejností, prezentace výsledků práce žáků veřejnosti, dostatek odborných učeben, odpovídající vybavenost pomůckami a technickými výukovými prostředky, propojení obsahu výuky s podniky a provozy prvovýroby

· rodina - užší a vstřícná spolupráce se školou, zájem o výsledky žákovy školní a mimoškolní činnosti, péče, citové zázemí, podnětné prostředí pro pozitivní žákovy aktivity

· společnost - stabilita, zlepšení socioekonomického klimatu, změna vztahu k hodnotě vzdělání, ke vzdělávaným a vzdělávajícím, kariérní perspektivy, dostatek pracovních nabídek pro absolventy na trhu práce, široká nabídka vzdělávacích příležitostí i možností mimoškolních aktivit.

V zásadě učitelé konstatovali, že snahu po samostatném získávání informací, touhu po dalším sebevzdělání lze u žáků středních odborných škol i odborných učilišť zemědělského, lesnického, popř. zahradnického zaměření reálně vysledovat. Mnohem výrazněji však na středních školách. Učitelé byli většinou přesvědčeni, že tyto aktivity mohou a také chtějí podněcovat a podporovat. Z důvodů absence některých výše zmiňovaných podmínek či kumulace různých nepříznivých faktorů to však není možné u všech žáků.